dalo by se říct, že odbourání bloků/vyléčení emociálního těla vždy musí proběhnout...?
Pohyby emočního těla (až bloky) vznikají jako důsledek reakcí "individuálně existujícího já" na "nejá"; mají daleko větší energetický podíl na vytváření "já" než myšlenky. Spouštějí je naše sklony, často neuvědomované, které jsou důsledkem našich předchozích emočních reakcí na to, co naše "já" vnímalo jako ohrožení nebo jako své zabezpečení.
Jak vnímat setrvačné návyky jako jevy, které prostě vyvstávají?
Jde to snáz, když se rozpoznává, proč vznikly, např. pomocí regrese nebo konstelace.
Situace, které kdysi - třeba i v některém z předchozích životů - vyvolaly tak silnou reakci na to, co se nám tehdy dělo, že stejně jako tehdy reagujeme na okolí a jeho jednání i teď: příčiny, vzniklé v dávné v minulosti, v nás opakovaně spouštějí tytéž reakce jako kdysi, i když už nevíme, proč.
Říká se tomu podvědomé motivace a může být až neuvěřitelné, jak znovuprožití původní situace v regresi nebo v konstelaci samo úplně změní naše navyklé reagování. Asi protože zmizel emocionální náboj, který byl s tehdejší situací spojený, přetrvával někde hluboko v podvědomí a aktivovaly ho i v tomhle životě situace, které s ní měly něco společného.
