Touha (zkopírováno z kartyparty)

[reseek]

Takže jestliže třeba se dostaneš do situace jako je třeba TND (teoreticky) a vše celý duchovno a dosažené výsledky jsou ztraceny,
co pak můžeš udělat ???

Jaké výsledky? Když odevzdáváš, co se právě děje a jak to dopadne, je asi TND zbytečná, ne? Ta asi přichází těm, co chtějí něčeho dosáhnout, místo aby všechno odevzdávali. Odevzdání vede k přijetí, i svých navyklých reakcí. Prostě ji odevzdáš, když se objeví, a ona se rozpustí, protože zmizela vůle, aby to bylo, jak ta reakce chtěla, nebo aby ta reakce zmizela. Když máš tuhle zkušenost, byla by čirá bláhovaost chtít něčeho dosáhnout nebo něčeho se zbavit, uplatňovat osobní vůli.

Proč bys měl sám něco dělat, když to můžeš v důvěře odevzdávat a Absolutno si s tím pokaždé poradí samo? Ta odevzdaná věc - pocit, myšlenka, touha zmizí, zprázdní se to. Proč, to nevím, ale to není moje starost.

[reseek]

Když odevzdáváš, co se právě děje a jak to dopadne, je asi TND zbytečná, ne?

Dobře,
ale v tom případě nemůžeš praktikovat odevzdávání,
tedy můžeš, ale znamená to že jsi neodevzdala odevzdávání...

Odevzdávání nemůžeš vlastnit. Nemůžeš ho praktikovat. To je stav úplné bezbrannosti, nic nemáš, nic nemůžeš, jen se obracíš k Tomu a jen tehdy se odevzdávání objevuje. Závisí jen na bhakti.

A tak když se objeví utrpení, znamená to, že zmizela bhakti. Nedá se s tím nic dělat, jen vrátit se k bhakti. Odevzdávání se pak objeví samo.

[reseek]

A tak když se objeví utrpení, znamená to, že zmizela bhakti. Nedá se s tím nic dělat, jen vrátit se k bhakti. Odevzdávání se pak objeví samo.

To je sice princip bhakti a transformace bhakti,
ale opět,
musíš něco udělat když se to podělá a bhakti zmizí...

A tak když se objeví utrpení, znamená to, že zmizela bhakti. Nedá se s tím nic dělat, jen vrátit se k bhakti. Odevzdávání se pak objeví samo.

Pro mě je podstatné, že ve stavu důvěry k Tomu se díky Milosti objevuje odevzdávání sebe i obsahů vědomí a rozpouší se "já" i jeho vůle.
Proč se starat, kde vzít chleba (a jak je upečený a jestli v něm nejsou škodlivé přísady atd), když se o to stará Máma?

[reseek]

[reseek]

Sladkost? Ani ne, řekla bych, že spíš se čím dál častěji objevuje klid, jak ubývá utrpení, zaplaťpámbu za to
Z pocitů většinou důvěra a vděčnost Tomu

To je stav úplné bezbrannosti, nic nemáš, nic nemůžeš, jen se obracíš k Tomu...

Fakt ale je, že tohle stačí. Zmenšuje se potřeba po něčem sáhnout nebo před něčím uhnout, a i když se tyhle potřeby ze zvyku občas objeví, dají se rovnou odevzdat, a tak jsou čím dál slabší a nemají už vlastně ani žádný extra význam, bereš je jako běžnou součást života.
Připadám si čím dál víc jen jako meziskládka na jejich cestě zpátky k Tomu, z čeho vznikají. Možná se to někomu zdá málo, ale...

PS:

což pro život je nepochybně dobrý ale pro realizaci vcelku nepříznivý...

Co je a co není pro realizaci příznivý, je Jeho starost, jako s tím chlebem. Když to bereš takhle, vždycky se Ti v pravou chvíli objeví, čím si právě nevědomky stojíš ve světle

[teonik]

Vlastně neznám jediného skutečného bhaktu, který by dopadl špatně.

přesně tak,sice tě občas ukřižujou nebo rozčtvrtí,ale toho,kvůlivá klidu,si jeden ani nevšimne...

.....................

[Návštěvník]

Jediný co mě fakt baví je ta nejlehčí a nejneužitečnější věc na světě: RADIT DRUHÝM

To máš pravdu. Z toho co píšeš se pozná, že ti vůbec nejde o téma a o to jak věci doopravdy jsou.
Důležitá je pro tebe zábava, možnost zareagovat a odporovat, ať jde o cokoliv.

Nejspíš by ti vadilo jen kdyby nikdo nikde na tvoje povídání a provokace neodpovídal.

[teonik]

obracet věci z různých stran a dělat si různé názory je skvělá zábava,a pravda,může to trochu provokovat ty,co mají své jedno pevné stanovisko....
bud uvidíme věci z více stran a rozšíříme tak své obzory---což může být prospěšné...
anebo se nepochopíme či dokonce pohádáme,což může být také prospěšné...byť trochu méně elegantní...

humor je skvělá věc,pokud si ho dovedu dělat ze sebe,což Peta umí

dělat si humor z druhého už je ošemetnější,neb můj laskavý žert vidí druhý kupodivu jako jízlivý úder...

sumasumárum si myslím,že i s rozšiřováním obzorů druhých bychom měli být opatrní a dělat to šetrně...asi tak,jako se nemá kuřátko vytahovat ze skořápky...ale,když už je venku-může se učit zobat...správné načasování je div

.............................

[Návštěvník]

tedy můžeš, ale znamená to že jsi neodevzdala odevzdávání...

Když se odevzdá odevzdání, tak je teprve možná pokora.

A když se odevzdá i ta pokora?

[Návštěvník]

tedy můžeš, ale znamená to že jsi neodevzdala odevzdávání...

Když se odevzdá odevzdání, tak je teprve možná pokora.

A když se odevzdá i ta pokora?

Ta se nedá odevzdat, protože dotyčný o ní neví.

[Návštěvník]

prostě to co mohu pozorovat, to nejsem Já

To máš pravdu.
Obraz v zrcadle já nejsem, to je jen tělo, zrovna tak když si prohlédnu své ruce, nohy, tělo (kam až to jde) - to také nejsem já, to je pouze čísi hmotné tělo.
V mysli, když pozoruji své myšlenky, své emoce, své touhy, své city, své bolesti - to také nejsem já, to jsou jen problémy těla, problémy vztahů s jinými těly.
Ono zářivé světlo vědomí - to také nejsem já, protože ho pozoruji, když se s tím světlem Vědomím propojím, tak to stálke nejsem já, protože i zde mohu zahlédnout "své" tělo z energií, co tvoří ono Vědomí.
Pokud se tedy vidím, tak to nejsem já....já nejsem ani ta záře vědomí, asi jsem přivadrovalec bůhví odkud...

[Návštěvník]

Je snad možné tvrdit "Já jsem pokorný.", aby to byla pravda? Ne.
To už je víc pokory v tvrzení "Já jsem nepokorný."

[Návštěvník]

já nejsem ani ta záře vědomí, asi jsem přivadrovalec bůhví odkud...

Nejsi ta záře, ale to vědomí, které není možné vidět. Ta záře je jen poukaz na to, co není vidět.

[Návštěvník]

ale protože nic nevím, tak ani nevím že to je nějaká pokora...

Většinou se ovšem asi chápe pokora třeba jako modlitba, kdy se prostě já otvírám či obracím k něčemu vyššímu,
ale svým způsobem je zde stále nějaký nepokorný ego, který něco chce,

[Návštěvník]

já nejsem ani ta záře vědomí, asi jsem přivadrovalec bůhví odkud...

Nejsi ta záře, ale to vědomí, které není možné vidět. Ta záře je jen poukaz na to, co není vidět.

Opravdu?? A mohu pak ten zbytek, co nejsem já, používat, když už v tom vězím až po uši?

[Návštěvník]

Většinou se ovšem asi chápe pokora třeba jako modlitba, kdy se prostě já otvírám či obracím k něčemu vyššímu,
ale svým způsobem je zde stále nějaký nepokorný ego, který něco chce,

A potom vypráví, jak už to má a jak je to fantastický, a že by to všichni měli dělat taky tak, a když ne, jak za to zaplatí.

[Návštěvník]

Opravdu?? A mohu pak ten zbytek, co nejsem já, používat, když už v tom vězím až po uši?

Používat můžeš, co chceš. To je tvoje věc, když žiješ oddělenost.

[Návštěvník]

navíc se pak ukáže, že i to, co jsi řekla že není Já, je taky v podstatě Já

[Návštěvník]

Ono zářivé světlo vědomí - to také nejsem já, protože ho pozoruji, když se s tím světlem Vědomím propojím, tak to stálke nejsem já, protože i zde mohu zahlédnout "své" tělo z energií, co tvoří ono Vědomí.
Pokud se tedy vidím, tak to nejsem já....já nejsem ani ta záře vědomí, asi jsem přivadrovalec bůhví odkud...

No počkej,
neti neti má taky svůj konec,
když vyházíš haraburdí, tak dojdeš k poznání Já, a to už vyhodit nemůžeš,
týkáse to prostě jen ztotožnění s tělem a myslí,

navíc se pak ukážete, že i to, co jsi řekla že není Já, je taky v podstatě Já

já to vím, jen si tady s vámi píši, o tom, zda to víte i vy...

[Návštěvník]

Ty.
Ode mne...

Žiješ oddělenost. Vidíš těla a pokládáš je za oddělené bytosti.