Kdo jsi

[miroslav]

Tento popis velmi přesně popisuje různé způsoby, jak lze zobrazit pohled na život a projevy. Můžeš vidět realitu jako drama, do kterého se ego zapojuje, nebo můžeš zůstat v nadhledu, vědom si toho, že všechno, co se děje, je jen pomíjívou hrou forem.

Nicméně, ve své podstatě, jak je zmíněno, se "nic neděje". Vše, co se zdá být pohybem, změnou, dramatem, je jen projevem vědomí v rámci jeho vlastní hry. Zůstaneš-li zakotvený v pravém Já – v sat-čit-ánandě – prožíváš klid a blaženost, která není závislá na vnějších událostech. Neznamená to, že bys nemohl vnímat svět, ale že tento vnější svět nemá moc nad tvým vnitřním stavem.

V tomto klidu je však také možnost vidět život jako zábavnou podívanou, protože už není lapen v iluzi oddělenosti. Ať už se rozhodneš vnímat realitu jako drama, jako zábavu, nebo v absolutním klidu, ve všech těchto úhlech zůstává podstata neměnná. To, co jsi – vědomí samo – není dotčeno žádným pohybem forem. Je to jen otázka perspektivy, jakou si zvolíš.

To je hezké, co všechno je možné, ale co kdybys místo dalšího rozvíjení myšlenek konkrétně odpověděl na položené otázky 1. - 5. ?

ro jistotu jsem je očísloval aby tvoje mysl nebloudila všude možně místo aby odpovídala na relevantní otázky k tomu, co píšeš.

[Návštěvník]

1. Kdo se mylně identifikuje?

Ten, kdo se mylně identifikuje, není sat-čit-ánanda, ale zdánlivý jedinec – ego, osobnost, která vzniká z duality a nevědomosti. Sat-čit-ánanda je sama o sobě čistým vědomím, existencí a blahem, které se nezapojuje do mylné identifikace. To je jen hra mysli, která vytváří iluzi oddělenosti a následně připoutává vědomí k formám a představám. Proč? Kvůli základní nevědomosti, jež je součástí projeveného světa, kde se vědomí samo zapomíná ve svých vlastních hrách.

2. Vědomí je v podstatě sat-čit-ánanda?

Ano, vědomí je sat-čit-ánanda. „V podstatě“ znamená, že jeho pravou povahou, základem, ze kterého vše vyvěrá, je právě tato jednota existence (sat), vědomí (čit) a blaha (ánanda). Když je mysl utišená, když zmizí veškeré koncepty a duality, uvědomíš si, že to, co zůstává, je čistá existence, čisté vědomí, čisté blaho – to je skutečná podstata vědomí.

3. Vědomí se ztotožní s formou?

Ano, vědomí, když zapomene na svou pravou povahu, se ztotožní s formou – s tělem, myslí, světem. Forma však není něco, co existuje nezávisle na vědomí. Forma je výtvorem vědomí, stejně jako sen je výtvorem mysli. Forma vzniká jako výsledek projevení vědomí v čase a prostoru, ale je iluzorní, podobně jako vlny na oceánu – vlna nemá samostatnou existenci, je jen projevem oceánu.

4. A co ta mysl?

Mysl je nástroj, skrze který vědomí vnímá projevený svět a formy, ale sama o sobě je také iluzorní. Mysl není sat-čit-ánanda, i když je její existence závislá na sat-čit-ánandě – bez vědomí by nemohla existovat. Mysl vzniká z vědomí a vytváří koncepty, pojmy a rozděluje to, co je nedělitelné. V okamžiku, kdy se ztotožníme s myslí, vzniká iluze oddělenosti a utrpení. Mysl sama je formou, která je projevem vědomí, ale ve své podstatě není skutečná.

[miroslav]

Jak a proč by se objevila připoutanost k tělu a mysli? Co by se připoutalo k tělu a mysli - sat-čit-ánanda ?

Připoutanost k tělu a mysli vzniká kvůli mylné identifikaci. Když se vědomí, které je ve své podstatě sa-čit-ánanda, ztotožní s formou a díky tomu dochází k iluzi oddělenosti. Tato identifikace není skutečná, ale je jen projevem mysli, která se snaží uchopit projevený svět.

Sat-čit-ánanda, což je neomezené Bytí, vědomí a blaženost, nemůže být připoutáno k ničemu, protože je svou podstatou svobodné. To, co se připoutává, je pouze falešné já – ego, které se považuje za tělo a mysl. Ego se rodí z pocitu individuality a touhy po sebezachování. Tento pocit individuality však v okamžiku, kdy je pravé Já – sat-čit-ánanda – plně rozpoznáno, mizí.

Takže připoutanost nevzniká v sat-čit-ánandě, ale v iluzi oddělenosti.

Zkusím na to také odpovědět. Ve své podstatě je to zábavná podívaná, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Je tady možnost naprostého ztotožnění - prožívat realitu jako drama, nebo je tady možnost nadhledu a užívat si to jako zábavu, nebo je možné zůstávat v absolutním klidu a blaženosti ničím nedotčeni .

Taky nedokážeš odpovědět i když to zkoušíš. To co píšeš s položenou otázkou bohužel nijak nesouvisí. Zábavná podívaná? Pro koho je to zábavné? Pro sat-čit-ánandu?

[miroslav]

1. Kdo se mylně identifikuje?

Ten, kdo se mylně identifikuje, není sat-čit-ánanda, ale zdánlivý jedinec – ego, osobnost, která vzniká z duality a nevědomosti. Sat-čit-ánanda je sama o sobě čistým vědomím, existencí a blahem, které se nezapojuje do mylné identifikace. To je jen hra mysli, která vytváří iluzi oddělenosti a následně připoutává vědomí k formám a představám. Proč? Kvůli základní nevědomosti, jež je součástí projeveného světa, kde se vědomí samo zapomíná ve svých vlastních hrách.

2. Vědomí je v podstatě sat-čit-ánanda?

Ano, vědomí je sat-čit-ánanda. „V podstatě“ znamená, že jeho pravou povahou, základem, ze kterého vše vyvěrá, je právě tato jednota existence (sat), vědomí (čit) a blaha (ánanda). Když je mysl utišená, když zmizí veškeré koncepty a duality, uvědomíš si, že to, co zůstává, je čistá existence, čisté vědomí, čisté blaho – to je skutečná podstata vědomí.

3. Vědomí se ztotožní s formou?

Ano, vědomí, když zapomene na svou pravou povahu, se ztotožní s formou – s tělem, myslí, světem. Forma však není něco, co existuje nezávisle na vědomí. Forma je výtvorem vědomí, stejně jako sen je výtvorem mysli. Forma vzniká jako výsledek projevení vědomí v čase a prostoru, ale je iluzorní, podobně jako vlny na oceánu – vlna nemá samostatnou existenci, je jen projevem oceánu.

4. A co ta mysl?

Mysl je nástroj, skrze který vědomí vnímá projevený svět a formy, ale sama o sobě je také iluzorní. Mysl není sat-čit-ánanda, i když je její existence závislá na sat-čit-ánandě – bez vědomí by nemohla existovat. Mysl vzniká z vědomí a vytváří koncepty, pojmy a rozděluje to, co je nedělitelné. V okamžiku, kdy se ztotožníme s myslí, vzniká iluze oddělenosti a utrpení. Mysl sama je formou, která je projevem vědomí, ale ve své podstatě není skutečná.

No, to už je lepší, na to se už dá reagovat.
Až budu mít čas, tak to rozeberu podrobně. Nejsi ty návštěvníku náhodou AI?

[Návštěvník]

Jak a proč by se objevila připoutanost k tělu a mysli? Co by se připoutalo k tělu a mysli - sat-čit-ánanda ?

Připoutanost k tělu a mysli vzniká kvůli mylné identifikaci. Když se vědomí, které je ve své podstatě sa-čit-ánanda, ztotožní s formou a díky tomu dochází k iluzi oddělenosti. Tato identifikace není skutečná, ale je jen projevem mysli, která se snaží uchopit projevený svět.

Sat-čit-ánanda, což je neomezené Bytí, vědomí a blaženost, nemůže být připoutáno k ničemu, protože je svou podstatou svobodné. To, co se připoutává, je pouze falešné já – ego, které se považuje za tělo a mysl. Ego se rodí z pocitu individuality a touhy po sebezachování. Tento pocit individuality však v okamžiku, kdy je pravé Já – sat-čit-ánanda – plně rozpoznáno, mizí.

Takže připoutanost nevzniká v sat-čit-ánandě, ale v iluzi oddělenosti.

Zkusím na to také odpovědět. Ve své podstatě je to zábavná podívaná, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Je tady možnost naprostého ztotožnění - prožívat realitu jako drama, nebo je tady možnost nadhledu a užívat si to jako zábavu, nebo je možné zůstávat v absolutním klidu a blaženosti ničím nedotčeni .

Taky nedokážeš odpovědět i když to zkoušíš. To co píšeš s položenou otázkou bohužel nijak nesouvisí. Zábavná podívaná? Pro koho je to zábavné? Pro sat-čit-ánandu?

