Poradna zdarma

.Petra píše:

irulan píše:

Linda. píše:Mysl si holt potřebuje užívat toho, co pochopila

a dokud tomu tak bude, tak všechno co upozorní na to, že jde pouze o dočasný stav užívajícího si já, bude od dotyčného (v tomto případě dotyčné Jany) ignorováno, případně napadeno, jako nesmyslné, nežádoucí sdělení, které může napsat jen ten, který je sám nevědomý a neuctivý atd.

Tady už asi k introspekci (v duchovním nikoli psychologickém významu) nedojde. Na část Tvého textu reaguji na jiném vlákně. Pokud by Tě zajímala reakce na něco jiného v tom textu, tak děl vědět.

Mohu mluvit jen o tom, že tou introspekcí dochází k poznání, že všechno je Boží přítomností, všechno je věčnou blaženou existencí, která nemá tvar, formu, je bezbřehou krásou.



Tedy všechno to Boží dílo tím je.

Je to způsobeno tím obrácením naruby.

To, co se jevilo mimo nás, když jsme sami sebe považovali za tělo, se nyní objevuje v nás, jelikož jsme Vědomím.

A Vědomí není jiné, než sat-čit-ánandou. Proto ani nic, co se v něm objeví, není ničím jiným, než blahem.

Může se objevit jakákoliv situace, ale bez zachycenosti v mysli, bez připoutanosti k tělu, je stále ta Boží přítomnost boží.

Beru to jako souhlas.

I já souhlasím s tím, že o tom můžeš jen mluvit.

Jana píše:Mohu mluvit jen o tom, že tou introspekcí dochází k poznání, že všechno je Boží přítomností, všechno je věčnou blaženou existencí, která nemá tvar, formu, je bezbřehou krásou. , ....

A Vědomí není jiné, než sat-čit-ánandou. Proto ani nic, co se v něm objeví, není ničím jiným, než blahem.

Může se objevit jakákoliv situace, ale bez zachycenosti v mysli, bez připoutanosti k tělu, je stále ta Boží přítomnost boží.

Asi to není u všech stejné.
Bůh je nade mnou, Bůh je v nás a ve mně, ale S Č A necítím. Mám vnější starosti, které jsou pořádně v "zachycenosti v mysli", a přitom ta stálá "přítomnost boží" je asi vnímaná jemnější vrstvou mé bytosti, protože na vědomé úrovni blaženost nevnímám.

Vnímám prach, tíhu, kudy se u sebe v samsáře podívám.
Proto mi vaše jemné úvahy skoro nic neříkají.

Občas se tu mihne něco zajímavého, jako když se v potoce mihne malá zlatinka v rýžovací pámvi.

A je tu pozadí pravdy jako u upanišád, takže v pohodě, jako vlahý větřík na pokraji svěžího lesa.
Jen to znevažování a osočování, odsuzování a vyvyšování, kvákání jako u žab v močále by nemuselo tolik být. Kazí to večrení náladu.

nop píše:Bůh je nade mnou, Bůh je v nás a ve mně, ale S Č A necítím. Mám vnější starosti, které jsou pořádně v "zachycenosti v mysli", a přitom ta stálá "přítomnost boží" je asi vnímaná jemnější vrstvou mé bytosti, protože na vědomé úrovni blaženost nevnímám.

Vnímám prach, tíhu, kudy se u sebe v samsáře podívám.
Proto mi vaše jemné úvahy skoro nic neříkají.

Nope, mohu demonstrovat stezku introspekce na Tobě? Jsi schopný pozorování "necítím S Č A" nebo "vnímám prach ...", kdo toto vnímá, posuzuje, dává o tom zprávu. Jsi-li ten, který vnímá prach, kdo vnímá, že je vnímán prach.

Možná se Ti i toto bude zdát příliš jemné a intelektuální, ale to přeci vůbec nevadí. Nic tu není povinné.

Občas se tu mihne něco zajímavého, jako když se v potoce mihne malá zlatinka v rýžovací pánvi.

I takové střípky mohou způsobit, vnitřní posun. To je fajn.

A je tu pozadí pravdy jako u upanišád, takže v pohodě, jako vlahý větřík na pokraji svěžího lesa.

Jen to znevažování a osočování, odsuzování a vyvyšování, kvákání jako u žab v močále by nemuselo tolik být. Kazí to večrení náladu.

No jo no, nic není ideální.