Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Moderátor: rosada

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod orog » pon 11. čer 2012 13:20:31

je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
orog
 
Příspěvky: 92
Registrován: pát 04. lis 2011 15:18:09

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:23:49

Návštěvník píše:Takhle to dopadá. Člověk si vytvoří nějakou představu - například že když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu a pak už ten prostor není čistý. No a pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.
Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.



Fráňa Drtikol: "myslíte, že duch je stojatá louže, kterou lze zakalit holí ?"
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:29:05

A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:30:17

orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.

No právě, ještě žes to trochu doplnil :-)
Osoby nejsou iluzorní, jsou skutečné, se svými projevy, stopami, tendencemi, touhami, bolestmi i radostmi, utrpením, tělem, myslí, citem - to všechno je skutečné. "Kvalita", charakter osob určuje - vytváří - kvalitu, charakter světa.

Jen z hlediska Věčnosti- je toto "vzniklé", vznikající a stále měnící se, zanikající - neskutečné....
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:34:15

orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.


no to je teda poněkud rezolutní stanovisko :knock: spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:37:22

Návštěvník píše:A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.


považovat se za osobu a druhé za další osoby je rozhodně zábavnější, pak je to o hře kdo z koho :yeah:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:47:15

no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů

Jak by to mělo tedy podle tebe být "správně"?
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:54:00

Návštěvník píše:vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:

Aby to bylo konečně správně?
:hm:
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:57:48

Toto je podle tebe to ono, co by se mělo?

to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ...
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 13:57:58

"člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života" - F. Drtikol

podle někoho tady na poradně to vede k závěrům :" že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné" či "A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit."

:knock:

"Namísto, aby si hleděli takzvaní mystikové spojení s Božstvím, pozorují tělo, pocity a představy, ztotožňují se s nimi, hrají si s nimi, nacházejí v nich uspokojení. To pak považují za víc, za pravé poznání, než poznání božského Klidu, božského Nic. Jsou to pravé závody a dělání rekordů ve stavech, v zážitcích." FD - věděl proč to zdůrazňuje
Návštěvník
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Letgo » pon 11. čer 2012 13:59:55

Návštěvník píše:
orog píše:
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob

jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.

Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.


no to je teda poněkud rezolutní stanovisko :knock: spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.

vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů :hm:

Zvláštní, jak bouřivé osobní reakce a doporučování "ostatním" dokáže vyvolat jedna metafora,
která se pokouší přiblížit, co je osobní reakce :)
Letgo
 

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Linda » pon 11. čer 2012 14:13:17

Návštěvník píše: ...když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu...

Mně tohle přijde jako upozornění, že svým osobním přístupem nevědomky neustále modifikujeme energii prostoru, jehož jsme součástí. A že tedy má smysl začít si u sebe všímat, co v našem přístupu ty modifikace vyvolává.

je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...

Pokud si člověk neuvědomí, že to podobenství ukazuje, jak vzniká osobní přístup a co vyvolává v okolí, může promítnout svůj osobní pohled do té situace a usoudit, že

pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Co s poznáním v praxi?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 14:32:17

Návštěvník píše:je to zajímavé, jak na zkonstatování co je jádro pudla - a to právě to nahlížení z pozice oddělených osob, musí přijít okamžitě reakce o předčasné zrelativizaci, která dovádí k závěrům, že starat se o děti, či nevyvražďovat se je bezpodstatné


zase tak zajímavé to není, Balsekar se s podobnými reakcemi setkával často u účastníků satsangu, když hovořil o tom, že vše se děje v souladu s Boží vůlí a že jakožto Zdroj jsme neustále čiští ...

"T: To zní jakoby podle vašeho pohledu na svět všechno, co považujeme za svou volbu, vůli a odpovědnost, bylo přeneseno z jednotlivce na Boha nebo vědomí. Chápu to správně?

Raméš: Nic se na Boha nepřenáší. Když si myslíš, že to děláš ty, co se stane? Vina, pýcha, nenávist a závist. Ale stejně to nezabrání čemukoliv, aby se to dál nedělo. Když si nemyslíš, že to děláš, tak pak nevzniká žádná vina, žádná pýcha, žádná nenávist, žádná závist! Život se stane pokojnějším.

T: Četl jsem v letáčku, který napsalo několik vašich žáků něco, co vypadá, že se k tomu vztahuje. Píše se tam: "To, co máš rád, může být jen to, co chce Bůh, abys měl rád. K ničemu nemůže dojít, pokud to není Jeho vůle".

