Život

Život

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 01. zář 2019 17:46:38

Smysl života

Návštěvník
 

Re: Život

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. lis 2019 11:31:30

Návštěvník
 

Re: Život

Nový příspěvekod Lada » pon 13. led 2020 14:08:55

O smyslu života

Asi byste jen stěží hledali otázku, která je složitější a vnáší do lidských životů více konfliktních situací, než je právě tato.
A přesto na této planetě nenajdete široko daleko bytost, která by si ji snad alespoň jednou ve svém životě nepoložila.
Když jsem byla malá, měla jsem jasno. Celý svět byl jedno velké hřiště, kde vše bylo možné, nebylo potřeba si cokoli přát, za čímkoli směřovat.
Mohli jste jen být.
Ráno vstát a po čemkoli jste zatoužili, okamžitě se stalo skutečností.
Po ránu, když se člověk rýpal ve snídani, nemusel se zabavovat telefonem, stačilo si představit, jak kolem stolu je otevřený vesmír, váš talíř je kokpit a vy jste právě pilotem.
Vše bylo možné.
Mám za to, že ve chvíli, kdy si člověk poprvé položí otázku, jaký je smysl života, nastává neodvratný přelom z dětství do dospělosti.
Myslím, že by se daly vytvořit pomyslné kategorie lidí, které spojuje jejich smysl života.
Pak se podívat, kam je ten smysl, který si zvolili, vede.
Jedním ze smyslů života může být zaměstnání.
V naší západní civilizaci je to asi jedním z nejběžnějších smyslů života. Ale nemyslím tím zaměstnání samotné, ale peníze, které je donutí, jít do práce, i když v ní samotné žádný smysl nevidí.
Dalším může být Rodina.
Můžete se zaměřit na péči o své blízké, o své potomky a odměnou vám nebudou peníze, ale láska, kterou dostáváte s každým úsměvem, který se objeví na tváři dětí.
Pak tu je pár těch negativních smyslů života.
Jako třeba alkohol, drogy apod.
Zde sice nemusíte mít nutně pocit, že jde o smysl vašeho života, ale i závislosti můžou být pro někoho hnacím motorem, proč vůbec ráno vstát.

Pak jsou tu zájmy, různá náboženství, sekty a filozofické směry
Samotné zájmové skupiny lidí, kteří svůj smysl života opřeli o pocit, že právě oni našli pravdu o smyslu života ve svém koníčku, či speciálním zájmu.
Málokdy bývají otevření možnosti, že by se mohli ve svém přesvědčení mýlit.
Často to vypadá, že čím nejistější si ve svém přesvědčení jsou, tím více mají potřebu své přesvědčení obhajovat a někomu ho vnucovat.
A to ať už se jedná o životní styl, víru, náboženská vyznáni, nebo stravovací návyky, či materiální zájmy.
A přesto, namísto spojení, lidé i v jedné a té samé názorové skupině často cítí mezi sebou vzájemnou nevraživost, názorovou nejednotu a nesoulad.
Lidé často obracejí pozornost na to, co ještě nemají, namísto toho, aby se pozastavili v pokoře a poděkovali za všechno co mají.
Divné je, že největší prázdnotu, pocity vykořeněnosti a osamělosti, prožívá právě tzv. „západní civilizace“, která žije v absolutním blahobytu a hojnosti.
Nemusí se většinou bát o holý život, ani se nemusí bát, že by neměli co jíst. Ani ti, na úplném společenském dně, nežijí v nedostatku.
Stále jsou tu organizace, které jim zajišťují přespání, jídlo, oblečení a vždy jsou zde pracovníci, ochotni jim nabídnout pomoc, pokud by přece jen zatoužili svůj život změnit.
Tak se ptám, čím to je, že se i přesto všechno necítí šťastní?
Myslím, že lidem chybí vděčnost.
Vše co se kolem nás děje, má svůj význam.
Stejně tak, každá jednotlivá událost v našem živote.
Nebýt Mozartův táta přísný a neoblomný, stal by se z talentovaného dítěte nejlepší komponista všech dob?
Věřím, že vše má svůj význam a pokud ho dokážeme přijmout, můžeme pochopit, co nás život chce naučit.
Gazela, kterou právě ulovil tygr není chudákem, protože po sobě zanechala rodinu a zbytek stáda. Stala se potravou pro jinou rodinu, posloužila vyššímu účelu. Její život pravě dosáhl svého naplnění.
Pokud by se člověk odpoutal od potřeby tu situaci hodnotit, zjistí v ní skrytou pravdu. Prostě jen je.
A tak každý naplní své vlastní osobní poslání. Nikdo se na tento svět nenarodil nadarmo. Něco zde po sobě zanecháváme pro ty, kteří zde budou po nás.
A tím se dostávám k tomu, co bych poradila člověku, který smysl života hledá, nebo je z nějakého důvodu v nouzi.
Poradila bych mu být vděčným člověkem.

Děkovat za každé nadechnutí, stejně jako za každé zakopnutí. Poděkovat za překážky, protože ty ho činí silnějším.
Poděkovat za to, že zde není válka a může se každé ráno vzbudit do svobody.
Poděkovat rodičům za to, že ho přivedli na svět a že díky nim, on může okusit chuť jídla, chlad vody v rozpáleném letě, dotknout se trávy, cítit vůni jehličí.
Nehodnotit, jestli je něco dobré nebo špatné, protože nakonec, co je pro mne dobré, může druhému ubližovat.
Tak se ptám. Má život skutečně nějaký smysl?
Je možné, že skutečný, předem daný smysl života zde, opravdu máme?
Že zde máme tak zvané „poslání“? Nebo tak zvanou „úlohu“?
Věřím že ano.
Věřím, že životu dává smysl láska.
Není důležité, co děláme, ale kolik lásky dáváme do toho, co děláme.
Také věřím, že každý člověk je jedinečný a narodil se jako dar pro tento svět.
Myslím že, smyslem každého jednotlivého života je být pro tento svět užitečným.
Stejně jako si ráno vybíráme oblečení, vybíráme si, zda budeme dobrými lidmi


A tato jednoduchá rozhodnutí, mě činí šťastnou :
Za vše být vděčná, nehodnotit a nesoudit druhé“.
Nic víc.
Lada
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků