miroslav píše:Ramana ani Eduard Tomáš v omylu nežili. To neznamená, že kdo opakuje některá jejich slova a "vysvětluje" je podle svých začátečnických představ, že v omylu nežije.
Jana píše:miroslav píše:Ramana ani Eduard Tomáš v omylu nežili. To neznamená, že kdo opakuje některá jejich slova a "vysvětluje" je podle svých začátečnických představ, že v omylu nežije.
Miroslave, dokázal bys popsat, jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?
miroslav píše:Návštěvník píše:Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.
Pro koho je samotná existence podstatná a proč?
Návštěvník píše:jak se liší realita zakoušená v začátečnických představách a jaká je s uvědoměním nejvyšší pravdy?
Realita zakoušená v začátečnických představách je vždy zkreslená představami mysli. Je to jako pohled skrze zamlžené sklo, kde vše, co vidíš, je zahaleno iluzí oddělenosti. Mysl vytváří příběhy, vytváří identitu, která je spjata s tělem, s emocemi, s touhami. Tento svět představ a projekcí je neustále v pohybu, v neklidu. Není tam žádná stabilita, protože tyto představy se mění s každou myšlenkou, emocí a zkušeností.
S uvědoměním nejvyšší pravdy se tato mlha rozplyne. Uvědomíš si, že realita není oddělená od tebe, že ty jsi tou realitou. Nejsi už pozorovatel něčeho vnějšího – jsi samotným prostorem, ve kterém se vše děje. V tomto stavu není žádná dualita, není zde žádné 'já' a 'oni', žádné utrpení ani radost ve smyslu, jak ji chápe ego. Je zde tiché, nehybné uvědomění, které není výsledkem myšlení ani cítění. To, co je zakoušeno, není ani zažívané – je to prostá skutečnost bytí, která přesahuje veškeré koncepty mysli.
Realita není něco, co se liší podle tvých představ. Ona je stále stejná. Jen tvé vnímání se s uvědoměním promění – z iluze oddělenosti se stane prožívání jednoty s tím, co je. Nejvyšší pravda je stav, ve kterém víš, že jsi vždy byl, vždy jsi a vždy budeš touto nekonečnou, nepodmíněnou existencí.
Návštěvník píše:miroslav píše:Návštěvník píše:Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.
Pro koho je samotná existence podstatná a proč?
Samotná existence je podstatná pro toho, kdo se sám považuje za jednotlivce, odděleného od celku. Jakmile se narodí pocit 'já jsem', vzniká i potřeba přisuzovat existenci význam. Ale kdo jsi, že se staráš o existenci?
Jana píše:
Nejvyšší pravda je dokonalé Bytí, sat-čit-ánanda, dokonalý svět, který je Já, Brahman. Začátečnické představy jsou představy o druhých, co je na nich špatně, co je na světě špatně, je to tak?
Návštěvník píše:
Když si uvědomíš, že nejsi tím, co vidíš, myslíš nebo prožíváš, ale tím, co vše umožňuje, dojdeš k závěru, že podstatná není samotná hra života, ale existence, která je za hrou.
miroslav píše:Návštěvník píše:
Když si uvědomíš, že nejsi tím, co vidíš, myslíš nebo prožíváš, ale tím, co vše umožňuje, dojdeš k závěru, že podstatná není samotná hra života, ale existence, která je za hrou.
Tohle je důležité cvičit pro začátečníky. Až to opravdu poznáš, tu podstatu, tak zjistíš, že není rozdíl mezi podstatou a hrou života, že je to jedna nedílná dynamická jednota.

Návštěvník píše:
Jakmile člověk opravdu prožije tuto podstatu, začne vnímat, že hru života nelze oddělit od jejího zdroje. A přesto je třeba se nejprve naučit rozpoznávat, co je za iluzí oddělenosti.
Návštěvník píše:Iluze oddělenosti není skutečná překážka, ale spíše součást projevu Sat-Čit-Ánandy. Když si člověk uvědomí svou pravou funkci, vnímání, že za iluze oddělenosti není nic odděleného – je tu pouze jednotná existence.
„Poznávat“ to, co je za iluzí, je vlastně proces, který směřuje k uvědomění si toho, že je oddělenost jen myšlenkovou konstrukcí. V tomto smyslu je každá iluze, včetně oddělenosti, projevem téže jednoty.
Adept by se neměl obávat iluzí, ale spíše by měl pochopit, že jsou součástí toho, co jsme. Jakmile dojde k realizaci, není potřeba dál hledat, protože vše, co je, je projevem Sat-Čit-Ánandy. Vědomí a existence nejsou oddělené; jsou blažeností.
Uvědomění si této jednoty přichází s přímým prožitkem. Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.

miroslav píše:Návštěvník píše: Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.
Vidíš Jano, tady ti to i návštěvník pěkně a srozumitelně vysvětluje Jak je to s těmi jmény a tvary, jak to vnímají a žijí ti pokročilejší
Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.
Jana píše:Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.
Takže ještě jednou stručně:
Vidět jména a tvary jakožto to podstatné a stavět na nich své poznání, je iluze oddělenosti, nevědomost.
Vidět jenom podstatu všeho, která je odlišná od tvaru a jména, je nástrojem k realizaci.
Uvědomění, že všechny projevy které se jeví jako tvary se jmény jsou ve své podstatě Já, je probuzení z iluze oddělenosti.
Pedro. píše:Jana píše:Myšlenkové koncepty, které se snaží odlišit jméno a tvar od podstaty, jsou jen nástrojem na cestě k realizaci.
Takže ještě jednou stručně:
Vidět jména a tvary jakožto to podstatné a stavět na nich své poznání, je iluze oddělenosti, nevědomost.
Vidět jenom podstatu všeho, která je odlišná od tvaru a jména, je nástrojem k realizaci.
Uvědomění, že všechny projevy které se jeví jako tvary se jmény jsou ve své podstatě Já, je probuzení z iluze oddělenosti.
Ale on to tu nikdo nepraktikuje, že by lpěl na jménech a tvarech, všimla sis?
