co ty osobně považuješ za Cíl duchovního snažení?
Člověčí já zmizí a i za provozu je tu jen Ono, stav čistého prázdného nekonečného Bytí, který se vnímá jako naprosto naplňující a scelující. Jenže i krátká zkušenost, kdy Prázdnota je vším, i tímhle pohybujícím se tvarem, může způsobit, že člověk na tom prožitku ulpí a začne se snažit dosáhnout ho natrvalo. Jeho já se tím upnulo na něco, co tu
teď není.
Tak co dělat, když každá iniciativa ve snaze dosáhnout Cíle je iniciativou duchovního ega, které tím pořád znovu vytváří sebe sama? Vlastně zbývají jen dvě možnosti: všímat si, co vyvstává, učit se přijímat, že to je, jaké to právě je, a rozpoznávat to - teď teď teď - jako pohyb prvotní Energie (dzogčhen), nebo to za pochodu - teď teď teď - pořád znovu odevzdávat. Saša Hendruk na jedné nahrávce říká:
"Opravdová odevzdanost začíná tam, kde se vzdáváme jádra individuality samotné, to znamená, že se vzdáváme sami sebe jako osoby, jako osobnosti, jako ambicí. Aniž by tyto nutně přestávaly existovat v projeveném světě. Protože to, jestli existujou, nebo neexistujou, to my právě odevzdáváme.
Náhle se to netýká nás, pro co se rozhodujeme nebo ne, jestli se můžeme nebo nemůžeme rozhodovat, abychom náhodou nenarušili nějakou odevzdanost. My se rozhodujem podle našeho nejlepšího, nejopravdovějšího vědomí a svědomí, a to odevzdáváme. Protože nám to nepatří... Je to věc, která se dá pozorovat a odevzdat.
To znamená, že my jsme se do teďka neodevzdávali jako osoby, odevzdávali jsme činnost a aktivity téhle osoby, a najednou neodevzdáváme činnost a její aktivity, vzdáváme se přímo tady té osoby. Odevzdáváme ji samotnou. Přičemž nadále zůstáváme svědky její činnosti.
A tím se dostáváme jako v átmavičáře za svědkem dění tohoto světa a individuality.
Můžeme odevzdávat všechno, co je pozorovatelný, to znamená, že můžeme nadále odevzdávat i toho svědka. To nám nezabere zas tolik času, protože to je vlastně jedna věc a když to budeme dělat dostatečně opravdově, tak záhy se budeme ocitat v tom, že nemáme už co odevzdat, že vlastně spočíváme sami v sobě, přesto, že konkrétně nevíme, ani nemůžeme najít, co to je."