Bolest a utrpení

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Nechat všechno být tak, jak je

Tolik lidského utrpení je skutečně výsledkem různé formy odpojení. Pokud o tom přemýšlíte, přemýšlíte o tom téměř ve všech možných formách. Lidské utrpení nemá silný prvek. Cítíte se odpojeni od něčeho, co je pro vás důležité. Víte, že jste v depresi, jste odpojeni od pohody... Jste naštvaní, cítíte se odpojeni od klidu ve svém srdci... Řekněme, že asi 95% našeho utrpení je volitelné. Co se odehrává v naší mysli, je nepovinné. Řekněme, je to způsobeno z velké části naším odporem k tomu. Buď se bráníme, tlačíme proti něčemu, nebo na něčem lpíme a držíme se toho, táhneme k sobě. Většina našeho trápení je toto tlačení od sebe nebo tahání k sobě. Je to nekonečné tlačení pramenící z chronické nespokojenosti. Je tu snaha něčeho interně dosáhnout. A čím větší snaha tlačit nebo táhnout, tím více zažijete pocitu odpojení. A když se cítíte odpojeni, víc tlačíte, abyste se zbavili nepříjemného pocitu odpojení. A čím více se snažíte necítit se nepříjemně, tím více nepříjemně se cítíte. Je to jako když jste úzkostní a snažíte se nebýt nervózní, tak tou snahou nebýt nervózní se zvyšuje úroveň úzkosti. Nebo jste v depresi a přemýšlíte o své depresi: "Ach můj bože, jsem tak depresivní, je to tak hrozné.." a začnete být depresivní i z toho, jak se tu depresi snažíte marně tlačit pryč. Což způsobuje určité odpojení.
Duchovní učení tohle prostě zastaví - což znamená přestat tlačit a tahat. Přestat tlačit cokoliv pryč a čehokoliv se chytat a držet se toho.

Dovolit, aby všechno bylo tak, jak to je. Ono to vypadá jednoduše. Ale znamená to opravdu dovolit tomu, co je, aby to bylo správné, a neočekávat něco jiného. Plně se tomuto zážitku otevřít a tím, že se všechno povolí, otevře se hluboká intimita. A ukáže se: "Aha, když se všemu podvolím, když dovolím, aby všechno bylo, tak, jak to je, otevře se tato hluboká a krásná intimita."

Najednou dovolíš být na chvíli takový, jaký skutečně jsi, aby všechny zkušenosti byly takové, jaké jsou, sjednocuješ se se vším. Je to jako by se tento druh zlomeniny mohl uzdravit za zlomek vteřiny.
Je to něco, co víte a co je tak jednoduché - dovolovat všemu být takové, jaké to je.

Vždy jsem zjišťoval, že nejmocnější učení, které je nejvíce nejvíce transformativní, je vždy to nejjednodušší. Ale také je nejsnáze vyřaditelné.

Dovoluji, aby to, co je, bylo v pořádku. Takže všechno je nuda, když se nic nezmění, nic se neděje, tohle pro mě není. Neexistuje žádné reálné dovolení aby vše bylo takové, jaké to je. Je tu jen předvídání, očekávání, poměřování.

Takže víte, jaké je to složité s jednoduchým učením.

Jednoduché neznamená, že to postrádá hloubku. Nejjednodušší učení jsou také nejnáročnější, protože do něj je třeba vstoupit s určitou mírou pokory. Že to, co víme, není všechno, stává se to procesem objevování, co to znamená, být klidný, co to znamená zastavit, nechat všechno být, tak jak to je.

To, co ve skutečnosti děláme, je, že předpokládáme, že to víme. Myslím, že každý hlupák ví, co to znamená zastavit, a teď se snažím zastavit a nefunguje to.

Jakmile tady máme: "Vím, co to znamená", tak nikdy nezjistíme, co to znamená.

Protože duchovní učení, i když je snadné přestat, být v klidu nebo dovolit, aby to bylo takové, jaké to je, je jako pozvánka a opravdu nemůžeme předpokládat, že víme, co to znamená. Jsou mnohem více spjaty s tajemstvím, než s tím, co o tom víme, že to znamená.

Zastavit, co by to mohlo znamenat právě teď. Co by to pro mě opravdu znamenalo?

Ve skutečnosti se přestane předstírat, že se nezastaví, jakési zastavení, co by na Zemi mohlo znamenat pro toho, kdo by chtěl být opravdu spravedlivý, jakési

STOP

a dovolím si to udělat déle, než sekundu nebo dvě.
A mohu zastavit o něco víc, než jen tohle.

A páni, cítí se, že je vše zastaveno.

A mohu se trochu zastavit, víc, než to.

[Návštěvník]

Vytvořili jsme mnoho představ o tom, co potřebujeme, abychom byli šťastní. A duchovní hledání se stává jednou z těch myšlenek, které jsou překážkou našeho štěstí. Když jsme vytvořili představu, která říká: "Potřebuji klid mysli za každou cenu!" tato víra se stává očekáváním a je základem jedné z největších forem utrpení. Pokud si uvědomujeme, že jsme zoufalí touhou po klidu, můžeme si uvědomit, že je tu očekávání, že to bude muset být někdy v budoucnu, že očekávání, že "potřebujeme, aby se to stalo" je ve skutečnosti součástí systému víry, která vytváří utrpení. A přesně tomu se snažíme vyhnout. A s tímto pochopením by realizací mohlo být: "Prostě musím dovolit, aby všechno bylo takové, jaké to je!" Přijmout, že v této chvíli není klid mysli. A ve chvíli, kdy se to stane naší realizací, bude podstata utrpení mnohem menší. Protože v této chvíli se úsilí o něco v budoucnosti - což je zdrojem utrpení - zastavilo.
A tak přijímání utrpení, spíše než pocit, že zoufale potřebujeme klid mysli, nás samo o sobě více přibližuje klidu mysli.

[Návštěvník]

[cakoceag874]

[Návštěvník]

Bhagaván: Míruplná blaženost Já je neustále ve vás a pokud ji opravdově hledáte, tak ji naleznete. Příčina vaší bídy není ve vašem vnějším světě. Je ve vás, ve formě vašeho ega. Nejprve se omezíte a pak podstoupíte marný zápas, abyste omezení překročil. Veškeré neštěstí je tu kvůli egu. S egem přichází všechny vaše potíže. Má nějakou cenu vinit vnější životní události za příčinu bídy, když to, co ji opravdu způsobuje, je ve vás? Jaké štěstí můžete získat od něčeho, co vám nepatří? A i když jej dostanete, jak dlouho vydrží?

Bhagaván: Když zamítnete a spálíte ego tím, že si ho nebudete všímat, budete svobodní. Když ego přijmete, omezí vás a uvrhne vás do zbytečného zápasu o překročení omezení. Tohle je zloděj (štěstí), kterého hledal král Džanaka, aby jej zničil.

Bhagaván: Být pravým Já představuje jediný způsob, jak si uvědomit, že míruplná blaženost je stále vámi.

[Návštěvník]

Jak nechat odplynout bolestné zážitky z minula

[Jana]

Být jako popelnice.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

M: "Bolest je skutečná, utrpení je dobrovolné. Povaha bolesti je také interpretována podle toho, jak jsi osobní. "

T: "Musím říct, že pořád prožívám utrpení."
M:"Ne, to není pravda, ty neprožíváš utrpení, ty prožíváš své zážitky s utrpením."

Utrpení není věc, je to stav. Znamená to, že se to může měnit.

Může existovat utrpení bez trpícího?....


......To, s čím nedokážeš udržet souvislý nepřetržitý kontakt, nech odejít...Odejde to samo...."

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Identita oběti je přesvědčení, že minulost je mocnější než přítomnost, což je opak pravdy.

[Návštěvník]

Jak se osvobodit od bolesti, utrpení (psychicky) a samsáry? Musíte se ptát, musíte věnovat pozornost, otevřít svou mysl a zpochybnit své myšlenky a zkušenosti, teprve potom samsára nebo nekonečné utrpení skončí.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

„Ano, potřebujeme k fungování v tomto světě mysl i čas,
ale přijde okamžik, kdy převezmou kontrolu nad našimi životy,
a to je dysfunkce, bolest
a nastává smutek."

[Tara]

No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?

[Návštěvník]

[Návštěvník]

No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?

V příspěvku nahoře, to přece není popsáno jako cíl.
Je popsaný důsledk, když se zapojuje mysl. Zároveň se tím myslí, že zapojit mysl je zcela přirozené.
Jsou lidé, kteří nutně k tomu smutku nedochází, nebo k němu dochází až v určité životní fázi. Někdo se jako něšťastná povaha snad už rodí.
No a když to do fáze smutku dojde, až pak se začnout otevírat cesty kudy z toho ven.

Buddha:
- existuje utrpení
existuje cesta z utrpení
...
Je to pesimistické nebo optimistické.

[Pedriito]

No jako že dobře, ale přece smutek není cíl, ne? Jak z toho smutku?

O čem mluví cesta poznání Pravdy? Že v hloubi je - (většinou) neviděná - neslyšená - Tišina. Slovy mnoha Mistrů,
od Kabíra, Nanaka, Šankary.... až po Tomášovi. Tišina skrze ně mluví. Prostřednictvím jejich, protože jsou to osobnosti, (tou Tišinou) osvíceného rozumu a citu. Átman - Srdce promlouvá skze ně. V různých obdobích, prostředích, náboženských kulturách.. tělech... Hlasy jejich Mistrů, co hlasy jich Mistrů, atd.. až - k - od nepaměti - znějí takto dál a dál. V přítomnosti Touhy naslouchat, dát se tomu znění (Tišiny), znít Jí, smutky (i euforie) tají...