reseek píše:Návštěvník píše:Sen kdysi dávno:
Sedím na sedadle řidiče náklaďáku, auto jede po ulici, z kopečka.
Chci aby auto zahnulo ve směru zatáčky.
Ale nemohu dosáhnout na volant.
Je venku na kapotě před čelním sklem, auto nelze řídit.
Nikým neřízené auto vzápětí čelně nabouralo do budovy, která stála konci ulice, po které jelo mé auto.
Umírám.
Když se prázdné auto řídí samo, u volantu nikdo nesedí a já se vzadu spokojeně vezu, pak osobní auto - symbol individuality, která se pohybuje životem - řídí Átman, velké Já, ne osobní vůle jedince. Asi vnitřní vedení naznačuje, že teď je třeba úplně se odevzat vyššímu vedení a pak budou věci probíhat dobře.
Něco jiného je, když náklaďák veze nějaký náklad (závislostí? potřeby zisku?) a člověk sedí uvnitř na sedadle v pozici řidiče, chce tedy řídit, ale nemá přístup k volantu. Nemůže řídit svůj život podle vlastní vůle. Neví se, čím se náklaďák rozjel, jede teď setrvačností a je vydaný na milost a nemilost sklonu terénu, ve kterém se nachází, a rychlosti související s tíhou nákladu... a může to skončit havárií. Budova, do které narazí, je cíleně vytvořené lidské dílo, při havárii se tedy střetne s výsledkem lidského rozhodování a činnosti.
Takové sny obvykle chodí s předstihem, aby nás varovaly, jaká situace by mohla nastat - například že nebudu mít možnost ovlivnit další průběh dění, budou o mně rozhodovat jiní lidé a to může skončit špatně. Většinou se to ale týká vlastních projekcí na okolí, ne zevních událostí, i když existují výjimky.
Na každý varovný sen se dá zareagovat tím, že změním svoje chování. Vnitřní nastavení se přeprogramuje nejdřív tak, že se v představě vrátím zpátky do snu a představím si jiný průběh: vidím se, jak beru kladivo, které leží vedle mě na sedadle, rázně rozbiju čelní sklo, popadnu volant... Vlastně se při uchopení volantu dívám na svůj náklaďák i na jeho okolí zvenčí, neosobně a ne přes sklo iluzí - o to asi jde.
Když se význam snu plně pochopí a přeprogramuje se jednání v představě, v mysli, začne se to snadněji měnit i v životě
Používám to dost často, třeba jednou se mi zdálo, jak s obtížema a vyčerpaná lezu po svahu vzhůru, svah byl vyprahlý, nikde živáčka, už skoro nemůžu a konce to nemá... Ráno po probuzení mi napadlo se tam v představě vrátit a představit si, že po svahu teče potůček, který pramení někde nahoře a vesele si zurčí ... Najednou se to začalo ve vizualizaci samo od sebe měnit a rozvíjet, celý svah se začal zelenat, probouzet z ochromení, poletovaly včely a ozývali se ptáci, nestačila jsem se divit... hned bylo líp, té mé postavě se vrátila energie a chuť pokračovat a poměrně rychle se ocitla nahoře. Někdo tam na ni čekal, ale už si nepamatuju, jak to bylo dál.
Tehdy jsem nějak věděla, že tím musím projít a ne si rovnou představit, že jsem už nahoře
Práce se sny není těžká, dá se naučit třeba z knihy Jany Heffernanové Tajemství dvou partnerů
http://www.kosmas.cz/knihy/134973/tajem ... -partneru/. Užitečný je kvalitní slovník snových symbolů, například Snář sebepoznání tady
http://medo.cz/jaromir/kniha_snar/