miroslav píše:Jana píše:miroslav píše:Jak a proč by se objevila připoutanost k tělu a mysli? Co by se připoutalo k tělu a mysli - sat-čit-ánanda ?
Návštěvník píše:Připoutanost k tělu a mysli vzniká kvůli mylné identifikaci. Když se vědomí, které je ve své podstatě sa-čit-ánanda, ztotožní s formou a díky tomu dochází k iluzi oddělenosti. Tato identifikace není skutečná, ale je jen projevem mysli, která se snaží uchopit projevený svět.
Sat-čit-ánanda, což je neomezené Bytí, vědomí a blaženost, nemůže být připoutáno k ničemu, protože je svou podstatou svobodné. To, co se připoutává, je pouze falešné já – ego, které se považuje za tělo a mysl. Ego se rodí z pocitu individuality a touhy po sebezachování. Tento pocit individuality však v okamžiku, kdy je pravé Já – sat-čit-ánanda – plně rozpoznáno, mizí.
Takže připoutanost nevzniká v sat-čit-ánandě, ale v iluzi oddělenosti.
Zkusím na to také odpovědět. Ve své podstatě je to zábavná podívaná, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Je tady možnost naprostého ztotožnění - prožívat realitu jako drama, nebo je tady možnost nadhledu a užívat si to jako zábavu, nebo je možné zůstávat v absolutním klidu a blaženosti ničím nedotčeni .

Taky nedokážeš odpovědět i když to zkoušíš. To co píšeš s položenou otázkou bohužel nijak nesouvisí. Zábavná podívaná? Pro koho je to zábavné? Pro sat-čit-ánandu?
Nezdá se, že by to nebyla odpověď na položené otázky.
Obě otázky i odpověď se dotýkají téže základní myšlenky o povaze připoutanosti a prožívání světa z různých úrovní vědomí. Pojďme je propojit:
Otázka: "Jak a proč by se objevila připoutanost k tělu a mysli? Co by se připoutalo k tělu a mysli - sat-čit-ánanda?"
Tato otázka zkoumá, jak by se mohlo stát, že něco tak čistého, jako je sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaženost), by se připoutalo k tělu a mysli, tedy k omezeným a pomíjivým aspektům existence.
Odpověď: "Ve své podstatě je to zábavná podívaná, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Je tady možnost naprostého ztotožnění - prožívat realitu jako drama, nebo je tady možnost nadhledu a užívat si to jako zábavu, nebo je možné zůstávat v absolutním klidu a blaženosti ničím nedotčeni."
Tato odpověď nastiňuje různé úrovně prožívání reality. Sat-čit-ánanda, tedy podstata naší pravé přirozenosti, může „hrát“ různé role ve světě projevu. Může se ztotožnit s tělem a myslí a prožívat život jako drama – plné připoutaností a omezení. Stejně tak může vnímat vše s nadhledem, vnímat svět jako hru či zábavu, aniž by byl tím vším skutečně zasažen. Nebo může setrvávat v absolutní tichosti a blaženosti, kde není žádné připoutání, protože nic skutečně neexistuje, co by se mohlo připoutat.
Obě odpovědi tedy říkají totéž: připoutanost k tělu a mysli je hra vědomí. Sat-čit-ánanda se nikdy opravdu nepřipoutává, ale může to tak vypadat, když se ztotožňuje s formou. Odpovědí je rozpoznání, že vše je jen projevem této věčné blaženosti, kterou se můžeme buď nechat vtáhnout do hry, nebo ji prožívat z pozice nadhledu a klidu.