Poradna zdarma

Návštěvník píše:

irulan píše::) sama zpětně reflektuju, co mě nutí kritizovat něčí projev, mohl by to být dobrý pocit z převahy, tak to bývá. Jenže začnu provokovat lidi, ke kterým mám přiblížení, přestane mi být lhostejné, že třeba nevidí něco, čím se sami brzdí. Asi v tom bude zase pýcha moje, dovolit si dát tu ránu holí někomu.
Na druhou stranu stojím o pochopení z ran holí od druhých, pokud jsou stejně míněny. Občas přijdou a jsou to nejlepší rady, co jsem kdy dostala. Jinak bych některé věci vůbec u sebe nezahlídla a žila si dál v iluzi o sobě samé.

Rád čtu podobná "vyznání", málo kdy je vidět tak upřímná introspekce. A když se šáhne do svědomí, podobné obejvíme v sobě také. Vzorce ega jsou stejné.

Jen nerozumím této větě: Jenže začnu provokovat lidi, ke kterým mám přiblížení, přestane mi být lhostejné, že třeba nevidí něco, čím se sami brzdí. Asi v tom bude zase pýcha moje, dovolit si dát tu ránu holí někomu.

To s tou pýcho a dát ránu holí, nerozumím tomu. Prosím prosím o dovysvětlení :-)

rosada píše:Raději jsem to zkopírovala, protože se to netýká zenu.

irulan rebereflexivně popisuje své pohnutky k oné "ráně holí".
Co mě k tomu volně napadá je: Jedním z pojmů budhismu je "správné rozlišování" (v mém pojetí, nechytejte mě prosím za slovo, jestli to v osmidílné stezce není, či se to vykládá jinak než to teď nastíním já.

Je pýchou to, že udělím "ránu holí", nebo to že už jsem tak dobrý, že přiznám pýchu a nebo dokonce to, že jsem tak dobrý, že si uvědomuju tu pýchu nad tím, že přiznám pýchu... a mohlo by to pokračovat. Takovou úvahu znám ze své zkušenosti, ale tak to podobně ji popsal Janwillem van de Wetering v knize PRÁZDNÉ ZRCADLO
(btw. kdybyste někdo tu knihu měl a byl ochotný ji zapůjčit, budu moc vděčná)
Tady podle mne jde o to správné rozlišení: "Rána holí" padla, svist buch, ale to dál, ty úvahy, zda byla namístě nebo ne a zda jsem já oprávněn ji udělit nebo ne, všechny tyto úvahy, ať už jsou sebevíc čisté, introspektní, ... pramení z mysli.
A dobře nabroušený "meč rozlišování" to dovede odlišit.

Snad i ten poměrně tupý meč rozliší, že tímto nechci nikoho navádět, aby kolem sebe řezal hlava nehlava.

ryunin píše:
myslím že tohle nimrání se v psychice je přesně to, pro co není v zenu místo - místo toho je lepší něco udělat

irulan píše:Zamrzi me, ze ač jinak upřímný ve své snaze hledat, začne nekdo prezentovat své metody s naprostou vírou v neomylnost a univerzálnost pro každého. Nutká me to říct mu o jeho omylu, (dat mu tu ránu holi, aby se vzpamatoval) ve víře, ze to dělám z lásky. A ze to takhle pochopí. A pak pochybuju, jake mám na to právo...a kdo a co me poňoukalo to říct. A jestli to naopak není moje "neomylnost". To, co me irituje na jinem, muze byt prave můj problém.

irulan píše:Ale když je mi pak hanba......a mlčím...

Jana píše:Dalo by se říct, že to zranitelné v nás je naše ego. A teď by bylo možné rozvádět teorie o tom, že když odkryje ego Mistr, že zároveň nabídne protijed, takže jeho zásah není tak drastický, jako když se mlátí po papule ega.

irulan píše:Není tam zraněni, sebelitost, nic takového, jen zmlknu, jsem bez myšlenek, jakoby se vymazu. Hanba je z toho, ze jsem udeřila.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:Dalo by se říct, že to zranitelné v nás je naše ego. A teď by bylo možné rozvádět teorie o tom, že když odkryje ego Mistr, že zároveň nabídne protijed, takže jeho zásah není tak drastický, jako když se mlátí po papule ega.

Můžeš uvést příklad?

Možná by se dalo mluvit o tom principu protijedu, Mistr je ztělesněním pravého Já a s jeho poznáním není problém ego pustit.

irulan píše:Nevím, motiv zmizi, puvodni záměr pomoci se promeni v hanbu nad tím" na co jsem si hrala", nemluvě o tom, kdybych zacala přemýšlet, jak to zranilo toho druhého

Jana píše:

Návštěvník píše:Co jsi myslela tím podáním protijedu? Co bylo myšleno jako protijed? Nejlépe by to ozřejmil asi příklad.

Moudrost a lásku.

irulan píše:Vrátila jsem se ještě k tomuto vláknu, nevím kam to zařadit.
Mám takovou věc k dumání....něco žiju a věřím tomu a vzápětí mi vyskočí pochyby..pochyby o reálnosti toho, čemu věřím. Takže začnu zpochybňovat úplně všechno....a nic už není jisté a důvěryhodné a vůbec, vše je iluze. I to když mám jakýsi duchovní zážitek, zpochybním ho, vytvořila ho moje mysl. Dost se do toho zamotávám....