čím se lišíme od Maharišiho a spol?

[rosada]

Tady navazuju na vlákno setkání s dotazy na Rafaela, zapojit do diskuze se však může kdokoliv, koho tato otázka spaluje.
'

....
tak oni mi pomáhají tím že jsou (brahman) a tím že byli (maháriši) a tím že "jednou" budu jako oni oba..
...

Jednou budeš jako oni, kdy? Za jakých podmínek?
A dále píšeš

a ikdyž si oblékneš cokoliv, můj postoj se k tobe nezmění, protože jsi stejný uvnitř jako ten maháriši

Doufám, že bys to mohl vztáhnout i na sebe, tedy: že uvnitř jsi stejný jako Oni.
Co tě tedy odlišuje?
Je to, co tě odlišuje tedy jen vně?
Je to, co tě odlišuje důležité a pro koho?

[malpan]

Je to, co tě odlišuje tedy jen vně?
Je to, co tě odlišuje důležité a pro koho?

Ve skutečnosti nic vnějšího není. Z okolí ještě nikdo z nás nic neviděl - o tom, jaký je svět, nás informuje naše mysl na základě toho, co si myslíme. Když žádné vně není, pak se nabízí jednoduché otázky typu: - v čem je ta odlišnost, proč ji tak vidíme, proč se cítíme odděleně...?

[rosada]

Je to, co tě odlišuje tedy jen vně?
Je to, co tě odlišuje důležité a pro koho?

Ve skutečnosti nic vnějšího není. Z okolí ještě nikdo z nás nic neviděl - o tom, jaký je svět, nás informuje naše mysl na základě toho, co si myslíme. Když žádné vně není, pak se nabízí jednoduché otázky typu: - v čem je ta odlišnost, proč ji tak vidíme, proč se cítíme odděleně...?

Ve skutečnosti nic vnějšího není ... v čem se tedy lišíme? Jen v tom, jak nás o světě informuje naše mysl?

[Návštěvník]

Lišíme se povrchem, uvažováním, smýšlením, činy...
Zajímavá je otázka, proč se cítíme odděleni...

[malpan]

Ve skutečnosti nic vnějšího není ... v čem se tedy lišíme? Jen v tom, jak nás o světě informuje naše mysl?

Krásně to popisuje Brunton:
Svět kolem nás vnímáme prostřednictvím našich pěti smyslů. Ale schopnost vidět, slyšet, hmatat, chutnat nebo čichat není součástí těla, ale naší mysli. Smyslové vjemy ze světa kolem nás jsou během procesu vnímání nějakým způsobem přeměněny na mentální stavy neboli ideje. Proto nikdy nevnímáme svět sám, ale pouze ideje. Naše smysly nás nepřivádějí do styku se světem, ale spíše s vjemy tohoto světa neboli ideami. Jsou stejně mentální jako kterékoli jiné vjemy. Lidé se omezují pouze na to, co jim zprostředkují jejich smysly, přestože vše, co mohou získat, je pouze jejich představa o tom, co je skutečné, ale nikdy nemají žádný kontakt se skutečným světem samotným. To, co zažívají ve své mysli, se promítá ven do prostoru, přestože si ve své nevědomosti myslí, že se děje pravý opak.

Vše, co v tomto světě vnímáme prostřednictvím našich pěti smyslů, skutečně existuje. Nejedná se však o existenci materiální, ale mentální. Smyslová skušenost se odehrává v našem vědomí, fyzické smysly tuto zkušenost netvoří, ale omezují ji, usměrňují a promítají ven. Vjemy jako tvrdost, barva, tvar a tak dále nejsou přijímány z vnějšku mysli, ale přicházejí všechny z nitra našeho vědomí. To proto, že jsou přijímány z dominantní představy Světové Mysli v nás. Předměty, které vnímáme, nejsou odlišné od činnosti poznávání. Svět tedy existuje v našich myšlenkách o něm. Můžeme poznávat jen představu věci a nikoli věc samotnou. Vnímání předmětů je dosaženo vědomím, které pozoruje a vykládá reakce smyslových orgánů.

Podléháme sugestivnímu dojmu našich smyslů, když jsme přesvědčeni o tom, že to, čeho se dotýkáme, je skutečně pevnou hmotou. Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného, než o mentální vjem...