Touha po ne-bytí

[Petra]

:D

Jo takhle to má vypadat,
jako zařvání smrti...

Nám intošům pak jen stačí označovat všechny naše snahy, že jsou na hovno,
komu to nejde, ten musí na hřbitov
(nejlíp do Varanasí na pálení mrtvol)

Je možný i zcela opačný postoj. Martin Luther prý řekl: "I kdybych věděl, že zítra zemřu, tak dnes půjdu a zasadím jablon."
Dá se říct, že každý je zcela individuálním projevem Vědomí.

[Letgo]

Painbody je tělo bolesti. Pain = bolest.

Tolle o tomhle těle píše a dost často i mluví a míní tím nejen bolest, ale jakékoliv emocionální reakce. V knihách přeložených do češtiny se to většinou nazývá emoční tělo. Asi proto, že emoce mají svůj původ v obraně před bolestí. Takže jsou nepřímo jejím projevem, i když je to vztek nebo strach a na první pohled to jako bolest nevypadá. Vznikly ale z potřeby se chránit.

V knize Moc přítomného okamžiku říká: "Sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit."

[Návštěvník]

Eckhart Tolle: Přítomný okamžik - tady a teď

Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému? Uvědomujete si, že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí? Dobře se soustřeďte. Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou?

Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi vnitřní a vnější realitou. Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí. Znečišťování Země je jen odrazem vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor...

Negativní přístup k jakékoli situaci nic nevyřeší. Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost. Jakýkoli negativní vnitřní stav je nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní - pokud nežijí vědomě.

Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor, stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou znečišťovat Zemi...

Hluboké nevědomí nebo hlubokou bolest je nutno transformovat tím, že přijímáme realitu a žijeme vědomě v přítomnosti. Mnoho nevědomých návyků můžeme odhodit, jakmile si uvědomíme, zdaje už nepotřebujeme, jakmile pochopíme, že máme na vybranou, neboť nejsme jen uzlíkem podmíněných reflexů. To ovšem předpokládá, že si uvědomíme moc přítomného okamžiku. Bez toho nemáme žádnou volbu.

Ríkáte-li, že některé emoce jsou negativní, nevytváříte duševní polaritu dobra a zla?

Nevytvářím. Tato polarita byla vytvořena v dřívějším stadiu, když vaše mysl odsoudila přítomný okamžik jako špatný; tento soud vyvolal negativní emoci.

Ríkáte-li, že některé emoce jsou negativní, neříkáte tím, že by neměly existovat? Myslím, že bychom měli přijímat všechny emoce a že bychom je neměli odsuzovat jako nežádoucí. Cítit k něčemu odpor je v pořádku. Být rozzlobený, podrážděný nebo náladový je v pořádku - jinak bychom potlačovali své emoce a vyvolávali vnitřní konflikt. Všechno je dobré takové, jaké to je.

Samozřejmě. Jakmile už cítíte nějakou emoci nebo reakci, přijměte ji. Vaše reakce nebyla dostatečně vědomá. To je fakt, nikoli odsouzení. Kdybyste měli na vybranou nebo kdybyste si uvědomovali, že máte na vybranou, vybrali byste si utrpení, nebo radost? Spokojenost, nebo nespokojenost? Klid, nebo konflikt? Vybrali byste si myšlenku nebo emoci, která vám brání žít v přirozeném stavu pohody?

Samozřejmě že ne. Pouze lidé, kteří jsou v hluboce negativním stavu, kteří se cítí opravdu špatně, mohou vytvářet takovou realitu jako odraz toho, jak se cítí...

Kdybyste opravdu věděli, že všechno je "v pořádku", jak říkáte a což je samozřejmě pravda, měli byste tyto negativní emoce? Kdybyste opravdu přijímali realitu, kdybyste se nebránili tomu, co je, nikdy by nemohly vzniknout. Sice si myslíte, že "všechno je v pořádku", ale v hloubi duše tomu nevěříte, a proto se realitě bráníte. A právě to způsobuje vaše negativní emoce.


ECKHART TOLLE - MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU
http://tredoxe.blog.cz/1208/eckhart-tolle-osvobozeni-od-nespokojenosti

[rosada]

K té touze mě napadl takový příměr:
Touha jako řeka, pokud je uvědomována jako proud, který tě nese - je to prima.
Pokud je uvědomována jako distance od cíle - je to peklo.

To jsou takové intelektuální nápady, včetně toho Luckova pohledu - odtržené od skutečného "proudu".

Být touhou, proudem (bez hranic, cíle) je něco jiného, než že je uvědomováno cosi, které je prima nebo ee.
Uvědomovat si, že jsem řekou, proudem znamená, že řekou, skutečným proudem - touhou - nejsem a k tomu třešička, že je to prima nebo že je to peklo patří. Řeka, která si pochvalně pomlaskává: je to prima, nebo pláče, že je to utrpení je nějaká podivná řeka, asi pančovaná pořádným driákem (sebezbožštění).

Svébytný proud nemá hranice a mnohdy bere vše, tu divoký a nezkrotný, silný a vášnivý, tu jemný a tichý, vždy spějící ke svému ústí...

Píšeš být touhou, proudem ... s poslední větou mohu jen souhlasit. O tom, ale tenhle příspěvek nebyl - byl o touze po ne-bytí.
Je-li tu ten proud, kterém píšeš v poslední větě, tak ten je projevem touhy po bytí. Připomínám, že neosobní.
Můj příspěvěk byl o prožívání osobní touhy (navíc po ne-bytí, jak absurdní), nicméně mnou jako osobou občas prožívané a to, jak ve variantě a) tak b)
Jasně že to byl nápad mého intelektu je takto to popsat. Stejně jako tvůj nápad popsat touhu neosobní.

[Návštěvník]

k touze po ne-bytí od Unmani

"Je zde prostě touha po klidu. Po uvolnění všech hranic a omezení. Složit všechny břemena a zmizet. Vlastně se zdá, že to, po čem ve skutečnosti toužíme je smrt. Toužíme po ní a přece vynakládáme tolik energie a úsilí aby jsme unikli před její hrozbou. Vynakládáme tolik času abychom se udrželi byli zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, cvičení – cokoli, co nám zabrání pocítit prázdnotu přímo teď. Chováme představu, že prázdnota, nebo to, že se nic neděje je nudné, depresivní nebo děsivé. Možná očekáváme, že je to příliš snadné. A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi.

Ačkoliv nás to děsí, stejně toužíme po prostém uvolnění a upadnutí do prázdnoty. Toužíme po konci toho všeho. Jaký mír, jaká relaxace by to byla..

A pak přichází myšlenka ,,Ale jak to mohu udělat?" Ale ono není třeba to dělat. Ta prázdnota je tu už právě teď. To uvolnění a mír je přítomný právě teď. Vždycky to tak bylo, dokonce i když jste od toho utíkali či po tom toužili. Vše už to skončilo a vlastně to ani nikdy nezačalo. Prostě jste se ztotožnili se vší tou aktivitou, místo toho abyste si uvědomili, že to, čím vskutku jste, nikdy aktivitu nevyvíjí. Identifikovali jste se s osobou, která se zdá žít život v čase. To, čím opravdu jste, se nikdy nezrodilo a nežije život.

Kým skutečně jste, je nekonečná smrt, právě teď přítomná. Je to smrt, které se snažíte uniknout, ale také smrt po které toužíte. Je to konec všeho, co víte a čemu věříte. Všechno to vědění a víra je omezení, a zábrana, kterou jste s sebou nosili tak dlouho. Je to pocit oddělenosti, který vytváří zdání jakoby jste byli ve vězení. Právě teď ale nic z toho nemá žádný význam ani závažnost. Právě teď nic nemá smysl. Právě teď nic nevíte. Právě teď není, kdo by žil. Je tu jen samotný Život. Život, který dýchá. Život, který se dívá, mluví, sedí...
Když upadneme do smrti, zůstává jen Život..."

[Návštěvník]

Je zde prostě touha po klidu. Po uvolnění všech hranic a omezení. Složit všechny břemena a zmizet. Vlastně se zdá, že to, po čem ve skutečnosti toužíme je smrt. Toužíme po ní a přece vynakládáme tolik energie a úsilí aby jsme unikli před její hrozbou... A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi.

Ačkoliv nás to děsí, stejně toužíme po prostém uvolnění a upadnutí do prázdnoty. Toužíme po konci toho všeho.

Je to konec všeho, co víte a čemu věříte. Všechno to vědění a víra je omezení, a zábrana, kterou jste s sebou nosili tak dlouho. Právě teď ale nic z toho nemá žádný význam ani závažnost. Právě teď nic nemá smysl.

To je přesný

[Návštěvník]

Děti maj taky rádi horory

dokud žijou v teplíčku a pohodlí

[Návštěvník]

Děti maj taky rádi horory

dokud žijou v teplíčku a pohodlí

a když se začnou nudit, hrajou si na loupežníky nebo kašpárky

[rosada]

k touze po ne-bytí od Unmani
...
Když upadneme do smrti, zůstává jen Život..."

[to znám]

Je zde prostě touha po klidu. Po uvolnění všech hranic a omezení. Složit všechny břemena a zmizet. Vlastně se zdá, že to, po čem ve skutečnosti toužíme je smrt. Toužíme po ní a přece vynakládáme tolik energie a úsilí aby jsme unikli před její hrozbou... A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi.

Ačkoliv nás to děsí, stejně toužíme po prostém uvolnění a upadnutí do prázdnoty. Toužíme po konci toho všeho.

Je to konec všeho, co víte a čemu věříte. Všechno to vědění a víra je omezení, a zábrana, kterou jste s sebou nosili tak dlouho. Právě teď ale nic z toho nemá žádný význam ani závažnost. Právě teď nic nemá smysl.

