Mě čím dál víc touha splývá s dynamickým aspektem bytí, tedy projevem bytí do prostoru a času, kde touha po tvoření je "odstředivou silou" a touha po poznání "dostředivou" silou vracející individuality do celku. Touha tohoto typu nemůže být odložena jako trn) jen rozpoznána v určitý čas je touhou po vyndání trnu, jiný čas touhu po zahození trnu, nebo i touhou po zahození touhy ... pokud je správně rozpoznána, může zůstat nedotčena - tedy v čase vyndávání trnu - praktikuji, v čase zahazování trnu - nepraktikuji, v čase zahazování touhy - praktikuji či nepraktikuji podle nálady. No pokud je to rozpoznání touhy a zároveň nedotčenost jí - tak se prostě jen dějí věci.
Tedy touha je něco jako život (myslím život v časoprostoru nevím, jestli má mimo něj toto slovo význam).
Vidím to podobně, jako pohyb Vědomí nebo proudění Energie ve dvou opačných směrech: buď Vědomí posiluje skrze Svůj promítaný tvar iluzi reálnosti jím vnímaného vesmíru - ulpíváním na objektech "jako na něčem skutečném", anebo naopak vtahuje vesmírné objekty zpátky do Sebe = zpětné vtahování domnělých jednotlivostí do "černé díry" (pro ego) neexistence.
Dá se u sebe zkoušet rozpoznávat v jednotlivých situacích, PROČ právě teď k touze došlo: ukáže se, že došlo k upnutí se na nějaký cíl ve dvojnosti (ten důvod často není vědomý) a tím se posílil dojem "reálnosti" cíle (což se pozná příště v podobné situaci). Jindy se ale celá energie obrátila opačným směrem, v touze po ustání opakujícího se upínání se na cokoliv "samostatně existujícího" (včetně všech duchovních cílů a kvalifikací) - protože dosažení se vnímá jako neuspokojivé, na jakékoliv úrovni. Tehdy se sklon ztotožňovat se s tím "něčím" oslabil (což se pozná příště v podobné situaci).
Touhu tedy vidím jako
proudění neutrální energie určitým směrem. Nejdřív je energie automaticky směrovaná k vytváření iluzorní reálnosti "věcí", a teprve když začne být převažující množství zkušeností duality krajně neuspokojivé, začne se tentýž proud obracet zpětněběžně a vracet se Domů - k Sobě, coby touha po sebezmizení v TOM.
Touhle oklikou (nejdřív odstředivé proudění, pak dostředivé) se prostě Vědomí dostane nakonec k Sebe-uvědomění, což je jediný důvod, proč k téhle Hře dochází.
