ad Dogen: všichni jsme buddhové

[pohádka]

Kdyby ukázala na něco mimo ně, tak už to mimo ně nemůže být, protože realita je nedělitelná.
Nevíme, co je mimo tu nedělitelnost, dokud se to v ní nezrodí, protože ta nedělitelnost je vědomí.

Slova ukazují mimo sebe, to je přeci zřejmé. Ukazující není ukazované.

Je. Setkáš se s něčím neznámým rohatým, okřídleným s ocasem, vzniklým ze dvou spojených hadů, z čeho se rodí další hadi a ono to k nim cítí mateřskou lásku. Je Ti jasné, že nic takového nemůže psát na internetové forum, tak na to ukážeš slovem cvok. Ostatní se pak podívají a uvidí, že je to cvok.

[pohádka]

Právě proto, že "já nic nevím", je Ti nepříjemné se se mnou bavit jako s ženou nebo dokonce jako s matkou. Sama jsi žena a matka.

Můžeš mě jako matka přijmout do svého srdce?

Kdybych pro Tebe byla matka, tak se mě takhle ptát nebudeš. Můžu Tě přijmout jako pekelník, ďábel, rohatá temnota a strážce prahu. Když by se Ti to nezdálo dost dobré, tak ještě jako cvok, magor, pozér a nemocný s diagnózou. Kdyby ani toto nebylo ono, tak jako chlupatý fousatý chlap nebo jako Buddha, pokud věříš, že jsme všichni Buddhové.

[Jana]

Kdyby ukázala na něco mimo ně, tak už to mimo ně nemůže být, protože realita je nedělitelná.
Nevíme, co je mimo tu nedělitelnost, dokud se to v ní nezrodí, protože ta nedělitelnost je vědomí.

Slova ukazují mimo sebe, to je přeci zřejmé. Ukazující není ukazované.

Je. Setkáš se s něčím neznámým rohatým, okřídleným s ocasem, vzniklým ze dvou spojených hadů, z čeho se rodí další hadi a ono to k nim cítí mateřskou lásku. Je Ti jasné, že nic takového nemůže psát na internetové forum, tak na to ukážeš slovem cvok. Ostatní se pak podívají a uvidí, že je to cvok.

Nejsi cvok, jsi láska, i když vidíš hady a okřídlené rohaté.

Ale s tím, s čím se lze setkat, nemůžeš být, to bys musela být dva.

[Jana]

Právě proto, že "já nic nevím", je Ti nepříjemné se se mnou bavit jako s ženou nebo dokonce jako s matkou. Sama jsi žena a matka.

Můžeš mě jako matka přijmout do svého srdce?

Kdybych pro Tebe byla matka, tak se mě takhle ptát nebudeš. Můžu Tě přijmout jako pekelník, ďábel, rohatá temnota a strážce prahu. Když by se Ti to nezdálo dost dobré, tak ještě jako cvok, magor, pozér a nemocný s diagnózou. Kdyby ani toto nebylo ono, tak jako chlupatý fousatý chlap nebo jako Buddha, pokud věříš, že jsme všichni Buddhové.

Nic než láska mě do svého srdce přijmout nemůže.

Ale Ty někdy tvrdíš, že nemáš srdce a že v tom, co máš místo srdce, není pro mě místo.

[pohádka]

Kdybych pro Tebe byla matka, tak se mě takhle ptát nebudeš. Můžu Tě přijmout jako pekelník, ďábel, rohatá temnota a strážce prahu. Když by se Ti to nezdálo dost dobré, tak ještě jako cvok, magor, pozér a nemocný s diagnózou. Kdyby ani toto nebylo ono, tak jako chlupatý fousatý chlap nebo jako Buddha, pokud věříš, že jsme všichni Buddhové.

Nic než láska mě do svého srdce přijmout nemůže.

Ale Ty někdy tvrdíš, že nemáš srdce a že v tom, co máš místo srdce, není pro mě místo.

Nevím to, řekly mi, že by inkarnované duše měly mít jen jednu matku - tu lidskou, a že s nimi o sobě nemám mluvit, protože to k ničemu není a spíš jim to přitíží, protože tím narušuji jejich vývoj.
Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.

[pohádka]

Nejsi cvok, jsi láska, i když vidíš hady a okřídlené rohaté.

Ale s tím, s čím se lze setkat, nemůžeš být, to bys musela být dva.

Vždyť sama píšeš, že já jsem ty, a že to setkávání je tím krásné.

[Jana]

Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.

No vidíš to, a v Moojiho srdci je místo pro nás všechny, proto Moojiho můžu přijímat jako svou matku, ale Tebe ne.

[Jana]

Nejsi cvok, jsi láska, i když vidíš hady a okřídlené rohaté.

Ale s tím, s čím se lze setkat, nemůžeš být, to bys musela být dva.

Vždyť sama píšeš, že já jsem ty, a že to setkávání je tím krásné.

Protože v mém srdci pro Tebe místo je. Proto mohu poznávat, kdo skutečně jsi. Ale ve Tvém srdci pro mě místo není, proto mě můžeš vydávat napospas žalobci. Tohle pravá matka svým dětem nedělá.

[pohádka]

Kdybych pro Tebe byla matka, tak se mě takhle ptát nebudeš. Můžu Tě přijmout jako pekelník, ďábel, rohatá temnota a strážce prahu. Když by se Ti to nezdálo dost dobré, tak ještě jako cvok, magor, pozér a nemocný s diagnózou. Kdyby ani toto nebylo ono, tak jako chlupatý fousatý chlap nebo jako Buddha, pokud věříš, že jsme všichni Buddhové.

Nic než láska mě do svého srdce přijmout nemůže.

Ale Ty někdy tvrdíš, že nemáš srdce a že v tom, co máš místo srdce, není pro mě místo.

Nevím to, řekly mi, že by inkarnované duše měly mít jen jednu matku - tu lidskou, a že s nimi o sobě nemám mluvit, protože to k ničemu není a spíš jim to přitíží, protože tím narušuji jejich vývoj.
Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.

Teda vlastně je tam ještě něco jako díra do pekla, odtud to dítě přišlo do mých křídel a vyrostlo do dvou hadů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_ve_F%C3%A1tim%C4%9B

„Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě, jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření, podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít."

[pohádka]

Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.

No vidíš to, a v Moojiho srdci je místo pro nás všechny, proto Moojiho můžu přijímat jako svou matku, ale Tebe ne.

Protože Mooji o sobě neprohlašuje, že je had a že Tě miluje jako své hádě.

[Jana]

Teda vlastně je tam ještě něco jako díra do pekla, ...

Bojíš se, že když mě vpustíš do svého srdce, že zmizím v pekle?

„Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě, jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření, podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít."

Že bych musela hrůzou a strachem zemřít?

[Jana]

Je tam místo tak akorát pro dvě háďata.

No vidíš to, a v Moojiho srdci je místo pro nás všechny, proto Moojiho můžu přijímat jako svou matku, ale Tebe ne.

Protože Mooji o sobě neprohlašuje, že je had a že Tě miluje jako své hádě.

Nestojím o to, aby mě někdo miloval jako. Pro mě má cenu jen to, co je doopravdy.

[pohádka]

Nejsi cvok, jsi láska, i když vidíš hady a okřídlené rohaté.

Ale s tím, s čím se lze setkat, nemůžeš být, to bys musela být dva.

Vždyť sama píšeš, že já jsem ty, a že to setkávání je tím krásné.

Protože v mém srdci pro Tebe místo je. Proto mohu poznávat, kdo skutečně jsi. Ale ve Tvém srdci pro mě místo není, proto mě můžeš vydávat napospas žalobci. Tohle pravá matka svým dětem nedělá.

Nemůžeš poznávat, kdo jsem, protože jsi inkarnovaná do lidského těla. Neinkarnované děti svou matku prý bezpečně poznají. Ta inkarnace to pak překryje do té hry na lidi, ve které se duše dál vyvíjí. To zapomenutí se děje postupně, takže se můžeš zeptat Viktorky, proč má radost z ještěrky.



4:37 - 4:45 "To je máma. Mami."

[pohádka]

No vidíš to, a v Moojiho srdci je místo pro nás všechny, proto Moojiho můžu přijímat jako svou matku, ale Tebe ne.

Protože Mooji o sobě neprohlašuje, že je had a že Tě miluje jako své hádě.

Nestojím o to, aby mě někdo miloval jako. Pro mě má cenu jen to, co je doopravdy.

Tak proč se mě na to ptala? Abys teď mohla být za "chytrou"?

Můžeš mě jako matka přijmout do svého srdce?

Mooji je pro Tebe prostě lepší chlap než já, i když si to odmítáš přiznat. Vím, jak to mezi těmi dvěma háďaty funguje.

[Jana]

Nemůžeš poznávat, kdo jsem, protože jsi inkarnovaná do lidského těla. Neinkarnované děti svou matku prý bezpečně poznají. Ta inkarnace to pak překryje do té hry na lidi, ve které se duše dál vyvíjí. To zapomenutí se děje postupně, takže se můžeš zeptat Viktorky, proč má radost z ještěrky.

Viktorka mi včera říkala, aniž by před tím padla nějaká zmínka o hadech: "Každý má pusu, i had má pusu a má jazýček, takovýhle malý jazýček".



Byly jsme včera na výletě, seděla mi ve vlaku na klíně, baštila svačinu a říkala:

"Já bych chtěla, aby tohle bylo furt."



Existence Viktorky je nádherná, je stejně krásná, jako Tvoje existence.

[rosada]

No vidíš a já myslela, že jo.

Třeba si to zapamatuju a třeba budu příště přesnější ... i když nevím nevím, jestli to dám :-)
....
Ale když se nad tím zamyslím tak: Lesniství je nauka o lese, budhovství je podle Tebe nauka o Buddhovi nebo o budhismu?
nebo, co to tedy je?

Nejde to vymyslet. To mi taky odsouhlasíš.

Nejde vymyslet .. co?
Nejde vzmyslet co pro tebe znamenÁ budhovstvÍ? A jak se liší od buddha nature?
Ani nejde vymyslet jesli je to nauka o Budhovi - Ano/Ne.
Äni nejde vymyslet, jak jsi to vlastně myslel s tím lesnictvím.

Asi jsem tak neměl šít do ryunina. Ten by si s tebou popovídal.

Jó kdyby, chyb.
Popovídání holt není schopen každý, že. (Taky si trochu zamanipuluju, proč ne?)

...........
Mým zadostiučiněním je, že tu to šití přiznáváš, já ho někde tušila - takové výrazy mě nenapadají jen tak.
Šití, šťouchání, pobízení to opravdu nejsou nástroje dialogu. Navíc to děsně svádí používat je taky. Ale jako intelektuální cvičení je to fajn.
Tak někdy zase o Tobě, Buddho.

[Jana]

Tak proč se mě na to ptala? Abys teď mohla být za "chytrou"?

Ne, protože doufám, že mě jednou přijmeš jako své nenarozené dítě, že si mě budeš stejně tak uvědomovat a že pak poznáš, kdo doopravdy jsi, kdo jsem.

Mooji je pro Tebe prostě lepší chlap než já, i když si to odmítáš přiznat. Vím, jak to mezi těmi dvěma háďaty funguje.

Předpokládám, že chlapství Moojiho se transformovalo v opravdovou duchovní mateřskost. Je mu jedno, jakého jsou jeho děti pohlaví, každé bez zábran objímá a miluje, nepochybuji o tom, že nepodsouvá nikomu, že by měl o něj zájem z titulu jeho lepšího chlapství.

Mooji je opravdu jen duchovní matkou, jehož tělo není podstatné, je mou duchovní matkou stejně jako Papaji, který už žádné fyzické tělo nemá.

A co se Tvého těla týče, byla bych ráda, kdyby se Ti uzdravilo, nebolela Tě hlava, krk, hrudník a bylo Ti dobře i tělesně.

[pohádka]

Mooji neříká, že matka je on. Tady je citát, kde vysvětluje, že nejlepší matka je vesmír.

“Leave your existence to existence, stop caring for yourself so much and let the universe care for you; it is the best mother.”

Můžeš to srovnat s citátem z buddhismu:

http://www.lampa.cz/buddhtexty/metta_sutta.html

Tak jako matka svým vlastním životem
chrání své dítě, své jediné dítě,
právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:

Ať se šíří vzhůru k nebesům
a dolů do hlubin,
do všech stran a mimo jakékoli meze.

Stoje či kráčeje, sedě či leže,
ať nikdo neochabuje
a uchovává toto připomenutí -
to se nazývá vznešeným prodléváním.

Aniž by se držel utkvělých názorů,
ten, kdo má čisté srdce a nezkalený zrak,
nespoután lákáním smyslů,
splnil své poslání na tomto světě.

Prodlévání tady je popsané jako vědomí poslání matky, která v něm neochabuje. Žádná bezstarostnost opečovávaného dítěte. Buddha vedl duše k úsilí na cestě k dospělosti.

[pohádka]

Ne, protože doufám, že mě jednou přijmeš jako své nenarozené dítě, že si mě budeš stejně tak uvědomovat a že pak poznáš, kdo doopravdy jsi, kdo jsem.

Doufáš, protože jsi stále ještě dítě a chceš jím zůstat.

[Jana]

Mooji neříká, že matka je on. Tady je citát, kde vysvětluje, že nejlepší matka je vesmír.

Mooji říká: Já jsem TO.

I Vesmír je TO.

právě v tak nezměrném srdci
měl by každý chovat všechny živé tvory
a vyzařovat laskavost do celého světa:

No vidíš a já se do Tvého srdce nevejdu.