Nedualita

[Jana]

Na cokoliv to ukáže, tak to je láska, absolutno (nejvyšší pravda) a současně to není žádná forma, žádné jméno, vše pomíjivé je jen zdánlivé.
Tudíž jsem i nejsem.

Tak to je hodně divoký závěr. I kdyby ta první věta byla pravda, tak na sebe ukázat nemůžeš.

Na cokoliv ukážeš, je absolutno, není tady absolutně žádná oddělenost. Jsoucno není mnohost skutečností, ale jen jednou jedinou skutečností, a to je láska. proto má "tohle" pořád stejnou kvalitu, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Můžeš ukázat na tělo, ok, tak to tělo můžeš klidně označit za absolutno. Ty ale nejsi tělo, sama to tady pořád opakuješ.

Je to hlubší a celistvější. To, jak se jeví tělo, záleží na kvalitě smyslového vnímání, holubí oko bude vidět zcela jinou realitu, než lidské oko, jinak bude vypadat Tvé tělo, když se budeme dívat na něj lupou nebo dalekohledem. To, jaké je Tvé tělo, je závislé na čase, Tvé dětské tělo bylo zcela jiné, než je teď a za pár desítek let z něj zbyde pravděpodobně jen popel. Absolutno je pořád stejné, neměnné. Můžeš se dívat na cokoliv, ukázat na cokoliv, a pořád to je stejná kvalita Jsoucna: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska. Ovšem jen v případě, že tady není ten omyl osobního ztotožnění s individuálním já.

[Jana]

S poznáním téhle nejvyšší pravdy, kterou jsi, všechna slova Probuzených znějí stejnou pravdou, protože vycházejí ze stejného poznání. Není to nic naučeného.

Když si přečteš tu svou citaci celou v kontextu, tak Papaji mluví o tom, že je třeba se především odnaučit oné naučené nevědomosti, že jsme někdo, něco,.... smrtelné tělo.

Konečně jsi vymyslela, jak si ten citát přeložit do svého pojetí stojícího na slovech Probuzených.

Probuzení opravdu na rozdíl od tebe vycházejí ze svého poznání a není to nic naučeného. A neměří své poznání tím, jestli něčemu napsanému odpovídá nebo ne.

Miroslave, to, že probuzení vycházejí z vlastního poznání a nemají problém citovat své guruy, se nevylučuje. Všimni si jak často citoval Eduard Tomáš Ramanu. A do konce života se od něj učil. Ještě na konci života se omlouvá v knize "Paměti mystika", za to, že balamutil své žáky, že on sám dlouho nevěděl, že osvícení neprobíhá v čase. Proto se mu dříve jevilo i patřičné občas mluvit o začátečnících a pokročilých.

Miroslave, můžeme si ověřit tu Tvou citaci v celém kontextu, jestli se mluví o zapomenutí toho, co říkali Probuzení, nebo zapomenutí toho, že jsme tělem, osobou, smrtelnou individualitou žijící ve světě.

[Jana]

Tady je ta citace celá:

ODDANÝ : Chtěl bych, abyste mluvil o smrti a umírání. Co mi můžete říct o smrti a umírání?

PAPAJI : Jak budeš vědět, jestli mluvím o smrti, jak to budeš vědět ty a jak to budu vědět já? Nikdo nepopsal, co je smrt. Nikdo to nepopsal.

Pokud si v době smrti svléknete šaty, tento oděv, pokud si svléknete šaty, kdo zemře? Jsou to šaty nebo ty? Šaty jsou odstraněny, stále zůstáváte, vidíte. Jaký je tedy rozdíl mezi sundáním oděvu a odstraněním těla, když je všechno opotřebované? Jaký to pro vás znamená rozdíl? Nikdo nebyl schopen říci: ‚Jsem mrtvý‘. Jen jiní říkají: ‚Je mrtvý‘. Nikdo neříká: ‚Jsem mrtvý‘. Nikdy nemůžu zemřít. Oblečení lze vyhodit. Těla mohou být vyhozena. Mnohokrát jste ve snu viděli, že vás napadl tygr nebo kousl had a viděli jste svou vlastní smrt, že? Viděl jsi svou vlastní smrt. Když se probudíte, víte, že jste nikdy nebyli mrtví. Byl to jen sen.

[Po pauze, Papaji dodává]

Po smrti není žádné jiné nebe. Nebe samo je tu již nyní.

DEVOTEE : A peklo je teď také tady .

PAPAJI : Tady ano. Teď jsi v nebi. Ale to je jen představa. Jsi v nebi nebo ne?

ODDANÝ : Jsem v nebi, ano .

PAPAJI : Je vám vnucena představa, že nejste v nebi. Je to představa vnucená vaším vlastním já a to je ta překážka. Musíte se zbavit všech překážek a představ, že nejste svobodní, a musíte to udělat sami. To je vše, co musíte udělat. Přišel jsi sem a potvrdil jsi, že jsi uvedl, že jsi nesvobodný, že? Proto jsi tady.

Opakovaně jste potvrdil: „Nemám svobodu. Trpím. Zemřu.'" Ne? Toto jsou představy, kterými jste se dosud zabývali, a abyste se těchto představ zbavili, musíte se jednoduše zbavit těchto představ, které jste potvrzovali generaci za generací. To je vše, co musíte udělat. Nikde nemusíte volat po svobodě. Svoboda je ve vás, čeká s nataženýma rukama, aby vás objala, ale vy se k ní otočíte zády. Máte své vlastní představy, své vlastní nápady a své vlastní záměry. „Nejsem svobodný. Trpím.' Kdo je nyní svázán a kdo trpí? Zjistěte, kdo jste. Nemůžete být šaty. Nemůžete být vlasy. Nemůžete být nehty. Nemůžete být kůží. Vy nemůžete být kosti. Stejně tak nemůžete být myslí. Nemůžete být ego. Nemůžete být smysly. Odmítněte to, čím nejste, podívejte se, co je před vámi odhaleno. To vy určitě nejste.

Nejste vlasy. Můžete odhodit útržek vlasů, stále tady jste. Pokud je vaše ruka špatná, nechte si ji amputovat, stále tady jste. Opravte další dřevěnou ruku, stále jste to vy. Stejně tak, pokud je oko vyjmuto, stále tady jste. Což je důvod, proč poté, co jste se všeho vzdali, všechno zahodili, stále zůstáváte, vidíte. "Já" stále zůstanu. To neumírá. Takže tvá otázka se týká koho? že nevím. Není to pro toho, kdo zemře, protože ten, na kterého ukazuji, neumírá a nikdy se nenarodí. Takže musíte dorazit domů a poznat se, vědět, kdo jste. Jednoduše se zbavte nesprávných představ, které vás celé ty roky bavily. Jste plně přesvědčeni, že já jsem, já jsem tělo, já jsem mysl, já jsem smysly, já jsem tento projev. To všechno jsou představy a ty zmizí, když spíte.

Spánek je také ignorantský stav. Ani pak nic nevidíš, že? Nevidíte žádnou z těchto věcí, které vidíte v bdělém stavu, ale šťastně spíte a také zažíváte štěstí. Příští ráno říkáš: ‚Spal jsem velmi šťastně. Byl jsem velmi klidný. Nic se mi nesnilo, vidíš. Neříkáš to? Tak kdo byl vzhůru, když jsi spal? Že jsi. To musí být. To je již zdarma. Ani stavy spánku, snění a bdění se toho nedotknou, vidíte, natož smrti. To neumírá. To nikdy nezemře a to jsi. Když to nejsi? I když říkáte: 'Nejsem', i tak víte, že víte, kdo není. Jste si vědomi „já nejsem“. Jste si vědomi i toho, „já nejsem“. „Trpím“, uvědomujete si toto utrpení. 'Jsem šťastný', jste si toto štěstí vědomi. Ty jsi někde jinde, ne?

Nyní odtud můžete položit otázku o smrti a umírání. Sáhněte tam a uvidíte. Vraťte se domů a podívejte se, kdo zemře. Názory zemřou, špatné představy zemřou. Neexistují. To, co existuje nyní, bude existovat vždy. Co neexistuje, nemůže existovat ani nyní. Realita je realita. Realita je vždy skutečná a nereálnost je vždy neskutečná. Co je neskutečné, tady ani teď není. To, co je skutečné, tu musí být i nyní v každé době.

[Později] Buď zticha. Zbavte se všech představ, záměrů a představ. To je vše, co musíte udělat.

DEVOTEE : Zní to jako docela odnaučení. Přijde mi to jako odnaučení.

PAPAJI : Odnaučení, ano. Odnaučit se. To je to! Protože učení jsou jen představy. Zbavte se všeho učení, všech znalostí, které máte uložené v tašce, všeho, co jste viděli, slyšeli, očuchali, ochutnali, jen na chvíli. To vše patří minulosti. Nechte stranou, co jste slyšeli. Co se nenaučí, to se samo odhalí.

https://avadhuta-com.translate.goog/of- ... _tr_pto=sc

[Veil]

Na cokoliv to ukáže, tak to je láska, absolutno (nejvyšší pravda) a současně to není žádná forma, žádné jméno, vše pomíjivé je jen zdánlivé.
Tudíž jsem i nejsem.

Tak to je hodně divoký závěr. I kdyby ta první věta byla pravda, tak na sebe ukázat nemůžeš.

Na cokoliv ukážeš, je absolutno, není tady absolutně žádná oddělenost. Jsoucno není mnohost skutečností, ale jen jednou jedinou skutečností, a to je láska. proto má "tohle" pořád stejnou kvalitu, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Jen další citace, kterým sama nerozumíš. Zase jsme někde, kde neumíš nic říct za sebe, zase už jen hledáš citace, co by se podle tvého poznání mohly dotknout toho, o čem je řeč. Nijak to neodpovídá na to, že na sebe ukázat nemůžeš. Ty nejsi žádnou láskou (to bys taky pořád nelhala a nepodváděla). Ty jen věříš tomu, žes pochopila, co ti mistři říkají. Mistři se pletou a tys nic nepochopila.

Je to hlubší a celistvější. To, jak se jeví tělo, záleží na kvalitě smyslového vnímání, holubí oko bude vidět zcela jinou realitu, než lidské oko, jinak bude vypadat Tvé tělo, když se budeme dívat na něj lupou nebo dalekohledem. To, jaké je Tvé tělo, je závislé na čase, Tvé dětské tělo bylo zcela jiné, než je teď a za pár desítek let z něj zbyde pravděpodobně jen popel. Absolutno je pořád stejné, neměnné. Můžeš se dívat na cokoliv, ukázat na cokoliv, a pořád to je stejná kvalita Jsoucna: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska. Ovšem jen v případě, že tady není ten omyl osobního ztotožnění s individuálním já.

Zase mi všechno vysvětluješ skrz svoje poznání, které je ale naprosto bezcenné. Mluvíš o kvalitě vnímání, protože to je všechno co máš. Poznání a vnímání. Stejně jako mistři. Můžeš se dívat na cokoli... No daleko jsi ani v tom poznání nedošla. Jenže to je těžké, když si čteš co říkají a místo toho co říkají si tam doplňuješ svoje poznání. Jak by řekli mistři, vnímáš všechno skrz filtry mysli. Svým způsobem to na tebe dokonale sedí, byť je to naprostý blábol.

[Návštěvník]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím. To se týká jak zdánlivě venkovních objektů, jako hory, řeky, pole, domy, tak i zdánlivě vnitřních objektů jako myšlenky, pocity, obrazy, nálady. Na to samé odkazuji tisíce let staré zenové hádanky (jaky zvuk vydá strom padající v lese, kdyz kolem není nikdo, kdo by ho slyšel), tak i nejnovější poznatky vědy o kvantové fyzice (štěrbinový experiment).

[Veil]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím. To se týká jak zdánlivě venkovních objektů, jako hory, řeky, pole, domy, tak i zdánlivě vnitřních objektů jako myšlenky, pocity, obrazy, nálady. Na to samé odkazuji tisíce let staré zenové hádanky (jaky zvuk vydá strom padající v lese, kdyz kolem není nikdo, kdo by ho slyšel), tak i nejnovější poznatky vědy o kvantové fyzice (štěrbinový experiment).

A to je všechno? Kopat do kotníků jako Návštěvník? Vidím, že jsi opravdu láskou...

Jana už utekla a teď se vydává za návštěvníka aby mohla urážet a nebýt chvíli tou láskou, za kterou se vydává?

Tady už se to říkalo víckrát. I Veil měl zdánlivě období, kdy si myslel, že je vědomím, které je vším. Je to všechno jen sen. Dalo by se skoro říct, že vědomí je strážcem prahu .

[Návštěvník]

Ruce
Divam se na sve ruce a divim se. Jak dokonale jsou. Divam se na sve telo a divim se. Jak dokonalé je. Divam se na svuj svet a divim se. Jak dokonaly je. Ve vsem vidim jenom tebe. O jaka nevyslovna radost, ze nejsem odlisny od tebe.

[Jana]

Na cokoliv ukážeš, je absolutno, není tady absolutně žádná oddělenost. Jsoucno není mnohost skutečností, ale jen jednou jedinou skutečností, a to je láska. proto má "tohle" pořád stejnou kvalitu, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Jen další citace, kterým sama nerozumíš.

Veile, už jsem tady psala, že se tomuhle rozumět nedá, nicméně neznamená, že když nepoznáváš, čím tohle je, tak že to nemůže poznávat Jim Newman a s ním všichni Probuzení.

Probuzeného poznáš nejlépe podle toho, že poznává, čím tohle je, nikoliv podle toho, že poznává jenom to, čím tohle není.

Probuzený není ani ten, kdo poznává jenom to, co neexistuje + podvodníky, kteří podle něj existují.

[Jana]

Všechno vnímané se objevuje jen ve vědomí, je složeno jen z vědomí a je vnímáno jen vědomím. To se týká jak zdánlivě venkovních objektů, jako hory, řeky, pole, domy, tak i zdánlivě vnitřních objektů jako myšlenky, pocity, obrazy, nálady. Na to samé odkazuji tisíce let staré zenové hádanky (jaky zvuk vydá strom padající v lese, kdyz kolem není nikdo, kdo by ho slyšel), tak i nejnovější poznatky vědy o kvantové fyzice (štěrbinový experiment).

A to je všechno? Kopat do kotníků jako Návštěvník? Vidím, že jsi opravdu láskou...

Jana už utekla a teď se vydává za návštěvníka aby mohla urážet a nebýt chvíli tou láskou, za kterou se vydává?

Sice jsem byla ve městě, když tohle Návštěvník psal, ale musím potvrdit, že je mým pravým Já.

Tady už se to říkalo víckrát. I Veil měl zdánlivě období, kdy si myslel, že je vědomím, které je vším. Je to všechno jen sen. Dalo by se skoro říct, že vědomí je strážcem prahu .

Zeptej se Honzama, ten měl taky takové období, kdy nebyl absolutně ničím, pár let, a jakým se stal strážcem prahu. Možná by Ti povyprávěl, čím si vším prošel.

Většina tunazdejších místních, bych řekla, má nějaké duchovní zkušenosti.

Může to trvat nějaký čas, než si to sedne.

Nicméně teď chvíli vážně, Veile, zajímalo by mě, jestli, když posloucháš například Jima Newmana, vnímáš z jeho projevu lásku?