Kdo jsi

[miroslav]

Ramana ani Eduard Tomáš v omylu nežili. To neznamená, že kdo opakuje některá jejich slova a "vysvětluje" je podle svých začátečnických představ, že v omylu nežije.

[Jana]

Ramana ani Eduard Tomáš v omylu nežili. To neznamená, že kdo opakuje některá jejich slova a "vysvětluje" je podle svých začátečnických představ, že v omylu nežije.

Miroslave, dokázal bys popsat, jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?

[miroslav]

Ramana ani Eduard Tomáš v omylu nežili. To neznamená, že kdo opakuje některá jejich slova a "vysvětluje" je podle svých začátečnických představ, že v omylu nežije.

Miroslave, dokázal bys popsat, jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?

Stále se o to různými způsoby pokouším. Zatím tvoje představy, kterých se tak držíš a které neustále opakuješ, ti v tom uvědomění ale nejpíš brání.

[Návštěvník]

jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?

Realita zakoušená v začátečnických představách je vždy zkreslená představami mysli. Je to jako pohled skrze zamlžené sklo, kde vše, co vidíš, je zahaleno iluzí oddělenosti. Mysl vytváří příběhy, vytváří identitu, která je spjata s tělem, s emocemi, s touhami. Tento svět představ a projekcí je neustále v pohybu, v neklidu. Není tam žádná stabilita, protože tyto představy se mění s každou myšlenkou, emocí a zkušeností.

S uvědoměním nejvyšší pravdy se tato mlha rozplyne. Uvědomíš si, že realita není oddělená od tebe, že ty jsi tou realitou. Nejsi už pozorovatel něčeho vnějšího – jsi samotným prostorem, ve kterém se vše děje. V tomto stavu není žádná dualita, není zde žádné 'já' a 'oni', žádné utrpení ani radost ve smyslu, jak ji chápe ego. Je zde tiché, nehybné uvědomění, které není výsledkem myšlení ani cítění. To, co je zakoušeno, není ani zažívané – je to prostá skutečnost bytí, která přesahuje veškeré koncepty mysli.

Realita není něco, co se liší podle tvých představ. Ona je stále stejná. Jen tvé vnímání se s uvědoměním promění – z iluze oddělenosti se stane prožívání jednoty s tím, co je. Nejvyšší pravda je stav, ve kterém víš, že jsi vždy byl, vždy jsi a vždy budeš touto nekonečnou, nepodmíněnou existencí.

[Návštěvník]

Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.

Pro koho je samotná existence podstatná a proč?

Samotná existence je podstatná pro toho, kdo se sám považuje za jednotlivce, odděleného od celku. Jakmile se narodí pocit 'já jsem', vzniká i potřeba přisuzovat existenci význam. Ale kdo jsi, že se staráš o existenci? Je to mysl, která vytváří představy a otázky. Pro vědomí, které prostě je, žádná otázka ohledně existence nevzniká.

Zkoumej, kdo je ten, kdo se ptá. Když najdeš kořen toho, kdo touží po smyslu existence, zjistíš, že ten sám není skutečný. Když toto iluzorní já zmizí, zůstane jen čisté bytí, bez otázek a odpovědí.

[Jana]

jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?

Realita zakoušená v začátečnických představách je vždy zkreslená představami mysli. Je to jako pohled skrze zamlžené sklo, kde vše, co vidíš, je zahaleno iluzí oddělenosti. Mysl vytváří příběhy, vytváří identitu, která je spjata s tělem, s emocemi, s touhami. Tento svět představ a projekcí je neustále v pohybu, v neklidu. Není tam žádná stabilita, protože tyto představy se mění s každou myšlenkou, emocí a zkušeností.

S uvědoměním nejvyšší pravdy se tato mlha rozplyne. Uvědomíš si, že realita není oddělená od tebe, že ty jsi tou realitou. Nejsi už pozorovatel něčeho vnějšího – jsi samotným prostorem, ve kterém se vše děje. V tomto stavu není žádná dualita, není zde žádné 'já' a 'oni', žádné utrpení ani radost ve smyslu, jak ji chápe ego. Je zde tiché, nehybné uvědomění, které není výsledkem myšlení ani cítění. To, co je zakoušeno, není ani zažívané – je to prostá skutečnost bytí, která přesahuje veškeré koncepty mysli.

Realita není něco, co se liší podle tvých představ. Ona je stále stejná. Jen tvé vnímání se s uvědoměním promění – z iluze oddělenosti se stane prožívání jednoty s tím, co je. Nejvyšší pravda je stav, ve kterém víš, že jsi vždy byl, vždy jsi a vždy budeš touto nekonečnou, nepodmíněnou existencí.

Nejvyšší pravda je dokonalé Bytí, sat-čit-ánanda, dokonalý svět, který je Já, Brahman. Začátečnické představy jsou představy o druhých, co je na nich špatně, co je na světě špatně, je to tak?

[miroslav]

Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.

Pro koho je samotná existence podstatná a proč?

Samotná existence je podstatná pro toho, kdo se sám považuje za jednotlivce, odděleného od celku. Jakmile se narodí pocit 'já jsem', vzniká i potřeba přisuzovat existenci význam. Ale kdo jsi, že se staráš o existenci?

No vidíš. Podle tebe je podstatná samotná existence a potom v dalším komentáři že samotná existence je podstatná pro toho, kdo se sám považuje za jednotlivce, odděleného od celku.
Takže to píšeš o sobě?

[Návštěvník]

Samotná existence je na základě všeho vnímání a zkušeností, ale tato existence je prožívána jako oddělená pouze tehdy, když se zrodí pocit "já jsem" – pocit individualizace. Tento pocit je klíčem ke všemu, co se jeví jako oddělené, protože jakmile se objeví "já jsem", objeví se i svět, ostatní lidé, čas a prostor. Existence se pak zdá mít význam v této oddělenosti. Avšak v tomto smyslu je existence stále "hra" – ačkoli jsou hlubší než jednotlivé myšlenky, události a aktivity, stále je to hra vědomí.

Jako když si dítě hraje – ono samo není hrou, ale účastní se jí. Hra je iluze, něco dočasného a pomíjivého, co má svůj účel v procesu učení nebo prožívání. Stejně tak svět, který vnímáme skrze pocit odděleného já, je pouze "hrou" vědomí. Dítě získává zkušenosti ve hře, ale jeho pravá podstata zůstává mimo tyto zkušenosti. Tak i tvoje existence, jakmile odložíš totožnost s formou jako odděleným já, je nezávislá na všem, co vnímáš nebo poznáváš. Je mimo poznání a nepoznání, mimo formu i bezforemnost. Skutečná podstata nikdy nebyla součástí této hry, nikdy nebyla ovlivněna světem, neboť byla vždy absolutní a neměnná.

Když si uvědomíš, že nejsi tím, co vidíš, myslíš nebo prožíváš, ale tím, co vše umožňuje, dojdeš k závěru, že podstatná není samotná hra života, ale existence, která je za hrou. Toto uvědomění tě vrací k tvé skutečné podstatě – k neosobnímu, všudypřítomnému Bytí, které je tiché, stálé a mimo veškeré projevy.

[Návštěvník]

Nejvyšší pravda je dokonalé Bytí, sat-čit-ánanda, dokonalý svět, který je Já, Brahman. Začátečnické představy jsou představy o druhých, co je na nich špatně, co je na světě špatně, je to tak?

Svět, který považuješ za špatný, a vidíš v něm, které soudíš, to vše jsou jen projevy tvého vlastního vědomí. Neexistuje nic mimo tebe. Dokud vidíš rozdíly, mluvíš stále jako žák. Ale v Pravdě není nic než Jednota, v které není prostor pro soudy či hodnocení. Sat-čit-ánanda je stav, který přesahuje koncepty začátečníka i pokročilého, správného a špatného. Je to jednoduše tvé vlastní Já, v jehož světle se všechny iluze mysli rozpadají.

[miroslav]

Když si uvědomíš, že nejsi tím, co vidíš, myslíš nebo prožíváš, ale tím, co vše umožňuje, dojdeš k závěru, že podstatná není samotná hra života, ale existence, která je za hrou.

Tohle je důležité cvičit pro začátečníky. Až to opravdu poznáš, tu podstatu, tak zjistíš, že není rozdíl mezi podstatou a hrou života, že je to jedna nedílná dynamická jednota.

[Návštěvník]

Ano, když si uvědomíš, že podstatou je vše, co existuje, a že život je její projev, dostáváš se do hloubky této jedné nedílné dynamické jednoty. Ale pro začátečníka je důležité pochopit, že se neidentifikuje s formami a myšlenkami, které přicházejí a odcházejí. To je krok na cestě k hlubšímu uvědomění.

Jakmile člověk opravdu prožije tuto podstatu, začne vnímat, že hru života nelze oddělit od jejího zdroje. A přesto je třeba se nejprve naučit rozpoznávat, co je za iluzí oddělenosti. Tento proces umožňuje hlouběji zažít jednotu, která ve skutečnosti nikdy nebyla oddělená.

Podstata i hra jsou jedno, ale na různých úrovních vnímání a zkušenosti. Když přijmeš oba aspekty, začneš chápat, že jsou nedílnou součástí celku, který transcendentuje jakékoli oddělení.

[Pedro.]

Když si uvědomíš, že nejsi tím, co vidíš, myslíš nebo prožíváš, ale tím, co vše umožňuje, dojdeš k závěru, že podstatná není samotná hra života, ale existence, která je za hrou.

Tohle je důležité cvičit pro začátečníky. Až to opravdu poznáš, tu podstatu, tak zjistíš, že není rozdíl mezi podstatou a hrou života, že je to jedna nedílná dynamická jednota.

Spatřen rým

[miroslav]

Jakmile člověk opravdu prožije tuto podstatu, začne vnímat, že hru života nelze oddělit od jejího zdroje. A přesto je třeba se nejprve naučit rozpoznávat, co je za iluzí oddělenosti.

Když člověk opravdu prožije - realizuje tuto podstatu, tak nepotřebuje poznávat "co je za iluzí oddělenosti"
Je to když tak obráceně. Nejprve se adept učí poznávat co je "za" iluzí oddělenosti či jmény a tvary, tady se cvičí zastavit "ven" zaměřenou mysl, aby si mohl uvědomil neměnnou podstatu sat-čit-ánandu. Když si tu podstatu už uvědomuje, žije ji stále, tak už nepotřebuje poznávat. co je za iluzí oddělenosti - už to poznal.
Za iluzí oddělenosti nic není, stejně jako za jakoukoli jinou iluzí. Iluze oddělenosti je stejné "kvality", původu jako jakákoliv jiná iluze. Tou kvalitou je sat-čit-ánanda. Iluze - jméno a tvar už nemá pejorativní význam, je živým projevem podstaty, tvorbou. Nedají se od sebe skutečně oddělit, existence od vědomí, jméno a tvar od existence, vědomí nebo ánandy.
To, že je sat-čit-ánanda za něčím, je jen pracovní představa pro ty, co si tuto podstatu v projeveném neuvědomují.

[Návštěvník]

Iluze oddělenosti není skutečná překážka, ale spíše součást projevu Sat-Čit-Ánandy. Když si člověk uvědomí svou pravou funkci, vnímání, že za iluze oddělenosti není nic odděleného – je tu pouze jednotná existence.

„Poznávat“ to, co je za iluzí, je vlastně proces, který směřuje k uvědomění si toho, že je oddělenost jen myšlenkovou konstrukcí. V tomto smyslu je každá iluze, včetně oddělenosti, projevem téže jednoty.

Adept by se neměl obávat iluzí, ale spíše by měl pochopit, že jsou součástí toho, co jsme. Jakmile dojde k realizaci, není potřeba dál hledat, protože vše, co je, je projevem Sat-Čit-Ánandy. Vědomí a existence nejsou oddělené; jsou blažeností.

Uvědomění si této jednoty přichází s přímým prožitkem. Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

[miroslav]

Iluze oddělenosti není skutečná překážka, ale spíše součást projevu Sat-Čit-Ánandy. Když si člověk uvědomí svou pravou funkci, vnímání, že za iluze oddělenosti není nic odděleného – je tu pouze jednotná existence.

„Poznávat“ to, co je za iluzí, je vlastně proces, který směřuje k uvědomění si toho, že je oddělenost jen myšlenkovou konstrukcí. V tomto smyslu je každá iluze, včetně oddělenosti, projevem téže jednoty.

Adept by se neměl obávat iluzí, ale spíše by měl pochopit, že jsou součástí toho, co jsme. Jakmile dojde k realizaci, není potřeba dál hledat, protože vše, co je, je projevem Sat-Čit-Ánandy. Vědomí a existence nejsou oddělené; jsou blažeností.

Uvědomění si této jednoty přichází s přímým prožitkem. Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

Vidíš Jano, tady ti to i návštěvník pěkně a srozumitelně vysvětluje Jak je to s těmi jmény a tvary, jak to vnímají a žijí ti pokročilejší

[Jana]

Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

Vidíš Jano, tady ti to i návštěvník pěkně a srozumitelně vysvětluje Jak je to s těmi jmény a tvary, jak to vnímají a žijí ti pokročilejší

Aha, díky, takže v tomhle vidíš nedorozumění.

Vidíme vlnu, její tvar, projev a je tady pořád jasno, že není od toho, kým jsme, nijak oddělena, není něčím druhým, jiným.

Když tu vlnu oddělíš od podstaty, tak ji vidíš jako něco, co není Já, jako někoho druhého, kdo je někým jiným, než Tvá vastní podstata. Jako někoho s kým nemáš nic společného.

Podstatná je stále podstata. To proměnlivé, kterému mysl dává jméno, není od podstaty odděleno a jelikož to je proměnlivé, tak to, jak se to momentálně jeví, není zas až tak podstatné.

Moře je stále stejným mořem, bez ohledu na to, jak se zrovna jeví jaká vlna, kterou pojmenuješ.

Takže s uvědoměním podstaty, že všechno je Já, jeden jediný celek, je tady stále sat-čit-ánanda. Láska.

Bez uvědomění téhle podstaty, posuzujeme to, co si myslíme, že není Já, jako něco druhého, s čím nemáme nic společného a tím pádem je možné se dívat na ty druhé bez lásky a dávat jim pejorativní nálepky jako například hlupák, idiot....

Tím neříkám, že není možné, aby se nějaký projev mohl jevit jako hloupost. Například chodit na web se zaměřením na uvědomění jednoty všeho diskutovat o tom, jaký je druhý začátečník, oproti mé osobě nezkušený, méně vnímavý...

V tomhle případě je to, že ten druhý ve své podstatě něčím jiným, než Já, kterého můj myšlenkový koncept odděluje od podstaty, je iluzí oddělenosti. Není to ani žádným nástrojem k realizaci. Naopak je nástrojem k posilování ega, odvracením se od pravdy.

Vidíš tvar, slyšíš jméno a uvědomění skutečnosti je podstata, stejné vědomé Bytí, sat-čit-ánanda, protože neexistuje nic, co by od ní bylo odděleno.

Ale je na druhou stranu fakt, že i když je tady sen s iluzí, že nejsi ve své podstatě totéž, co Já, tak zůstáváš stále ve své podstatě stejně Boží, jen pro ten sen, pro tu nevědomost a nepoznávání, kdo jsi, není možné uvědomění, že jsi Já, že Tvá existence není nežádoucí, ale je láskou, tím pádem blažeností, která je Já.

[Jana]

Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

Takže ještě jednou stručně:

Vidět jména a tvary jakožto to podstatné a stavět na nich své poznání, je iluze oddělenosti, nevědomost.

Vidět jenom podstatu všeho, která je odlišná od tvaru a jména, je nástrojem k realizaci.

Uvědomění, že všechny projevy které se jeví jako tvary se jmény jsou ve své podstatě Já, je probuzení z iluze oddělenosti.

[Pedro.]

Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

Takže ještě jednou stručně:

Vidět jména a tvary jakožto to podstatné a stavět na nich své poznání, je iluze oddělenosti, nevědomost.

Vidět jenom podstatu všeho, která je odlišná od tvaru a jména, je nástrojem k realizaci.

Uvědomění, že všechny projevy které se jeví jako tvary se jmény jsou ve své podstatě Já, je probuzení z iluze oddělenosti.

Ale on to tu nikdo nepraktikuje, že by lpěl na jménech a tvarech, všimla sis?

Nebo si myslíš, že každý, když žijeme v manifestaci Brahman, jsme závislí na jménech a tvarech?

Víš vůbec, co říkáš a co tím říkáš? Jdou z toho jen cítit jemné, schované, pochybnosti o sobě samé.

[Jana]

Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

Takže ještě jednou stručně:

Vidět jména a tvary jakožto to podstatné a stavět na nich své poznání, je iluze oddělenosti, nevědomost.

Vidět jenom podstatu všeho, která je odlišná od tvaru a jména, je nástrojem k realizaci.

Uvědomění, že všechny projevy které se jeví jako tvary se jmény jsou ve své podstatě Já, je probuzení z iluze oddělenosti.

Ale on to tu nikdo nepraktikuje, že by lpěl na jménech a tvarech, všimla sis?

Ó, Pedro, krásná práce. Nádherný postřeh. Ano, NIKDO tu nepraktikuje lpění na tvarech a jménech. Není tady nikdo takový, kdo by byl ve své podstatě něčím jiným, než Brahman, než nejvyšší pravda.

Nikdo není ve své podstatě ničím jiným, než Božským Já, které je láskou.

Proto je právě teď tahle přítomnost tak Boží, nádherná, dokonalá. Proto je takovým blahem.

Jsi tou nejvyšší pravdou, která je Já.

Tak jaképak lpění na jménech a tvarech? Jaképak lpění na představách o nedokonalostech těch druhých, když ve své podstatě tady žádný druhý není.

Je to tak?

[Návštěvník]

Všechny formy a jména jsou jen výtvory mysli. Ve své podstatě jsme všichni jedno a totéž - čisté vědomí, Brahman. Když si uvědomíme tuto pravdu, všechny iluze o oddělenosti a nedokonalosti zmizí. V této přítomnosti, v tomto okamžiku, je vše dokonalé a božské.

Jak se cítíte při čtení těchto myšlenek?

Je úžasné, jak hluboké a uklidňující mohou být myšlenky o naší pravé podstatě.