Stránka 1 z 2

Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pon 05. pro 2016 14:57:11
od PánBů
Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pon 05. pro 2016 15:10:32
od Jana
Hele díky, jsi celej Já

:D

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: úte 06. pro 2016 12:24:04
od ros
PánBů píše:Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: úte 06. pro 2016 12:51:19
od Linda.
PánBů píše:Vím že to tu už párkrát bylo ale: Jednoduchý dotaz: Jak veliké je velké Já?

Malé já jako ego a velké Já jako nějaká vylepšená verze malého já takové Božské Já.

Dle mých zkušeností je stav bez ega úplně bez identity. Takovej paradox že ikdyž se já rozplyne a je všechno tak není nic protože chybí ta identita. Pojmy jako prostor nebo všobjímající láska mi přijdou mnohem výstižnější. Přeto se ale nejvíc používá pojem Já asi protože je nejkratší :D . Uniká mi něco nebo nikdo ještě nic lepšího nevymyslel? :D :what:

"Nejlepší je nenazývat TO nijak". Balsekar

Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.
Snová osoba bezděčně usoudí, že se ona sama změní (z malého já na velké Já) a že tak potom bude vnímat dění, až sen skončí.

Jak ho bude vnímat?

Nijak. Protože zmizela.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: úte 06. pro 2016 20:25:31
od irulan
A to jsou jenom dohady nebo muze byt vubec někdo, kdo by o tom svědčil? Nejake Vsechno, co zažije Vsechno a pak ten zážitek zůstane v paměti jedince?

Trochu mimo mísu: Me prijde, ze individualita i touha po celku jsou přirozeností obě, jakoby se vzájemně triskaly, zajišťovaly rovnováhu a regulovaly se navzajem.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: úte 06. pro 2016 21:45:47
od Linda.
irulan píše: muze byt vubec někdo, kdo by o tom svědčil? Nejake Vsechno, co zažije Vsechno a pak ten zážitek zůstane v paměti jedince?

To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Přesto k tomu bůhvíproč nějak dojde.

Existuje jedna analogie: Dá se zažít, že ve stavu lucidního snění - když v nějakém nočním snu dočasně zmizí ztotožnění pozorujícího vědomí se snovou osobou - děj snu pokračuje dál, včetně pohybů a aktivit snové osoby, ale neexistuje pocit, že to prožívá osoba: její tvar a pohyby se stejně jako ostatní snové jevy a objekty pozorují uvnitř neomezeného, prázdného, tichého nehybného vědomí – bytí. Asi to není přesně řečeno (tyhle věci se jakýmkoliv popisem deformují) - prostě se to uvědomování neomezené existence bůhvíproč přestalo promítat do snové osoby jako do něčeho konkrétního a samostatně existujícího. Zmizel konkrétní vnímatel. Je tu jen pozorující neomezené vědomí.

Jenže: pak může znovu v dalším snu dojít k běžnému sebeztotožnění pozorujícího vědomí s tou snovou osobou - a okamžitě se objeví pocit reálnosti osoby i všeho, co se ve snu děje: už se to nevnímá pozorujícím, neomezeným prázdným vědomím, ale je tu zase sebeztotožnění s konkrétní omezenou snovou osobou (já), která ve snu osobně reaguje na všechno, s čím se ve snu setkává, jako na skutečné, jako na něco, co se děje jí, dokud nedojde k rannímu probuzení. Ze sna a současně i ze ztotožnění se snovou osobou...

Ráno po probuzení je k dispozici vzpomínka jak na lucidní sen (kdy žádná osoba neexistovala),
tak na "normální" sen, ve kterém jsme se považovali snící osobu, dokud nedošlo k probuzení :what:

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: čtv 08. pro 2016 20:52:54
od ros
Chtěla jsem k tomu něco napsat a nějak se to nepovedlo. Tak teď, mezitím však už bylo řečeno víc.

Díky za připomínku:
Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.


