Poradna zdarma

každý náš projev je odrazem našeho charakteru a projevuje se ve VZTAHU, vztazích běžného života, kterým jsme přítomni.
Ovšem nejlépe se charakter projeví v pro nás nečekané situaci, nebo krizové situaci, která nás jakoby zaskočí a jsme nuceni rychle, spontánně reagovat.

Není důležité, co svět, ale co my na to.

A to "co my na to" hovoří jasně.

Návštěvník píše:každý náš projev je odrazem našeho charakteru a projevuje se ve VZTAHU, vztazích běžného života, kterým jsme přítomni.
Ovšem nejlépe se charakter projeví v pro nás nečekané situaci, nebo krizové situaci, která nás jakoby zaskočí a jsme nuceni rychle, spontánně reagovat.

Není důležité, co svět, ale co my na to.

A to "co my na to" hovoří jasně.

A to se mi zdá nejdůležitější ze všeho, ne to, kdo má nebo měl nějaké - jakékoli zážitky, povědomosti, schopnosti atd.
Jaký jsem člověk.
A jaký jsem člověk se ukazuje ve vztazích.
I zde.

Návštěvník píše:každý náš projev je odrazem našeho charakteru a projevuje se ve VZTAHU, vztazích běžného života, kterým jsme přítomni.
Ovšem nejlépe se charakter projeví v pro nás nečekané situaci, nebo krizové situaci, která nás jakoby zaskočí a jsme nuceni rychle, spontánně reagovat.

Není důležité, co svět, ale co my na to.

A to "co my na to" hovoří jasně.

Když jsme nuceni rychle a spontánně na něco zareagovat, naše reakce nám může předvést rozdíl mezi tím, co o sobě myslíme, a tím, jak to doopravdy je. Je to šance dozvědět se něco o sobě.

Můžeme se ke své reakci pak i zpětně vrátit, třeba večer, a všimnout si, co v nás v té chvíli vyvstalo. Přitom se může objevit i pocit sebeodsuzování za tu reakci, nebo naopak pocit hrdosti na to, jak jsme to ustáli.

Když se ta spontánní reakce i naše bezděčné zareagování na ni vezme jako přírodní fakt, dá se s tím pracovat. Nechá se ta situaci i naše reakce na ni znovu v představě probíhat - asi jako když režisér řekne hercům "a teď si to sjedem ještě jednou", a jen se to tiše s plnou pozorností sleduje. Jako by šlo o děj, který nemá se mnou nic společného. Ta původní osobní reakce tím přichází o energii, stejně jako pocit jejího vlastnictví. A kdyby teď vznikla obdobná situace, ve které bychom museli rychle a spontánně zareagovat, už by naše reakce nebyla stejná jako předtím.

Taky je dobrý se podívat, proč jsme zaregovali právě tak

jaký za tím byl pocit ?

můžem najednou uvidět proč vždycky reagujem v podobný situaci stejně.

Návštěvník píše:Taky je dobrý se podívat, proč jsme zaregovali právě tak

jaký za tím byl pocit ?

můžem najednou uvidět proč vždycky reagujem v podobný situaci stejně.

Návštěvník píše:A to se mi zdá nejdůležitější ze všeho, ne to, kdo má nebo měl nějaké - jakékoli zážitky, povědomosti, schopnosti atd. Jaký jsem člověk.A jaký jsem člověk se ukazuje ve vztazích. I zde.

Návštěvník píše:každý náš projev je odrazem našeho charakteru a projevuje se ve VZTAHU, vztazích běžného života, kterým jsme přítomni.Ovšem nejlépe se charakter projeví v pro nás nečekané situaci, nebo krizové situaci, která nás jakoby zaskočí a jsme nuceni rychle, spontánně reagovat. Není důležité, co svět, ale co my na to. A to "co my na to" hovoří jasně.

Někteří jsou stále stejnější a stejnější, stale reagují stejně, Co s tím? Níc z toho co je v životě potkalo je ničím neobohatilo? Stále opakují naučené vzorce chování z mládí?
Říká se, že jak člověk stárne, tak osobní sklony, co dosud měl, jen zmohutní.

Návštěvník píše:Někteří jsou stále stejnější a stejnější, stale reagují stejně, Co s tím?

Nestarat se o reakce druhých, nýbrž jen o vlastní. A to je, jak se zdá, to nejtěžší.

ahoj Petro
reaguji na tvůj příspěvek:
mi to de!!!

Návštěvník píše:Někteří jsou stále stejnější a stejnější, stale reagují stejně. Co s tím?

Starat se o to, jací jsou ti druzí, a pokusy to v nich nějak popostrčit směrem, který by se nám samým líbil, jsou staré jako svět.
Nezdá se, že by byly úspěšné. Ale jako zábava vydrží hodně dlouho

xxx píše:

Návštěvník píše:Někteří jsou stále stejnější a stejnější, stale reagují stejně. Co s tím?

Starat se o to, jací jsou ti druzí, a pokusy to v nich nějak popostrčit směrem, který by se nám samým líbil, jsou staré jako svět.
Nezdá se, že by byly úspěšné. Ale jako zábava vydrží hodně dlouho

Občas někdo na diskusních forech z nudy provádí zajímavý sport. Záměrně na jiné bez důvodu útočí a snaží se z nich vyždímat jakékoli emoční projevy Asi aby se měl čím nasytit, v televizi zrovna nejde žádný krvák, ani slaďák, ani srdcervoucí seriál a on má veliký hlad.

Není důležité, co svět, ale co já.

Návštěvník píše:Není důležité, co svět, ale co já.

Vyprávěj, co tedy ty. Můžeš i přehánět.

šššššš......

Návštěvník píše:Není důležité, co svět, ale co já.

Asi tak. Jenže tohle, jak vidět, začne být zajímavé, teprve když se přestaneme horlivě zajímat o to, jak to má někdo druhý.

Letgo píše:

Návštěvník píše:Není důležité, co svět, ale co já.

Asi tak. Jenže tohle, jak vidět, začne být zajímavé, teprve když se přestaneme horlivě zajímat o to, jak to má někdo druhý.

Jj, šimsisi, že to není vůbec populární. Jak se někdo začne starat jen o to, jak to má on a nedejbože o tom napíše, hned je tu sprdunk od obecenstva a výčet toho, jak to tedy doopravdy podle nich má a že by s tím měl něco dělat, aby byl takový, jak si to přejí oni. Pravděpodobně by měl mlčet, číst si to, co píše ono rozčilené obecenstvo, vůbec nic nekomentovat a nebo jen psát nic neříkající neosobní tentonoc.

Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel, tanči, jako by tě nikdo neviděl, miluj, jako bys byl na světě sám.

Sebemenší očekávání jen přináší zklamání.

A mnohdy útok a obranu.

Návštěvník píše:Zpívej, jako by tě nikdo neslyšel, tanči, jako by tě nikdo neviděl, miluj, jako bys byl na světě sám.

Sebemenší očekávání jen přináší zklamání.

A mnohdy útok a obranu.

Nemáš to fakt lehké, snažíš se usilovně znít na mnoha duchovních forech, ale nějak ztrácíš posluchače. To je pech...

šimsisi, že to není vůbec populární...

Z jakého důvodu by to mělo být populární? Je prostě užitečné všímat si svých motivací, proč reagujeme, jak reagujeme, protože tím se může prohlubovat vlastní sebepoznání v denním životě. To je praxe, o které je na tomhle vlákně řeč. Nevidím žádný důvod, proč o tom referovat na webu a čekat nějaké ocenění atd.

A co je tedy s tím poznáním v praxi?

Nějak se to zamluvilo.

Má to snad být zemljamka s poustevníkem v odlehlé části hlubokého lesa, aby nikoho svým poznáním neobtěžoval?

Návštěvník píše:A co je tedy s tím poznáním v praxi?

Nějak se to zamluvilo.

Vždyt se tu mluví převážně o něm - dokud do toho někdo nezačne vnášet osobní představy o druhých a co by měli nebo neměli.

A už jen tohle si uvědomit vede k možnosti začít rozpoznávat, čím si sami stojíme ve Světle.