Touha (zkopírováno z kartyparty)

[Návštěvník]

PPS. Podle čeho se pozná ego? U duchovňáků podle dychtivosti a nutkavosti obhajovat a prosazovat svou cestu jako tu jedině správnou - a je celkem jedno, co to je.

[Návštěvník]

Nebo také ufňukaností, nikdo mě neuznává, nikdo mě nemá rád, všichni mi ubližují

[praktik]

Doufám,
že se když to takto napíšu pozná,
že to napsalo ego...

Neosobnost není snadná, bez rozpoznání svých předpojatostí a jejich příčin je nemožná. Pomáhá všimnout si, co nás nadchne a co nás vytáčí, protože právě tyhle osobní emoce se můžou buď jasně uvědomit a nechat rozpustit, anebo nás ovládnou a ego se tím posílí.

Duchovní ego, které ví všechno nejlíp a štve ho, že to někdo nechápe, je jen uzlíček emocí.

[Návštěvník]

Relaxace...

[Návštěvník]

Jak se pozná naštvanost? Není nad praktickou ukázku

[teonik]

doufám,že ste se vyřádili
končím debatu
kdo chce co chcete si zkopírujte
21.11, to promažu
.........................

[Návštěvník]

No vidíš,ty to píšeš ale jako nějakou osobní praxi co praktikuje nějaká osoba,a já PŘESNĚ TO SAMÝ popisuju v relaxaci že přesně toto se děje naprosto automaticky...

Třeba takové kočky, ty velmy rády relaxují. Ale každá trochu jinak, to se dá dobře rozpoznat.
Když si vezmeš kočku na klín, zrelaxuješ se vcukuvletu do toho, o čem tu v jenom kuse píšeš, tak ta kočka, co to už umí také, tak ta okamžitě ztuhne a s tebou si to naplno přímo vychutnává. Ta kočka, co to ještě neumí, tak z tvého objetí okamžitě uteče pryč, je jí to proti srsti (asi tak, jako je to u lidí).

[Návštěvník]

Máš snad něco k danému tématu ???

Tedy tématem je relaxace a věci okolo, proč jo a nebo proč ne....apd.

To snad ne, tématem je tu kartypárty a diskuse je už pěknou chvíli OT

[Návštěvník]

Někdo vztahuje všechno na sebe a tak i když se někde napíše, že se mají dodržovat dopravní předpisy, hned z toho usoudí, že ho někdo napadá a obviňuje ho z jejich nedodržování

že by vztahovačné ego?

[Návštěvník]

Jo, posuzovat a odmítat, to je hlavní náplň ega - tedy kromě toužení po něčem, co ho přitahuje a pokusů si to opatřit.
Bez toho by vesmírná Hra na ´někoho´ neměla šanci

[rosada]

jj, udělám to, snad i do toho 21. 11.
...
to jste skončili dřív než jsem se stačila zapojit?
No nic ani teď nemám čas si to přečíst.

[rosada]

Tak tedy přesunuto, 9 stránek!
tak to nevím, jestli mě to ještě zajímá

[Návštěvník]

touha po sebezmizení v TOM

je to úplné sebevzdání a rodí se z naprostého přijetí, že existuje jen Ono. Ono tak prosí Sebe sama o zmizení Své klamné identity. To je prema - sjednocení parabhakti a džnány. Reakcí je okamžitá Milost a zmizení já - tedy až do navyklého znovuztotožnění s ´něčím´, třeba s pocitem, že se to podařilo.

pokud je zde nějaká touha po něčem (sebevzdání realizaci)

tak to jednoduše znamená, že nedošlo k sebevzdání,
protože je tady nějaká vůle která něco chce o něco usiluje...

To je velký omyl, ale může to tak připadat tomu, kdo sám zná jen vůli, která ho ovládá ve všech stavech kromě gaučingové relaxace
Protože nezná stav pokorného sebevzdání, představuje si i sebevzdání - upuštění od sebe a své vůle - jako volní akt.

Tichý milující souhlas s tím, co je, nemá s vůlí nic společného. Je to nanejvýš jemný stav, láskyplné vzdání se své vůle i sebe sama.

Pro toho, kdo nesnáší autority, je podvolení se a pokorné přijetí něco úplně neznámého. Nikdy to nezažil - odjakživa se jen bouří. Bacha na to, mohla by ho čekat inkarnace, ve které se to bude učit v dost náročných podmínkách. Protože to, čemu odporujeme, si zákonitě přitahujeme do života.

[reseek]

podvolení se a pokorné přijetí

To je radostný a úlevný, osvobozující stav - chtění zmizelo. Na rozdíl od rezignace, která v sobě obsahuje odpor a nesouhlas.

Když člověk rezignuje, trochu skřípá zubama, nebo nad tím otráveně mávne rukou, případně svěsí s povzdechem hlavu, ale udělá to - nic jiného mu nezbývá. Sice by chtěl něco jiného, ale situace ve které je mu to nedovolí.

[teonik]

podvolení se...skřípotu zubů,svěšení hlavy,vzdoru i rezignaci..hře démonů i světlých sil...vše osud na mě nastražil a já to přijímám...já osud si ssebou hraju sám...je dost jedno,jak reaguju...od osudu vždy úskok čuju...na machrování si nech chut zajít...a snaž se najít..a snaž se najít...v radosti nebo zlosti...JÁ otevřu se tvé Upřímnosti...
...............

[Návštěvník]

podvolení se...skřípotu zubů,svěšení hlavy,vzdoru i rezignaci..hře démonů i světlých sil...vše osud na mě nastražil a já to přijímám...já osud si ssebou hraju sám...je dost jedno,jak reaguju...od osudu vždy úskok čuju...na machrování si nech chut zajít...a snaž se najít..a snaž se najít...v radosti nebo zlosti...JÁ otevřu se tvé Upřímnosti...
...............

[praktik]

Pro toho, kdo nesnáší autority, je podvolení se a pokorné přijetí něco úplně neznámého. Nikdy to nezažil - odjakživa se jen bouří. Bacha na to, mohla by ho čekat inkarnace, ve které se to bude učit v dost náročných podmínkách. Protože to, čemu odporujeme, si zákonitě přitahujeme do života.

Upozornění na nebezpečí vidím jako spíš pomoc a ne jako strašení. To by i dopravní značka která upozorňuje na možnost smyku byla strašení
Není lepší rozpoznat o co go, než se nabourat a pak naříkat a nadávat?

[reseek]

podvolení se a pokorné přijetí

To je radostný a úlevný, osvobozující stav

a je provázený náhlým tělesným uvolněním, to se nedá v té chvíli přehlídnout. Ono se objeví samo, třeba i při mytí nádobí nebo při chůzi

Fakt ale je, že v tom sebevzdání je hluboká láskyplná důvěra, spolehnutí na TO, čemu to a sebe odevzdávám.
Asi je spíš bhaktické a závisí na důvěře v TO, co celý vesmír vytváří. A ochotě nechat jen na Něm, co bude.
Jen rozumem se asi sebevzdání pochopit nedá

[Návštěvník]

Nejdřív je tu vůle k tomu, si na tu relaxaci udělat čas....
Potom, po uvelebení se, v relaxaci se zklidníš...a s důvěrou se do toho ponoříš...
Tedy - tohle děláš tak dlouho, až ti to jde i bez té relaxace, až ti stačí jen pár vteřin soustředění, aby se světlo vědomí objevilo ...

To jsi pak tak dokonale zklidněnej, odevzdanej, uvolněnej, svět je ti ukradenej, protože vnímáš hlavně TO a pak jen, velmi okrajově, nepostatný zbytek světa....

[reseek]

podvolení se a pokorné přijetí

To je radostný a úlevný, osvobozující stav

a je provázený náhlým tělesným uvolněním, to se nedá v té chvíli přehlídnout. Ono se objeví samo, třeba i při mytí nádobí nebo při chůzi

Fakt ale je, že v tom sebevzdání je hluboká láskyplná důvěra, spolehnutí na TO, čemu to a sebe odevzdávám.
Asi je spíš bhaktické a závisí na důvěře v TO, co celý vesmír vytváří. A ochotě nechat jen na Něm, co bude.
Jen rozumem se asi sebevzdání pochopit nedá

Když se to takto napíše,
tak proti tomu nic nemám,
tedy jen bych řekl, že odpadne i ta důvěra a ochota

To, čeho se odevzdání týká, tím odevzdáním zmizí, není co řešit a kdo by to řešil

Odevzdání se stane vždycky teď a týká se něčeho, co je právě teď,
nic jiného v odevzdání neexistuje

nic budoucího, žádné představy, co bude

Že se rozhodneš rozpouštět vasány ?
nebo že se budeš vracet záměrně do tohoto stavu ?
Nebo že budeš o ten stav usilovat ?

Kdepak. Že Tě nic budoucího nezajímá a nestaráš se o to
Je to odevzdané.