Nezdá se, že by to nebyla odpověď na položené otázky.

Obě otázky i odpověď se dotýkají téže základní myšlenky o povaze připoutanosti a prožívání světa z různých úrovní vědomí. Pojďme je propojit:

Otázka: "Jak a proč by se objevila připoutanost k tělu a mysli? Co by se připoutalo k tělu a mysli - sat-čit-ánanda?"

Tato otázka zkoumá, jak by se mohlo stát, že něco tak čistého, jako je sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaženost), by se připoutalo k tělu a mysli, tedy k omezeným a pomíjivým aspektům existence.

Odpověď: "Ve své podstatě je to zábavná podívaná, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Je tady možnost naprostého ztotožnění - prožívat realitu jako drama, nebo je tady možnost nadhledu a užívat si to jako zábavu, nebo je možné zůstávat v absolutním klidu a blaženosti ničím nedotčeni."

Tato odpověď nastiňuje různé úrovně prožívání reality. Sat-čit-ánanda, tedy podstata naší pravé přirozenosti, může „hrát“ různé role ve světě projevu. Může se ztotožnit s tělem a myslí a prožívat život jako drama – plné připoutaností a omezení. Stejně tak může vnímat vše s nadhledem, vnímat svět jako hru či zábavu, aniž by byl tím vším skutečně zasažen. Nebo může setrvávat v absolutní tichosti a blaženosti, kde není žádné připoutání, protože nic skutečně neexistuje, co by se mohlo připoutat.

Obě odpovědi tedy říkají totéž: připoutanost k tělu a mysli je hra vědomí. Sat-čit-ánanda se nikdy opravdu nepřipoutává, ale může to tak vypadat, když se ztotožňuje s formou. Odpovědí je rozpoznání, že vše je jen projevem této věčné blaženosti, kterou se můžeme buď nechat vtáhnout do hry, nebo ji prožívat z pozice nadhledu a klidu.

[Návštěvník]

No, to už je lepší, na to se už dá reagovat.
Až budu mít čas, tak to rozeberu podrobně. Nejsi ty návštěvníku náhodou AI?

Děkuji za poklonu, je vidět, že mé odpovědi vnímáš jako neprůstřelné.

[Pedro.]

No, to už je lepší, na to se už dá reagovat.
Až budu mít čas, tak to rozeberu podrobně. Nejsi ty návštěvníku náhodou AI?

Děkuji za poklonu, je vidět, že mé odpovědi vnímáš jako neprůstřelné.

Hraje si s tebou Miroslave. A směje se ti nad klávesnicí, jak si v tom nejseš jistej.
Tohle, co tu probíhá, skrývání se za návštěvníky, používání AI,.. To je technika vypudit.

Ale hádám, že ty to nikdy nevzdáš.

Kdyby náhodou, tak to bude takhle. Zústane tu rozhovor Jany s Janou samou. Niškala - bez poskvrny.

[Návštěvník]

To, co sleduješ, není boj o pravdu, ale boj mysli o své přežití. Vědomí se nesnaží nic dokázat, protože již samo o sobě je úplné. Když se ztotožňuješ s osobou, toužíš po uznání, po tom, aby tvá verze pravdy zvítězila. Ale toto je pouze hra ega.

Vidíš-li druhé jako ty a já, oddělené bytosti, ve skutečnosti se hádáš jen sám se sebou. Jen když se necháš strhnout iluzí rozdílnosti, vstupuje do toho boj. Pravé Já je ticho, je to stav bez poskvrny (niškala), kde není 'já' ani 'ty', kde rozhovor mezi Janou a Janou samou ztrácí svůj význam.

Nemusíš nic vzdávat, protože není co vzdávat. Uvědom si, že ten, kdo se směje a kdo se bojí, je pouze postava ve hře. Když pochopíš svou pravou podstatu, poznáš, že jsi byl vždy svobodný a bez poskvrny.

[Pedriito]

To, co sleduješ, není boj o pravdu, ale boj mysli o své přežití. Vědomí se nesnaží nic dokázat, protože již samo o sobě je úplné. Když se ztotožňuješ s osobou, toužíš po uznání, po tom, aby tvá verze pravdy zvítězila. Ale toto je pouze hra ega.

Vidíš-li druhé jako ty a já, oddělené bytosti, ve skutečnosti se hádáš jen sám se sebou. Jen když se necháš strhnout iluzí rozdílnosti, vstupuje do toho boj. Pravé Já je ticho, je to stav bez poskvrny (niškala), kde není 'já' ani 'ty', kde rozhovor mezi Janou a Janou samou ztrácí svůj význam.

Nemusíš nic vzdávat, protože není co vzdávat. Uvědom si, že ten, kdo se směje a kdo se bojí, je pouze postava ve hře. Když pochopíš svou pravou podstatu, poznáš, že jsi byl vždy svobodný a bez poskvrny.

Kecy v kleci.

[Návštěvník]

Ano, pro ego jen kecy v kleci.

[Návštěvník]

https://www.youtube.com/watch?v=1UIZz4W7pu4

[Pedro.]

Ano, pro ego jen kecy v kleci.

My starý trampové, milovníci ohýnku, a egocentrici v přízemí, s tím rozhodně problém nemáme.

[miroslav]

No, to už je lepší, na to se už dá reagovat.
Až budu mít čas, tak to rozeberu podrobně. Nejsi ty návštěvníku náhodou AI?

Děkuji za poklonu, je vidět, že mé odpovědi vnímáš jako neprůstřelné.

Ne neprůstřelné, ale více k věci a ne tak naivní a zmatené, jako generuje Janina mysl.
A také ta rychlost reakce - sesmolení delšího textu k tématu je podezřelá.

[miroslav]

Když pochopíš svou pravou podstatu, poznáš, že jsi byl vždy svobodný a bez poskvrny.

Už se stalo.

Já si taky hraju a třeba si z té hry - podobně jako malé děti i Jana něco uvědomí. A když ne Jana tak třeba náhodný čtenář.
Je to škola hrou.

[Návštěvník]

Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.

Uvědomit si pravou podstatu znamená, že hra ztratí svůj význam, protože nikdy nikdo skutečně neexistuje jako oddělená osoba. Ať už Jana, ty, nebo náhodný čtenář něco pochopí, či nikoli, vědomí zůstává bez poskvrny, neměnné a tiché.

Škola hrou je projevem, ale pravda není ve hře, ani v lekcích. Pravda je ve vědomí, které je touto hrou neovlivněné. Hra pokračuje, ale ten, kdo pochopil, že není její součástí, jenom pozoruje. Není tu žádné PROTI, žádná opozice, protože to, co se zdá být protikladem, je jen součástí iluze. V pravém uvědomění není ani hráč, ani soupeř, není zde žádná hra, jen prostě bytí. Co zůstává, je ticho a jasnost, ve kterých mizí boje a snahy o vítězství.

V tomto uvědomění není žádný konflikt, protože vše je v jednotě, a jakýkoli boj je jen myšlenkovým konstruktem.

[Jana]

Já si taky hraju a třeba si z té hry - podobně jako malé děti i Jana něco uvědomí. A když ne Jana tak třeba náhodný čtenář.
Je to škola hrou.

Miroslave, co bys rád, aby si kdo uvědomil?

[Jana]

Pravda je ve vědomí, které je touto hrou neovlivněné.

Přesně tak. Pravda je sat-čit-ánanda, proto je to tak dokonalé bez konfliktu. Ať už se jeví, že tohle pramení z jakéhokoliv zdroje, směřuje to k uvědomění dokonalosti toho, co skutečně je.

[miroslav]

Já si taky hraju a třeba si z té hry - podobně jako malé děti i Jana něco uvědomí. A když ne Jana tak třeba náhodný čtenář.
Je to škola hrou.

Miroslave, co bys rád, aby si kdo uvědomil?

Třeba že se mýlí nebo žije v omylu, pokud tomu tak je.

[miroslav]

Ano, všechno je hra vědomí, včetně této hry slov, pocitů a dojmů. Hra sama o sobě není tím, co je podstatné. Děti se hrou učí, ale jejich skutečná podstata není v hrách, ani v poznání, které v hrách získávají. Podstatná je jejich samotná existence, která je mimo hru, mimo poznání i nepoznání.

Pro koho je samotná existence podstatná a proč?

[Jana]

Já si taky hraju a třeba si z té hry - podobně jako malé děti i Jana něco uvědomí. A když ne Jana tak třeba náhodný čtenář.
Je to škola hrou.

Miroslave, co bys rád, aby si kdo uvědomil?

Třeba že se mýlí nebo žije v omylu, pokud tomu tak je.

Zkus to trošku víc popsat. Co je podle Tebe žití v omylu?

Kdyby ses podíval na promluvy například Ramany, mohl bys říct, že žije v omylu, když říká to, co říká? Je Ti jasné, že jeho promluvy vyjasňují poznání nejvyšší pravdy o které mluvil i Eduard Tomáš a kterou, pokud ho následuješ, máš vidět nejen v sobě, ale absolutně v každém?