Touha po ne-bytí

[roman]

prece odmitnuti neni odsouzeni

[roman]

Je třeba být ale důsledný,
takže je třeba i odsoudit odsouzení a odmítnou odmítnutí,
to je PRINCIPEM, jenž směřuje k Přítomnosti

souhlas,z hlediska mysli je to cesta k pritomnemu okamziku stejne tak jako pri prijmuti.Totalni neti-neti,cili totalni odmitnuti(nesmi byt nic ponechano)=totalni prijeti.Vypada to paradoxne,ale z hlediska jednobodovosti mysli(pozornosti v pritomnosti)to tak funguje.

Pak "vse je na hovno"(odmitnuti) dostava mysl do pritomnosti stejne tak jako "vse je On"(prijeti)

[Návštěvník]

Asi tak: Když něco odsoudím, je v tom odmítnutí ne? Podstatné je, že je přitom jedno, co odsuzuju, v tom okamžiku to prostě odmítám, a basta, a je jedno, oč jde, i že odmítám samotné odmítnutí. Tělo zareaguje pokaždé na pocit odmítnutí. Logika má prostě smůlu, ta se do mozku dostane vždycky až se zpožděním, když už došlo k reakci na odmítnutí.

A co rada PUST TO ?

A co rada KDO TO POZORUJE ?

Je v tom snad nějaké odsouzení pozorovaného? Odsouzení není totéž co upuštění od něčeho.

A sorry, v tomhle mělo být

Tělo zareaguje pokaždé na pocit odsouzení. Logika má prostě smůlu, ta se do mozku dostane vždycky až se zpožděním, když už došlo k reakci na odsouzení.

Protože odsouzení je emoce a na tu reagujeme instinktivně.

[roman]

Emočně vyvolaná reakce způsobila, že už to není jen neti-neti, ale je v tom i pocit nechuti, odporu.

no jo,ale ze neco zpusobi tvoje reakce jeste neznamena ze puvodni smysl a princip metody je chybny

[Linda]

Dobře, jsou tady ženy,
tak aby to nevyvolávalo emoce,
tak místo toho řekneme PUST TO ...

I to může vyolávat emoce,
a může to také znamenat, že to nechci (držet)

Záleží jen na tom, co to v kom vyvolá.

Když tohle chlapovi řekne tchýně, která ho korejduje od rána do večera, asi na PUST TO zareaguje jinak, než když Mooji s laskavým úsměvem tiše odpoví tazateli "pusť to." V případě tchýně s člověkem zalomcuje vztek, v tom druhém případě, když tazatel pochopí, si řekne "aha". Proběhlo neti-neti, bez emocí.

Emoce a ego jedno jsou. Dalo by se říct, že tzv. pracovní já, které neulpívá a o kterém Mahariši mluví jako o spáleném kusu provazu, reaguje bez emocí. Emoce vždycky souvisejí s chtěním nebo nechtěním. A to vznikne jako instinktivní reakce na všechny předchozí zkušenosti.

Asi je k tomu třeba ještě dodat, co říkají Probuzení: Láska není emoce.

[roman]

prece jde o to nerozbihani mysli z pritomneho okamziku(jinak receno uvedomeni si pritomneho okamziku)a je vcelku jedno jestli ten princip-nejsem to co pozoruji nazvu neti-neti,totalni odmitnuti,nebo treba jinak.To jsou jen pomocny nedulezity slova,jde o ten princip

[Návštěvník]

Emoce a ego jedno jsou. Dalo by se říct, že tzv. pracovní já, které neulpívá a o kterém Mahariši mluví jako o spáleném kusu provazu, reaguje bez emocí. Emoce vždycky souvisejí s chtěním nebo nechtěním. A to vznikne jako instinktivní reakce na všechny předchozí zkušenosti.

Proto je asi dobré používat takové vyjádření, aby mohlo dojít k čistému neti-neti bez emoční reakce. Protože s emocí už to není neti-neti, ale neuvědomované "fuj - tohle ne". A to je něco úplně jiného než neosobní upuštění

[Linda]

Emoce a ego jedno jsou. Dalo by se říct, že tzv. pracovní já, které neulpívá a o kterém Mahariši mluví jako o spáleném kusu provazu, reaguje bez emocí.

Přesnější by asi bylo říct, že už nedochází k nevědomému ztotožnění s emocí - s odporem, touhou atp., které provázejí myšlení.

[Návštěvník]

Tolle: Rozpouštění emočního těla

Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest, kterou pociťujete, ve vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli a těle. To zahrnuje bolest z dětství, kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili.

Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat za jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo. Existuje ve dvou modech: latentním a aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád, jiní je vnímají pouze v situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti. Emoční tělo může být probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka.

Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatím co jiná jsou velmi destruktivní. Některá napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš postoj k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají také nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždě.

Když si myslíte, že někoho dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé a odporné stvůře, jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě samém. Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční tělo v okamžiku, kdy se začíná probouzet z dřímoty.

Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když vás donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne ovládat, "stane se vámi" a žije skrze vás. Ži¬ví se jakýmkoli zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí nebo nemoci. Jakmile vás jednou ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní energii a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná.

Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete se buď obětí, nebo násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým nebo oboje. Ve skutečnosti v tom není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte. Budete-li však pozorně sledovat své myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete při životě. Když si to uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a nikdo není vědomě šílený.

Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se bojí světla vašeho vědomí. Jeho přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která ve vás žije. Když se s bolestí nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu. Vaše emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se nemůžete ani podívat, ale mohu vás ujistit, že je to pouhý přízrak, který je bezmocný proti síle vašeho vědomí.

Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdá¬ní, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také ve vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v bolesti a stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti? Víra sama nestačí. Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem vlastním životě.

Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti je. Jakmile je začnete pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole, je konec s vaším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat, že je vámi, a ztrácí možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou nejvnitřnější sílu. Objevili jste moc přítomného okamžiku.

Co se stane s naším emočním tělem, když si uvědomíme jeho existenci a přestaneme se s ním ztotožňovat?

Nevědomí toto tělo vytváří; vědomí je transformuje v sebe. Tento univerzální princip krásně vyjádřil svatý Pavel: "Co je vystaveno světlu, to se stává světlem." Jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti svému emočnímu tělu. Kdybyste se o to pokoušeli, způsobili byste vnitřní konflikt, a tím další bolest. Stačí bolest pozorovat. Pozorovat něco znamená přijímat to jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.

Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělila od vašeho energetického pole a stala se dočasně autonomní díky tomu, že se s ní ztotožňujete. Tato energie se obrátila proti sobě a životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj vlastní ohon. Proč si myslíte, že je naše civilizace tak destruktivní? Nicméně i destruktivní síly jsou součástí životní energie.

Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu vám může způsobovat bolesti v různých částech těla, ale jen přechodně. Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení. Jakmile se vaše myšlení ztotožní s energetickým polem bolestné entity ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou posilovat.

Je-li například zlost převládající energií vašeho emočního těla a vy stále přemýšlíte jen o tom, jak vám někdo ublížil a jak se mu za to pomstíte, pak jste přestali být nezaujatým pozorovatelem a vaše emoční tělo se stalo "vámi". Kde je zlost, tam je bolest.

Neustálá vědomá pozornost přerušuje spojení mezi vaším emočním tělem a vaším myšlením a vyvolává proces transmutace. Jako by se vaše bolest stala palivem pro vaše vědomí, které začne hořet jasněji. V tom spočívá ezoterický smysl alchymie: transmutace obecného kovu ve zlato a proměna utrpení ve vědomí. Vnitřní konflikt se vyřeší a vy jste opět celým člověkem. Pak musíte přestat působit další bolest.

Dovolte mi, abych celý proces shrnul. Soustřeďte se na pocity ve svém nitru. Uvědomte si, že tyto pocity jsou vaším emočním tělem. Přijměte jeho existenci. Nepřemýšlejte o něm - nedovolte mu, aby ovlivnilo vaše myšlení. Neanalyzujte je a neposuzujte je. Neztotožňujte se s ním. Buďte nezaujatým pozorovatelem všeho, co se ve vás děje. Uvědomujte si nejen emoční bolest, ale také "pozorovatele". V tom spočívá moc přítomného okamžiku, síla vaší vlastní vědomé přítomnosti…

Záleží to jen na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat. Samozřejmě vám pomůže, když se budete stýkat s lidmi, kteří si hluboce uvědomují svou existenci. Styk s takovými lidmi posílí vaše vnitřní světlo. Když položíte doutnající polínko vedle hořícího polen a pak je od sebe na chvíli oddělíte, vaše polínko bude hořet mnohem intenzivněji. Koneckonců obě polena jsou součástí téhož ohně. Být takovým ohněm je funkcí duchovního učitele. Tuto funkci může splnit také terapeut, který se povznesl nad úroveň mysli a plně si uvědomuje svou skutečnou existenci.

[Návštěvník]

neti-neti je tedy nesprávná cesta k přirozenému stavu? Podle tebe k němu vede oddávat se emocím?

[Petra]

neti-neti je tedy nesprávná cesta k přirozenému stavu? Podle tebe k němu vede oddávat se emocím?

Neti-neti : všechno pustit
Bhoga: všechno přijmout
Teď ještě tomu nepřekážet, aby se to mohlo společně sejít.

Ale proč všechno pustit a proč všechno přijmout? Co vám chybí, že to chcete dělat? Co si od toho slibujete, když se vám podaří všechno přijmout? O co vám jde?

[Petra]

Ale proč všechno pustit a proč všechno přijmout? Co vám chybí, že to chcete dělat? Co si od toho slibujete, když se vám podaří všechno přijmout? O co vám jde?

No, když tomu nepřekážíme svým chtěním, aby to bylo jen jedno nebo to druhé, tak už nám přeci nemusí o nic jít.

Takže ti jde o to, aby ti už o ni nešlo? Chceš se toho zbavit? Proč? Co ti na tom vadí?

[Návštěvník]

neti-neti je tedy nesprávná cesta k přirozenému stavu? Podle tebe k němu vede oddávat se emocím?

Neti-neti : všechno pustit
Bhoga: všechno přijmout

A může člověk vědomě přijmout něco, o čem u sebe neví? Co ovlivňuje jeho reakce, ale neuvědomuje si to? Například pocit,

že musíme někomu něco dokazovat. Že musíme být zábavní, vtipní, přitažliví, že musíme umět na druhé zapůsobit, vyvolat v nich nějakou reakci.

Protože máme strach prostě být jen tak?

[Petra]

že musíme někomu něco dokazovat. Že musíme být zábavní, vtipní, přitažliví, že musíme umět na druhé zapůsobit, vyvolat v nich nějakou reakci.

Protože máme strach prostě být jen tak?

Snad by bylo lepší se jich (těch "my") zeptat, jestli mají strach být jen tak. Typuji, že strach nemají, ale asi předpokládají, že by ho dostali, kdyby byli jen tak. Takže se zřejmě před ním takto chrání, aby se mohli cítit bezpečně. Z mého pohledu by bylo lepší se každého z těch "my" osobně zeptat, jak to cítí.
Jak to tedy cítíš ty? Máš ted strach? Nebo se přestáváš cítit bezpečně až, když si představíš, že jsi jen tak? Co myslíš, že by se stalo, kdybys byl jen tak? Byl bys pak sám? Nikdo by tě nerespektoval? Nikdo by tě neměl rád? Nikdo by se o tebe nezajímal?

[Návštěvník]

Byla to citace z vedlejšího vlákna, asi se budeš muset zeptat autora té věty

http://www.osud.biz/13-06-2012/1332/duchovni-praxe/prestante-se-obelhavat?page=255

Přestaňte se obelhávat

Všichni jsme byli vychováváni v přesvědčení, že musíme někomu něco dokazovat. Že musíme být zábavní, vtipní, přitažliví, že musíme umět na druhé zapůsobit, vyvolat v nich nějakou reakci. Máme strach prostě být jen tak. Jestliže s sebou takové prosté bytí náhodou nese něco magického, může se nám dokonce líbit, ale když se ukáže jako nudné, nezábavné, málo podnětné a stimulující, okamžitě z něj vyskočíme a začneme se stylizovat do nějaké role, začneme hrát nějakou hru.

Přestaňte se takhle obelhávat. Veškerá naše výchova slouží jen k tomu, abychom se naučili zpronevěřovat se sami sobě... A člověk musí všechny tyhle hry prokouknout, jednu vedle druhé, a podstoupit riziko nebýt nikým a ničím. Ale ryzím nikým a ničím. A jestliže vaše bytí nikým a ničím ryzí je, začnete sami sebe prožívat jako nedílnou součást vesmíru, a pak už vám nebude ani za mák záležet na tom, co si o vás myslí ostatní. Budete se cítit naprosto naplnění a v harmonii sami se sebou a se svým životem.

Ukázka z knihy Michaela Barnetta - Umění skočit

[amiable]

Výstižně řečeno. Strach být jen tak,

ryzím nikým a ničím. A jestliže vaše bytí nikým a ničím ryzí je, začnete sami sebe prožívat jako nedílnou součást vesmíru, a pak už vám nebude ani za mák záležet na tom, co si o vás myslí ostatní. Budete se cítit naprosto naplnění a v harmonii sami se sebou a se svým životem.

[amiable]

neti-neti je tedy nesprávná cesta k přirozenému stavu? Podle tebe k němu vede oddávat se emocím?

Neti-neti : všechno pustit
Bhoga: všechno přijmout

A může člověk vědomě přijmout něco, o čem u sebe neví? Co ovlivňuje jeho reakce, ale neuvědomuje si to?

Jak by mohl přijmout něco, o čem neví?

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jo když se rozparádí painbody, něco jako pocitový tělo /tak tomu myslím říká Tole/
je to pane kravál

[Petra]

Jo když se rozparádí painbody, něco jako pocitový tělo /tak tomu myslím říká Tole/
je to pane kravál

Painbody je tělo bolesti. Pain = bolest, body = tělo.