Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Moderátor: rosada

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Jéčko » pon 11. čer 2012 12:07:49

teonik píše:a píše tady Jé teonikovi nebo teonik Jé a nebo "poslední pisatel" sám sobě?


vzájemná výměna Jé reaguje na teonika a teonik na Jé a "dívá" se na to poslední Pozorovatel (skrze Jé a teonika) :) uvědomuješ si ho ?
Jéčko
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod orog » pon 11. čer 2012 12:27:06

teonik píše:A kouká na B
je B projekcí A nebo A projekcí B ?

Koukání na druhého - pozorování jeho projevů - není projekcí v psychologickém slova smyslu.
Při té se podvědomé sklony vlastního ega promítají na druhé a přisuzují se jim.
orog
 
Příspěvky: 140
Registrován: pát 04. lis 2011 16:18:09

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:59:31

přihlížející píše:
Návštěvník píše: poznáváni se navzájem tady zrovna nabírá obrátky.

Opravdu. Dělí se to tu na ty, co skoro pokaždé zareagují osobním způsobem, a ty, které taková komunikace moc nebaví
a po nějaké době to vzdají.
Normálka 8)

Jak vypadá osobní a neosobní přístup k dění, k druhým lidem a k tomu, co říkají:

"Svým způsobem je to i zábavné, sledovat, jak lidé (ale nejen lidé) přímo nesnášení čisté veliké plochy. Použiji-li také příklady, tak například: na rozlehlou louku napadne vrstva sněhu a ve většině myslí se objeví touha na této ploše zanechat svoje stopy.... SVOJE STOPY! Stejné je to i na zdech, kůře stromů a ... najdeš jistě sám mnoho dalších příkladů.

Stejně tak je to i s tím "osobnem" a "ne-osobnem".

Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...

A to je ono pomyslné "jádro pudla". Oni si neuvědomují to, že jejich existence zanechává barevnou stopu (protože svolují, aby jim jejich mysl filtrovala/blokovala tuto informaci), ale pokud se v jejich okolí objeví JINÁ barva, reagují podle své přirozenosti, často i velmi agresivně. (Zase podobnost - zvířata mají svá teritoria, člověk si ani neuvědomuje, jak je v tomto těm zvířatům podobný...)

Stejně tak člověk, který si svou osobu neuvědomuje v celé její šíři, je podvědomě v automatickém obranném postoji, jakmile se vedle něj zjeví něco, co tu osobu "jaksi" neprojevuje."


http://nikdenikdo.blogspot.cz/search?up ... -results=7
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:15:53

Návštěvník píše:
...Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...

... ono pomyslné "jádro pudla". "[/b]



pomyslné "jádro pudla" především je, že je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob ... jakéhosi prázdného prostoru mezi nimi, které ho znečišťují vlastními stopami ...

tudíž je to celé pomyslné a to doslova a do písmene ! :crazy:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:17:37

Takhle to dopadá. Člověk si vytvoří nějakou představu - například že když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu a pak už ten prostor není čistý. No a pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.
Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod orog » pon 11. čer 2012 14:20:31

je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
orog
 
Příspěvky: 140
Registrován: pát 04. lis 2011 16:18:09

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:23:49

Návštěvník píše:Takhle to dopadá. Člověk si vytvoří nějakou představu - například že když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu a pak už ten prostor není čistý. No a pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.
Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.



Fráňa Drtikol: "myslíte, že duch je stojatá louže, kterou lze zakalit holí ?"
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:29:05

A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:30:17

orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.

No právě, ještě žes to trochu doplnil :-)
Osoby nejsou iluzorní, jsou skutečné, se svými projevy, stopami, tendencemi, touhami, bolestmi i radostmi, utrpením, tělem, myslí, citem - to všechno je skutečné. "Kvalita", charakter osob určuje - vytváří - kvalitu, charakter světa.

Jen z hlediska Věčnosti- je toto "vzniklé", vznikající a stále měnící se, zanikající - neskutečné....
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:34:15

orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.


no to je teda poněkud rezolutní stanovisko :knock: spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:37:22

Návštěvník píše:A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.


považovat se za osobu a druhé za další osoby je rozhodně zábavnější, pak je to o hře kdo z koho :yeah:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:47:15

no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů

Jak by to mělo tedy podle tebe být "správně"?
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:54:00

Návštěvník píše:vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:

Aby to bylo konečně správně?
:hm:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:57:48

Toto je podle tebe to ono, co by se mělo?

to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ...
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:57:58

"člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života" - F. Drtikol

podle někoho tady na poradně to vede k závěrům :" že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné" či "A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit."

:knock:

"Namísto, aby si hleděli takzvaní mystikové spojení s Božstvím, pozorují tělo, pocity a představy, ztotožňují se s nimi, hrají si s nimi, nacházejí v nich uspokojení. To pak považují za víc, za pravé poznání, než poznání božského Klidu, božského Nic. Jsou to pravé závody a dělání rekordů ve stavech, v zážitcích." FD - věděl proč to zdůrazňuje
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Letgo » pon 11. čer 2012 14:59:55

Návštěvník píše:
orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.


no to je teda poněkud rezolutní stanovisko :knock: spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:

Zvláštní, jak bouřivé osobní reakce a doporučování "ostatním" dokáže vyvolat jedna metafora,
která se pokouší přiblížit, co je osobní reakce :)
Letgo
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Linda » pon 11. čer 2012 15:13:17

Návštěvník píše: ...když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu...

Mně tohle přijde jako upozornění, že svým osobním přístupem nevědomky neustále modifikujeme energii prostoru, jehož jsme součástí. A že tedy má smysl začít si u sebe všímat, co v našem přístupu ty modifikace vyvolává.

je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...

Pokud si člověk neuvědomí, že to podobenství ukazuje, jak vzniká osobní přístup a co vyvolává v okolí, může promítnout svůj osobní pohled do té situace a usoudit, že

pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 15:32:17

Návštěvník píše:je to zajímavé, jak na zkonstatování co je jádro pudla - a to právě to nahlížení z pozice oddělených osob, musí přijít okamžitě reakce o předčasné zrelativizaci, která dovádí k závěrům, že starat se o děti, či nevyvražďovat se je bezpodstatné


zase tak zajímavé to není, Balsekar se s podobnými reakcemi setkával často u účastníků satsangu, když hovořil o tom, že vše se děje v souladu s Boží vůlí a že jakožto Zdroj jsme neustále čiští ...

"T: To zní jakoby podle vašeho pohledu na svět všechno, co považujeme za svou volbu, vůli a odpovědnost, bylo přeneseno z jednotlivce na Boha nebo vědomí. Chápu to správně?

Raméš: Nic se na Boha nepřenáší. Když si myslíš, že to děláš ty, co se stane? Vina, pýcha, nenávist a závist. Ale stejně to nezabrání čemukoliv, aby se to dál nedělo. Když si nemyslíš, že to děláš, tak pak nevzniká žádná vina, žádná pýcha, žádná nenávist, žádná závist! Život se stane pokojnějším.

T: Četl jsem v letáčku, který napsalo několik vašich žáků něco, co vypadá, že se k tomu vztahuje. Píše se tam: "To, co máš rád, může být jen to, co chce Bůh, abys měl rád. K ničemu nemůže dojít, pokud to není Jeho vůle".

Raméš: Ano, to je pravda.

T: Píše se tam také: Nepociťujte vinu, ani když dojde k cizoložství. Vy, Zdroj, jste vždy čistí.

Raméš: To řekl Ramana Maháriši.

T: No, jak to vidím já, tak Zdroj sice může být vždy čistý, ale jak už jsem řekl, mně to připadá, že by tohle někdo mohl používat jako ospravedlnění pro své nesvědomité chování. Může prostě říct: Nezáleží na tom, jestli se dopustím cizoložství, nezáleží na tom, jestli raním své přátele, protože události se prostě dějí. Může to sloužit jako svolení k tomu, abych jednal podle svých tužeb, prostě protože se stalo, že mám tyhle tužby.

Raméš: A není to přesně to, co se děje?

T: Ano, stává se to, jistě, jenže...

Raméš: Myslíš, že by k tomu mohlo docházet častěji?

T: Ano, mohlo by k tomu docházet častěji. Mohl bych si říct, Dobrá, nezáleží na tom, co teď udělám. Nemusím se nijak omezovat, když cítím touhu. Chápete, co mám na mysli?

Raméš: Často pokládná otázka je tahle: Když ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?

T: No, tohle je zrovna dost extrémní příklad.

Raméš: Ano, vezměme extrémní příklad.

T: Ale já myslím, že je zajímavější příklad s cizoložstvím, protože většina lidí ve skutečnosti nedokáže udělat něco takového jako postřílet jiné lidi samopalem.


Raméš: OK. Je to úplně stejné i v případě cizoložství. Psychologové a biologové na základě svých výzkumů došli k závěru, že jestli podvádíš svoji manželku, tak by ses neměl za to obviňovat.

T: No já myslím, že tenhle názor nesdílí celá věda.

Raméš: Jen říkám, že vědci postupně docházejí k tomu, co mystici tvrdili vždycky, že to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování.
"
Návštěvník
 

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Linda » pon 11. čer 2012 15:41:11

RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."

:yes:

Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.

:)

PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce potrefené husy v nás :D
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 1008
Registrován: pát 23. zář 2011 12:43:47

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 16:07:12

Linda píše:
RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."

:yes:

Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.

:)

PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce :D


pocit osobního jednání, jakožto oddělené osoba já verzus ostatní svět - není vlastní naší přirozenosti, je to základní jádro pudla - jak už bylo upozorněno je to pomyslné a všechny následné prográmky z toho vyvstávají ...

když Drtikol nebo někdo jiný dá doporučení k tomu - "člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života" - F. Drtikol

a upozorňuje, že duch je čistý a nemůže ho nic zkalit ... nebo že jakožto Zdroj jste vždy čiští - tak to dává možnost - přímého uvědomění toho oč gou :) bourá to ten základní pomyslný koncept ... narozdíl od dalších utvrzování v tom, jak je tu jedna osoba, druhá osoba a mezi nimi čistý prostor, který ony znečišťují tím, že se v něm pohybují ...

to že to tu vyvolalo u některých takové reakce s uvedením extrémních příkladů, bývá jak je vidět i z toho rozhovoru - celkem běžnou záležitostí :)
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Rosada

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron