Dotaz pro autora této citace:

[Jana]

Aha, takže dodo, co sem občas píše je jen snovou postavou. Podobně jako ta Jana i to co sem píše, je jen snovou postavou.
A je to úžasné.

Pokud si myslíš, že je tělem se jménem, tak je to nevědomost, snová záležitost, co poznáváš, pokud si uvědomuješ, že je nejvyšší pravdou, tak je absolutně skutečný.

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

[miroslav]

Aha, takže dodo, co sem občas píše je jen snovou postavou. Podobně jako ta Jana i to co sem píše, je jen snovou postavou.
A je to úžasné.

Pokud si myslíš, že je tělem se jménem, tak je to nevědomost, snová záležitost, co poznáváš, pokud si uvědomuješ, že je nejvyšší pravdou, tak je absolutně skutečný.

Aha, takže skutečnost nebo neskutečnost doda i Jany a toho co píše do poradny záleží na mně, na tom co si uvědomuji.
Já myslím (možná se mýlím), že dodo je tím, čím je, nezávisle na tom, jak si ho kdo uvědomuje.

[Jana]

Aha, takže dodo, co sem občas píše je jen snovou postavou. Podobně jako ta Jana i to co sem píše, je jen snovou postavou.
A je to úžasné.

Pokud si myslíš, že je tělem se jménem, tak je to nevědomost, snová záležitost, co poznáváš, pokud si uvědomuješ, že je nejvyšší pravdou, tak je absolutně skutečný.

Aha, takže skutečnost nebo neskutečnost doda i Jany a toho co píše do poradny záleží na mně, na tom co si uvědomuji.
Já myslím (možná se mýlím), že dodo je tím, čím je, nezávisle na tom, jak si ho kdo uvědomuje.

Skutečnost je pořád stejná, dokonalá, celistvá, Boží, ale je možné prožívat sen iluze oddělenosti bez uvědomění nejvyšší pravdy, a věřit, že jsme jen těmi pomíjivými těly, od sebe oddělenými tvary se jmény, a posuzovat kvality těch, kterými nejsme.

[Pedriito]

Skutečnost je pořád stejná, dokonalá, celistvá, Boží, ale je možné prožívat sen iluze oddělenosti bez uvědomění nejvyšší pravdy, a věřit, že jsme jen těmi pomíjivými těly, od sebe oddělenými tvary se jmény, a posuzovat kvality těch, kterými nejsme.

Ale notak, to tu slyšíme každý den.
Dej něco nového, čerstvého...

[Jana]

Skutečnost je pořád stejná, dokonalá, celistvá, Boží, ale je možné prožívat sen iluze oddělenosti bez uvědomění nejvyšší pravdy, a věřit, že jsme jen těmi pomíjivými těly, od sebe oddělenými tvary se jmény, a posuzovat kvality těch, kterými nejsme.

Ale notak, to tu slyšíme každý den.
Dej něco nového, čerstvého...

Je to stále nové a dokonale čerstvé, nemá to žádnou minulost.

[Pedriito]

Skutečnost je pořád stejná, dokonalá, celistvá, Boží, ale je možné prožívat sen iluze oddělenosti bez uvědomění nejvyšší pravdy, a věřit, že jsme jen těmi pomíjivými těly, od sebe oddělenými tvary se jmény, a posuzovat kvality těch, kterými nejsme.

Ale notak, to tu slyšíme každý den.
Dej něco nového, čerstvého...

Je to stále nové a dokonale čerstvé, nemá to žádnou minulost.

Ale ty máš možnost to netančit stále stejně. Je mnoho stylů tance,
ne jen valčík... ;-)

[Pedriito]

I když je to furt tanec.

[Pedriito]

Zkus tango.. nebo kapueru... Pogo raděj ne....

[Jana]

Srdce, které tančí

[Pedriito]

Srdce, které tančí

Srdce tepe, tančí tělo, a mysl žasne.

[Pedriito]

[Jana]

Srdce, které tančí

Srdce tepe, tančí tělo, a mysl žasne.

Srdce, které tančí v radosti z existence, tančí v samotné svobodě Bytí. Je to tanec bez osobní identity, tanec bez nároku na výsledky. Je to čistá blaženost, která není výsledkem vnějšího dění, ale přirozenou esencí vlastní podstaty čím jsi.

S připoutáním k tělu, k představě sebe jako osoby, srdce tepe pouze mechanicky – ztrácí svůj tanec. Tělo se pohybuje, ale pohyb není naplněn vědomím blaženosti. A mysl Tě nepoznává, protože mysl je uzavřená v nevědomosti osobní identity, omezena myšlenkou, že jsi omezen tělem.

Jestli jsi skutečně to, co je svobodné a nekonečné, jak bys mohl být něčím omezeným?

To, čím skutečně jsi, poznáváš v tichu srdce, kde si nic o nikom a o ničem nemyslíš, tohle uvědomění přesahuje mysl.

Spočinutí tady umožní tanec blažené lásky ve všem, vždycky a všude.

[Pedriito]

Srdce, které tančí

Srdce tepe, tančí tělo, a mysl žasne.

Srdce, které tančí v radosti z existence, tančí v samotné svobodě Bytí. Je to tanec bez osobní identity, tanec bez nároku na výsledky. Je to čistá blaženost, která není výsledkem vnějšího dění, ale přirozenou esencí vlastní podstaty čím jsi.

S připoutáním k tělu, k představě sebe jako osoby, srdce tepe pouze mechanicky – ztrácí svůj tanec. Tělo se pohybuje, ale pohyb není naplněn vědomím blaženosti. A mysl Tě nepoznává, protože mysl je uzavřená v nevědomosti osobní identity, omezena myšlenkou, že jsi omezen tělem.

Jestli jsi skutečně to, co je svobodné a nekonečné, jak bys mohl být něčím omezeným?

To, čím skutečně jsi, poznáváš v tichu srdce, kde si nic o nikom a o ničem nemyslíš, tohle uvědomění přesahuje mysl.

Spočinutí tady umožní tanec blažené lásky ve všem, vždycky a všude.

Prostě tančí, to je všechno. Žádných deset tisíc myšlenek.

[Pedriito]

Samozřejmě, když má někdo zájem, tak mu to vysvětlíš.
Ale já bych utek hned, jako hledač, kdybys mi to vysvětlovala, tak jak zde.

Musíš realizovat nejen svou představu o pravdě, musíš realizovat všechny představy o pravdě...

[miroslav]

Mívá to kořeny v nedostatku lásky a přijetí v dětství. že pak někteří lidé v dospělosti dělají a myslí podobně jako Jana.
Zatím se mi k tomu nevyjádřila, k tomu svému dětství.
Více se jí líbí, že se ani nenarodila, jako ten Nisargadatta. Viď Jano.
Nebo si se přeci jen narodila a měla nějaké rodiče a dětství?

Já jsem se například narodil, měl jsem rodiče a krásné naplněné dětství, takže nepodmíněnou lásku nehledám, nepotřebuji, ani o ní nikoho nepřesvědčuji.

[Jana]

Mívá to kořeny v nedostatku lásky a přijetí v dětství. že pak někteří lidé v dospělosti dělají a myslí podobně jako Jana. Zatím se mi k tomu nevyjádřila, k tomu svému dětství.

V široké milující rodině si z prvních vzpomínek na dětství vybavuji to štěstí všech, co mě milovali, z toho, že jsem.
A tím stejným štěstím ve mně zůstávají všichni milovaní i nadále, i když už opustili tělo.

Možná proto ta cesta bhakti, vyznačená dědečkovou mantrou o lásce ke všem, poznávání štěstí pravého Já tak zjednodušila.

[Jana]

Já jsem se například narodil, měl jsem rodiče a krásné naplněné dětství, takže nepodmíněnou lásku nehledám, nepotřebuji, ani o ní nikoho nepřesvědčuji.

Zeptám se, Miroslave, s uvědoměním ničím nepodmíněné lásky je samo sebou, že láska je absolutně vším, co skutečně existuje. Existují tedy i skuteční hlupáci, idioti, dezoláti, jak je nazýváš, a tím, že existují, jsou ve skutečnosti opravdu ničím nepodmíněnou láskou, kterou si uvědomuješ?

[miroslav]

Já jsem se například narodil, měl jsem rodiče a krásné naplněné dětství, takže nepodmíněnou lásku nehledám, nepotřebuji, ani o ní nikoho nepřesvědčuji.

Zeptám se, Miroslave, s uvědoměním ničím nepodmíněné lásky je samo sebou, že láska je absolutně vším, co skutečně existuje. Existují tedy i skuteční hlupáci, idioti, dezoláti, jak je nazýváš, a tím, že existují, jsou ve skutečnosti opravdu ničím nepodmíněnou láskou, kterou si uvědomuješ?

Dík za odpověď, takže nedostatkem lásky a přijetí v dětství to není.
Na tvůj dotaz: Ano existují hlupáci, idioti, dezoláti, jak se jim hanlivě říká - těm chudákům, úplně stejně jako probuzení, geniové, pseudoosvícenci, věřící, ateisti, medvědi, veverky, Slunce a Měsíc, uvědomění i neuvědomění atd. a všichni a všecho jsou nerozdílně Jedním - třeba tou nepodmíněnou láskou jak ty tomu říkáš. Jsou tak ve své podstatě i nedílně projevem té podstaty.
A venku dnes doopravdy prší.

[Jana]

Já jsem se například narodil, měl jsem rodiče a krásné naplněné dětství, takže nepodmíněnou lásku nehledám, nepotřebuji, ani o ní nikoho nepřesvědčuji.

Zeptám se, Miroslave, s uvědoměním ničím nepodmíněné lásky je samo sebou, že láska je absolutně vším, co skutečně existuje. Existují tedy i skuteční hlupáci, idioti, dezoláti, jak je nazýváš, a tím, že existují, jsou ve skutečnosti opravdu ničím nepodmíněnou láskou, kterou si uvědomuješ?

Dík za odpověď, takže nedostatkem lásky a přijetí v dětství to není.
Na tvůj dotaz: Ano existují hlupáci, idioti, dezoláti, jak se jim hanlivě říká - těm chudákům, úplně stejně jako probuzení, geniové, pseudoosvícenci, věřící, ateisti, medvědi, veverky, Slunce a Měsíc, uvědomění i neuvědomění atd. a všichni a všecho jsou nerozdílně Jedním - třeba tou nepodmíněnou láskou jak ty tomu říkáš. Jsou tak ve své podstatě i nedílně projevem té podstaty.
A venku dnes doopravdy prší.

Ve Tvé mysli jsou dotyční hlupáky, idioty, dezoláty, chudáky, v mé mysli ničím takovým nikdo není, jsou rovnou v srdci tímtéž, čím jsou probuzení. Jediný rozdíl, který tady může být, může tkvět jenom v nevědomosti, že nepoznáváme, ničím nerozdělenou celistvost, která je dokonale Boží, protože nepodmíněná láska touhle kvalitou je.

[miroslav]

Ve Tvé mysli jsou dotyční hlupáky, idioty, dezoláty, chudáky, v mé mysli ničím takovým nikdo není, jsou rovnou v srdci tímtéž, čím jsou probuzení. Jediný rozdíl, který tady může být, může tkvět jenom v nevědomosti, že nepoznáváme, ničím nerozdělenou celistvost, která je dokonale Boží, protože nepodmíněná láska touhle kvalitou je.

A proto "ve skutečnosti" ani neprší
Prší jenom tomu, kdo tkví v nevědomosti.

Pro mne jsou hlupáci i probuzení také tímtéž jako projev - forma neměnné podstaty.