To je přesný

[Linda]

Moc pěkné - teoreticky. Jenže živému člověku pomůže spíš empatie. Když pozná, že ho někdo opravdu chápe a cítí s ním.

Jeden z intelektuálů, který šel jen cestou advaity, spáchal sebevraždu, když mu plně došlo, že žádná svobodná vůle opravdu neexistuje. Nenašel se tehdy v jeho okolí nikdo, kdo by vnímal, jak se cítí, a dokázal by mu to ukázat i z druhé strany: že tahle zkušenost nesmyslnosti všeho taví kořeny ega, které si člověk při nejlepší vůli nedokáže uvědomit.

Mistři dokážou otevřeně napsat, co sami prožívali v TND a k čemu to vedlo. Proč bylo nutné tím projít. Může to člověku v pravou chvíli pomoci víc než sebepreciznější vysvětlení iluzornosti projeveného světa.

Eduard Tomáš:

"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře -já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.

Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já."

Pouhé intelektuální pochopení může být někdy pořádný malér. I když z hlediska řetězu inkarnací je to jen jedna epizoda...

[Návštěvník]

Led musí napřed roztát, oheň dohořet. Proces tání, hoření - prahnutí - musí dokonat.

"Když následuješ duchovní stezku, stezku sebepoznání, všechny tvé touhy, všechny připoutanosti odpadnou za podmínky, že zkoumáš a držíš se toho, čím se snažíš pochopit sebe sama. Pak, co se stane? Tvé "jáství" je stavem "být". Ty jsi tím "být" a jsi k tomu stavu připoután. Miluješ být. Nyní, tak jak jsem řekl, … tvé touhy odpadnou. A co je tou primární touhou? Touha být. Toto je velmi důležité. Když je tato touha odhozena, jsi v Absolutnu – nejzákladnějším stavu.

Když jsi ve vědomí, pochopíš podstatu vědomí a pak ustoupíš. Tvůj vývoj pokračuje. Toto vědomí pomalu vyhladí samo sebe; vědomě se vytrácí. Ale nic se nedotýká Tebe, protože to je Absolutnem. Stejně tak jako plamen vyhasne, kouř vyprchá a zůstane obloha."

Šrí Nisargadatta Maharadž

[rosada]

Jeden z intelektuálů, který šel jen cestou advaity, spáchal sebevraždu, když mu plně došlo, že žádná svobodná vůle opravdu neexistuje. Nenašel se tehdy v jeho okolí nikdo, kdo by vnímal, jak se cítí, a dokázal by mu to ukázat i z druhé strany: že tahle zkušenost nesmyslnosti všeho taví kořeny ega, které si člověk při nejlepší vůli nedokáže uvědomit.

N když je to takto - to tučně - jak lze odvrátit sebevraždu?

[teonik]

každý si de svou cestou,někdo myslí,jiný nemyslí...ok
podle svých tužeb

pokud někdo,kdo myslí,chce s tím přestat,poučí se od nemyslícího...a naopak...ok

a pak zas je chvíli spokojen se svým stavem,dokud ho nenapadne něco dalšího...třeba nebýt

at si každý hraje,jak uzná za vhodné

pouze někdy,jdoucí jedním směrem,devalvuje druhé směry...

...........................

na sebevraždě nevidím nic špatného,je to určitý experiment,jaxe octnout mimo inkarnaci
je-li motivem útěk a strach před pokračováním inkarnace..no to není nejlepší

já si svého času udělal smlouvu s bohem---já budu plnit svá cvičení a meditace,duchovně pracovat a za to očekávám snesitelné podmínky(jakž takž zdraví,co jíst,kde bydlet a tak...),v případě,že podmínky klesnou pod určitou úroven,končím a odcházím...nejsem meresjev

po roce sem ale svoji smlouvu přehodnotil:dokud budu schopen dělat své meditace(a k tomu mi stačí jen trocha vědomí) je to ok

pokud mám vědomí..mohu se v něm poznávat...a toto Vědomí mě povede pro mě nejoptimálnější cestou,jestli v inkarnaci či jinde,to už nechám na něm...
....................

[Návštěvník]

já si svého času udělal smlouvu s bohem---já budu plnit svá cvičení a meditace,duchovně pracovat a za to očekávám snesitelné podmínky(jakž takž zdraví,co jíst,kde bydlet a tak...),v případě,že podmínky klesnou pod určitou úroven,končím a odcházím...nejsem meresjev

po roce sem ale svoji smlouvu přehodnotil:dokud budu schopen dělat své meditace(a k tomu mi stačí jen trocha vědomí) je to ok

pokud mám vědomí..mohu se v něm poznávat...a toto Vědomí mě povede pro mě nejoptimálnější cestou,jestli v inkarnaci či jinde,to už nechám na něm...
....................

schopnost přehodnotit je projevem moudrosti je to pak živý, nezkostnatělý a čerstvý ...

J.