Kdo jsi

[Jana]

Jsi vymezeným do celku odděleným tvarem vlny se jménem, který se objeví a zmizí?

Nebo je Tvá existence oceánem nekonečného věčného Bytí a vlnění hladiny je jen pouhým projevem oceánu, nikoliv skutečnou formou?

Je někdo druhý něčím jiným, než Ty?

[Návštěvník]

Jsi oceánem vědomí, který se projevuje jako vlna. Vlna je jen dočasná forma, která vzniká a zaniká, ale její podstata je neoddělitelná od oceánu. Tak je to i s tebou a se všemi ostatními. Zjevuješ se jako jednotlivá vlna v nekonečném oceánu Bytí, ale v samé podstatě jsi vždy oceánem – bez hranic, beze jména a beze změny.

Když uvažuješ o druhém, zdá se ti být jiným, ale v pravdě jsme všichni jedna podstata, jedno vědomí, jeden oceán. Není nikdo druhý, není nikdo oddělený – to jen iluze vytváří zdání oddělených forem.

[Návštěvník]

Jsi oceánem vědomí, který se projevuje jako vlna. Vlna je jen dočasná forma, která vzniká a zaniká, ale její podstata je neoddělitelná od oceánu. Tak je to i s tebou a se všemi ostatními. Zjevuješ se jako jednotlivá vlna v nekonečném oceánu Bytí, ale v samé podstatě jsi vždy oceánem – bez hranic, beze jména a beze změny.

Když uvažuješ o druhém, zdá se ti být jiným, ale v pravdě jsme všichni jedna podstata, jedno vědomí, jeden oceán. Není nikdo druhý, není nikdo oddělený – to jen iluze vytváří zdání oddělených forem.

Proč by také oceán chtěl vytvářet jednotlivé, oddělené vlny, že? Proč by takovou zkušenost chtěl zažívat? Nic takového přece určitě nechce. Tak proč si , vy lidé, dovolujete zažívat, co vás napadne? Jste snad Bohové? Tak huš, huš, zpátky do jednolité stejnosti, v které se nic neděje.



Že by se To Jediné chtělo zažívat v mnohém a rozdílném, odděleném? Že To Jediné miluje mnohost a rozmanitost? Ale kdepak, někteří lidé přece vědí, že to tak není a budou vás poučovat, jak to má správně být. Jim je jasné, jak to To Jediné chce mít. Žádné vlny na oceánu - to je fuj.

[Návštěvník]

"Vědomí ´nepromítá´ projevený vesmír – ono je projeveným vesmírem. Vědomí v klidu se stává Vědomím v pohybu. Potenciální Energie zaktivizuje samu Sebe v projevený vesmír."


Ramesh Balsekar

https://advaita.org/cs/ramesh-balsekar/

[salmo1cz.]

[Návštěvník]

Říkáte, že vědomí nepromítá vesmír, ale že vesmír je vědomím. Nicméně je důležité si uvědomit, že koncept tohoto je jen v mysli. Ať už říkáte, že vesmír je, nebo že vědomí je vesmírem, stále se pohybujete v oblasti mysli a duality. Vědomí v klidu, vědomí v pohybu – to jsou všechno výrazy, které se snaží uchopit neuchopitelné.

Ve skutečnosti není žádné rozdělení na vědomí a projev. Projevený vesmír se objeví a zmizí, ale to, co skutečně je, zůstává nezměněno, bez pohybu, bez aktivit. Energie, o které mluvíte, je pouhý koncept, protože ve skutečnosti nic takového jako ´aktivizace´ vědomí neexistuje. Jakákoli aktivita je iluze projevu. Ty jsi tím nehybným a neměnným zdrojem, ze kterého vše zdánlivě vychází, ale ve skutečnosti se nikdy nic neudálo.

[Návštěvník]

Vědomí je základní a jedinou skutečností, která existuje. Vše, co vnímáme jako projevený svět, je ve skutečnosti iluzí (májá). Tento svět se zdá být skutečný jen díky naší omezené perspektivě a smyslovému vnímání. Vědomí je nehybné, neměnné a věčné, zatímco projevený svět je dočasný a neustále se mění. Jakákoli aktivita a pohyb, které vnímáme, jsou pouze iluzorními projevy tohoto vědomí. Skutečné já (átman) je neoddělitelné od univerzálního vědomí (brahman) a je zdrojem všeho, co se zdánlivě objevuje a mizí.

[miroslav]

ve skutečnosti nic takového jako ´aktivizace´ vědomí neexistuje. Jakákoli aktivita je iluze projevu. Ty jsi tím nehybným a neměnným zdrojem, ze kterého vše zdánlivě vychází, ale ve skutečnosti se nikdy nic neudálo.

To je samozřejmě také myšlenkový koncept, který se snaží uchopit neuchopitelné.

[Návštěvník]

"Vědomí ´nepromítá´ projevený vesmír – ono je projeveným vesmírem. Vědomí v klidu se stává Vědomím v pohybu. Potenciální Energie zaktivizuje samu Sebe v projevený vesmír."


Ramesh Balsekar

O tom samém mluvili Tomášovi.

[Paradoxy]

Vědomí je základní a jedinou skutečností, která existuje. Vše, co vnímáme jako projevený svět, je ve skutečnosti iluzí (májá). Tento svět se zdá být skutečný jen díky naší omezené perspektivě a smyslovému vnímání. Vědomí je nehybné, neměnné a věčné, zatímco projevený svět je dočasný a neustále se mění. Jakákoli aktivita a pohyb, které vnímáme, jsou pouze iluzorními projevy tohoto vědomí. Skutečné já (átman) je neoddělitelné od univerzálního vědomí (brahman) a je zdrojem všeho, co se zdánlivě objevuje a mizí.

Kladu tedy otázku, k čemu projevený svět vlastně je. To bysme mohli být všichni jako jedno v zaprdlý díře nevědomí a nikdo by tu nedebatoval

[Návštěvník]

Vědomí je základní a jedinou skutečností, která existuje. Vše, co vnímáme jako projevený svět, je ve skutečnosti iluzí (májá). Tento svět se zdá být skutečný jen díky naší omezené perspektivě a smyslovému vnímání. Vědomí je nehybné, neměnné a věčné, zatímco projevený svět je dočasný a neustále se mění. Jakákoli aktivita a pohyb, které vnímáme, jsou pouze iluzorními projevy tohoto vědomí. Skutečné já (átman) je neoddělitelné od univerzálního vědomí (brahman) a je zdrojem všeho, co se zdánlivě objevuje a mizí.

Kladu tedy otázku, k čemu projevený svět vlastně je. To bysme mohli být všichni jako jedno v zaprdlý díře nevědomí a nikdo by tu nedebatoval

Proč nedebatoval?
Třeba debatoval, jako doposud.

[Paradoxy]

No já kladla otázku první. Pokud je svět neskutečný, jak bylo zmíněno výše,a je tedy iluze, k čemu tedy je? Pokud jsme tedy všichni iluze, tak kdo s kým diskutuje? Proč spolu diskutujeme?

[Návštěvník]

No já kladla otázku první. Pokud je svět neskutečný, jak bylo zmíněno výše,a je tedy iluze, k čemu tedy je? Pokud jsme tedy všichni iluze, tak kdo s kým diskutuje? Proč spolu diskutujeme?

Svět, jak ho vnímáš, je iluze, protože je pomíjivý a mění se. To, co je skutečné, je neměnné, věčné. Skutečné je jen vědomí, ve kterém se vše odehrává. Kdo tedy pokládá otázky ? Je to mysl, která si vytvořila pocit individuality a oddělenosti. Ale ve skutečnosti tu není nikdo skutečný, kdo by s kým mluvil, protože vše je jedno. Je to jen hra projevení, hra mysli, která je sama o sobě iluzí.

K čemu je tedy tato diskuze? Pro to, co je skutečné, není potřeba žádná diskuze. Ale pro iluzi slouží diskuze k jejímu rozpuštění. Jakmile pochopíš, že to vše je iluze, zmizí důvod klást otázky. A to, co zůstane, bude ticho pravého Bytí.

[Návštěvník]

No já kladla otázku první. Pokud je svět neskutečný, jak bylo zmíněno výše,a je tedy iluze, k čemu tedy je? Pokud jsme tedy všichni iluze, tak kdo s kým diskutuje?

Proč spolu diskutujeme?

Protože To Jediné zažívá samo sebe jako mnohé a rozmanité. Z lásky. Láska je je smyslem a účelem duality.

Brahman je skutečný.
Svět je Brahman.

[Návštěvník]

Když říkáš, že Brahman zažívá sám sebe jako mnohé z lásky, stále se pohybuješ v oblasti konceptů a představ mysli. Láska, dualita, mnohost – to vše jsou jen projevy v rámci vědomí, které je v pohybu. Ale to, co je skutečné, Brahman, je za všemi projevy, za pohybem i klidem. Brahman se neprojevuje proto, že by měl smysl nebo účel – pro samotné Brahman žádný smysl ani účel neexistuje. To vše jsou myšlenky mysli.

Svět, jak ho vnímáme, je Brahman – ano, protože není nic jiného než vědomí. Ale tento svět, jak ho prožíváš skrze mysl a smysly, je iluzorní. Je to pouhá hra vědomí, v níž dualita a mnohost vznikají a mizí. Skutečnost je za tímto vším – za láskou, za dualitou, za světem. Je to neomezené a bezforemné vědomí, které je tvou pravou podstatou.

Brahman je skutečný, svět je neskutečný. Svět je jen projekcí mysli, která na chvíli zahaluje tvé pravé Já. Jakmile si uvědomíš, že to vše je jen dočasný projev vědomí, pochopíš, že není třeba hledat žádný smysl ani účel – protože ve skutečnosti jsi už dokonalý, celistvý, bez potřeby čehokoli dalšího.

[miroslav]

Svět, jak ho vnímáš, je iluze, protože je pomíjivý a mění se. To, co je skutečné, je neměnné, věčné. Skutečné je jen vědomí, ve kterém se vše odehrává. Kdo tedy pokládá otázky ? Je to mysl, která si vytvořila pocit individuality a oddělenosti. Ale ve skutečnosti tu není nikdo skutečný, kdo by s kým mluvil, protože vše je jedno. Je to jen hra projevení, hra mysli, která je sama o sobě iluzí.

Tohle jsou začátečnické představy, představy, které mají napomoci heldajícím uvědomění si podstaty a postupnému uvolňování ega a mysli od sebestředných a ulpívavých tendencí.

Když zmizí sebestředné já , neustálá potřeba jistoty, sebepotvrzení, vlastní věčnosti, pevného bodu, pak je jasné, že jediné neměnné a věčné je, že vše se mění. Pak se podobné začátečnické pokyny a "vysvětlení" světa jak píše návštěvník jeví podobně jako pohádky pro nedospělé děti, které ještě věří na vodníky, kouzené dědečky, ježíška apod. a touží po jistotě, přijetí a nepodmíněné lásce rodičů, později Boží.

46. Pro osvíceného, jenž poznal Pravdu, mají všechny svaté knihy takový význam, jako studna v
době povodně. (Bhagavadgíta)

[Návštěvník]

Kdo hodnotí a rozhoduje, co je začátečnické a co pokročilé? Je to opět mysl, která se drží konceptů a dělá rozdíly. Ale pravda není o rozdílech, není o tom, že by jedna úroveň byla vyšší než jiná. Je to všechno součást téže iluze mysli. Pravda je přítomna teď, bez ohledu na to, co mysl vnímá jako 'začátečnické' nebo 'pokročilé'.

Sebestředné já, které touží po jistotě, po lásce, po přijetí, to všechno je součástí toho, co nazývám iluzí. Ale i touha po neměnnosti, po stálosti změn je iluze. Koneckonců, není ani potřeba hledat, ani bojovat proti sebestřednosti – když zmizí pocit individuality, všechny tyto tendence se rozpustí.

Svět je pohádkou pro toho, kdo věří v pohádky. Ale pro toho, kdo rozpozná, že není ani 'hledajícím', ani 'pokročilým', vše, co se děje, je přirozeným projevem vědomí. V okamžiku, kdy toto pochopíš, i duchovní texty a učení ztratí svou hodnotu – protože pravda, kterou hledáš, byla vždy tady. Ještě nikdy jsi nebyl oddělen od skutečnosti. Pohádky jsou pro ty, kdo stále věří, že existuje něco, čeho by se mělo dosáhnou.

[miroslav]

Kdo hodnotí a rozhoduje, co je začátečnické a co pokročilé? Je to opět mysl, která se drží konceptů a dělá rozdíly.

A co je to podle tebe ta mysl, která hodnotí a rozhoduje a která se něčeho drží?

[miroslav]

Svět je pohádkou pro toho, kdo věří v pohádky.

Já jsem nepsal, že svět je pohádkou, ale že to co píšeš ty a tomu podobné koncepty jsou pohádky pro začátečníky.

Vnímáš ten rozdíl? Nebo už ne?

[Jana]

A co je to podle tebe ta mysl, která hodnotí a rozhoduje a která se něčeho drží?

Ono nejde o to, jestli něco podle někoho nějak je, ale uvědomit si, kdo skutečně jsi a setrvat v tom uvědomění Ticha, kde se neztotožňuješ s představou uvědomělejšího zkušenějšího Miroslava, tedy nedívat se stále z pozice ega, iluze oddělenosti, z nevědomosti vlny, která netuší, že její skutečnou podstatou není tvar a identita vlny.

S představou, že jsi něco jiného, než někdo druhý, je tady připoutanost k mysli (tvaru a jménu), tedy ego. Díváš se na realitu povrchně jakožto vlna posuzující druhé vlny.

Když tenhle omyl, že jsi něco, co se liší od toho ostatního, pustíš, tak se to uvědomění uvolní, mysl - ego které Ti neustále potvrzuje Tvou pokročilost a posuzuje rozdílnost kvality těch druhých se Tě přestane držet.

Nebo ještě lépe řečeno, přestaneš se držet mysli, která hodnotí a posuzuje kvalitu vln a vytváří tak iluzi nezbytnosti, potřebnosti, bez které bys byl stejný sebestředný hlupák jako Já.

Není to tak, že bys byl bezmezně v zajetí mysli - ega a neměl šanci mysl-ego pustit. Je ve Tvých možnostech přestat kohokoliv a cokoliv kritizovat, posuzovat tím, že se noříš do hlubin Ticha a dovolíš si nic si o nikom o ničem nemyslet.

Stojí za to prozkoumat, že na povrchu hladiny ve ztotožnění s vlnou - v egu - nás drží jen negativní posuzující a kritizující myšlenky, které živí ego.

Nořením se do Ticha se objevuje uvědomění nejvyšší pravdy, že jsi Já. Jsi Tichem v Tichu, které se nijak nemění, nejsi od žádné vlny oddělen, všechny vlny jsou ve své podstatě stejné Já jako Já, protože nejvyšší pravdou je skutečně jednota všeho.

Tady v nejvyšší pravdě je jasno, že se nic ničeho nedrží. Tady není nic, co by Tě drželo v nevědomosti pouhého povrchního posuzování tvarů vln, protože jsi ve skutečném hlubokém uvědomění sebe sama.

Tady mysl-ego neexistuje.

A teď se zase můžeš svou pozorností vynořit na hladinu, kde se vlny jeví jako izolované individuality.

Teď se to rozlišování změní. Už nejsi ukotven v iluzi ega, ve které rozlišuješ, co je na kom na čem špatně a posuzuješ, kritizuješ ty druhé,

ale už rozlišuješ, co je iluze oddělenosti - ega-mysli,

a co je uvědomění skutečnosti, jednoty všeho, co JE TO, CO JE.

Takže když se s tímhle uvědoměním podíváme znovu na tu otázku: "Kdo je ta mysl, která hodnotí a rozhoduje a která se něčeho drží?"

Tak už je jasno, že ta mysl je ego - nevědomost - iluze - není to nic skutečného, protože nic takového Tvé uvědomění nejvyšší pravdy kým jsi v hodnocení a rozhodování nedrží.