Zdeněk píše:ryunin píše:Moc se neřídím pravidly typu nesmíš zašlápnout broučka, ale jak nejakýho zašlápnu, tak mě to pěkně sere. Komáry zabíjím pokud mi sednou na čelo a podobně, v noci. Přes den ne. Ta včela, o tom sem nepřemýšlel, myslím ze mě prosila o pomoc.
Hmm, tak už jsou tu zas tradiční ryuninovy cypoviny.
Zabránily by
Nansenovi zabít kočku?
Deset bran – Brána devátá
Nansen zabíjí kočku
Deset slavných koánů, Deset bran na cestě k osvícení, Deset bran k pochopení zenu. Deset bran korejského Zenového Mistra Seung Sahna. Tentokráte brána devátá:
Nansen viděl mnichy západní haly a mnichy východní haly, jak se hádají o kočku. - pět set mnichů dělalo velký rámus, namísto toho aby praktikovali zazen.
Nansen jí chytil, vytáhl nůž a oznámil mnichům:
„Řeknete-li jediné správné slovo, kočka bude žít.
Když to nedokážete, zabiju jí.“
Nikdo se na odpověď nezmohl a tak mistr kočku zabil.
Večer se vrátil jeho žák Džošu, a když mu pověděli, co se přihodilo, beze slova si vyzul sandál, dal si ho na hlavu a odešel.
„Kdybys tu ráno byl,“ řekl Nansen, „ta kočka mohla žít.“
Nansen řekl: "Řekněte jediné slovo!" Jak bys odpověděl?
Džóšu si položil sandál na hlavu. Co to mělo znamenat?
Mumonův komentář:
Co to znamenalo, když si Džošu položil sandál na hlavu? Když to pochopíš, zjistíš, že Nansenova rozhodnost měla dobrý důvod.
Verše Mumona:
Kdyby tam Džošu byl
mohl udělat něco docela jiného.
Když ostří meče zasviští,
i Nansen žadoní o milost.
Komentář Mistra Šibajamy:
Tohle je velmi slavný koan, jeden z těch, které jsou uveřejňovány v mnoha knihách pro neobvyklost příběhu, který popírá možnost intelektuálního řešení nebo racionálního přístupu. Znovu bych rád připoměl a zdůraznil, že koany, činy a výroky zenových mistrů jsou přímým a svobodným vyjádřením jejich zenové zkušenosti, ležící docela mimo běžné morální nebo etické principy.
Pokud si nedokážete uvědomit, že koan patří do zcela jiných dimenzí, nemáte sebemenší naději, že ho někdy vyřešíte.
Pokud by ale někdo kritizoval zen pro nedostatek etiky, či přímo popření jejich zásad, bylo by to obrovské nedorozumění. Zen naopak člověka z pout morálky a etiky vysvobozuje. Neodsuzuje je ani neignoruje, ale ovládá – není na nich závislý.
Kdybyste tam tenkrát seděli, jak byste se tváří v tvář Nansenovi, třímajícímu kočku v jedné a nůž v druhé ruce, zachovali? Jak byste Nansena zastavili? Mistři se od těch dob ptají žáka „Jak zachráníš tu kočku teď a tady?“ Vteřina zaváhání a kočka je mrtvá a prohráli jste nejen u Nansena.
Odhoďte své „já“. Odhodíte-li své já, pak mezi světem a vámi nebude „mezera“. Vy a kočka? Vy a Nansen? Kdo je ten rozdíl mezi zabitou kočkou a zabíjejícím Nansenem? Pochopíte-li základní pravdu nesobecké (neosobní) podstaty všeho, slovo, které spasí kočku, přijde samo. Praxe cvičení a přímá zkušenost, to jsou základní aspekty zenu.
Tichá zenová meditace
Jako tehdy, i dnes mezi námi žije jen několik opravdu moudrých a schopných lidí. Tehdy tam před Nansenem stálo několik set mnichů, ale nikdo nedokázal kočku zachránit. Jaký byl smysl toho, že zabil, ptávají se od té doby v mnoha klášterech mistři žáků.
Dogén Zendži k tomuto koánu řekl: Kdybych já byl Nansenem, řekl bych – když odpovíte, zabiju ji, když neodpovíte, také ji zabiju. Kdybych byl mnichem, tak bych asi řekl – prosím nezabíjejte ji, nebo – na dva kusy ji určitě dokážete přeseknout, zkuste ji přeseknout na jeden kus. Ale přesto, kdybych byl Nansenem a mniši nedokázali odpovědět, kočku bych pustil.
Pak přišel Džošu, koan se vyvíjí a já se ptám: Jaký je skutečný smysl sandálu na hlavě? Jak to mohlo zachránit kočku?
Celá Džošuova akce byla plynulá a čirá jako pramen vody. Jistě, něco měl za lubem, ale byla to akce intuitivní. Později byl Džošu velmi slavným Mistrem a jeho zen nezvali rty a jazyk, protože jeho odpovědi byly vždy velmi krátké a jednoduché. Džošu převedl v tomto případě svou intuici do akce a kdybychom se jeho čin pokusili „přeložit“, znělo by to asi takto: když jsem studoval zen, měl jsem mnoho problémů, ale teď jsem na zen dokonale zapomněl a všechno jde krásně.
Zenové příběhy je vždy třeba brát jako příběhy o sobě.
Jednoznačně bych jednala podobně jako Džošu, v situaci, kdy by má přítomnost a má nemožnost pomoci měla být důvodem k zabíjení, bych odešla, pokud by odešli všichni, neměl by Nansen od koho očekávat odpověď a nenalézal by ani důvod k zabíjení, sandál bych si na hlavu jako symbol bláznovství nedávala, pokud by to bylo v současné době mobilů, bych asi zavolala ochráncům zvířat, na policii.
