Jak se dělá přijetí?

[vostalpetr]

Myslím, že slovem "uvítat" se probuzený pokouší vyjádřit takový vztah k obsahům vědomí, při kterém nedochází k odmítnutí vnímaného obsahu vědomí egem. Odmítnutí se totiž někdy mylně přisuzuje sádhaně neti-neti, která je pouhým neztotožněním s tím, co teď-teď-teď... vyvstalo ve vědomí. Tak postupně nastává čisté pozorování. Dokud to není ještě trvalé, dá se k tomu dospět i jinak, například dzochenem - rozpoznáváním jednotlivých obsahů vědomí jako čisté prvotní energie Absolutna.

Do té doby se v nás střídají dva typy reakcí, sebeztotožnění ega s obsahem vědomí, při kterém ego zareaguje žádostivě, nebo odmítavě. Tím vzniká stále znovu klamný pocit reálně existujícího osobního já a jeho okolí, od kterého se ego cítí oddělené a na které reaguje chtěním nebo nechtěním.

Takovýto popis je ale prostě popis dualistický,
tedy někdo něco pozoruje,

dzogčhen je metoda uvědomění ne-dvojnosti,
uvědomění oněch kvalit o nichž dzogčhen hovoří je přímo uvědomění ne-dvojnosti

nikoliv že nějaký "já" rozpoznává něco jako čisté prvotní energie Absolutna...

(tím nijak nepopírám, že na začátečnický úrovni to tak může být, jak píšeš,
ale to neznamená, že to je konečná úroven)

[praktik]

Myslím, že slovem "uvítat" se probuzený pokouší vyjádřit takový vztah k obsahům vědomí, při kterém nedochází k odmítnutí vnímaného obsahu vědomí egem. Odmítnutí se totiž někdy mylně přisuzuje sádhaně neti-neti, která je pouhým neztotožněním s tím, co teď-teď-teď... vyvstalo ve vědomí. Tak postupně nastává čisté pozorování. Dokud to není ještě trvalé, dá se k tomu dospět i jinak, například dzochenem - rozpoznáváním jednotlivých obsahů vědomí jako čisté prvotní energie Absolutna.

Do té doby se v nás střídají dva typy reakcí, sebeztotožnění ega s obsahem vědomí, při kterém ego zareaguje žádostivě, nebo odmítavě. Tím vzniká stále znovu klamný pocit reálně existujícího osobního já a jeho okolí, od kterého se ego cítí oddělené a na které reaguje chtěním nebo nechtěním.

Takovýto popis je ale prostě popis dualistický,
tedy někdo něco pozoruje

Není to dualistická metoda. Zřejmě to neznáš z vlastní praxe. Jinak bys věděl, že i při pouhém čistém pozorování dojde k uvědomění nedvojnosti, ve kterém zmizí pozorující já. A jakýkoliv teoretik by ti naopak mohl oponovat, že v dzogchenu nějaké "já" rozpoznává něco jako čisté prvotní energie Absolutna.

[vostalpetr]

Zřejmě to neznáš z vlastní praxe.

No hlavně že ty to znáš ze svý praxe,
ale nejspíš praxe začátečníka,

tak praktikuj, at už se konečně k něčemu rozumnému posuneš...

ve kterém zmizí pozorující já.

jo jo, takhle to dopadne, když někomu chybí teoretickej základ, neuvědomuje si já a tak je to už nedvojnost,
chce to prostě víc teorie,abys věděl co je nedvojnost

[praktik]

Zřejmě to neznáš z vlastní praxe.

No hlavně že ty to znáš ze svý praxe,
ale nejspíš praxe začátečníka,

tak praktikuj, at už se konečně k něčemu rozumnému posuneš...

Je pravda, že k poznání, co je mysl začátečníka, jsem došel až po létech praxe, ale hlavně, že vůbec
Můžu ti jen přát, aby ti to netrvalo tak dlouho, až se jednou rozhodneš vyzkoušet co víš i v praxi.

[vostalpetr]

A jakýkoliv teoretik by ti naopak mohl oponovat, že v dzogchenu nějaké "já" rozpoznává něco jako čisté prvotní energie Absolutna.

praktik

No proč ne, v začátku to takto je,
ale pokrok není v tom, že ti zmizí nějaký to tvý já o kterém píšeš

[vostalpetr]

Je pravda, že k poznání, co je mysl začátečníka, jsem došel až po létech praxe, ale hlavně, že vůbec
Můžu ti jen přát, aby ti to netrvalo tak dlouho, až se jednou rozhodneš vyzkoušet co víš i v praxi.