Raméš: Ano, to je pravda.

T: Píše se tam také: Nepociťujte vinu, ani když dojde k cizoložství. Vy, Zdroj, jste vždy čistí.

Raméš: To řekl Ramana Maháriši.

T: No, jak to vidím já, tak Zdroj sice může být vždy čistý, ale jak už jsem řekl, mně to připadá, že by tohle někdo mohl používat jako ospravedlnění pro své nesvědomité chování. Může prostě říct: Nezáleží na tom, jestli se dopustím cizoložství, nezáleží na tom, jestli raním své přátele, protože události se prostě dějí. Může to sloužit jako svolení k tomu, abych jednal podle svých tužeb, prostě protože se stalo, že mám tyhle tužby.

Raméš: A není to přesně to, co se děje?

T: Ano, stává se to, jistě, jenže...

Raméš: Myslíš, že by k tomu mohlo docházet častěji?

T: Ano, mohlo by k tomu docházet častěji. Mohl bych si říct, Dobrá, nezáleží na tom, co teď udělám. Nemusím se nijak omezovat, když cítím touhu. Chápete, co mám na mysli?

Raméš: Často pokládná otázka je tahle: Když ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?

T: No, tohle je zrovna dost extrémní příklad.

Raméš: Ano, vezměme extrémní příklad.

T: Ale já myslím, že je zajímavější příklad s cizoložstvím, protože většina lidí ve skutečnosti nedokáže udělat něco takového jako postřílet jiné lidi samopalem.


Raméš: OK. Je to úplně stejné i v případě cizoložství. Psychologové a biologové na základě svých výzkumů došli k závěru, že jestli podvádíš svoji manželku, tak by ses neměl za to obviňovat.

T: No já myslím, že tenhle názor nesdílí celá věda.

Raméš: Jen říkám, že vědci postupně docházejí k tomu, co mystici tvrdili vždycky, že to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování.
"
Návštěvník
 

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Linda » pon 11. čer 2012 14:41:11

RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."

:yes:

Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.

:)

PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce potrefené husy v nás :D
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 15:07:12

Linda píše:
RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."

:yes:

Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.

:)

PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce :D


pocit osobního jednání, jakožto oddělené osoba já verzus ostatní svět - není vlastní naší přirozenosti, je to základní jádro pudla - jak už bylo upozorněno je to pomyslné a všechny následné prográmky z toho vyvstávají ...

když Drtikol nebo někdo jiný dá doporučení k tomu - "člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života" - F. Drtikol

a upozorňuje, že duch je čistý a nemůže ho nic zkalit ... nebo že jakožto Zdroj jste vždy čiští - tak to dává možnost - přímého uvědomění toho oč gou :) bourá to ten základní pomyslný koncept ... narozdíl od dalších utvrzování v tom, jak je tu jedna osoba, druhá osoba a mezi nimi čistý prostor, který ony znečišťují tím, že se v něm pohybují ...

to že to tu vyvolalo u některých takové reakce s uvedením extrémních příkladů, bývá jak je vidět i z toho rozhovoru - celkem běžnou záležitostí :)
Návštěvník
 

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod rosada » pon 11. čer 2012 15:09:29

Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?


Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1090
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Petra » pon 11. čer 2012 15:36:25

rosada píše:
Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?


Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?


No, naprogramováni přece. ;)

Když na to nejsi naprogramovaná, tak to neuděláš.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 15:38:04

rosada píše:
Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?


Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?


"Raméš: To, že dojde k jednání, je důsledkem reakce mozku na myšlenku. Když se stane to, že myšlenka je pouze pozorována a mozek na tu myšlenku nereaguje, tak potom k žádnému jednání nedojde.

T: Ale když jak říkáte, neexistuje žádná entita, která by rozhodla jak reagovat, tak co potom rozhoduje o tom, jestli k nějakému jednání dojde nebo nedojde?

Raméš: K jednání dojde, pokud je Boží vůlí, aby k němu došlo. Pokud to není Boží vůlí, tak potom k jednání nedojde.

T: Tvrdíte, že všechny činy, ke kterým dojde jsou Boží vůlí?

Raméš: Ano, jsou Boží vůlí.

T: Konající skrze osobu?

Raméš: Ano prostřednictvím osoby.

T: A je tedy jedno, jestli jde osvíceného nebo neosvíceného? Prostě prostřednictvím kohokoliv?

Raméš: Přesně tak. Jediný rozdíl, jak už jsem řekl, je v tom, že běžný člověk si myslí To je moje jednání, zatímco mudrc ví, že to není ničí jednání. Mudrc ví, že: "Činy jsou konány, události se dějí, ale neexistuje žádný individuální jednající". To je v zásadě jediný rozdíl. Běžný člověk si myslí, že každý jednotlivec dělá to, k čemu dochází prostřednictvím organismu tělo-mysl. Protože mudrc ví, že není nic, co by dělal, tak když dojde k tomu, že nějaké jednání někomu ublíží, udělá všechno proto, aby té osobě pomohl, ale neobjeví se u něho pocity viny.

T: Máte na mysli to, že když někdo jedná takovým způsobem, který skončí poškozením někoho jiného, tak že osoba, která to udělala, jak říkáte, organismus tělo-mysl, není za to odpovědná?

Raméš: To, co říkám, je, že víš, že já jsem to neudělal. Neříkám, že necítím lítost nad tím, pokud to někomu ublížilo. Skutečnost, že to někomu ublížilo, přinese soucit a soucit vyústí ve snahu udělat všechno, aby bolest byla utišena. Ale nebude tam pocit viny. Druhá strana toho je, že dojde k něčemu, co společnost ocení a odmění mě za to. Neříkám, že se neobjeví pocit radosti. Tak jako se objevil soucit v případě něčí bolesti, tak se může objevit radost nebo uspokojení v případě odměny. Ale nebude tam žádná pýcha.

T: Ale chcete říct, že když prostě půjdu a někoho udeřím, tak to nebyl můj čin? Chtěl bych v tom mít naprosto jasno.

Raméš: Původní fakt, původní koncept zůstává: "Někoho jsi udeřil". Objevuje se však doplňující koncept, že cokoliv se stane je Boží vůle, a Boží vůle ve vztahu ke každému organismu tělo mysl je osudem tohoto organismu.

T: Takže si klidně mohu říct: "Co se dá dělat, byla to Boží vůle, že jsem to udělal. Není to moje selhání."

Raméš: Jistě. K činu dojde, protože je to osudem toho organismu tělo-mysl, a protože to je Boží vůle. A další dopady toho jednání jsou také osudem toho organismu tělo-mysl. Když dojde k dobrému jednání, tak je to osud. Například Matka Tereza. Organismus tělo-mysl, známý jako Matka Tereza, byl tak naprogramovaný, že skrze něj docházelo pouze k dobrému jednání. To bylo osudem organismu nazývaného Matka Tereza. A další dopady toho konání byly: Nobelova cena, odměny, ocenění, dary potřebným. To všechno bylo osudem organismu nazývaného Matka Tereza. Na druhou stranu existuje psychopatický organismus, který je naprogramován stejným zdrojem, tak že se skrze něj dějí jen zlé a zvrácené činy. Organismus, jehož osudem je, že se skrze něj dějí tyhle zlé a zvrácené skutky, nazývá společnost psychopatem. Ale psychopat si nevybral, že bude psychopatem. Ve skutečnosti tu není žádný psychopat, pouze psychopatický organismus tělo-mysl, jehož osudem je vytvářet zlé a zvrácené činy. A další následky těchto činů jsou rovněž osudem tohoto organismu tělo-mysl.

T: Tvrdíte, že všechno je předurčené? Že vše je předprogramované už od narození?

Raméš: Ano. Používám slovo naprogramování vzhledem k základním vlastnostem organismu tělo-mysl.
Naprogramování pro mě znamená geny plus vliv okolí. Nemohl sis vybrat rodiče, kterým se narodíš, takže sis nemohl vybrat svoje geny. Stejně tak, jako sis nemohl vybrat prostředí, do jakého se narodíš. Takže sis nemohl vybrat, jak tě tohle prostředí zformuje. A to zahrnuje prostředí doma, ve společnosti, ve škole a v kostele. Podmíněnost, kterou získáš do tří nebo čtyř let života psychologové nazývají základní podmíněností. Pak následují další vlivy, ale to, co vytváří osobnost, jsou geny plus vliv prostředí. A to já nazývám naprogramováním. Každý organismus tělo-mysl je naprogramován jedinečným způsobem. Neexistují dva stejné organismy.

T: Ano, ale není pravda, že existují dva lidé, kteří mají velmi podobné charakteristiky, a přesto se jeden chová úplně jinak, než ten druhý?

Raméš: To je pravda. A proto používám dva termíny: první je naprogramování v samotném organismu tělo-mysl, a druhý termín je osud. Osudem myslím Boží vůli ve vztahu k určitému organismu tělo-mysl, vtisknutou v momentu početí. Osudem některého početí je nebýt zrozen a v tom případě dojde k potratu. Ale nenech se zmást, tohle všechno je koncept. Je to můj koncept.

T: Tvrdíte, že to je koncept a že samozřejmě všechna slova jsou koncepty, ale jak máme vědět, jestli tento koncept reprezentuje pravdu? Já spíš inklinuji k tomu, že každý má vlastní odpovědnost, a že i když existuje jisté množství podmíněnosti, které jsme získali, tak stejně máme možnost se rozhodnout, jak budeme reagovat. Někdo svou podmíněnost dokáže překročit, zatímco jiný v ní může být chycený po celý život. Pokud to někdo dokáže, tak bych řekl, že je to díky tomu, že ten člověk chtěl svoje podmínění překročit a uspěl.

Raméš: Ale pokud k tomu dojde, došlo by k tomu, pokud by to nebyla Boží vůle? Řekněme, že jsou dva lidé. Jeden se snaží překonat svoje omezení a dokáže to a druhý nikoliv. To, co chci říci, je, že u toho, který to dokázal, i u toho, který to nedokázal, se tak stalo, protože to bylo osudem toho konkrétního organismu tělo-mysl neboli Boží vůlí.

T: Ale nemohli bychom stejně říci, že je Boží vůlí, aby každý jednotlivec měl při svém jednání svobodu volby?
Raméš: Ne. Když se tě zeptám: Čí vůle nakonec převládne? Vůle jednotlivce, nebo Boží vůle? Odpověz ze své vlastní zkušenosti, jak často tvoje vlastní vůle zvítězila?

T: No tak řekl bych, že individuální vůle rozhodně občas zvítězí.

Raméš: Nad Boží vůlí? Když něco chceš a snažíš se, abys to získal a dokážeš to, tak k tomu dojde jen proto, že tvoje vůle byla v souladu s Boží vůlí.

T: No například někdo, kdo se stane narkomanem a zůstane jím po celý svůj život. Dalo by se snadno říct, že se rozhodl jít proti Boží vůli a uspěl díky své svobodné vůli.

Raméš: Ale pochop, že jestli toto přijmeš nebo nikoliv, je také závislé na Boží vůli.

T: Já bych řekl, že tomu tak nutně nemusí být.

Raméš: Vidím, že hraješ roli ďáblova advokáta.

T: To ne, jen se snažím zjistit, co je pravda.

Raméš: Ale co je to pravda? Už jsem řekl, že cokoliv říkám, je koncept.

T: S tím souhlasím, ale všechny koncepty nejsou stejné. Některé ukazují na něco, co je pravda, a jiné můžou být úplně nepravdivé.

Raméš: Všechny koncepty se snaží na něco poukázat, ale všechno jsou to stejně jen koncepty. Správná otázka by byla, "Co je pravda, aniž by to byl koncept?"

T: No já myslím, že tvrdit, že všechno je předprogramované, že všechno je osud a že neexistuje možnost volby, vypadá jako extrémní forma redukcionismu. Pak by všechny lidské bytosti byly jako počítače, a tudíž naprosto všechno v nás by už bylo přednastavené.

Raméš: Přesně tak!

T: Ale to by mohlo vést k velmi hlubokému nezájmu o život.

Raméš: Ano, a pokud by k tomu došlo, bylo by to skvělé!

T: Opravdu? Jak by mohlo?

Raméš: Samozřejmě, že ano. Pak cokoliv, co by se stalo, by bylo přijímáno, a tak by nebylo žádné neštěstí, trápení, viny, pýcha, závist, nenávist. Co je na tom špatného?

T: A zbylo tam nějaké místo pro srdce?

Raméš: Srdcem myslíš být nešťastný, cítit se provinile?

T: Ne, ne, to nemyslím.

Raméš: A co myslíš srdcem?

T: Myslím to v nás, co není lhostejné k životu jako takovému.

Raméš: Jak už jsem ti řekl, prostřednictvím organismu tělo-mysl dojde k nějakému činu, a pokud jednotlivec zjistí, že tenhle čin někomu ublížil, tak se objeví soucit. Jak by se mohl objevit soucit, pokud by zde nebylo srdce?

T: Ale mně přijde trochu divné nejdříve někomu způsobit bolest a potom s ním soucítit. Nebylo by lepší mu raději tu bolest vůbec nezpůsobovat?

Raméš: Ale nad tím nemáš žádnou moc! Kdybys ji měl, tak bys to vůbec neudělal.

T: No, na druhou stranu, pokud někdo raději věří tomu, že má nad svým jednáním moc, než aby věřil tomu, že ji nemá, tak potom spíš neudělá něco, co by druhému ublížilo!

Raméš: Tak proč potom lidé nemají moc nad každým svým činem? Na něco se tě zeptám. Člověk má zcela zřejmě výjimečný intelekt, tak výjimečný, že dokázal poslat člověka na měsíc.

T: To je pravda.

Raméš: A také má intelekt, aby věděl, že když udělá určité věci, tak dojde k příšerným událostem. Ví, že pokud vyrobí nukleární a chemické zbraně, tak je lidé použijí a ve světě dojde k hrozným událostem. Takže tedy má intelekt - a pokud má i svobodnou vůli, tak proč to dělá? Proč uvedl svět do stavu, v němž se nachází, když má svobodnou vůli?

T: Uznávám, že situace, kterou popisujete, je šílená. Ale řekl bych, že je to hlavně proto, že lidé mají slabou vůli. A věřím, že lidé to můžou změnit, když budou chtít, když budou mít zájem.

Raméš: A proč to tedy neudělají?

T: Někteří lidé se snaží to změnit. Ale jak už jsem řekl, bohužel vypadá to tak, že většina lidí má velmi slabou vůli.

Raméš: Což znamená, že nemají svobodnou vůli!

T: To, že někdo má svobodnou vůli, ještě neznamená, že musí jednat rozumě. Jako v příkladu, o kterém jste právě mluvil a z něhož je zřejmé, že lidé si často zvolí dělat takové věci, které jsou velmi škodlivé.

Raméš: Myslíš tím, že máme svobodnou vůli zničit svět? Jestliže říkáš, že máme svobodnou vůli zničit svět, tak jinými slovy říkáš, že ničíme svět, protože to chceme udělat, že to děláme s jasným záměrem svět zničit! Svobodná vůle znamená, že chceš něco udělat.

T: Myslím, že problém je spíše v tom, že lidé příliš neuvažují nad důsledky svého jednání. Prostě jen myslí sami na sebe, aniž by přemýšleli, k čemu jejich činy povedou.

Raméš: Ale člověk je nesmírně inteligentní. Proč o tom nepřemýšlí? Moje odpověď je, protože není dáno, aby o tom přemýšlel!

T: Co myslíte tím, že mu není dáno?

Raméš: Není Boží vůlí, aby člověk přemýšlel tímto způsobem. Není Boží vůlí, aby člověk byl dokonalý. Rozdíl mezi mudrcem a běžným člověkem je ten, že mudrc přijímá to, co je, jako Boží vůli, ale, a to je důležité, to mu nebrání v tom, aby dělal to, o čem si myslí, že by se udělat mělo. A co si myslí, že by se udělat mělo, závisí na jeho naprogramování."
Návštěvník
 

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Linda » pon 11. čer 2012 15:40:37

"člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života"

Co je k tomu nezbytné? Vlastně docela málo: uvědomovat si - teď... teď... teď... každé svoje sebeztotožnění (nejen s tělem, ale i s myslí, s pocity, s emočním tělem), ke kterému bezděčně došlo působením skrytých prográmků. Ten, kdo už není jimi ovlivňovaný, protože je v sobě všechny rozpoznává, nic víc než Fráňovo doporučení nepotřebuje.

Pro ty z nás, kteří jsme k dokonalému vhledu ještě plně nedospěli, platí i Balsekarovo "to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."

Když rozpoznám, čím se zabarvuje moje energie, kterou sdílím s okolím a která zabarvuje i naši vzájemnou komunikaci určitým emočním podtextem, je šance rozpoznat ji - jak to učí dzogčhen - jako čirou Energii v pohybu Obrázek
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Vztahy, zviditelnění se, projekce a pod.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. čer 2012 15:47:57

"Raméš: Ptáš se na to, jak dojde k jednání? Odpovědí je, že energie uvnitř organismu tělo-mysl vyvolá jednání odpovídající naprogramování.

T: Takže jednání, jak vysvětlujete, se pouze děje prostřednictvím osoby.

Raméš: Ano, dochází k jednání. Celá podstata toho, co říkám, je slovy Buddhovými "Události se dějí, činy jsou konány".

T: Z toho, co vím o tom, co učil Buddha, vím, že i on velmi silně cítil, že jedinec je odpovědný za svoje jednání. Není to snad základem celého učení o karmě, o příčině a následku?

Raméš: Nikoliv Buddha!

T: Mám dojem, že Buddha učil o správném jednání. Velmi se soustřeďoval na lidské chování a kladl velký důraz na to, aby lidé správně usilovali a aby se změnili.

Raméš: To už jsou jen další výklady buddhismu. Buddha mluvil jasně. Kdo má kontrolu nad tím, co se děje? Bůh má kontrolu! A to je i základem všech náboženství. A když je toto základem všech náboženství, proč tedy existují náboženské války? Právě ti vykladači způsobují náboženské války! A jak by dokonce i k tomu mohlo docházet, pokud by to nebyla Boží vůle?

T: Je jasné, že věříte, že všechno co děláme, děláme, protože je Boží vůlí, abychom to dělali. Ale mám pocit, že to dává smysl jen v případě člověka, který došel na konec duchovní stezky, který došel na konec ega, protože jednání takové osoby neslouží jejím vlastním zájmům, a proto nemůže způsobovat žádné pokřivení Boží vůle. Ale do té doby, pokud se jednotlivec chová ošklivě k druhým, tak to může být jen nutkavá reakce, vycházející ze sobectví. A v tom případě by to, co říkáte, mohlo sloužit jako omluva pro nehezké a agresivní chování. Ti lidé by prostě řekli Je to Boží vůle. Tak na tom nezáleží.

Raméš: To by mohli, ale to nic nemění na tom, že je to pravda. Tvoje otázka je ve skutečnosti Proč Bůh stvořil svět takový jaký je? Ale pochop, že lidská bytost je pouhým stvořeným objektem, který je částí projevení, které vychází ze Zdroje. Takže moje odpověď je: Stvořený objekt nikdy nemůže poznat svého stvořitele! Dalo by se to přirovnat k tomu, jako kdybys nakreslil obrázek, a v tom obrázku bys nakreslil postavičku. A ta postavička by chtěla vědět za prvé, proč jsi ty jako malíř nakreslil tenhle konkrétní obrázek a za druhé, proč jsi namaloval tu postavičku tak ošklivou! Jak by mohl stvořený objekt někdy pochopit vůli svého vlastního stvořitele? Ale to ti nebrání v tom, aby jsi dělal to, co si myslíš, že bys měl dělat! Přijetí toho, že nic se nestane, pokud to není Boží vůle, žádné osobě nebrání, aby dělala to, co si myslí, že by měla dělat. Co jiného můžeš dělat?

T: Ale na základě takového uvažování, jak už jsem říkal, by mohlo být velmi snadné dojít k závěru No dobře, všechno je vůle Boha, a tak nezáleží na tom, co se stane, a potom se přestat snažit.

Raméš: Myslíš jako Proč bych tedy měl vůbec ráno vstávat z postele?

T: Ano, proč bych se měl vůbec o něco snažit?

Raméš: Na to je odpověď, že energie uvnitř tohoto organismu mysl-tělo nedovolí, aby ten organismus zůstal nečinný po delší dobu. Energie bude vytvářet každou vteřinu nějakou činnost, fyzickou nebo mentální, přesně podle naprogramování a osudu toho konkrétního organismu, což je Boží vůlí. Ale to ti nebrání, pokud si stále myslíš, že jsi jednotlivec, abys dělal, co si myslíš, že dělat máš. To, co ti říkám, ve skutečnosti znamená, že to, co si myslíš, že bys v jakékoliv situaci měl dělat, je přesně to, co Bůh chce, aby sis myslel, že máš dělat! To znamená, že přijetí Boží vůle ti nebrání v tom, abys dělal to, co si myslíš, že bys měl dělat. Chápeš? Ve skutečnosti to nemůžeš nedělat!"
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Rosada

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků