Někdy se tváříme hrozně vážně
předstíráme, že žádné nebe není
zatímco ono je pevně zabydleno v naší duši
a čeká na náš první úsměv
V tu chvíli jsem věděl
že není nic nemožné
že stačí otevřít oči a srdce
že se stačí nadechnout vzduchu
proniknout do plic a opět
se vydechnout ven
Že stačí bít se svým srdcem
naslouchat duši
plynout s tichem
děkovat za to nejkrásnější
a věřit, že stalo se
...
Tak plni jsme
zbytečného strachu
že nezbývá místo
rozepnout křídla a vyzkoušet
alespoň jeden
alespoň krátký let
který by nám otevřel cestu
ke všem ostatním letům
až po samotné
vznášení Lásky
...
Je to zvláštní
ale většina ryb je přesvědčena
že žádná voda neexistuje
nikdo ji přece nikdy neviděl
ani s ní nerozmlouval
Pokyvují hlavami a voda
jim k tomu tiše zpívá
...
Milovat je skutečně snadné
je to snadnější než dýchat vzduch
někdo má nemocné plíce
a dýchání je pro něho skutečně obtížné
ale skutečnou obtíž mu nečiní
protože dýchá a má víru
a vůbec žádný strach
...
Je snadné vlézt do klece
a stejně snadné
může být v kleci žít
když tě pravidelně krmí
a starají se o tebe
Někdo to vydrží celý život
a víc nepotřebuje
i nějakou ránu vydrží
a z klece neuteče
ani nezavrčí
A nebo zavrčí
i drápem seknout může
ale to není útěk
ani rozbíjení klecí
a Achilles želvu
skutečně nedohoní
Abys dohonil želvu
musíš být želvou a ne ji honit
stejně tak, když se chceš zbavit strachu
se musíš stát strachem
a ne se bát
Jehně se bojí vlka
ale malý vlk ne
klidně si s ním hraje
kouše ho do ocasu
a vůbec se nebojí
I ten největší sen
není nikdy větší
než zrnko písku
musíš se hodně snažit
aby ho neodnesl vítr
a nezbyla jen úzkost
která je všem snům v patách
ale nikdy se jich nedotkne
nikdy nezraní
pokud je tvůj sen
podepřen vírou
a pokud je zahalen
nadějí
...
Každá půda
z které roste tráva
květiny i stromy
byla nejprve kusem skály
vítr se o ni lámal
věřil, že s ní nepohne
Nyní ji nabírá oběma dlaněmi
a štěstí jím zmítá
když pohupuje stébly
svých trav i větvemi stromů
a nikdo tomu nedokáže zabránit
...
Někdo vidí hromádku
mouky a cukru, u toho
hrníček povidel, vajíčka
a nenapadne ho, že by z toho
mohl být výborný koláč
dál předstírá hlad a když potom jí
jeho hlad se sytí spolu s ním a nic
ho nedokáže zaplnit
...
Voda se může bát splavu
ale jakmile se přes něj převalí
už se nebojí
protože ví
že se nic nezměnilo
a ona plyne dál
...
Někdy jsme tak šťastní
že by stačilo přidat
jediné peříčko
abychom se vznesli
a my to přece neuděláme
Takový máme strach
co bychom si počali
bez našich pochyb
...
Michal Čagánek: PRVNÍ ÚSMĚV, SamiZdatní 2008, 64 stran formátu 15 x 15 cm, barevné ilustrace Jana Minaříková
Více...