Každej píšeme ted o něčem jiným,
já o praxi začátečníka
a ty o mysli začátečníka

k mysli začátečníka máš stále ještě hodně daleko, začátečník totiž nic neví,proto taky nic nepraktikuje....což se tedy o tobě říci asi nedá, když už se jmenuješ ten praktik...

[praktik]

pokrok není v tom, že ti zmizí nějaký to tvý já o kterém píšeš

Dokud jde o pokrok, usiluje o něj já.

Ve skutečnosti jde "jen" o to rozpoznat a přímo bezprostředně vnímat To, co tu odjakživa je a všechno ze sebe vytváří. Tomu brání "jen" pocit osobního a - na duchovní cestě - především vědoucího, úspěšného nebo neúspěšného já, které neustále všechno kontroluje a posuzuje.

Bohužel k ustání těchhle sklonů nedojde žádnou chytristikou, žádným úsilím. Asi trvá u každého jinak dlouho, než se tohle všechno pustí. Já měl seštudované všechno možné, od staroindických mudrců až po ty současné, taky jsem to pořád porovnával a docházel k závěrům, co by jak mělo správně být

Všichni přitom říkají různými slovy to samé: pusť všechno a jen buď.

Jenže dokud si neuvědomuješ a nevnímáš, na čem všem lpíš, k puštění nedojde.

Třeba budeš mít větší štěstí a nemáš tak vypaseného vědoucího egouška, jakého jsem míval.

[Návštěvník]

Swamiji Nithyananda http://nithyananda.blog.cz/1204/cim-je-mysl-zacatecnika

Čím je mysl začátečníka?

Mít mysl začátečníka znamená mít otevřený a pohotový postoj a být osvobozen od předsudků, ať přistupujete k čemukoliv. Začátečníkova mysl je vlastně prostor, kde mysl neví, co má dělat. Je to ten skvělý stav, kdy si nejste ničím jisti, ale dosud jste bez obav, zcela k dispozici danému okamžiku.

Všichni začínáme s myslí začátečníka! Pokaždé, když se učíte něco nového, jste v režimu 'začátečník'. A co se dál stane s tímto úžasným postojem? V okamžiku, kdy se pro nás cokoliv stane známým, mysl se to snaží převzít, vyvolat vzpomínky a vytvořit očekávání a obavy, které nám brání v připojení se přímo k realitě daného okamžiku. Naše mysl neustále tlachá! Pokud budete jen deset minut psát všechny náhodné myšlenky a emoce, které se ve vás objeví, zjistíte, jakým blázincem vaše mysl je! Všechny tyto myšlenky a emoce, které přicházejí, jsou buď z minulosti nebo z budoucnosti - zcela nesouvisející jak se sebou navzájem, tak s přítomným okamžikem. Tyto "staré" způsoby vnímání a emocí vlastně určují, jak dnes vnímáme vnější svět a reagujeme na něj. Uzavírají nás novým prožitkům.

Jeden psychiatr měl zvláštní případ - muže, který upadal do slepé zuřivosti pokaždé, když uviděl ženu, která měla oblečení jistého odstínu žluté! Terapie později ukázala, že když se s tímto mužem rozcházela jeho snoubenka, měla na sobě žluté šaty tohoto odstínu. Bohužel ani nevíme, kde v nás se tyto pocity skrývají, ačkoliv nás ovlivňují i bez našeho vědomí!

Mít mysl začátečníka znamená mít čistý štít - čistou nevinnost, kdy je všechno svěží a nové. Tato nevinnost otevírá mnohé dveře v životě. Podívejte se na nevinnost dítěte - jak intenzivní je v čemkoliv, co dělá. Jako dospělí jsme ztratili tuto schopnost - ale můžeme ji opět nabýt prostřednictvím meditace.

Můžete začít tím, že si jen budete uvědomovat rušivé myšlenky a pocity v průběhu celého dne, ať už jíte, pracujete nebo jste ve vaně. Učiňte silné rozhodnutí tříbit své vědomí. Znovu a znovu vracejte svoji mysl zpět k vědomí úkolu, na kterém právě pracujete. Přestaňte mít strach z toho jak to půjde - a jak to dopadne. Buďte spontánní a vůbec nepřipouštějte pomyšlení na selhání nebo na to, že byste "vypadali hloupě".

Když žijete v prostoru, jako je tento, otevíráte si tím nekonečné možnosti, vaše kreativita se zvyšuje, máte pocit radosti a vaše energetická hladina zůstává vysoko. Život je zářivý a svěží. Přiblížit se životu formou mysli začátečníka je život v osvícení!

[vostalpetr]

Můžete začít tím, že si jen budete uvědomovat rušivé myšlenky a pocity v průběhu celého dne, ať už jíte, pracujete nebo jste ve vaně. Učiňte silné rozhodnutí tříbit své vědomí. Znovu a znovu vracejte svoji mysl zpět k vědomí úkolu, na kterém právě pracujete. Přestaňte mít strach z toho jak to půjde - a jak to dopadne. Buďte spontánní a vůbec nepřipouštějte pomyšlení na selhání nebo na to, že byste "vypadali hloupě".

Přesně tímto končí mysl začátečníka a začíná mysl praktikujícího začátečníka....

[vostalpetr]

Bohužel k ustání těchhle sklonů nedojde žádnou chytristikou, žádným úsilím. Asi trvá u každého jinak dlouho, než se tohle všechno pustí. Já měl seštudované všechno možné, od staroindických mudrců až po ty současné, taky jsem to pořád porovnával a docházel k závěrům, co by jak mělo správně být

Všichni přitom říkají různými slovy to samé: pusť všechno a jen buď.

Jenže dokud si neuvědomuješ a nevnímáš, na čem všem lpíš, k puštění nedojde.

Ale dojde,
ono totiž když pustíš to co můžeš, tedy když se otevřeš,
tak se otvíráš něčemu vyššímu než jsi ty, nějaká omezená osoba,
a to vyšší se jmenuje Uni. Vědomí

Myslíš si, že Budha nebo Ramana zkoumali myšlenku po myšlence a pouštěli (přijímali ji) ?

Všechno to prostě pustili a ono se to samo vyřešilo skrze Uni. Vědomí,
protože to je práce Uni. Vědomí a ne osobní úrovně vědomí


Když chceš mít mysl začátečníka, tak ji tedy měj,
a zapomen na toto : Jenže dokud si neuvědomuješ a nevnímáš, na čem všem lpíš, k puštění nedojde.
protože začátečník toto neví,
ovšem praxe začátečníka takto vypadá, protože ten to ví...



Prostě, víš toho příliš moc, stále příliš moc...

[vostalpetr]

Třeba budeš mít větší štěstí a nemáš tak vypaseného vědoucího egouška, jakého jsem míval.

Tak to nevím, těžko porovnat,
ale vědomosti nejsou nijak špatná věc,
pokud už něco víš, tak je dobré to pokud možno vědět co nejlépe,

a když víš, že nejlepší je nic nevědět a nic nepraktikovat,
tak o to je to jednodušší,
to potom víš, že nic nevíš,
což je to nejlepší poznání pro samotnou praxi, tedy praxi jakou třeba popisuje zen, kde je metodou být bez metody,
nebo já tomu říkám třeba relaxace atd....

[terros]

dokud si neuvědomuješ a nevnímáš, na čem všem lpíš, k puštění nedojde.

Ale dojde,
ono totiž když pustíš to co můžeš, tedy když se otevřeš,
tak se otvíráš něčemu vyššímu než jsi ty, nějaká omezená osoba,
a to vyšší se jmenuje Uni. Vědomí...

Všechno to prostě pustili a ono se to samo vyřešilo skrze Uni. Vědomí

Lákavá teoretická představa. Praxe ukazuje, že k rozpouštění závislostí ("pouštění") dochází jen neustálým sjednocováním osobního vědomí s Univerzálním. To se u probuzených děje (potom, co k trvalému probuzení došlo různě dlouho po splynutí bhakti s džnanou) v naprosto spontánně probíhajícím

neztotožněním s tím, co teď-teď-teď... vyvstalo ve vědomí

Myslíš si, že Budha nebo Ramana zkoumali myšlenku po myšlence a pouštěli (přijímali ji) ?

Není žádným tajemstvím, že období, kdy u Maharišiho docházelo k neustálému sjednocování rozpoznaných obsahů vědomí s Vědomím Univerzálním, trvalo poměrně dlouhou dobu. Po probuzení seděl skoro dvacet let v jeskyni a s nikým nekomunikoval.

Trvání sádhany závisí na tom, kolik si kdo přinesl nevědomých závislostí z předchozích inkarnací. Jak to bylo s Buddhou, nevíme. Některý probuzený dává přednost ústraní, ale například u Nisargadatty totéž, čím procházel Mahariši v ústraní, probíhalo během komunikace s okolím. Dost často o tom mluvil a nazýval to nepřevzetím dodávky.

[vostalpetr]

Praxe ukazuje, že k rozpouštění závislostí ("pouštění") dochází jen neustálým sjednocováním osobního vědomí s Univerzálním. To se u probuzených děje (potom, co k trvalému probuzení došlo různě dlouho po splynutí bhakti s džnanou) v naprosto spontánně probíhajícím

Tak jo....

Trvání sádhany závisí na tom, kolik si kdo přinesl nevědomých závislostí z předchozích inkarnací.

No nic jiného ti nezbývá než potom toto tvrzení,
tím si pak můžeš zdůvodnit proč stále nic a nic a nic..

Prostě blbá karma...

Po probuzení seděl skoro dvacet let v jeskyni a s nikým nekomunikoval.

Takže dosáhnul osvobození až za dvacet let ???

[vostalpetr]

dochází jen neustálým sjednocováním osobního vědomí s Univerzálním.

Pokud si vzpomínám, tak Maharadž vcelku důsledně lpěl na tom, že je jen jedno Vědomí, a že já jsem toto Vědomí,
a že toto Vědomí se uvědomuje v různých úrovních sebeuvědomění...

[vostalpetr]

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008060014

Snad pro některé hledající může být přínosem udělat jim z ega strašáka a přinutit je, aby se ho snažili zničit. Dělá se to tak, že se z konceptu udělá pravda a ta se ordinuje v každé duchovní kuchařce. I když je to vždy slepá ulička a v lepším případě, díky Boží vůli, to člověk prohlédne a obohacený prohlédnutím iluze z této slepé uličky vyjde ven. V horším nikdy na konec slepé uličky nedojde a jak tak běží slepou uličkou, tak si hoví v představě, že je na duchovní stezce za osvobozením.

Po vyjmutí trnu by se měli oba trny zahodit. Víra v koncepty nutně vytváří připoutanost. Když Maháriši říká, že samotná otázka, po zničení ega je nejistější cestou jak ho posílit, jak asi působí snaha toto realizovat ´vlastním´ úsilím? Kam vede mnohaletá snaha o jeho zničení, hodiny meditací strávené„rozpouštěním“ vasán a podobné praktiky?

Z duchovní přednášky odejdete v nejhorším případě jací jste přišli, ale když se budete snažit zničit ego, tak ho dle slov Ramany Maháriši akorát posílíte. Co si vybrat?

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2006052302

Rada “zbav se ega a budeš v pohodě“ může vést k velkému snažení o nemožnou věc. A snažit se o předem vyloučenou věc může v konečném důsledku přinést velké rozčarování. Snaha o spásu ega, snaha po lepším životě po smrti, snaha o dosažení ´nirvány´ je přesným opakem bezpodmínečného přijetí toho co je. Taková snaha ze své podstaty brání odevzdanosti a roztáčí další kolotoč úsilí a porovnávání toho co je, s imaginárním jak by to mělo být.
Často je ve prospěch “duchovního“ úsilí argumentováno příklady z každodenního života. Sportovec, který po mnohaletém tréninku vyhrává olympiádu, houslista, který díky tvrdému úsilí se stal fenomenálním virtuosem. Tyto příklady mi přijdou zavádějící už tím, že aby měli demonstrační sílu musí být nutně postaveny na představě času, který se odvíjí z minulosti do budoucnosti a předpokládají tak, že příčina a následek se nutně musí odvíjet také v této posloupnosti. Neberou v úvahu, že to co se děje nyní, se děje proto, aby mohla nastat nějaká událost v budoucnosti. Pokud by se pominula tato stránka problému, tak je třeba vzít v úvahu, že mohlo být mnohem více sportovců a hudebníků, kteří vyvíjeli podstatně větší úsilí než světoví šampióni a přesto neuspěli. Ale kam čert nemůže tam nasadí teorii karmy. O úspěchu nebo neúspěchu v současném životě rozhoduje naše chování v minulém životě. Teorie karmy je lákavá. Zajišťuje egu přesně to co potřebuje, jistotu, že nic co dělá nepřijde nazmar a zároveň určuje co by se nemělo dělat, aby budoucnost byla dobrá. A dokud si ego myslí, že něco dělat může, tak nikdy nemůže přijmout to co je a pořád směřuje k lepším zítřkům.

Všechny pokyny, které se nesou v duchu vytváření universálních metod jak se zbavit ega, a pobízení k neustálému úsilí, podporují v egu pocit nezávislé entity. A tak těžko můžou vést ke skutečné harmonii a klidu v tomto životě. A jestli někdo říká, že nechce klid a mír už teď, v tomto životě, v tomto okamžiku, tak buď lže a nebo je to blázen.

[terros]

Takže dosáhnul osvobození až za dvacet let ???

Osvobození = vnímání mentálních tvarů - ať okolních, nebo vyvstávajících ve vědomí v podobě emocí např.u Nisargadatty - jako prázdných aspektů nerozděleného Univerzálního Vědomí, jako Vědomí v pohybu.

Vědomí bez pohybu a Vědomí v pohybu jsou jedno.

[terros]

Ego to nemůže pochopit, protože do všeho si promítá to jediné, co zná - představu vlastní snahy o něco, o nějaké rozlišování vásan atd. Tuhle svou představu si promítá i do

vnímání mentálních tvarů - ať okolních, nebo vyvstávajících ve vědomí v podobě emocí např.u Nisargadatty - jako prázdných aspektů nerozděleného Univerzálního Vědomí, jako Vědomí v pohybu

[vostalpetr]

Takže dosáhnul osvobození až za dvacet let ???

Osvobození = vnímání mentálních tvarů - ať okolních, nebo vyvstávajících ve vědomí v podobě emocí např.u Nisargadatty - jako prázdných aspektů nerozděleného Univerzálního Vědomí, jako Vědomí v pohybu.

Vědomí bez pohybu a Vědomí v pohybu jsou jedno.

To červené je pěkná hloupost,,
tedy bez urážky,
jen jako upozornění...

A je to tak proto, protože tam neustále je nějaká vymezená osoba, vymezené centrum uvědomování,
tedy je zde dvojnost,
nikoli ne- dvojnost

[terros]

Jo, byla to nepřesná formulace, slova jsou mršky a teoretikům se to musí formulovat přesně, aby pochopili, o čem je řeč, tak opravuju

Osvobození = nekonečné prázdné Vědomí vnímá v sobě vlastní prázdné tvary - tvar těla, jeho okolí i tvary vyvstávající v podobě emocí např.u Nisargadatty - jako aspekty Sebe Sama, nerozděleného Univerzálního Vědomí, Vědomí v pohybu.

Je to jasnější?

[terros]

Ale abych se vrátil k našemu tématu:

Kdykoliv dojde k nevědomému ulpění pod vlivem nějakého sklonu, v té chvíli zmizí celobytostné otevření a sebeodevzdání Univerzálnímu Vědomí, o kterém správně mluvíš jako o zcela postačujícím

ono totiž když pustíš to co můžeš, tedy když se otevřeš,
tak se otvíráš něčemu vyššímu než jsi ty, nějaká omezená osoba,
a to vyšší se jmenuje Uni. Vědomí

a místo sebeodevzdání se obnoví sebe-ztotožnění Univ.V. s vásanou (v podobě prožívajícího osobního já).
Když se to ulpění nerozpozpozná jako tvar Vědomí, tak pokračuje Hra Univerzálního vědomí na "někoho"...

a dál se znovu zaplétá do Své Hry...

Při praktikování k tomu dochází znovu a znovu a znovu, takže se to nakonec pochopí
A nedá se s tím vůbec nic dělat, kdo by s tím měl něco dělat, ego?

Dá se to jen odevzdávat... jen tím se rozlišování samo prohlubuje a rozpoznává se to rozlišené jako TAKY ONO...