Malé či velké v podstatě totéž - to je ten velký omyl, jakoby stačilo to malé já dostatečně zvětšit. Ale jakýmkoli zlepšením malého já se poznání toho velkého já nedobereme?
Jak velké je tedy, to velké já? Kdo to může říct? A jak? Malé já to nedohlédne. Velké já může sice o sobě něco říci, ale vždy to říká ústy osoby, jazykem osoby (nepřesně a neúplně) a proto naslouchající malé já to může považovat za blábol, chvástání, fantasmagorii.
Ano, věřím tomu, že může velké já podávat samo o sobě svědectví. U toho mi však vyvstane Prattchetova věta: ten svět byl nekonečný jen zevnitř. - jak to ypadá zvenku zjistit nelze, subjekt se nemůže stát objektem.

Paradoxy, nepřesnosti, dohady nejspíš zůstanou věčně ... nebo aspoň hoooodně dlouho. :)

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: čtv 08. pro 2016 22:51:17
od PánBů
To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 10:07:43
od nop
ros píše:...
Označení "velké Já" automaticky vyvolává v osobě mylnou představu, odpovídající analogii: malej domeček - velikánskej barák.


Malé či velké v podstatě totéž - to je ten velký omyl, jakoby stačilo to malé já dostatečně zvětšit. Ale jakýmkoli zlepšením malého já se poznání toho velkého já nedobereme?....
Ano, věřím tomu, že může velké já podávat samo o sobě svědectví. U toho mi však vyvstane Prattchetova věta: ten svět byl nekonečný jen zevnitř. - jak to ypadá zvenku zjistit nelze, subjekt se nemůže stát objektem. .... :)

vzpomínám co jsem četl o Átmán, že je
větší než [nepamatuji co, snad vesmír],
a menší než atom.
Vzpomenul jsem na komára, i ten má v sobě buddhovskou podstatu.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 10:27:07
od Jana
nop píše:vzpomínám co jsem četl o Átmán, že je
větší než [nepamatuji co, snad vesmír],
a menší než atom.
Vzpomenul jsem na komára, i ten má v sobě buddhovskou podstatu.


:)

Ano a dá se říci, co se rozměrů týče (i když mluvit o rozměrech v bezrozměrnosti je nesmysl) - takové je i velké pravé Já - Tvoje skutečné Já - větší než Vesmír, větší, než jakýkoliv materiální projev, menší než ta nejmenší částečka hmoty a má buddhovskou podstatu.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 12:39:00
od ros
PánBů píše:
To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.

V paměti jedince nemůže zůstat TO, ale jen obraz, vzpomínka, vjem či dojem. A s ním pak může mysl jedince laborovat, jak je jí libo.

To, co psala, Lída, ta záhada je,jak se ten vjem vtiskne do paměti jedince. Děje se to na rozhraní stavu bez osobního vědomí a(samadhi, hluboký spánek) a stavu s ním.

Otázka nedokonale osvíceného jedince je taky zajímavá. Může být dokonale osvícený jedinec? Jak to vypadá?

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 14:47:59
od Linda
PánBů píše:
To je trochu záhada... jak je možné, že to zůstane v paměti "jedince"? Když on po tu dobu vůbec neexistoval?

Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO kdežto paměť jedince jsou spyš myšlenky, emoce, obrazy? Osvícený jedinec už je spyš TO než jedinec. Nedokonale osvícený jedinec bude mít spyš ty myšlenky a vjemy o kterých se dá přemýšlet a ztotožňovat.

ros píše:V paměti jedince nemůže zůstat TO, ale jen obraz, vzpomínka, vjem či dojem. A s ním pak může mysl jedince laborovat, jak je jí libo.

PánBů píše:Může vůbec zůstat TO v paměti jedince? Není to TO pořád TO...?

JE... a je i tím "jedincem".

Když v iluzorním tvaru "jedince" dojde k vnímání SEBE SAMA, TOHO (kterým i ta Jeho iluzorní podoba neustále JE), dojde asi na Jeho cestě návratu k Sebeuvědomění v Jeho iluzorním tvaru k hlubšímu propojení Bytí bez projevu s Jeho promítaným tvarem; už na to - coby iluzorní "jedinec" - ani v téhle Své projekci nezapomene...

Přesto - v míře přetrvávajícího nevědomého sebeztotožnění s osobou - dochází k tomu, co píše ros: mysl jedince si to přivlastní jako vlastní zkušenost a pak s tím může laborovat, jak je jí libo.

ros píše: To, co psala, Lída, ta záhada je,jak se ten vjem vtiskne do paměti jedince. Děje se to na rozhraní stavu bez osobního vědomí a(samadhi, hluboký spánek) a stavu s ním.

Záhada to je jen pro osobu jedince. Protože ona je jednou z projekcí Vědomí, tudíž si coby jeden z iluzorních, Jím promítaných tvarů neuvědomuje to, co ji přesahuje. Přesahuje to její omezené vnímání, jelikož sebe samu vnímá jako něco skutečně samostatně existujícího, odděleného od celku. Proto se ten vjem nevtiskl do paměti jedince. Proniká ale do jeho vnímání z Vědomí. Které tu JE pořád a je vším, i všemi Jím promítanými tvary. Vzpomíná si Vědomí, které ve Své projekci do tvaru v něm na Sebe Samo dočasně zapomnělo - v míře úměrné Jeho neuvědomovanému Sebe-ztotožnění s dotyčným tvarem.

ros píše: Otázka nedokonale osvíceného jedince je taky zajímavá. Může být dokonale osvícený jedinec? Jak to vypadá?

Dokonale osvícený jedinec? V oblasti duality se takové ohodnocení může objevit, jenže to je podobné, jako říct, že po probuzení z nočního snu si snová osoba dokonale uvědomuje, že to všechno byl jen sen.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 18:55:56
od .Petra
Linda píše:Záhada to je jen pro osobu jedince.


Zahada je to pro Vedomi, ktere prave sebe sama ztotoznuje s iluzornim jedincem.

Proto radi Nisargadatta: "Budte presvedceni pevne o tom, ze jste ciste Vedomi."

Soustredit se na koncept jedince, ktery je soucasti nejakeho celku, je kontraproduktivni. Posiluje to jen koncept jedince.

:)

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 19:46:15
od Jana
.Petra píše:
Linda píše:Záhada to je jen pro osobu jedince.


Zahada je to pro Vedomi, ktere prave sebe sama ztotoznuje s iluzornim jedincem.

Proto radi Nisargadatta: "Budte presvedceni pevne o tom, ze jste ciste Vedomi."

Soustredit se na koncept jedince, ktery je soucasti nejakeho celku, je kontraproduktivni. Posiluje to jen koncept jedince.

:)


:)

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

E. Tomáš

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 21:35:18
od Linda
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

E. Tomáš

Ano, tak nám to říkal, celá desetiletí. A my, jeho žáci, jsme byli opravdu naprosto přesvědčeni, že všichni ostatní jsou - stejně jako my - nejvyšší pravdou. Jenže tohle bohužel nestačilo, abychom sebe samy i ty ostatní přestali při běžných každodenních činnostech vnímat jako samostatné oddělené jedince. Proč?

Protože jednou ze základních biologických funkcí mozku je i odlišnost ve fungování jeho obou hemisfér: to, co pochopí mysl, zůstává pouhým mentálním pochopením, přesvědčením, bez schopnosti to tak i přímo vnímat a podle pochopeného začít i spontánně na dění reagovat. Mentálním pochopením dojde totiž k přeprogramování pouze v levé, tj. v myšlenkové mozkové hemisféře. Pravá mozková hemisféra zůstává jakýmkoliv mentálním pochopením nedotčená. A proto člověk, který s naprostou jistotou ví, že je pouhým iluzorním jevem, že ve skutečnosti je pouhým aspektem Celku a je o tom celobytostně přesvědčený, přesto dál spontánně reaguje na dění postaru - jako oddělená bytost na jiné oddělené bytosti.

Jak tedy dojít i k neustálému, přímému vnímání, že všechno je projevem Jediného Bytí? Jasným, neosobním pozorováním svých navyklých reakcí, které v nás různé životní situace vyvolávají; včetně emocionálního podtextu, který se obvykle začne rozpoznávat až po jisté době praktikování "bdělosti k mysli a nad myslí". Pokaždé totiž na dění spontánně a připoutaně zareaguje nejdřív pravá, prožívací hemisféra, podle jejích dosavadních osvědčených sebezáchovných programů - bez ohledu na nové mentální přesvědčení o jedinosti všeho. Vyvstalá reakce osobního já se nechá proběhnout, jen se v tichosti pozoruje, a tím dochází znovu a znovu k upouštění od připoutanosti, tj. navyklého sebeztotožňování s navyklými reakcemi pravé mozkové hemisféry (= Nisargadattovo "nepřijímání dodávek"), které se spontánně vnímají jako reakce toho, kdo existuje odděleně od Celku, na něco, co je od něj odlišné.

Tak se egoistické naprogramování pravé mozkové/vnímající hemisféry pomalu přeprogramovává.

Proto taky neosobní pozornost k obsahům vědomí, které ve vědomí vyvstávají - čili bdělost k mysli a nad myslí - byla základem, který Tomášovi při práci na jejich chatě od nás všech vyžadovali, od rána do večera - při čemkoliv, co jsme dělali, ať to byla práce na zahradě, nebo v kuchyni...

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 21:48:46
od Linda
PS. O této praxi říká v knize "Já jsem TO" Mistr advaity, Nisargadatta Maharadž :

Tazatel: Jak mám proniknout k této podstatě?

N: Nepotřebujete k ní pronikat, neboť jí už jste. Ona pronikne k vám, pokud jí k tomu ovšem dáte příležitost. Opusťte svou připoutanost k neskutečnému, a to skutečné hbitě a hladce zaujme své místo. Přestaňte si představovat, že jste nebo děláte to či ono, a vysvitne ve vás pochopení toho, že jste zdrojem a srdcem všeho. S tím přijde i veliká láska, která není otázkou volby či dávání přednosti něčemu, ani připoutaností, ale silou, která všechny věci učiní milými a hodnými lásky.


Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: pát 09. pro 2016 22:59:43
od .Petra
Nisargadatta:
"Toto vědění je v základě snadné a nám přístupné; proto nemá mnoho odběratelů.
Většina se cití být přitahována tím, co je těžké a komplikované."


Kdo to chce mit těžké a komplikované, tak si takovou cestu najde.
Zřejmě jenom ten, kdo se zbavil všech složitých konceptů, a zase se stal dítětem, je schopen žít v přesvědčeni "Jsem čisté Vědomí".
:)

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: sob 10. pro 2016 7:20:24
od Jana
Linda píše:PS. O této praxi říká v knize "Já jsem TO" Mistr advaity, Nisargadatta Maharadž :

Tazatel: Jak mám proniknout k této podstatě?

N: Nepotřebujete k ní pronikat, neboť jí už jste. Ona pronikne k vám, pokud jí k tomu ovšem dáte příležitost. Opusťte svou připoutanost k neskutečnému, a to skutečné hbitě a hladce zaujme své místo. Přestaňte si představovat, že jste nebo děláte to či ono, a vysvitne ve vás pochopení toho, že jste zdrojem a srdcem všeho. S tím přijde i veliká láska, která není otázkou volby či dávání přednosti něčemu, ani připoutaností, ale silou, která všechny věci učiní milými a hodnými lásky.



:)

"Přestaňte si představovat, že jste nebo děláte to či ono, a vysvitne ve vás pochopení toho, že jste zdrojem a srdcem všeho. S tím přijde i veliká láska, která není otázkou volby či dávání přednosti něčemu, ani připoutaností, ale silou, která všechny věci učiní milými a hodnými lásky. "

Skrz projekci v mysli není šance jednotu poznat. Pořád se může skrz ni jevit jako realita, že můžeme udělat něco špatně, že něco nebo někdo nemůže být láska, že krátká cesta je pro naši osobu nebezpečná, že naše osoba to musí mít pod kontrolou a musí vědět, co s tím.
Vypadá to na to, že tady vzniká všechno to rozdělení, oddělenost, dvojnost:
Obrázek
Ale to peklo individuality tady může být, i když duše tělo opustí. Zdroj toho pekla je v mentálním obalu duše, který není ničím hmotným.

Jednota všeho je vědomá jen v srdci patřícím Bohu, srdci, které je ve všem a vším.

Obrázek

Vědomí izolované duše se rozplyne ve vědomí čistého Ducha.

Ani tohle není přesný popis, protože nic takového se nikdy nestane, i tohle je jen sen, protože ani ten obal duše není ničím skutečným, je také jen mentálním snem.

Nicméně to láskyplné srdce patřící Bohu je tím, co z toho sna probouzí.

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: sob 10. pro 2016 8:17:10
od .Petra
Jana píše:
Skrz projekci v mysli není šance jednotu poznat. Pořád se může skrz ni jevit jako realita, že můžeme udělat něco špatně, že něco nebo někdo nemůže být láska, že krátká cesta je pro naši osobu nebezpečná, že naše osoba to musí mít pod kontrolou a musí vědět, co s tím.


Pokud se Vědomí identifikuje s nějakou formou např. s osobou nebo jen s nějakým tvarem Vědomi, tak k Sebepoznáni nedocházi. Jen Vědomi samo může tuto identifkaci ukončit. Samozřejmě si může samo během této identifikace namlouvat, že dělá něco špatně, že na to musi tak a tak, že cesta je k tomu težká a komplikovaná atd. atd.

Nisargadatta: "Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání."
:)

Re: Jak veliké je velké Já

Nový příspěvekNapsal: sob 10. pro 2016 9:37:28
od Linda
Nisargadatta Maharadž:

"Můžete donekonečna opakovat nějakou poučku bez jakéhokoli výsledku. Musíte se okamžik za okamžikem nepřetržitě pozorovat, obzvláště svou mysl, a nic neopominout. Toto nezúčastněné pozorování je základem pro to, aby se oddělilo Já od ne-Já.

Pronikněte do celkové struktury svých tužeb a jejich důsledků. Jsou to nejdůležitější součásti vašeho mentálního a emocionálního vybavení a silně ovlivňují vaše jednání. Pamatujte si, že se nemůžete vzdát toho, co neznáte. Abyste mohl překročit své já, musíte je nejprve poznat."

http://www.advaita.cz/26151n-10.-nezuca ... ja-jsem-to

Zřejmě je třeba prožít řadu zkušeností, než se nakonec dojde k tomu nejjednoduššímu, nejprostšímu,
co učí Nisargadatta a další Probuzení: k nezúčastněnému pozorování a k upouštění od svých připoutaností, teď... teď... teď...

= k "nepřebírání dodávek", k pouhému tichému pozorování myšlenky, emoce, nebo i jen docela nenápadné ulpělosti,
která právě vyvstala... probíhá... nějakou dobu trvá... a nakonec mizí... Obrázek Je jen pozorující Vědomí...

Mistři, žijící nedualitu, vysvětlují těm, kdo za nimi přicházejí, tuhle prostou cestu k nedvojnému vnímání různými podobenstvími, obrazy i slovy, a shodují se v tom podstatném:

Když nakonec ustane neuvědomované sebeztotožňování s vyvstávajícími obsahy vědomí, neexistuje už v mysli žádné mentální přesvědčení, ve kterém člověk žije a které je pro něj důležité - že osobou, nebo že jí není, že je pouze vědomím. Stejně jako malé dítě nemá žádné přesvědčení, že něčím je.

Jen se prostě vnímá čisté Vědomí jako to, co je vším. Včetně tvaru tazatele i odpovídajícího.

Obrázek