Proč by stránky, které mají pomoci poznávat pravdu, měly nabízet uvíznutí v iluzi ?
Proč by se tady měla řešit nějaká iluze osoby, proč by se měla osoba posuzovat, kritizovat, když je možné jít do větší hloubky poznávání a jenom si uvědomovat, kdo jsme ?
To já nevím,
já věřím tomu a moje zkušenost ve hmotě je taková, že objekty si v sobě nesou jakýsi otisk jejich zakladatele.
Podle mého názoru právě ty tu nabízíš zřejmý a barvitý obraz uvíznutí v iluzi, no a ostatní to někdy následují. U druhých se nám to uvíznutí v iluzi vidí vždy snáze než u sebe.
Jsme jako bubliny zahrnující celý svět, každá je jiná, některé se prolínají. Odhalení pravdy není bušení do sousední bubliny, aby už konečně praskla, ale přiznání si existence těchto bublin, ovšem včetně té vlastní.
Jakmile jednou ta vlastní bublina praskne, je existence těch ostatních bublin zřejmá, avšak to nezabrání tomu, že se vlastní bublina nemůže znovu objevit.
Jakmile tvrdím, že moje bublina neexistuje, je to jen tím, že se stále dívám z ní, zevnitř. Zevnitř ji spatřit nemohu. Cestou je ... no to je zase už jiná pohádka.
V žádném případě by tohle, co píšu, nemělo vést k obviňování se z nedokonalosti, z nízké duchovní úrovně, z toho, že jsme egem, když se začnou objevovat myšlenky, které řeší osobu, které tu osobu kritizují, posuzují, chtějí od ní, aby byla jiná, než je. Ty myšlenky se klidně mohou objevovat, není na nich vůbec nic špatného. Pouze je dobré si uvědomit, že pokud nás zajímá pravda, pokud pravdu milujeme, tak připoutanost k myšlenkám je přesně to, co nedovoluje pravdu poznávat.
Ano, nikdo tě neobviňuje z nedokonalosti , atd.
Ano připoutanost k myšlenkám, nedovoluje (komu?) pravdu poznávat.
Je možné myšlenky, které posuzují a řeší osobu, nechat v hlavě a uvědomovat si ticho v srdci.
Ano to zřejmě možné je (pro koho?)
Tady je od všech myšlenek klid a mír a v tom tichu srdce je láska. Je tam, nemůže tam nebýt, jsi jí, tak jak by bylo možné, aby to ticho ji zastřelo.
Tady už zase vůbec netuším jaké to rozvíjíš teorie a proč
Ticho zastírající lásku ... nebo snad láska zastírací ticho? ... v čem se to probůh rochníš?