Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Moderátor: jama54

Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Nový příspěvekod jama54 » pon 03. říj 2011 13:10:40

Nejdříve by asi bylo dobré zmínit dvě věci.

1. Jakob Lorber psal tyto texty jako příjemce z duchovní sféry, jako "diktát" samotného Ježíše Krista. Toho je nutné v tomto případě brát přímo jako vtěleného Boha. Znamená to, že mu i při vtělení zústalo "řízení vesmíru", čili vždy věděl, co, kdy, kde a jak udělat.

2. I přesto, že se jednalo o přímý diktát od Boha, vstupuje do zaznamenaného textu stav nitra samotného píšícího. Je to vidět zejména na 11. dílu VEJ (Velké evangelium Janovo), který již zapisoval jiný člověk, jelikož Lorber VEJ nedopsal celé. Zde je vidět rozdíl v psaní. Kdyby se jednalo o čisté diktování, nebyl by patrný žádný rozdíl. Zatímco u Lorbera je vše důkladně popsáno a vysvětleno, 11. díl je již spíše kusovitý (osobně jsem se na něj nejvíc těšil, protože jsem se domníval, že zde budou popsány právě ty nejdůležitější a stěžejní duchovní myšlenky a také praxe, ale nebylo to tak) soupis posledních událostí (počínaje večeří Páně až po nanebevstoupení. Osobně si myslím, že v tom byl i jistý záměr, protože jako lidstvo jsme asi ještě nedorostli k tomu, aby tyto pravdy byli nám, lidem, svěřeny a vysvětleny.
Uživatelský avatar
jama54
 
Příspěvky: 47
Registrován: stř 14. zář 2011 19:23:00

Re: Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Nový příspěvekod jama54 » pon 03. říj 2011 13:29:39

Na začátku psaní je právě vysvětleno, proč je toto evangelium psáno tak obšírně.

1. Nejdůležitější roli hrálo to, že materiál na zachycení zpráv byl drahý a bylo jej málo. A tak se šetřilo i se slovy. Bylo zaznamenáno jen to nejdůležitější, ostatní se předpokládalo, že si čtenář doplní z vlastního života. (Tak se nepopisovalo, odkud kam šel, ale pouze co se na onom místě důležitého stalo). Lidé tehdejší doby měli k Bohu blízko a jim takovéto popisy dostačovaly. Ale pozdějším generacím se začal vytrácet smysl těchto událostí a tak bylo přikročeno k přesněnjšímu popisu těchto událostí, abychom i my mohli lépe pochopit, o co doopravdy šlo. Přes to všechno bylo údajně zaznamenáno mnoho událostí tehdejší doby, ale pro pozdější generace to bylo příliš chaotické (ale řekl bych, že se spíše nerozumělo duchovnímu odkazu a tak se přešlo k výkladu posloupnosti) a proto byly vybrány pouze ty dokumenty, které dohromady podávaly nauku nejméně zkreslenou. V samotném VEJ je několikrát napsáno, že pravá evangelia (to znamená od lidí, kteří přímo chodili s Ježíšem a jimž bylo vlastně uloženo vše zapisovat a také bylo dohlíženo na to, jak bude text vypadat samotným Ježíšem) jsou pouze Janovo a Matoušovo, přičemž Matouš nebyl přímým učedníkem, ale pouze vybraným zapisovatelem (původně byl tento Matouš celníkem).

2. Je potřeba si uvědomit, k jak vzdělaným lidem tehdy Ježíš hovořil. Zatímco po náboženské stránce toho věděli více než my, po stránce vědecké vlastně věděli velmi málo, řekli bychom spíše, že vlastně nic. A je potřeba si to při studiu náboženské literatury dřívějších časů neustále uvědomovat. Tak i v době psaní Jakobem Lorberem v letech 1840 - 1864 byli lidé na jiném stupni náboženské výchovy a vědeckých znalostech. A tado díla především vždy směřují k lidem dané doby. Těm mají nejvíce pomoci. (Nejlépe to dělají Indové, když neustále v každé době píší komentáře ke svým základním náboženský textům, jimiž jsou Védy. Tato díla se nemění, mění se pouze jejich výklad vzhledem k dané době. Komentářům se pak říká Upanišády. A Upanišády jsou vysvětlovány Sůtrami. Takto to popisuje Prof. Ing. Karel Makoň.)
Uživatelský avatar
jama54
 
Příspěvky: 47
Registrován: stř 14. zář 2011 19:23:00

Re: Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Nový příspěvekod jama54 » stř 05. říj 2011 17:13:16

Lorberovým stěžejním dílem se nesou dvě hlavní myšlenky.

(Mezi tato díla bych osobně zařadil tyto knihy:
"Dětství a mládí Ježíše", - zde se ukazuje, že Ježíš konal zázraky již od mládí.
"Tři dny v chámě", - zde je popsán třídenní výjev v chrámě ve dvnácti letech Ježíše.
"Velké evangelium Janovo", - podrobě rozepsané období Ježíše od 30 do 33 let.
a "Dopisy Ježíše a Abgara Ukkamy z Edessy", - zde je ve zkratce velmi pěkně popsána celá cesta od člověka k Bohu - také ji tak podrobně vysvětluje Karel Makoň ve svých dílech.
Ostatní díla bych řadil jako podpůrná na dovysvětlení různých otázek, které vznikají v duších hledajících.)

1. Celá Ježíšova nauka se dá shrnout do věty "Miluj bližního svého jako sama sebe a Boha především. Za vším je nutné vidět poukaz na lásku, která je schopna se rozdávat. Ale ruku v ruce s touto Láskou postupuje také Moudrost. A co se často přehlíží, musí s tím také jít ČINNOST v Lásce a z Lásky. Jinak je to pouze bloudění v kruhu, ze kterého není východisko.

2. Vše je také postaveno na NAPROSTO SVOBODNÉ VŮLI ČLOVĚKA, která nebude narušována ani samotným Bohem. A tady je zatím v naukách největší temno, protože o této stránce je toho jednak zatím málo napsáno, zato hodně pokrouceno.
Uživatelský avatar
jama54
 
Příspěvky: 47
Registrován: stř 14. zář 2011 19:23:00

Re: Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Nový příspěvekod jama54 » čtv 13. říj 2011 11:04:14

Aby se celá věc ujenodušila, objevil jsem v Knize "Různé" od Karla Makoně následující:

<Shrnu výklad o trojím obrácení svou zkušeností z roku 1935. Období extází, které u mne trvalo pět let, toho roku končilo, a dověděl jsem se, že kdybych měl v něm pokračovat, byly by extáze trvale přešly do ztráty hmotného těla bez fyzické smrti, jako tomu bylo u L. N. Tolstého, a to by po zkušenostech, které jsem nabyl v tomto životě, nebylo správné, jelikož tady na světě nejsme jen pro sebe a pro svou osobní spásu, nýbrž i pro celé lidstvo, každý z nás lidí jsme tu pro celé lidstvo. Aniž o tom víme, cesta každého člověka je cestou konanou pro povznesení celého vesmíru. Lidský jedinec k tomuto povznesení vesmíru přispívá svým životem nepatrnou měrou, ale vězme, že není náhodou, že jsme se tak rozmnožili na Zemi, protože i při tom počtu máme co táhnout. Dokonce musíme tuto oběť konat ve stádiu nevědomosti, protože jinak, kdybychom byli jen polovičně uvědomělými, bránili bychom se svou osobní vůlí této oběti. Výskyt člověka na Zemi by přestal mít tento nejvyšší smysl oběti, jejímž předobrazem byl Ježíš na kříži, který si byl vědom toho, jakou oběť a v jakém rozsahu přináší.>

Takže přeci jen jiskra naděje tady je.
Uživatelský avatar
jama54
 
Příspěvky: 47
Registrován: stř 14. zář 2011 19:23:00

Re: Jakob Lorber a Velké evangelium Janovo

Nový příspěvekod jama54 » čtv 22. bře 2012 11:01:48

Jako ukázku lásky a svobodné vůle sem vložím vysvětlení podobenství o vymetení chrámu Ježíšem. Je to z prvního dílu VEJ:

<16. Duchovní smysl aneb čemu odpovídá vyčištění chrámu, zjeveno Pánem. Povšimnutí hodné pokyny pro život a vedení.

1) Co se zde vypráví, není ovšem dopodrobna historicky vylíčený přirozený průběh obou událostí vyskytujících se v druhé kapitole; neboť sem tam se přihodilo ještě leccos, co zde netřeba pro svou bezvýznamnost vyprávět, protože by to předně způsobilo zcela zbytečné prodlužování práce a za druhé by to nepřidalo důležitosti věci vyšší hodnoty a žádného hlubšího poznání. Zbývá jen ještě zcela krátce podat duchovní smysl druhé události a tuto druhou kapitolu bude možné považovat' za ukončenou potud, pokud předvádí čtenáři a posluchači jen dvě o sobě uzavřené hlavní události.
2) Duchovní smysl prvé události v Káni Galilejské byl již podán; zbývá nám tedy podat jen ještě duchovní smysl druhé události, jak následuje:
3)Chrám představuje člověka v jeho přirozené světské sféře. V chrámě však jako v člověku je svatyně; proto má být také vnějšek chrámu posvátný a udržován v čistotě, aby nitro jak svatyně chrámu tak i člověka nebylo znesvěcováno!
4) Svatyně chrámu je sice zastřena silnou oponou a smí do ní vstoupit jedině velekněz a to jen v určitých dobách. Opona a rovněž jen zřídka dovolený přístup do svatyně je ochranou proti jejímu znesvěcení; neboť hřeší-li někdo svým tělem, znečišťuje nejen své tělo, nýbrž i svou duši a skrze ni svého ducha, jenž představuje a také skutečně je v každém člověku to nejvnitřnější a nejsvětější. V člověku je tato svatyně, podobně jako svatyně v chrámě, postavena hluboko za silnou oponou a jedině lásce k Bohu, jež je pravým veleknězem Božím v každém člověku, je dovoleno beztrestně vniknout do této svatyně a poodhrnout oponu; stane-li se však tento jediný velekněz v člověku sám nečistý tím, že se připojuje k nečistým světským věcem a je s nimi zajedno, jak má potom tato svatyně zůstat neznesvěcena, je-li navštěvována nečistým veleknězem?!
5) Bylo-li tedy v chrámě podobně jakož i v člověku vše znečištěno, pak to již nemůže být člověkem vyčištěno; neboť je-li koště plné bláta a nečistoty, jak potom může sloužit k vyčištění pokoje?! Tu pak musím bohužel Já Sám přiložit ruku k dílu a chrám násilím vyčistit a to všelikými bolestivými věcmi, jako všelikými nemocemi a jinými zdánlivými neštěstími, aby se chrám vyčistil.
6) „Prodavači" a „kupující" jsou nízké nečisté vášně v člověku; dobytek nabízený k prodeji představuje nejnižší stupeň zvířecké smyslnosti a touto zároveň též přivoděnou velkou hloupost a slepotu duše, jejíž láska se podobá lásce vola, jemuž dokonce chybí smyslná plodivá a pohlavní láska a jehož oživuje jedině ještě nejhrubší polypovitá láska k žrádlu a jehož poznání je stejné jako známá poznávací schopnost ovcí.
7) A co potom znamenají penězoměnci a jejich peněžní obchody? - Znamenají a ukazují v člověku vše to, co vyplývá ze zcela již zhovadilé sebelásky člověka; neboť hovado miluje jen sebe a vlk sežere vlka, má-li hlad. Tito „penězoměnci" aneb takováto zvířecká sebeláska musí tedy také být všelikým bolestivým násilím vypuzena z člověka a vše, co oživuje tuto lásku, musí být zpřevráceno a rozsypáno!
8. A pročpak ne zcela zničeno? - Protože také takové lásce se nesmí vzít svoboda; neboť ušlechtilé semeno anebo pšeničné zrno prospívá nejlépe na poli dobře pohnojeném zvířecími výkaly a dá bohatou žeň. Kdyby se však hnojivo zcela poli odňalo, aby se takřka úplně očistilo od vší nečistoty, dařilo by se ušlechtilému zrnu pšeničnému jen špatně a vydalo by jistě špatnou žeň.
9) Hnůj, který není z počátku rozházen a rozsypán, leží tedy v půdě na hromadě, pak by tam, kde leží, nic neprospěl.
10) V tom je tedy vlastní důvod evangelického příběhu o vyčištění chrámu, proč jsem peníze penězoměnců jen rozsypal a zcela nezničil, což by Mi bylo zajisté také velmi snadné.
11) Co potom představují uvnitř chrámu prodavači holubů, kteří museli též ven a ustoupit na svá stará vykázaná místa?
12) Tím se rozumí vnější ctnost, která záleží ve všelikých obřadech, slušnosti, zdvořilosti, způsobnosti a pod. po stránce čistě světské, což však slepota lidská chce povýšit na jakousi vnitřní životní hodnotu a v tom chce zakotvit pravý život člověka.
13) Holub je zvíře vzduchu a ježto se ho užívalo na východě často jako listonoše, zvláště v milostných záležitostech a již u starých Egypťanů znamenal také jako hieroglyf něžnou a ozdobnou konversaci, tak sloužil v chrámě jako symbol takové konversace a také byl obvyklým a vhodným symbolickým obětním zvířetem, které přinášeli obyčejně mladí manželé při prvorozenci za oběť v chrámě na znamení, že se nyní zhostili takových vnějších poselství, způsobností a obřadného upejpání a vešli nyní do pravé vnitřní životodárné lásky.
14) Podle řádu všech věcí patří však nejzevnější do nejzevnějšího; kůra nesmí nikdy být v dřeni stromu, jelikož je o sobě zcela něco mrtvého, nýbrž vše co přináleží kůře, musí se také ukládat v kůře. Kůra je pak stromu velmi užitečná, vyskytuje-li se na svém místě v náležité míře. Chtěl-li by však někdo přesunout kůru do dřeně, při čemž by odňal stromu napřed dřeň, pak by musel strom také brzy uschnout a odumřít.
15) A tak na znamení, že lidé nemají dělat všechny vnější ctnosti záležitostí vnitřního života, čímž se ušlechtilý člověk stává pouhou hovořící loutkou (obchodním domem), odstranil jsem z chrámu, jenže poněkud šetrněji a na patřičné místo odkázal rovněž prodavače holubů, jakožto v širším smyslu všechny vnějšnosti a v užším smyslu všechny mistry těchto vnějšností, snažící se povýšit své zboží na vnitřní zboží životní.
16) Takový je tedy duchovní smysl popsaného vyčištění chrámu; a ze správného a neměnitelného přirovnání člověka k chrámu lze také poznat, že takto jednat a mluvit nemůže nikdy člověk, nýbrž jen Bůh Sám jako věčná moudrost, která vše vidí a zná.
17) Proč však Pán po takovém vyčištění nezůstane ještě v chrámě?
18) Protože jedině On ví, v jakém stavu musí být nitro člověka, aby Se mohl ubytovat v člověku natrvalo. Zároveň nesmí být po takovém vyčištění vzata člověku svoboda, neboť jinak by se z něho stala loutka.
19) Pán se tedy nesmí ještě svěřit násilně vyčištěnému vnitřnímu člověku; neboť jedině On ví, čeho je třeba k úplné obnově vnitřního člověka. Proto vyjde Zametač opět z chrámu a vklouzne jakoby náhodou zvenku do nitra člověka a nepodrobí Se požadavkům člověka, aby zůstal u něho a v něm a podporoval ho v lenosti, nýbrž člověk se tu musí znovu probudit k úplné vlastní činnosti a teprve jí se stát dokonalým člověkem, jak se to také podrobněji ukáže v příští kapitole.>
Uživatelský avatar
jama54
 
Příspěvky: 47
Registrován: stř 14. zář 2011 19:23:00


Zpět na Jama54

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků