Buď a nebo

[rosada]

Žít současně ve dvou rovinách, které se vzájemně vylučují, je paradox. Většině intelektuálně zaměřených je nepochopitelné, jak to, že probuzený nezmizí v prázdnotě celý, nebo že aspoň nepřestane mluvit.

Paradoxnost je intelektem neuchopitelná. Proto ti, kteří vidí dualitu a jednotu jako vzájemně se vylučující, jako "buď - anebo", můžou uctívání u advaitina považovat za vyvstání tendencí po realizaci.

souhlasím
Myslím, že je to problém evropské kultury a logického axiomu: Platí-li výrok A, pak neplatí negace výroku A.
Do důsledku: řeknu-li je to bílé, nemůžu zároveň říct není to bílé.
V obecném myšlení se to ale používá, tak pokud řeknu je to bílé, nemůžu říct je to modré.
To ale čistě logicky není správné protože "je to modré" není negace "je to bílé" (zkusme to promyslet na příkladě bílého světla)
Prozkoumejme tedy, jak moc se ony dvě roviny (myslím, že terros měla v tomto případě namysli jednotu a dualitu) skutečně vylučují, nebo zda je jedna negací druhé.
No a to se (aspoň myslím) pohybuju v rámci logiky. Ale i tu mohu překročit...

[terros]

Příklad paradoxu:

Žít současně ve dvou rovinách, které se vzájemně vylučují, je paradox. Většině intelektuálně zaměřených je nepochopitelné, jak to, že probuzený nezmizí v prázdnotě celý, nebo že aspoň nepřestane mluvit.

Paradoxnost je intelektem neuchopitelná. Proto ti, kteří vidí dualitu a jednotu jako vzájemně se vylučující, jako "buď - anebo", můžou uctívání u advaitina považovat za vyvstání tendencí po realizaci.

Prozkoumejme tedy, jak moc se ony dvě roviny (myslím, že terros měla v tomto případě namysli jednotu a dualitu) skutečně vylučují, nebo zda je jedna negací druhé.

Když mám v noci sen a prožívám ho jako realitu, je tu jen snové vědomí a snová "realita".
Není tu bdělé vědomí, které by vnímalo bdělou realitu.
Vnímá se buď sen, anebo bdělý stav ráno po probuzení.

Ovšem při lucidním snění probíhá sen, moje postava v něm jedná, ale současně si uvědomuju, že je to jen sen.
Je tu bdělé vědomí a snové vědomí současně - nevylučují se vzájemně.

Změnilo se něco na snění? Ne, sen běží dál.
Nebo na bdělé realitě? Ne, je tu bdělé vědomí, které sen pozoruje a uvědomuje si, že je to snová iluze.

Změnilo se jen moje vnímání. Paradoxně teď prožívám současně oba stavy.