Touha po ne-bytí

[Návštěvník]

že něco můžu---je představa
že nic nemůžu---je jiná představa
.........................

Dva konce jedné hole

Představa o vlastní moci následovaná požitkem z jejího uplatňování vede nakonec k poznání naprosté neuspokojivosti téhle nekonečné hry na dosahování.

A že nic nemůžu se může nakonec ukázat jako holý fakt: co vypadá jako jednání podle mého vlastního rozhodnutí, je jen výsledek příčin, které způsobily, že jsem se rozhodnul, jak jsem se rozhodnul.

[rosada]

Touha po ne-bytí přirozeně může proměňovat svojí intenzitu, a opravdu se dá po tom ne-bytí i prahnout.
Jde však v tomhle případě o touhu která nemá nic společného s prahnutím
"po totálním a konečném vyprázdnění", naznačeném v citaci.
Kromě ovšem skutečnosti, že oboje může být předmětem o touhy.

Mě to totální vyprázdnění asociovalo s ne-bytím, v druhém gardu pak s požitím projímadla. Tak jsem radši použila to ne-bytí. Tak tomu říkám já.
Mohl bys prosím vysvětlit v čem vidíš tak propastný rozdíl?

[Luck]

Touha po ne-bytí přirozeně může proměňovat svojí intenzitu, a opravdu se dá po tom ne-bytí i prahnout.
Jde však v tomhle případě o touhu která nemá nic společného s prahnutím
"po totálním a konečném vyprázdnění", naznačeném v citaci.
Kromě ovšem skutečnosti, že oboje může být předmětem o touhy.

Mě to totální vyprázdnění asociovalo s ne-bytím, v druhém gardu pak s požitím projímadla. Tak jsem radši použila to ne-bytí. Tak tomu říkám já.
Mohl bys prosím vysvětlit v čem vidíš tak propastný rozdíl?

Totální vyprázdnění, po budhisticku „vyvanutí“ nelze zaměňovat s ne-bytím.
Naopak, ve svojí čirosti je bytí vnímáno či pociťováno tím pronikavěji,
čím uvolněnější, prázdnější, chudší, (vyvanutější) je naše mysl.
Živý kontakt s pocitem čirého bytí (bohem) může navodit stav, popisovaný jako blaženost.
(vlastně čím vyšší vibrace, tím blížeji takřka nulové amplitudě univerza,
tím jemnější prožitek, intenzivnější pocit krásy-blaženosti, neosobní existence, bytí).

Vedle toho mysl zhutnělá až do zmatenosti zrychlujícím se dokolapřehráváním navyklých vzorců,
se může dostat do stavu takového utrpení, že jediné řešení své trýzně může dotyčný spatřovat v popření vědomí svého bytí.
"Touha nebejt,“ prahnutí po vysvobození ze sílícího utrpení, může nabýt takové intenzity,
že si člověk vezme život. Chce zmizet do ne-bytí.


.

[ros]

Totální vyprázdnění, po budhisticku „vyvanutí“ nelze zaměňovat s ne-bytím.
Naopak, ve svojí čirosti je bytí vnímáno či pociťováno tím pronikavěji,
čím uvolněnější, prázdnější, chudší, (vyvanutější) je naše mysl.
Živý kontakt s pocitem čirého bytí (bohem) může navodit stav, popisovaný jako blaženost.
(vlastně čím vyšší vibrace, tím blížeji takřka nulové amplitudě univerza,
tím jemnější prožitek, intenzivnější pocit krásy-blaženosti, neosobní existence, bytí).

Vedle toho mysl zhutnělá až do zmatenosti zrychlujícím se dokolapřehráváním navyklých vzorců,
se může dostat do stavu takového utrpení, že jediné řešení své trýzně může dotyčný spatřovat v popření vědomí svého bytí.


.

No pro mě to totální vyprázdnění znamená i vyprázdnění od pocitu spojení s čirým bytím.
Jasně, že touha po ne-bytí je absurdní. Protože nezbude nikdo, kdo by si to užil.

"Touha nebejt,“ prahnutí po vysvobození ze sílícího utrpení, může nabýt takové intenzity,
že si člověk vezme život. Chce zmizet do ne-bytí.

Ano, i tak to může skončit.
Zažila jsem obojí: prahnutí po fyzické i mystické smrti.
A za sebe musím, říct že pocitově je to hodně podobné.

-----------------------------
K té touze mě napadl takový příměr:
Touha jako řeka, pokud je uvědomována jako proud, který tě nese - je to prima.
Pokud je uvědomována jako distance od cíle - je to peklo.

[Návštěvník]

Totální vyprázdnění, po budhisticku „vyvanutí“ nelze zaměňovat s ne-bytím.
Naopak, ve svojí čirosti je bytí vnímáno či pociťováno tím pronikavěji,
čím uvolněnější, prázdnější, chudší, (vyvanutější) je naše mysl.

Opakem v touze nic nevnímat je

utrpení, že jediné řešení své trýzně může dotyčný spatřovat v popření vědomí svého bytí
"Touha nebejt,“ prahnutí po vysvobození ze sílícího utrpení, může nabýt takové intenzity,
že si člověk vezme život. Chce zmizet do ne-bytí.

Utrpení a touha nebejt nevede k vyvanutí? Doktor Tomáš se v temné noci duše pokusil o sebevraždu. Chtěl uniknout utrpení. Šel tedy opačným směrem,než měl? Jeho ego se tím zvětšovalo?

[Návštěvník]

K té touze mě napadl takový příměr:
Touha jako řeka, pokud je uvědomována jako proud, který tě nese - je to prima.
Pokud je uvědomována jako distance od cíle - je to peklo.

To jsou takové intelektuální nápady, včetně toho Luckova pohledu - odtržené od skutečného "proudu".

Být touhou, proudem (bez hranic, cíle) je něco jiného, než že je uvědomováno cosi, které je prima nebo ee.
Uvědomovat si, že jsem řekou, proudem znamená, že řekou, skutečným proudem - touhou - nejsem a k tomu třešička, že je to prima nebo že je to peklo patří. Řeka, která si pochvalně pomlaskává: je to prima, nebo pláče, že je to utrpení je nějaká podivná řeka, asi pančovaná pořádným driákem (sebezbožštění).

Svébytný proud nemá hranice a mnohdy bere vše, tu divoký a nezkrotný, silný a vášnivý, tu jemný a tichý, vždy spějící ke svému ústí...

[Návštěvník]

K té touze mě napadl takový příměr:
Touha jako řeka, pokud je uvědomována jako proud, který tě nese - je to prima.
Pokud je uvědomována jako distance od cíle - je to peklo.

To napsal někdo, kdo s tím má vlastní zkušenost. Ale poznat to může jen ten, kdo tuhle zkušenost má taky a dokázal si to uvědomit.

Kdepak intelektualismus

[Návštěvník]

Poznává a oceňuje to ten, kdo má stejnou zkušenost - stejný - intelektuální názor. Uchopení.

[Návštěvník]

Rozpoznat slanou chuť jídla od sladké neznamená ještě uchopení.

Ale někdo to rozpoznání a uvědomění si může intelektuálně posoudit a zařadit ve své mysli do kategorie uchopení, proč ne.

[praktik]

Utrpení a touha nebejt nevede k vyvanutí? Doktor Tomáš se v temné noci duše pokusil o sebevraždu. Chtěl uniknout utrpení. Šel tedy opačným směrem,než měl? Jeho ego se tím zvětšovalo?

Podle mne nevede.
Je to cesta opačným směrem.

Při stavech, kdy je v nás osobní já ničené utrpením, a někdy to je velká síla, může být velikou oporou vědomí, že každým utrpením se kousek té naší dychtivosti a vědoucnosti taví. Že utrpení je sice moc těžká zkušenost, ale že je to ve skutečnosti pomoc, dokonce by se dalo říct Milost. Rozpouští ve mně něco, co se vědomým pozorováním rozpustit nedá, protože je mi to příliš málo nápadné, než abych si toho všimla.

Přijímáním se to trápení stává snesitelné. Dokonce za něj často dodatečně děkuju. Ono se vždycky po čase zpětně ukáže, že tím nějak samo od sebe zmizelo něco mého z obvyklého reagování. Co jsem si předtím u sebe vůbec neuvědomovala.

Taky mám tuhle zkušenost.

[Petra]

Utrpení a touha nebejt nevede k vyvanutí? Doktor Tomáš se v temné noci duše pokusil o sebevraždu. Chtěl uniknout utrpení.

To jsem nevěděla. Ale zřejmě potom mohl napsat tu krásnou povídku Skála sebevrahů:

"...Proto si své žáky pečlivě vybírá. V jistém smyslu však jakousi základní selekci mezi lidmi zprostředkuje za něho někdo jiný."
"Kdo, prosám vás?"
"Skála sebevrahů přece."
"Skála seběvrahů? Opět skála sebevrahů."
"Ovšem. Kdo jiný? Ti, kdož z ní tragicky padají, nalezli již své bolestné odpoutání, jak od majetku, tak i od příbuzných a známých, jak od pohodlí, tak i od své vlastní ctižádosti. Jinak by neudělali to, co udělali. Vždyt byli dokonce odhodláni odpoutat se i od svého vlastního života." Odmlčela se. Její zářivé oči se na chvíli upřely do širé dálky, do místa, kde se moře snoubilo s nebem. Pak tiše pokračovala: "Nebot osud jim vzal obyčejně všechno. Někdy dokonce i samou naději. Tím se liší od milionů jiných lidí na světě. Zatímco tito jsou pevně lapeni do lákavých pastí života, ti, kdož se odhodlali skočit z této skály, ztratili již největší část své vnitřní připoutanosti, což je pro účel, který Kvintus sleduje, jejich nespornou výhodou. Jenomže při tom udělali vážnou chybu. Nedovedli tuto výhodu obrátit k svému prospěchu. Místo toho, aby se chopili příležitosti, kterou jim osud připravil násilným odpoutáním od věcí a osob, snažili se zbaběle utéci od svých trampot a zklamání zničeným vlastního těla. Neuvědomili si, jak je pošetilé promarnit život skokem do hlubiny.
Rybář Kvintus, bývalý sebevrah, prošel sám toutu cestou. Byl vyloven v tomto moři a na tomto místě. Zde se mu dostalo ponaučení od jeho předchůdce, který byl rovněž zachráncem těl i duší neštastných nerozvážných lidí. Po jeho smrti převzal Kvintus jeho funkci. Pokud je známo, je pátým v této řadě zachránců."
"Odtud tedy jeho podivné jméno."
"Ano. Kvintus, pátý. Právě tak jako jeho skvělí předchůdci využívá Kvintus slzavých a trnitých zkušeností neúspěšných sebevrahů, využívá jejich určité a třeba někdy jen dočasné nepřipoutanosti k světu, jejich zoufalství nad pohromami, vzniklými ze zklamání, lidských falší nebo odloučení a, jsou-li ochotni a schopni přijmout pravou moudrost života, neváhá jim ji udělit. Nebot on ji zná!"

[Luck]

Jasně, že touha po ne-bytí je absurdní.

Je podobně "absurdní", jako touha po žití.

Protože nezbude nikdo, kdo by si to užil.

Za přítomnosti kterékoliv z obou tužeb je další užívání si, spolehlivě zajištěno.

[Návštěvník]

Při stavech, kdy je v nás osobní já ničené utrpením, a někdy to je velká síla, může být velikou oporou vědomí, že každým utrpením se kousek té naší dychtivosti a vědoucnosti taví. Že utrpení je sice moc těžká zkušenost, ale že je to ve skutečnosti pomoc, dokonce by se dalo říct Milost. Rozpouští ve mně něco, co se vědomým pozorováním rozpustit nedá, protože je mi to příliš málo nápadné, než abych si toho všimla.

Ano, dochází k samovolnému zmizení některých nevědomých egoistických postojů. Když dlouhé utrpení ustane, je člověk proměněný, jiný. O tom mechanismu se nikde nepíše, aspoň jsem o tom nic nenašel. Zajímalo by mě, čím to je.

Možná že je to takový "vzorek zdarma" a záleží především na tom, jestli člověk ten rozdíl dokáže u sebe rozpoznat.
Sebereflexe zatím není všeobecně rozšířený sport
Viděl jsem, jak u člověka, který o duchovní cestě jakživ nic neslyšel a ten rozdíl si u sebe vůbec neuvědomil, se tak během půl roku zase začaly projevovat náznaky jeho starých sklonů. A po dvou létech se choval stejně arogantně jako předtím, než ho to postihlo.

[Luck]

strach, havárie, utrpení nás posouvají do Přítomnosti aniž si to uvědomujeme

Dokonce nás do té přítomnosti posouvá ..sama přítomnost.

[Návštěvník]

Při stavech, kdy je v nás osobní já ničené utrpením, a někdy to je velká síla, může být velikou oporou vědomí, že každým utrpením se kousek té naší dychtivosti a vědoucnosti taví. Že utrpení je sice moc těžká zkušenost, ale že je to ve skutečnosti pomoc, dokonce by se dalo říct Milost. Rozpouští ve mně něco, co se vědomým pozorováním rozpustit nedá, protože je mi to příliš málo nápadné, než abych si toho všimla.

Ano, dochází k samovolnému zmizení některých nevědomých egoistických postojů. Když dlouhé utrpení ustane, je člověk proměněný, jiný. O tom mechanismu se nikde nepíše, aspoň jsem o tom nic nenašel. Zajímalo by mě, čím to je.

Možná že je to takový "vzorek zdarma" a záleží především na tom, jestli člověk ten rozdíl dokáže u sebe rozpoznat.
Sebereflexe zatím není všeobecně rozšířený sport
Viděl jsem, jak u člověka, který o duchovní cestě jakživ nic neslyšel a ten rozdíl si u sebe vůbec neuvědomil, se tak během půl roku zase začaly projevovat náznaky jeho starých sklonů. A po dvou létech se choval stejně arogantně jako předtím, než ho to postihlo.

Hlavní výchovný nástroj Matky Přírody
A kvůli neustálým recidivám to probíhá tak pomalu. Nakonec u těch, co se v nich probudila Kundaliní, se spustí naplno vybíjení karmy, to je pak šrumec

http://www.dharmagaia.cz/kniha/97-bonni ... 7-kapitola

[praktik]

Myslím, že to je pozorností,
tedy věnujeme tomu velkou pozornost
a také to prožíváme právě ted, trpíme ted

takže nevědomky se dostáváme do přítomnosti

pokud sestoupíme na určitou hlubinu utrpení, prožívání utrpení,
dojde samovolně k převratu,
utrpení se najednou uvolní v radostný stav, osvobození od utrpení

Jako teorie to zní pěkně, ale během dlouhého období utrpení k žádnému uvolnění v radostný stav nedochází.
Je to nepřetržitý stav beznaděje a ochromení. Když skončí, jsi jiný.

[Návštěvník]

Touha jako řeka, pokud je uvědomována jako proud, který tě nese - je to prima.
Pokud je uvědomována jako distance od cíle - je to peklo.ros

Pokud je něco uvědomováno nebo viděno, nejsem tím. To je obyčejná logika věci.
Ve stětlo toho veškerý zbytek tý úvahy pozbyl smyslu včetně toho: je to prima nebo je to na houby, který provádí individuální mysl, nikdo jiný a stejná indiv. mysl si uvědomuje, vidí nebo spíše si myslí, že je proudem nebo není včetně toho přibližování se k cíli nebo od cíle.

Copak proud si je něčeho takového vědom?

Pokud bychom měli pracovat s hypotézou cíle, pak cílem nemůže být nebe nebo peklo - lišící se jen v barvě prožívané emoce (radostné nebo bolestné, je to prima nebo je na houby), ale ústím řeky ... a ani ne ústím, ale místem těsně před ústím, kde ještě všechno spí.... v latentním stavu... umožnění....

[Návštěvník]

během dlouhého období utrpení k žádnému uvolnění v radostný stav nedochází.
Je to nepřetržitý stav beznaděje a ochromení. Když skončí, jsi jiný.

Anselm Grün:

"Cílem temné noci je vnitřní tříbení člověka... Stejnou funkci může mít podle Jana od Kříže i deprese. „ I když se vyprahlost někdy spojuje s melancholií, nezpůsobuje proto o nic méně očistu mysli...“ Temná noc osvobozuje duši od veškeré závislosti, od ulpívání. "

A Eduard Tomáš:

"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře ... Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života."

[Petra]

Pokud je něco uvědomováno nebo viděno, nejsem tím.

Takže se od toho hned distancuješ.
Bez lásky je nemožné být vším.

[Návštěvník]

Myslím, že to je pozorností,
tedy věnujeme tomu velkou pozornost
a také to prožíváme právě ted, trpíme ted

takže nevědomky se dostáváme do přítomnosti

pokud sestoupíme na určitou hlubinu utrpení, prožívání utrpení,
dojde samovolně k převratu,
utrpení se najednou uvolní v radostný stav, osvobození od utrpení

Jako teorie to zní pěkně, ale během dlouhého období utrpení k žádnému uvolnění v radostný stav nedochází.
Je to nepřetržitý stav beznaděje a ochromení. Když skončí, jsi jiný.

Ale když si uvědomíš, že jsi proudem, řekou, touhou, hned je to radostnější, ba přímo prima.

No bodejď.