Odkaz K.Minaříka

[Návštěvník]

Popis začíná u toho, kde se ještě nevyčlenilo nic z Jednoty všeho. Kde je zárodek tvorby.

...Kde se ještě nevyčlenilo nic z Jednoty. Teprve je tam jako takový...takové jako semeno tvořivosti, bychom mohli říct. Příprava té energie k tvoření. Kde ještě myšlenka je nemyšlenkou. Myšlenka čistého svatého Já ještě dokonale úplně se neuvědomila v tom tvořeném. Teprve jde do stvoření. Jakmile se ale uvědomí ve stvořeném, tak už je tady hned tolik pokušení myslet: já chci a já bych měl a já musím a tak dále.

Eduard Tomáš: Dokud se neuvědomila, tak je to jenom prosté Bytí. Je to existence, čistá Existence, čisté Vědomí a taky trochu blaženosti. To když se to pohne. Tak je to ohromná blaženost.

Míla Tomášová: Ta blaženost je právě z té původní tvorby. To už je vlastně uvědomování, ta blaženost.

Eduard Tomáš: No, to už jen ten pohyb, no.

Ta Tomášova reakce je na tu předchozí větu:
Teprve jde do stvoření. Jakmile se ale uvědomí ve stvořeném, tak už je tady hned tolik pokušení myslet: já chci a já bych měl a já musím a tak dále.
Eduard Tomáš: No, to už jen ten pohyb, no.
Tohle má souvislost.

Mezi tím ještě Míla Tomášová připomíná, že ta blaženost je z původní tvorby, toho zárodku tvoření, tedy že uvědomování - vědomí = blaženost.

To sis to tedy pekne prekroutila. K obrazu svemu, aby to odpovidalo tvym predstavam.

[miroslav]

To sis to tedy pekne prekroutila. K obrazu svemu, aby to odpovidalo tvym predstavam.

Proč ty citáty Jana nedokáže nechat tak jak jsou a musí je pořád nějak "vysvětlovat"?
To nucení vychází z té tichosti srdce? Není to spíš z duchovního ega a jeho sebepotvrzovacích potřeb?

[Návštěvník]

Popis začíná u toho, kde se ještě nevyčlenilo nic z Jednoty všeho. Kde je zárodek tvorby.

...Kde se ještě nevyčlenilo nic z Jednoty. Teprve je tam jako takový...takové jako semeno tvořivosti, bychom mohli říct. Příprava té energie k tvoření. Kde ještě myšlenka je nemyšlenkou. Myšlenka čistého svatého Já ještě dokonale úplně se neuvědomila v tom tvořeném. Teprve jde do stvoření. Jakmile se ale uvědomí ve stvořeném, tak už je tady hned tolik pokušení myslet: já chci a já bych měl a já musím a tak dále.

Eduard Tomáš: Dokud se neuvědomila, tak je to jenom prosté Bytí. Je to existence, čistá Existence, čisté Vědomí a taky trochu blaženosti. To když se to pohne. Tak je to ohromná blaženost.

Míla Tomášová: Ta blaženost je právě z té původní tvorby. To už je vlastně uvědomování, ta blaženost.

Eduard Tomáš: No, to už jen ten pohyb, no.

Ta Tomášova reakce je na tu předchozí větu:
Teprve jde do stvoření. Jakmile se ale uvědomí ve stvořeném, tak už je tady hned tolik pokušení myslet: já chci a já bych měl a já musím a tak dále.
Eduard Tomáš: No, to už jen ten pohyb, no.
Tohle má souvislost.

Mezi tím ještě Míla Tomášová připomíná, že ta blaženost je z původní tvorby, toho zárodku tvoření, tedy že uvědomování - vědomí = blaženost.

To sis to tedy pekne prekroutila. K obrazu svemu, aby to odpovidalo tvym predstavam.

P.S. Na co vubec chces presne citace, kdyz si je potom prekroutis, jak se ti to zrovna hodi.

[Návštěvník]

To sis to tedy pekne prekroutila. K obrazu svemu, aby to odpovidalo tvym predstavam.

Proč ty citáty Jana nedokáže nechat tak jak jsou a musí je pořád nějak "vysvětlovat"?

Neodpovidaji jejim predstavam. Tak musi vysvetlovat, ze probuzeni minili tim, co rekli, uplne neco jineho.

[Hoplááááá]

Takže, abych to shrnul, naše pravá podstata je ve své podstatě blažená

Mne zaujala ta formulace "pravá podstata" to by vypadalo, že je ještě nějaká nepravá podstata.
A ta pravá podstata má ještě svojí podstatu, která je blažená.
Chápu tě dobře?

Co je skutečné, nemá žádnou 'pravou' ani 'nepravou' podstatu. Když mluvím o tvé pravé podstatě, používám slova, která mají vést tvou mysl za koncepty. Pravá podstata je to, co je nezměnitelné, věčné, co bylo vždy a bude navždy, bez ohledu na přechodné stavy těla a mysli. Je to samotné bytí, vědomí, nepoznamenané přechodnými stavy radosti či utrpení.

Nepravá podstata, kterou můžeš vnímat, je tvořena iluzí, kterou si mysl vytvořila. Jakmile je mysl tišší a ustane ulpívání na představách, co jsi, pravda je zjevná. A co se týče blaženosti – ona není vlastností této pravdy, je to samotný stav pravdy. Nemá příčinu, je přirozeným vyjádřením Bytí. Ale jakmile se zaměříš na ni jako na cíl, ztrácíš skutečné pochopení, protože jsi opět uvězněn v iluzích mysli.

[Návštěvník]

„Z nepohybu vzchází pohyb a tehdy už je tam ta blaženost“

Nepohyb představuje absolutní stav klidu, ticha a nehybnosti – stav čistého vědomí, který není podmíněný myšlenkami, emocemi nebo činnostmi. Tento stav je mimo prostor a čas, a lze jej popsat jako základ neprojeveného. Blaženost v tomto kontextu nevzniká z konkrétních zkušeností, ale z přirozené přítomnosti v tomto klidu, kde už není potřeba nic „dělat“ nebo „hledat".

Pohyb pak symbolizuje projevení, činnost nebo změnu – včetně pohybu mysli, energie či těla. Pohyb vychází z nepohybu jako jeho přirozený projev. Když si uvědomíme, že jakýkoli pohyb nebo změna pramení z nehybnosti, přestáváme být pohybem ovlivněni nebo rozptylováni.

Blaženost přichází v okamžiku, kdy si uvědomíme, že oba stavy – pohyb i nepohyb – jsou projevy téhož, čili vědomí. A právě tato realizace nás vede k hluboké, neochvějné blaženosti, protože se už neztotožňujeme jen s pohybem nebo změnou, ale s tím, co je za nimi – čisté, nepohnuté a věčné.

[miroslav]

Takže, abych to shrnul, naše pravá podstata je ve své podstatě blažená

Mne zaujala ta formulace "pravá podstata" to by vypadalo, že je ještě nějaká nepravá podstata.
A ta pravá podstata má ještě svojí podstatu, která je blažená.
Chápu tě dobře?

Co je skutečné, nemá žádnou 'pravou' ani 'nepravou' podstatu. Když mluvím o tvé pravé podstatě, používám slova, která mají vést tvou mysl za koncepty. Pravá podstata je to, co je nezměnitelné, věčné, co bylo vždy a bude navždy, bez ohledu na přechodné stavy těla a mysli. Je to samotné bytí, vědomí, nepoznamenané přechodnými stavy radosti či utrpení.

Nepravá podstata, kterou můžeš vnímat, je tvořena iluzí, kterou si mysl vytvořila. Jakmile je mysl tišší a ustane ulpívání na představách, co jsi, pravda je zjevná. A co se týče blaženosti – ona není vlastností této pravdy, je to samotný stav pravdy. Nemá příčinu, je přirozeným vyjádřením Bytí. Ale jakmile se zaměříš na ni jako na cíl, ztrácíš skutečné pochopení, protože jsi opět uvězněn v iluzích mysli.

Já žádný problém s tím, co tvoje mysl vytvořila nemám, kladu ti jen kontrolní otázky, ze kterých by sis mohl uvědomit, co to vlatně ta tvoje mysl produkuje. Já jsem si formulaci "pravá podstata" nevymyslel ani že pravá podstata je v podstatě atd. Ani s tím nemám problémy. Zajímá mne jen proč píšeš "pravá" podstata, proč nepíšeš jen podstata. A navíc pravá podstata je v podstatě...to už je úplná pitomost - nezdá se ti?

Proč nedokážeš psát normálně bez zbytečného přehnaného vysvětlování a chrlením dalších pochybných formulací.
Třeba: [i]"A co se týče blaženosti – ona není vlastností této pravdy, je to samotný stav pravdy. Nemá příčinu, je přirozeným vyjádřením Bytí."

Proč to potřebuješ psát? Navíc jsem se tě na to ani neptal, co je to blaženost.
To se potřebuješ předvést jako Jana, když začne podobně "básnit"?

[Návštěvník]

Proč to potřebuješ psát?

Proč to potřebuješ číst a komentovat?

[miroslav]

Proč to potřebuješ psát?

Proč to potřebuješ číst a komentovat?

Protože je mi Pravda drahá. A když čtu, jak někdo používá duchovní pojmy a slova Mistrů zmateným nebo překrouceným způsobem, tak to ve mně budí odpovídající reakce. Myslím, že jsem to tu už jednou vysvětloval. Podobné projevy mne inspirují k reakci. Jinak by nebyl důvod něco psát.

[Pedriito]

Proč nedokážeš psát normálně bez zbytečného přehnaného vysvětlování a chrlením dalších pochybných formulací.
Třeba: "A co se týče blaženosti – ona není vlastností této pravdy, je to samotný stav pravdy. Nemá příčinu, je přirozeným vyjádřením Bytí."

Já bych řek, že od návštěvníka je to hra. Takhle snad ani nablblý duchovňák nemůže, tak někdy rychle zasebou, vyprodukovat takové texty. Ale proč to dělá, to nevím. Možná mu je drahá JEHO pravda. :-)

[Pedriito]

Oni to samozřejmě ti muzikanti myslej trochu jinak... :-)

---
Nebuď Jano smutná, prostě si to vem všechno k srdci a bude dobře.

[Jana]

---
Nebuď Jano smutná, prostě si to vem všechno k srdci a bude dobře.

Pedrito, jak jsi přišel na tu smutnou Janu?

Je radostí a štěstím, že tou nejvyšší pravdou jsi, protože Tvá podstata je Boží Já, tudíž je nesmysl muset sám za sebou stát.

Tak nádherný den.

[Pedriito]

---
Nebuď Jano smutná, prostě si to vem všechno k srdci a bude dobře.

Pedrito, jak jsi přišel na tu smutnou Janu?

Je radostí a štěstím, že tou nejvyšší pravdou jsi, protože Tvá podstata je Boží Já, tudíž je nesmysl muset sám za sebou stát.

Tak nádherný den.

Nevím, asi vítr...

[Pedriito]

Ocituje tu konečně někdo něco z toho Minaříka?
Polina už nemůže...

[Pedriito]

„Smysl pro povinnost může být plný krásnějších prvků než smyslná láska, poněvadž je založen na morální vyspělosti. Víme, že povinnost snese odpor i nepřízeň, kdežto láska se při eventuálním odporu často velice rychle mění v nenávist.“

[Návštěvník]

Oni to samozřejmě ti muzikanti myslej trochu jinak... :-)

---
Nebuď Jano smutná, prostě si to vem všechno k srdci a bude dobře.

Jana napise tech par svych osvetovych hesel - ktere porad dokola opakuje - a hned si tim trochu blazenosti vytvori. Prejme ji to. Vzdyt nic jineho nema...

[Pedriito]

Musí cíti lásku ve svém pojetí lásky.

Řekneš jí že jí miluješ, a ona ti skočí do náruče.

Jano, miluji tě! (čistě duchovně).

[Jana]

Musí cíti lásku ve svém pojetí lásky.

Řekneš jí že jí miluješ, a ona ti skočí do náruče.

Jano, miluji tě! (čistě duchovně).

Já vím. To, kým skutečně jsme, nemůže být ničím jiným než milující milovanou láskou.

Čistě absolutně.

[Pedriito]

Musí cíti lásku ve svém pojetí lásky.

Řekneš jí že jí miluješ, a ona ti skočí do náruče.

Jano, miluji tě! (čistě duchovně).

Já vím. To, kým skutečně jsme, nemůže být ničím jiným než milující milovanou láskou.

Čistě absolutně.

Ale já tě miluju i jako osoba osobu. Čistou láskou.

[Návštěvník]