Zažil som...

[martin]

ve víře, že Golemův šém je nalezen.
Že není co řešit, že není kdo by řešil, ..atd.

A je nalezen?

Myslel som tu otázku vážne Lucku, je vážne práve to "Že není co řešit, že není kdo by řešil, ..atd" ten povestný šém ktorý všetci hľadáme? Je to naozaj cesta z utrpenia?

[Luck]

Martine říká se, že dobrá otázka v sobě obsahuje odpověď - je odpovědí
a myslím, že je to zrovna tenhle případ.

Je-li a nebo není tou cestou z utrpení prosté konstatování, že "není co řešit," protože "není nikoho kdo by řešil,"
to si každý musí ověřit vlastní praxí.
Jiná možnost poznání, než skrze vlastní vhled koneckonců není.
Nemá-li dotyčný nic, co by si žádalo řešení, pak je za určitých okolností možné, že chybí i ten řešící.

Říkám, "za určitých okolností." Protože většinou ono: "není co řešit" slyšíme z úst lidí,
kteří prostě řešení čehokoliv, nechávají na jiných.
Ať už má kdokoliv jakýkoliv problém, ..oni ho nemají.

:-)

[Petra]

Ona je potřebná ze všeho nejvíc pravdivost, jak říkala Míla Tomášová. Je důležité nejprve rozlišit skutečné utrpení, které právě teď tady doopravdy je, od iluzorní představy o utrpení, kterou vytváří naše mysl, tedy představy o utrpení, které reálně tady a teď sice není, ale bylo nebo by mohlo být někdy jinde nebo někde jinde. To, co není právě tady a teď, to není skutečnost, ale pouhá představa o skutečnosti.

To, co tady právě teď doopravdy je, při pravdivém prozkoumání z blízka, není obvykle skutečným utrpením, ale maximálně výzvou.

Takže když prozkoumáme skutečnost, jaká právě tady a teď je, tak právě teď koukáme na monitor a žádné utrpení tady a teď zrovna není.

Nebo snad ano ?

A celé to vysvobození z utrpení je čisté uvědomění toho, co skutečně tady a teď JE.

Uved přiklady ze svého života, kdy jsi (dlouho) trpěla a jak ten samý či podobný přiklad řešíš ted - bez utrpení.

[rosada]

Tak daleko,
(hluboko, vysoko, nebo dokonce - nikam)
..bych zatím v debatě nezacházel Rosado.

Ona vlastně takto polehlivě končívá vyslovením definitivního advaitového moudra,
po němž se často už jen společně googlí ve víře, že Golemův šém je tím nalezen.
Že není co řešit, že není kdo by řešil, ..atd.

Tento způsob debaty bývá poněkud nešťastným,
leč můžeš si Rosado všimnout, že bývá hojně využíván tzv. "Advaitovými intelektuály."
Zkráceně se jim říká A.I.
(Něco jako "V.I.P" mezi duchovně zaměřenými lidmi).


:-)

Taková nahrávka na smeč a má zůstat bez plácnutí?
A.I - Artificiall intelligence
V.I.P - to beru
Nejsem diskusní matador a tak moc nevím, co svým přípěvkem myslíš. Co znamená "společní googlí"

[Petra]

Uved přiklady ze svého života, kdy jsi (dlouho) trpěla a jak ten samý či podobný přiklad řešíš ted - bez utrpení.

Jistě, dlouho jsem trpěla například strachem o naši nejstarší dcerku, když opustila domov, trpěla jsem později i strachem o její dcerku. Dnes je její dcerce 16 let, je celá maminka, naše setkání jsou nádherná, bezstarostná, protože zmizela připoutanost k představám mysli, co by mohlo asi být někde jinde, někdy jindy. Tenhle druh utrpení, který vyvolávala připoutanost k představám mysli, před několika lety zcela zmizel.

Takže jsi trpěla strachem, ze by se jim mohlo něco stát. Ale nikdy si zřejmě netrpěla tím, že se jim něco opravdu stalo. To by potom nebyla představa.

[rosada]

Je-li a nebo není tou cestou z utrpení prosté konstatování, že "není co řešit," protože "není nikoho kdo by řešil,"
to si každý musí ověřit vlastní praxí.
Jiná možnost poznání, než skrze vlastní vhled koneckonců není.

Jasně, že konstatování nestačí, praxe je nutná

Nemá-li dotyčný nic, co by si žádalo řešení, pak je za určitých okolností možné, že chybí i ten řešící.

Říkám, "za určitých okolností." Protože většinou ono: "není co řešit" slyšíme z úst lidí,
kteří prostě řešení čehokoliv, nechávají na jiných.
Ať už má kdokoliv jakýkoliv problém, ..oni ho nemají.

:-)

Když je tu problém a není tu ten, kdo by ho řešil, tak bych řekla, že utrpení zůstává

[Návštěvník]

Když je tu problém a není tu ten, kdo by ho řešil, tak bych řekla, že utrpení zůstává

Zůstává tu ten, kdo prožívá utrpení? Je ten kdo řeší problém a trpí někdo jiný? Jsou dva?

[rosada]

Zůstává tu ten, kdo prožívá utrpení? Je ten kdo řeší problém a trpí někdo jiný? Jsou dva?

Jsou tisíce hlasů v hlavě,tisíce aspektů mysli, milióny hlasů ve světě, milióny projevů vesmírné mysli, je jen jedna hlava, jedna mysl, jeden svět, JEDEN.
Takže záleží, odkud se na to díváš.

[Návštěvník]

Když je tu problém a není tu ten, kdo by ho řešil, tak bych řekla, že utrpení zůstává

když tu není nikdo kdo určité podmínky vyhodnocuje jako svůj problém, tak žádný problém není



byli tací lidé co šli i do plynové komory a neměli s tím žádný problém

[rosada]

Když je tu problém a není tu ten, kdo by ho řešil, tak bych řekla, že utrpení zůstává

když tu není nikdo kdo určité podmínky vyhodnocuje jako svůj problém, tak žádný problém není

Ta věta navazovala na to co psal Luck:

Protože většinou ono: "není co řešit" slyšíme z úst lidí,
kteří prostě řešení čehokoliv, nechávají na jiných.

Když je tu problém, musí tu být někdo, kdo ho identifikoval a pokud tento tvrdí, že tu není, kdo ten kdo by ho řešil, pak utrpení zůstává.

[Návštěvník]

Když je tu problém, musí tu být někdo, kdo ho identifikoval a pokud tento tvrdí, že tu není, kdo ten kdo by ho řešil, pak utrpení zůstává.

díky rosado za vyjasnění, je to tak ...

[Návštěvník]

Co je podle tebe osvícení, realizace a probuzení? Vysvětli mi jako malému dítěti, k čemu to je a co to přináší.