Já myslala, že je to jasné, jak facka
Jen jsem převyprávěla obsah té pohádky. Podle Junga se tohle všechno odehrává v naší mysli. Jednotlivé postavy jsou aspekty nás samých - archetypy a pohádky jsou archetypální příběhy. A tento vypráví o hledání pravdy a krásy. O tom jsou všechny starobylé příběhy.
Můžu zkusit vysvětlit, ale nejsem v tom nikterak kovaná a neznám příslušné pojmy, takže pokud se tu vyskytne nějaký jungián a bude si rvát vlasy omlouvám se mu.
Ve stručnosti: Hledání (pravdy, lásky, duše...), tj. spirituální hledání iniciuje starý aspekt naší mysli ze zcela zjištěných důvodů (v pohádce:budu mít nejkrásnější paní, v mysli: budu mít život věčný, budu vševědoucí, budu šťastný...). Hledání však nastupuje nový mladý aspekt mysli - tem mladý krásný dobrý ušlechtilý, který je však tomu starému podřízený. Ten mladý má však dost sil a spojenců, aby krásu a pravdu si vysloužil a co je důležité taky rozpoznal mezi jinými taky lákavými odměnami, které se mu na jeho cestě nabídnou. Ten mladý miluje krásu a pravdu pro ni samu (ne jako starý, který ji bere jako trofej) a ona miluje jeho.
Nakonec se zdá, že vyhrává ten starý aspekt (ego): já mám pravdu, jedině já! A tu část mysli, která vlastně cestu vykonala se snaží vytěsnit jako by nebyla. Tu však zasahuje pravda sama a tím, že cesta byla vykonána (zlatovláska má živou a mrtvou vodu) a oživuje ušlechtilý aspekt mysli, a splývá s ním (svatba), následuje oslava (hostina) a celý život člověka se dává do pořádku (království má nového krále).
ve stručnosti: spirituální hledání začíná ego, ale tím dá prostor ušlechtilému aspektu mysli (nemám proto název, řekňěme třeba jemné já), jemné já nachází pravdu, jemné já úmírá a je vzkříšeno, splývá s pravdou, ego umírá navždy. A je dobře.
