Návštěvník píše:A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.
považovat se za osobu a druhé za další osoby je rozhodně zábavnější, pak je to o hře kdo z koho
Moderátor: rosada
Návštěvník píše:A proto je zbytečné být pozorný a neubližovat druhým ani sobě: duch se nemůže ničím zakalit.
no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.
vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
Návštěvník píše:vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ...
Návštěvník píše:orog píše:je to celé nahlíženo-vnímáno z pozice oddělených osob
jako každé pochopení, které nakonec vede k poznání iluzornosti oddělených osob.
Když se předčasně všechno zrelativizuje, protože to vychází z předpokladu existence oddělených osob, vede to k závěrům, že starat se o děti nebo aby se lidi vzájemně nevyvraždili se týká jen iluzorních osob, a je to proto bezpodstatné.
no to je teda poněkud rezolutní stanovisko spíše to dovádí k závěrů, že když se někomu ubližuje, tak se ubližuje sobě samotnému, když se o někoho nestará, že se nestará o sebe samotného atd. ... když ta oddělenost je iluzorní záležitost.
vono by to úplně stačilo, kdyby se to rovnou vzalo za svý ... to by se ale muselo nechat padnout všechny své osobní zásluhy a viny a celý svůj převzatý náhled na svět ... a to je totální osobní debakl, což je pro většinu děsivé ... tak je lepší si to nechávat okecávat prostorem který je mezi námi a osobním znečištěním, aby ta osoba mohla čistit a mít dobrý pocit, jak je například neosobně čistotná, narozdíl od osobních špindírů
Návštěvník píše: ...když vstoupí do prostoru mezi ním a druhými, tak tam zanechává barevnou stopu...
je to, jako když pustíš akvarelový pigment do vody - začne se z něj ten jeho pigment (jeho barva) šířit okolo něj. Pokud do toho nevstoupí jiná barva, za chvíli je celý objem vody probarvený. Jen velice málo jedinců si ale dokáže rozlišit a následně i uvědomit, že ta voda (ten prostor) byl před jejich vstupem "čistý" (prázdný), protože si svou barvu (energii a formu) neuvědomují a tedy ji ani skrze svou mysl NEVIDÍ...
pak se bojí do toho prostoru vstoupit aby ho neznečistil nebo aby se neznečistil on stopami druhých.Takhle nějak se rozvíjí nekrofilie - strach ze života - ze "stop" druhých i vlastních - patologická potřeba čistoty.
Návštěvník píše:je to zajímavé, jak na zkonstatování co je jádro pudla - a to právě to nahlížení z pozice oddělených osob, musí přijít okamžitě reakce o předčasné zrelativizaci, která dovádí k závěrům, že starat se o děti, či nevyvražďovat se je bezpodstatné
RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."
Linda píše:RB: to, k jakému jednání dojde, se dá dohledat v naprogramování."
Ano, a to dohledávání začne, když si tohle plně uvědomíme a obrátíme svou pozornost k prográmkům, které nás vskrytu ovlivňují. Jelikož nejsme od sebe oddělení jedinci, ony bezprostředně ovlivňují i ty, se kterými jsme v kontaktu: naše osobní reakce probouzejí osobní reakce v okolí, tak jak to znázorňuje podobenství se zabarvením energetického pole, které sdílíme s okolím.
PS. Pravda ale je, že i neosobní reakce dovede vyvolat pořádně osobní rozbouřené reakce
Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?
rosada píše:Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?
Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když já nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?
rosada píše:Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?
Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když já nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?
"člověk se nesmí ztotožňovat s tělem, ale s duchem a to stále, při všech možných i nemožných situacích vlastního života"
pocit osobního jednání, jakožto oddělené osoba já verzus ostatní svět - není vlastní naší přirozenosti, je to základní jádro pudla - jak už bylo upozorněno je to pomyslné a všechny následné prográmky z toho vyvstávají ...
Raméš Balsekar v knize "Mír a harmonie v každodenním životě":
"Neodchýlili jste se od svého přirozeného stavu pokaždé, když vás přepadl hněv nebo když se objevila touha. V takové situaci je nejdůležitější si vzpomenout, že přijde-li některý ze smyslů do kontaktu s příslušným objektem – když oči něco uvidí nebo uši uslyší – tak ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´ Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne."
Petra píše:rosada píše:Když (já) ve skutečnosti nic nedělám, tak co mi brání (mně) v tom vzít samopal a jít postřílet dvacet lidí? To je to, na co se ptáš, že ano?
Dost děsivá otázka...
ale čistě logicky - Když já nic nedělám, kdo postřílí ty lidi?
No, naprogramováni přece.
Když na to nejsi naprogramovaná, tak to neuděláš.
Otázka: Proč jsou války?
Odpověď: Aby si bůh mohl sám na sebe zastřílet
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků