Návštěvník píše: poznáváni se navzájem tady zrovna nabírá obrátky.
Opravdu. Dělí se to tu na ty, co skoro pokaždé zareagují osobním způsobem, a ty, které taková komunikace moc nebaví
a po nějaké době to vzdají.
Normálka
Moderátor: rosada
Návštěvník píše: poznáváni se navzájem tady zrovna nabírá obrátky.
praktik píše:Kdo se nezviditelní, tak nemá žáčky a nemá komu předat svou nauku, své poselství.
Má to znamenat, že mezi nimi není ani jeden jeinej dojitej?
Zřejmě jo, nebot co by jinak vyvolávalo potřevu se zviditelnovat - např. popisovat svou zkušenost v knihách a vyvozovat z ní rady pro druhé?
No, psát, abych se zviditelnil, to je podle mě čistě egoistická motivace. Musí to ale být jediná možná motivace? Přece když dva dělají totéž, nemusí to být totéž, když to každý z nich dělá z jiného důvodu.
Když za probuzenýma začnou chodit lidi a vyptávat se jich, tak oni jim trpělivě pořád dokola, znovu a znovu odpovídají na určitý typ otázek - "Co je to ego, co mi brání, jak ho u sebe poznám, proč mi to nejde, co mám dělat, aby zmizelo, a můžu vůbec něco dělat, aby to nebylo z ega? Jestli ano, tak jak?" atd atd atd...
Přijde mi jako docela rozumná věc, že někteří z nich po čase začnou tyhle věci vysvětlovat v knihách, které si může přečíst každý, kdo má zájem. A když mistr sám neumí číst a psát, jako třeba Nisargadatta Maharadž, tak zrediguje přepisy nahrávek, které udělá některý z žáků, nebo mu to nadiktuje.
To, co určuje, jestli jde o potřebu zviditelnit se, nebo o ochotu dělit se s ostatními o to, co pomohlo jemu, je motivace. Ta je čistě individuální. Několik lidí může dělat totéž, ale každý z nich to dělá z jiného důvodu.
orog píše:Je to překvapivá zkušenost, zjistit, že to, co jsme prve viděli jako povahové vlastnosti jiných, byla ve skutečnosti naše vlastní projekce.
orog píše:
Je to překvapivá zkušenost, zjistit, že to, co jsme prve viděli jako povahové vlastnosti jiných, byla ve skutečnosti naše vlastní projekce.
Stahování projekcí není snadné, je k tomu nutná dost velká pokora a odhodlání uvidět věci tak, jak opravdu jsou, ne tak, jak je naše já chce vidět, aby se cítilo bezpečně.
teonik píše:A kouká na B
je B projekcí A nebo A projekcí B ?
teonik píše:a píše tady Jé teonikovi nebo teonik Jé a nebo "poslední pisatel" sám sobě?
teonik píše:A kouká na B
je B projekcí A nebo A projekcí B ?
přihlížející píše:Návštěvník píše: poznáváni se navzájem tady zrovna nabírá obrátky.
Opravdu. Dělí se to tu na ty, co skoro pokaždé zareagují osobním způsobem, a ty, které taková komunikace moc nebaví
a po nějaké době to vzdají.
Normálka
Návštěvník píše:
...Představ si, že ten prostor "mezi námi" je taková bezbarvá plocha. Když do ní někdo vstoupí, je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...
... ono pomyslné "jádro pudla". "[/b]
je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
Návštěvník píše:Takhle to dopadá. Člověk si vytvoří nějakou představu - například že když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu a pak už ten prostor není čistý. No a pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.
Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků