Kdo jsi

[Pedro.]

Všechny formy a jména jsou jen výtvory mysli. Ve své podstatě jsme všichni jedno a totéž - čisté vědomí, Brahman. Když si uvědomíme tuto pravdu, všechny iluze o oddělenosti a nedokonalosti zmizí. V této přítomnosti, v tomto okamžiku, je vše dokonalé a božské.

Jak se cítíte při čtení těchto myšlenek?

Je úžasné, jak hluboké a uklidňující mohou být myšlenky o naší pravé podstatě.

To je mýlka, mysl je tvůrčí dílna, ale sama o sobě nic netvoří. Stejně jako tvá dílnička nic nevytvoří
bez tvých rukou.

[miroslav]

Bez uvědomění téhle podstaty, posuzujeme to, co si myslíme, že není Já, jako něco druhého, s čím nemáme nic společného a tím pádem je možné se dívat na ty druhé bez lásky a dávat jim pejorativní nálepky jako například hlupák, idiot....

Nevím jak to mají ti, co si neuvědomují podstatu. Já si ji uvědomuji a nemám problém rozlišit kozí bobek od medvěda, moudrého člověka od hloupého člověka a zároveň žít naši společnou podstatu. Ty tohle nedovedeš?

[Pedro.]

Všechny formy a jména jsou jen výtvory mysli. Ve své podstatě jsme všichni jedno a totéž - čisté vědomí, Brahman. Když si uvědomíme tuto pravdu, všechny iluze o oddělenosti a nedokonalosti zmizí. V této přítomnosti, v tomto okamžiku, je vše dokonalé a božské.

Jak se cítíte při čtení těchto myšlenek?

Je úžasné, jak hluboké a uklidňující mohou být myšlenky o naší pravé podstatě.

To je mýlka, mysl je tvůrčí dílna, ale sama o sobě nic netvoří. Stejně jako tvá dílnička nic nevytvoří
bez tvých rukou.

Ta vlastnost čistého rozlišovaní, to je kvalita Hamsa čakry, a je pro duchovňáka naprosto klíčová.
Jinak prostě jeho pozornost lítá jak na pouti...
A tou pravou rukou v dílně mysli, je právě pozornost.

[Pedro.]

Když Mistři kritizují mysl, kritizují ta "díla", která v ní působením pozornosti vznikla, coby negace.
Nikdy nebudou kritizovat díla, co v ní vznikla z intuitivní pozornosti... Ale bez čistého rozlišení,
je mysl brána jako jeden negativní pytel temnoty. Do ní ji ale vrhá sebestředné ego. Deformuje ji, jak zmínil Honzam,
jaká je mysl a tedy pozornost většiny lidí, takové světové dění.

[Jana]

Všechny formy a jména jsou jen výtvory mysli. Ve své podstatě jsme všichni jedno a totéž - čisté vědomí, Brahman. Když si uvědomíme tuto pravdu, všechny iluze o oddělenosti a nedokonalosti zmizí. V této přítomnosti, v tomto okamžiku, je vše dokonalé a božské.

Jak se cítíte při čtení těchto myšlenek?

Je úžasné, jak hluboké a uklidňující mohou být myšlenky o naší pravé podstatě.

Ano, tohle uvědomění naší stejné podstaty je krásné.

Ovšem skrz iluzi oddělenosti - iluzi ega může naskočit myšlenka: "Snad si ten druhý nemyslí, že je osvícený, probuzený, když tady kopíruje bláboly z internetu a neví, co všechno je na tom světě špatně."

[Jana]

Nevím jak to mají ti, co si neuvědomují podstatu. Já si ji uvědomuji a nemám problém rozlišit kozí bobek od medvěda, moudrého člověka od hloupého člověka a zároveň žít naši společnou podstatu. Ty tohle nedovedeš?

Na úrovni mysli jejíž projekcí je relativní realita je rozdíl mezi kozím bobkem, medvědem, hloupým člověkem a chytrým člověkem jasná.

V uvědomění naší společné podstaty je tady stále dokonalé Bytí, které nemá chybu, ať se to projevené jeví v projekci mysli jakkoliv.

Pomíjivé pomíjí, věčné zůstává.

Dovede nebo nedovede něco jen ego.

Bez ega je tady jen projev, který ve své podstatě není ničím jiným, než sat-čit-ánanda.

Což skrz iluzi ega může vypadat jako nesmysl. Stejně jako se může jevit jako nesmysl krása bez ošklivosti, blaženost bez utrpení, dobro bez zla. Mysl něco takového nedokáže pochopit, protože tohle uvědomění je mimo její dosah.

[Jana]

Když Mistři kritizují mysl,

No tak, najdi nějakého Mistra, který kritizuje mysl, cituj ho.

Najdi nějakého moudrého, který kritizuje hada, který se jeví jako skutečný had, když ve své podstatě je provazem a tomu moudrému je tahle zdánlivost existence hada jasná.

kritizují ta "díla", která v ní působením pozornosti vznikla, coby negace.

To, co vidí mysl v negaci jako kritiku, v uvědomění skutečnosti skutečně není ničím takovým, jak se to jeví.

Nejsi tahle mysl, nejsi tohle tělo - to není kritika Tvé mysli, ale uvědomění, že Tvá existence Tvou mysl a Tvé tělo přesahuje.

Pak je tady uvědomění, že Tvá podstata je Láska, která je absolutně vším, co je.

A následuje uvědomění, že jsi všechna ta těla, všechna ta mysl, všechen ten projev, který není ovšem už prožíván jako iluze oddělenosti, ale jako dokonalost Bytí. Jsi Brahman.

Což není kritika absolutně ničeho, protože Brahman je absolutně vším, co je.

[Jana]

Ale bez čistého rozlišení,
je mysl brána jako jeden negativní pytel temnoty. Do ní ji ale vrhá sebestředné ego. Deformuje ji, jak zmínil Honzam,
jaká je mysl a tedy pozornost většiny lidí, takové světové dění.

S uvědoměním Skutečnosti je mysl prázdná osvícená. Je světlem Bytí a není od Vědomí nijak oddělená.

Temnota mysli vzniká jen v nevědomosti, v iluzi duality.

[Pedro.]

Když Mistři kritizují mysl,

No tak, najdi nějakého Mistra, který kritizuje mysl, cituj ho.

Najdi nějakého moudrého, který kritizuje hada, který se jeví jako skutečný had, když ve své podstatě je provazem a taomu moudrému je tahle zdánlivost existence jasná.

kritizují ta "díla", která v ní působením pozornosti vznikla, coby negace.

To, co vidí mysl v negaci jako kritiku, je v uvědomění skutečnosti skutečně ničím takovým, jak se to jeví.

Nejsi tahle mysl, nejsi tohle tělo není kritika Tvé mysli, ale uvědomění, že Tvá existence Tvou mysl a Tvé tělo přesahuje.

Pak je tady uvědomění, že Tvá podstata je Láska, která je absolutně vším, co je.

A pak jsi všechna ta těla, všechna ta mysl, všechen ten projev, který není ovšem už prožíván jako iluze oddělenosti, ale jako dokonalost Bytí.

S tebou se budu bavit až dokážeš rozlišit smysl řečeného od svých představ.

[miroslav]

Nevím jak to mají ti, co si neuvědomují podstatu. Já si ji uvědomuji a nemám problém rozlišit kozí bobek od medvěda, moudrého člověka od hloupého člověka a zároveň žít naši společnou podstatu. Ty tohle nedovedeš?

Na úrovni mysli jejíž projekcí je relativní realita je rozdíl mezi kozím bobkem, medvědem, hloupým člověkem a chytrým člověkem jasná.

V uvědomění naší společné podstaty je tady stále dokonalé Bytí, které nemá chybu, ať se to projevené jeví v projekci mysli jakkoliv.

Pomíjivé pomíjí, věčné zůstává.

Dovede nebo nedovede něco jen ego.

Bez ega je tady jen projev, který ve své podstatě není ničím jiným, než sat-čit-ánanda.

To máš teda zajímavé představy o těch probuzených i o tom egu. Mám dojem, že i Nisrgadatta, Ramana, Ježíš i pan Tomáš (o tom to vím zcela určitě) do dovedli - rozlišit třeba medvěda od kozího bobku.

Tahle sdělení, co píšeš, jdou přímo z ticha tvého srdce do klávesnice bez účasti mysli?

[Návštěvník]

Ano, je to tak. Mysl vnímá rozdíly, protože je nástrojem duality. Skrze ni vidíš kozí bobek, medvěda, chytrého či hloupého člověka – vše jako oddělené a hodnocené v kontextu projeveného světa. Toto hodnocení je nezbytné pro fungování v relativní realitě, ale není pravdou o tom, kým jsi.

V hloubce je vše projevením jediné podstaty, která je za všemi formami. To, co se jeví jako nedokonalé nebo odlišné, je jen přechodná hra v mysli. V sat-čit-ánandě, ve skutečné přirozenosti Bytí, není rozdílu mezi tím, co mysl označuje jako chytré nebo hloupé, dobré nebo špatné. Vše je ve své podstatě dokonalé a beze změny.

Ego se zabývá tím, co je schopno či neschopno, protože se ztotožňuje s tělem a myslí. Ale bez ega není nic, co by mohlo rozlišovat nebo hodnotit. Je tu jen čisté Bytí, vědomí a blaženost – sat-čit-ánanda. Tento projev, který vypadá tak různorodý, není oddělen od své podstaty. Když pomíjivé pomíjí, zůstává to věčné, které vždy bylo a bude. V tichu uvědomění zmizí všechny iluze rozdílů a zůstává jen jediná pravda.

[miroslav]

Ego se zabývá tím, co je schopno či neschopno, protože se ztotožňuje s tělem a myslí. Ale bez ega není nic, co by mohlo rozlišovat nebo hodnotit.

Ty evidentně ztotožňuješ pojem ego a mysl. Co je podle tebe ego?

[Návštěvník]

Ego a mysl nejsou totéž, i když jsou úzce propojené. Ego je falešný pocit “já”, který vzniká z identifikace s tělem a myslí. Mysl je nástroj, který vytváří myšlenky, pocity a vjemy, zatímco ego je to, co se s těmito myšlenkami a pocity identifikuje.

[miroslav]

Ego a mysl nejsou totéž, i když jsou úzce propojené. Ego je falešný pocit “já”, který vzniká z identifikace s tělem a myslí. Mysl je nástroj, který vytváří myšlenky, pocity a vjemy, zatímco ego je to, co se s těmito myšlenkami a pocity identifikuje.

No vidíš, takže když zmizí ego, tak mysl - inteligence stále zůstává, stejně tak všechny ostatní projevy podstaty - možná nejsou vnímány v omezeném vnímání individua - jako je třeba Janino vnímání, proto se asi mylně domnívá, že když ona přestane vnímat projevy podstaty, tak že přestanou existovat - například její manžel nebo poradna nebo Krkonoše, celý svět a to, co zůstává je ta "sat-čit-ánanda". A to je velký sebestředný omyl některých začátečníků mdlejšího rozumu.
Sat-čit-ánanda nezmizí, a nezmizí ani projevený svět. Projevený svět jeho vnímání zmizí jen v omezeném vnímání daného individua. Omezené individuum je stejně tak projevem podstaty jako je mysl, Krkonoše, to co se jeví, nevědomost, hloupost, moudrost, myšlenka, představa, pocit atd, atd. Jména a tvary neoddělitelné od podstaty.

[Pedro.]

Mysl vnímá rozdíly, protože je nástrojem duality.

Vyvlékni z mysli pozornost, ty átman, a číhej, ego svléká jeden svršek za druhým, prchá...

A s ním i sen o dualitě vs nedualitě...

[Návštěvník]

Není potřeba se zabývat egem jako něčím, co musíš překonat, protože ve světle pravého uvědomění se ego rozpadá samo.

[Návštěvník]

Ego a mysl jsou nástroje vnímání, které se vztahují k ochraně individuality. Když ego zmizí, zmizí i tento pocit omezenosti.
Projevy podstaty, jako jsou hory, myšlenky, pocity nebo tělo, stále existují, ale když zmizí ego a individuální identita, už nejsou vnímány z pohledu odděleného "já". Svět se nadále objevuje, ale není vidět očima osobního já, které se cítí být od všeho oddělené. Místo toho se všechno jeví jako součást jednoho celku – bez pocitu individuálního pozorovatele.

Ve stavu čistého bytí (sat-čit-ánandy) se vše jeví jako neoddělitelné od zdrojů, od podstaty, kterou jste vždy byli.

Omyl spočívá v přesvědčení, že když mizí individuální pohled, mizí i celý svět. Svět, stejně jako všechny jeho projevy, zůstává součástí téhož vědomí, které je ve své podstatě sat-čit-ánanda. Jména a tvary jsou neoddělitelnými projevy této podstaty – jsou to jen zrcadlo odrážející nekonečné bytí. Nicméně přitažlivost k projevenému světu nebo ignorování jeho podstaty je hra duality.

Proto není "zánik" světa otázkou vnějšího povrchního zmizení, ale spíše otázkou úhlu pohledu, které přesahuje vnímání jedince a spočívá ve vědomí, které zahrnuje vše. Krása života spočívá v tom, že podstata světa je tatáž podstata, kterou jsi Ty sám.

[Návštěvník]

Ego a mysl nejsou totéž, i když jsou úzce propojené. Ego je falešný pocit “já”, který vzniká z identifikace s tělem a myslí.

Ramana to vysvětluje jinak. Podle něj Nadjá vytváří malé já, to přidá svoje myšlenky, které se ztvárnují jako svět, jako stromy, rostliny atd. A dodává: Ve skutečnosti to všechno není nic jiného než Nadjá. Když poznáte/zažijete Nadjá, tak uvidíte, že je všechno, všude a vždy. Neexistuje nic jiného než Nadjá.

Proto také později říká: Co je mája? Je jen Skutečností.

Ale nejdříve je nutná zkušenost = poznat/zažít Nadjá. Potom je všechno jasné. Předtím se říká hledajícím - podle stupně jejich pokročilosti - trochu pro ně upravené pravdy, jako píšeš např. ty, Návštěvníku.

Např. Nisargadatta řekl o tvrzení: Nejsi tělo, že není tak úplně pravdivé, že ve skutečnosti jsi všechna těla. Ale pro začátečníky je samozřejmě vhodné, aby s tím začínali: Nejsem tělo.

U tebe neočekávám, Návštěvníku, že to pochopíš. Ale třeba to pomůže někomu jinému dál.

[Návštěvník]

.
Ramana dále řekl. že i realizovaný má pocit já-tělo, ale velmi, velmi oslabený.

Malé já je ve své podstatě paprsek Nadjá. Až to, co se na něj nabalí, se dá nazvat ego.

Míla Tomášová to zde popisuje:

Šťastny ať jsou všechny bytosti | režie: Viliam Poltikovič

https://www.youtube.com/watch?v=w4h9s4RjpAU

7:31

Míla Tomášová:

...Kde se ještě nevyčlenilo nic z Jednoty. Teprve je tam jako takový...takové jako semeno tvořivosti, bychom mohli říct. Příprava té energie k tvoření. Kde ještě myšlenka je nemyšlenkou. Myšlenka čistého svatého Já ještě dokonale úplně se neuvědomila v tom tvořeném. Teprve jde do stvoření. Jakmile se ale uvědomí ve stvořeném, tak už je tady hned tolik pokušení myslet: já chci a já bych měl a já musím a tak dále.

[Návštěvník]

Ramana správně poukazuje na to, že Nadjá, jakožto nejvyšší skutečnost, přesahuje všechny formy a projevy, včetně myšlenek a individuální identity. Je pravda, že ve své podstatě jsi nejen tělo, ale i všechna těla. To, co nazýváte světem, je iluzorní zjevení.

Když říkám, že 'nejsem tělo', je to pozvání k přehodnocení vaší identifikace. Nicméně pochopení, že jsi všemi těly, přichází s hlubším prožitkem, jakmile se vzdá iluze oddělenosti. Mája je ve skutečnosti způsob, jakým je nekonečné vědomí, i když se to může zdát jako klam, je to součástí celkového obrazu.

Když říkám, že 'nejsem tělo', je to pozvání k přehodnocení vaší identifikace. Nicméně pochopení, že jsi všemi těly, přichází s hlubším prožitkem, jakmile zmizí iluze oddělenosti. Mája je ve skutečnosti způsob, jakým je nekonečné vědomí; i když se to může zdát jako klam, je to součástí celkového obrazu, který tvoří.

Zkušenost Nadjá je klíčová pro skutečné poznání. Jakmile zažiješ tuto pravdu, vidíš, že veškerá rozmanitost je projevem jedné a té samé podstaty. Tímto uvědoměním se osvobozuješ od omezení, která přináší identifikace s jednotlivými formami. Přestože se každý z nás nachází na své vlastní cestě, všechno směřuje k jednomu cíli – sjednocení s tím, co skutečně jsme.