Když se tanečník změní v Tanec

Moderátor: Michal Čagánek

Když se tanečník změní v Tanec

Nový příspěvekod Michal Čagánek » pon 06. led 2014 18:01:25

Někde jsem zachytil krásnou větu: „Kdo má tělo, je tanečník.“ Skutečně krásné zjištění. Mám tělo, proč bych ho nevyužil k tanci?
Také toto sdělení mě zaujalo: „Naše tělo je nejmenším rozměrem Vesmíru a Vesmír je největším rozměrem našeho těla.“ Další krásná pravda.
Máme tedy tělo a máme celý Vesmír, abychom jej naplnili tancem. Kdo však tančí? Je to naše tělo? Mysl? Nebo snad duše? Kdy se tanec stává skutečně svobodným?
Každé tělo má své limity, za které nedosáhne. Svá omezení má také mysl. Co omezuje naši duši? Zde žádná omezení nejsou.
Mám-li tělo, jsem tanečník. Teprve však vědomí duše rozlévající se svobodně celým Vesmírem mé tělo uvádí do skutečného Tance. Pohybuji rukama a nohama, ne proto, že bych chtěl, že bych o to usiloval, ale proto, že jsem se stal vědomou součástí velkého Tanečníka. Kráčím, konám, sdílím… Vše obsahuje tanec. Mohu se zastavit a celé hodiny tiše vychutnávat krásu přírody a přece budu tančit. Mé „uvnitř“ se spojilo s „venku“. Má duše přesáhla omezený prostor mého těla a svobodně tančí prostorem. Tělo ji ochotně následuje: Zvedám ruku, skláním hlavu, noha se posouvá po podlaze. Mohu se vydat kterýmkoliv směrem, mé tělo je zde. Mohu kohokoliv vyzvat k tanci, neboť vím o našem spojení skrze duši, která tančí. Ať se dotknu čehokoliv, dotýkám se Tance. Každý pohyb, každý výraz je pohybem a výrazem Tanečníka. Není zde dobře ani špatně, pomalu nebo rychle, je zde právě pouze a čistě ono ZDE – ničím nekontrolované a přece zcela vědomé plynutí prostorem. Tanečník se změnil v samotný TANEC.

Nepotřebuji brýle, když tančím
nepotřebuji oči
tělo se rozpouští
to duše tančí…


Přemýšlel jsem, proč jsem měl dříve takové potíže vyjádřit se tancem – bylo zde příliš mnoho mysli, příliš mnoho ovládání… Svobodný tanec nevychází z mysli. Naopak je třeba mysl zcela opustit, dokonce je nutné jakoby vystoupit i z těla samotného, napojit se na neviditelné nitky inspirace povstávající z přítomného okamžiku. Je to úplně jiná kvalita. V tomto stavu se cokoliv stává předmětem tance, celý svět se mění v jediný taneční prostor a každá bytost v tanečníka.
Psaní přináší velkou svobodu, avšak svoboda neopakovatelného vyjádřená tancem tuto svobodu v mnohém převyšuje. Ale dost bylo slov, jdu tančit…
Michal Čagánek
 
Příspěvky: 29
Registrován: ned 11. zář 2011 13:13:33
Bydliště: 687 32, Nezdenice 213

Zpět na Michal Čagánek

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků