Jak veliké je velké Já

Moderátor: PánBů

Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod PánBů » pon 05. pro 2016 14:57:11

Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:
PánBů
 
Příspěvky: 144
Registrován: sob 17. zář 2011 16:40:42

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Jana » pon 05. pro 2016 15:10:32

Hele díky, jsi celej Já

:D
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod ros » úte 06. pro 2016 12:24:04

PánBů píše:Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:
ros
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Linda. » úte 06. pro 2016 12:51:19

PánBů píše:Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:

"Nejlepší je nenazývat TO nijak". Balsekar

Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.
Snová osoba bezděčně usoudí, že se ona sama změní (z malého já na velké Já) a že tak potom bude vnímat dění, až sen skončí.

Jak ho bude vnímat?

Nijak. Protože zmizela.
Linda.
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod irulan » úte 06. pro 2016 20:25:31

A to jsou jenom dohady nebo muze byt vubec někdo, kdo by o tom svědčil? Nejake Vsechno, co zažije Vsechno a pak ten zážitek zůstane v paměti jedince?

Trochu mimo mísu: Me prijde, ze individualita i touha po celku jsou přirozeností obě, jakoby se vzájemně triskaly, zajišťovaly rovnováhu a regulovaly se navzajem.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1131
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Linda. » úte 06. pro 2016 21:45:47

irulan píše: muze byt vubec někdo, kdo by o tom svědčil? Nejake Vsechno, co zažije Vsechno a pak ten zážitek zůstane v paměti jedince?

To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Přesto k tomu bůhvíproč nějak dojde.

Existuje jedna analogie: Dá se zažít, že ve stavu lucidního snění - když v nějakém nočním snu dočasně zmizí ztotožnění pozorujícího vědomí se snovou osobou - děj snu pokračuje dál, včetně pohybů a aktivit snové osoby, ale neexistuje pocit, že to prožívá osoba: její tvar a pohyby se stejně jako ostatní snové jevy a objekty pozorují uvnitř neomezeného, prázdného, tichého nehybného vědomí – bytí. Asi to není přesně řečeno (tyhle věci se jakýmkoliv popisem deformují) - prostě se to uvědomování neomezené existence bůhvíproč přestalo promítat do snové osoby jako do něčeho konkrétního a samostatně existujícího. Zmizel konkrétní vnímatel. Je tu jen pozorující neomezené vědomí.

Jenže: pak může znovu v dalším snu dojít k běžnému sebeztotožnění pozorujícího vědomí s tou snovou osobou - a okamžitě se objeví pocit reálnosti osoby i všeho, co se ve snu děje: už se to nevnímá pozorujícím, neomezeným prázdným vědomím, ale je tu zase sebeztotožnění s konkrétní omezenou snovou osobou (já), která ve snu osobně reaguje na všechno, s čím se ve snu setkává, jako na skutečné, jako na něco, co se děje jí, dokud nedojde k rannímu probuzení. Ze sna a současně i ze ztotožnění se snovou osobou...

Ráno po probuzení je k dispozici vzpomínka jak na lucidní sen (kdy žádná osoba neexistovala),
tak na "normální" sen, ve kterém jsme se považovali snící osobu, dokud nedošlo k probuzení :what:
Linda.
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod ros » čtv 08. pro 2016 20:52:54

Chtěla jsem k tomu něco napsat a nějak se to nepovedlo. Tak teď, mezitím však už bylo řečeno víc.

Díky za připomínku:
Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.


Malé či velké v podstatě totéž - to je ten velký omyl, jakoby stačilo to malé já dostatečně zvětšit. Ale jakýmkoli zlepšením malého já se poznání toho velkého já nedobereme?
Jak velké je tedy, to velké já? Kdo to může říct? A jak? Malé já to nedohlédne. Velké já může sice o sobě něco říci, ale vždy to říká ústy osoby, jazykem osoby (nepřesně a neúplně) a proto naslouchající malé já to může považovat za blábol, chvástání, fantasmagorii.
Ano, věřím tomu, že může velké já podávat samo o sobě svědectví. U toho mi však vyvstane Prattchetova věta: ten svět byl nekonečný jen zevnitř. - jak to ypadá zvenku zjistit nelze, subjekt se nemůže stát objektem.

Paradoxy, nepřesnosti, dohady nejspíš zůstanou věčně ... nebo aspoň hoooodně dlouho. :)
ros
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod PánBů » čtv 08. pro 2016 22:51:17

To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.
PánBů
 
Příspěvky: 144
Registrován: sob 17. zář 2011 16:40:42

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod nop » pát 09. pro 2016 10:07:43

ros píše:...
Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.


Malé či velké v podstatě totéž - to je ten velký omyl, jakoby stačilo to malé já dostatečně zvětšit. Ale jakýmkoli zlepšením malého já se poznání toho velkého já nedobereme?....
Ano, věřím tomu, že může velké já podávat samo o sobě svědectví. U toho mi však vyvstane Prattchetova věta: ten svět byl nekonečný jen zevnitř. - jak to ypadá zvenku zjistit nelze, subjekt se nemůže stát objektem. .... :)

vzpomínám co jsem četl o Átmán, že je
větší než [nepamatuji co, snad vesmír],
a menší než atom.
Vzpomenul jsem na komára, i ten má v sobě buddhovskou podstatu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2514
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Jana » pát 09. pro 2016 10:27:07

nop píše:vzpomínám co jsem četl o Átmán, že je
větší než [nepamatuji co, snad vesmír],
a menší než atom.
Vzpomenul jsem na komára, i ten má v sobě buddhovskou podstatu.


:)

Ano a dá se říci, co se rozměrů týče (i když mluvit o rozměrech v bezrozměrnosti je nesmysl) - takové je i velké pravé Já - Tvoje skutečné Já - větší než Vesmír, větší, než jakýkoliv materiální projev, menší než ta nejmenší částečka hmoty a má buddhovskou podstatu.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod ros » pát 09. pro 2016 12:39:00

PánBů píše:
To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.

V paměti jedince nemůže zůstat TO, ale jen obraz, vzpomínka, vjem či dojem. A s ním pak může mysl jedince laborovat, jak je jí libo.

To, co psala, Lída, ta záhada je,jak se ten vjem vtiskne do paměti jedince. Děje se to na rozhraní stavu bez osobního vědomí a(samadhi, hluboký spánek) a stavu s ním.

Otázka nedokonale osvíceného jedince je taky zajímavá. Může být dokonale osvícený jedinec? Jak to vypadá?
ros
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Linda » pát 09. pro 2016 14:47:59

PánBů píše:
To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.

ros píše:V paměti jedince nemůže zůstat TO, ale jen obraz, vzpomínka, vjem či dojem. A s ním pak může mysl jedince laborovat, jak je jí libo.

PánBů píše:Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO...?

JE... a je i tím "jedincem".

Když v iluzorním tvaru "jedince" dojde k vnímání SEBE SAMA, TOHO (kterým i ta Jeho iluzorní podoba neustále JE), dojde asi na Jeho cestě návratu k Sebeuvědomění v Jeho iluzorním tvaru k hlubšímu propojení Bytí bez projevu s Jeho promítaným tvarem; už na to - coby iluzorní "jedinec" - ani v téhle Své projekci nezapomene...

Přesto - v míře přetrvávajícího nevědomého sebeztotožnění s osobou - dochází k tomu, co píše ros: mysl jedince si to přivlastní jako vlastní zkušenost a pak s tím může laborovat, jak je jí libo.

ros píše: To, co psala, Lída, ta záhada je,jak se ten vjem vtiskne do paměti jedince. Děje se to na rozhraní stavu bez osobního vědomí a(samadhi, hluboký spánek) a stavu s ním.

Záhada to je jen pro osobu jedince. Protože ona je jednou z projekcí Vědomí, tudíž si coby jeden z iluzorních, Jím promítaných tvarů neuvědomuje to, co ji přesahuje. Přesahuje to její omezené vnímání, jelikož sebe samu vnímá jako něco skutečně samostatně existujícího, odděleného od celku. Proto se ten vjem nevtiskl do paměti jedince. Proniká ale do jeho vnímání z Vědomí. Které tu JE pořád a je vším, i všemi Jím promítanými tvary. Vzpomíná si Vědomí, které ve Své projekci do tvaru v něm na Sebe Samo dočasně zapomnělo - v míře úměrné Jeho neuvědomovanému Sebe-ztotožnění s dotyčným tvarem.

ros píše: Otázka nedokonale osvíceného jedince je taky zajímavá. Může být dokonale osvícený jedinec? Jak to vypadá?

Dokonale osvícený jedinec? V oblasti duality se takové ohodnocení může objevit, jenže to je podobné, jako říct, že po probuzení z nočního snu si snová osoba dokonale uvědomuje, že to všechno byl jen sen.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 875
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod .Petra » pát 09. pro 2016 18:55:56

Linda píše:Záhada to je jen pro osobu jedince.


Zahada je to pro Vedomi, ktere prave sebe sama ztotoznuje s iluzornim jedincem.

Proto radi Nisargadatta: "Budte presvedceni pevne o tom, ze jste ciste Vedomi."

Soustredit se na koncept jedince, ktery je soucasti nejakeho celku, je kontraproduktivni. Posiluje to jen koncept jedince.

:)
.Petra
 

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Jana » pát 09. pro 2016 19:46:15

.Petra píše:
Linda píše:Záhada to je jen pro osobu jedince.


Zahada je to pro Vedomi, ktere prave sebe sama ztotoznuje s iluzornim jedincem.

Proto radi Nisargadatta: "Budte presvedceni pevne o tom, ze jste ciste Vedomi."

Soustredit se na koncept jedince, ktery je soucasti nejakeho celku, je kontraproduktivni. Posiluje to jen koncept jedince.

:)


:)

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

E. Tomáš
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekod Linda » pát 09. pro 2016 21:35:18

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

E. Tomáš

Ano, tak nám to říkal, celá desetiletí. A my, jeho žáci, jsme byli opravdu naprosto přesvědčeni, že všichni ostatní jsou - stejně jako my - nejvyšší pravdou. Jenže tohle bohužel nestačilo, abychom sebe samy i ty ostatní přestali při běžných každodenních činnostech vnímat jako samostatné oddělené jedince. Proč?

Protože jednou ze základních biologických funkcí mozku je i odlišnost ve fungování jeho obou hemisfér: to, co pochopí mysl, zůstává pouhým mentálním pochopením, přesvědčením, bez schopnosti to tak i přímo vnímat a podle pochopeného začít i spontánně na dění reagovat. Mentálním pochopením dojde totiž k přeprogramování pouze v levé, tj. v myšlenkové mozkové hemisféře. Pravá mozková hemisféra zůstává jakýmkoliv mentálním pochopením nedotčená. A proto člověk, který s naprostou jistotou ví, že je pouhým iluzorním jevem, že ve skutečnosti je pouhým aspektem Celku a je o tom celobytostně přesvědčený, přesto dál spontánně reaguje na dění postaru - jako oddělená bytost na jiné oddělené bytosti.

Jak tedy dojít i k neustálému, přímému vnímání, že všechno je projevem Jediného Bytí? Jasným, neosobním pozorováním svých navyklých reakcí, které v nás různé životní situace vyvolávají; včetně emocionálního podtextu, který se obvykle začne rozpoznávat až po jisté době praktikování "bdělosti k mysli a nad myslí". Pokaždé totiž na dění spontánně a připoutaně zareaguje nejdřív pravá, prožívací hemisféra, podle jejích dosavadních osvědčených sebezáchovných programů - bez ohledu na nové mentální přesvědčení o jedinosti všeho. Vyvstalá reakce osobního já se nechá proběhnout, jen se v tichosti pozoruje, a tím dochází znovu a znovu k upouštění od připoutanosti, tj. navyklého sebeztotožňování s navyklými reakcemi pravé mozkové hemisféry (= Nisargadattovo "nepřijímání dodávek"), které se spontánně vnímají jako reakce toho, kdo existuje odděleně od Celku, na něco, co je od něj odlišné.

Tak se egoistické naprogramování pravé mozkové/vnímající hemisféry pomalu přeprogramovává.

Proto taky neosobní pozornost k obsahům vědomí, které ve vědomí vyvstávají - čili bdělost k mysli a nad myslí - byla základem, který Tomášovi při práci na jejich chatě od nás všech vyžadovali, od rána do večera - při čemkoliv, co jsme dělali, ať to byla práce na zahradě, nebo v kuchyni...
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 875
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Další

Zpět na PánBů

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník