K tomu musí člověk dozrát.
Uživatelský avatar
vostalpetr
Příspěvky: 4462
Registrován: úte 08. pro 2015 23:39:45
Nahoru
Re: ŠTASTNOU CESTU KOLEM SLUNCE !
Příspěvekod vostalpetr » pát 17. úno 2023 9:22:55
Co je vlastně principem evoluce ????
No my pocitáři víme,že to bude nepochybně láska,
láska být, existovat, růst, rozmnožovat se,
tedy to čem se říká pudy a u člověka pak pocity....
Láska a touha či vůle, to je vlastně jedno a to samý,
jen ta láska zní vznešeněji a lépe mlít o lásce než o pudech,
to abychom se odlišili od zvířat...
Tak trošku si lhaní do kasy...
A ty pudy se pak projevují jako naše pocity chtění a nechtění,
opět nic špatnýho, zcela v souladu s evolučním programem,
ba někteří potrhlíci považují ty své pocity přímo za sebe samého...
Není s tím žádnej problém,
dokud nedojde k potlačení tužeb nějaku autoritou (rodiče, škola)
načež se takto potlačená vůle k životu zblázní a zacykluje,
a začne se zcela nesmyslně řídit převzatým programem což pak vede k utrpení...
Ty převzatý programy, to jsou náboženství, ideologie, morálky, názor většiny, názor rodičů a školy apd.
Ale jinak touhy fungují zcela přirozeně tak jako napětí a uvolnění.
a oboje je učebním programem jednak k spontánnímu bezáměrnému konání ,
a to druhé je relaxace, čili meditace čili uvolnění od tužeb i od sebe samého...
Lépe se učit od přírodního dění než od pokřivených pitomostí nějakých "mistrů"
Lépe šoustat, nežli se voblbnout nějakou filozofií, která je vcelku namířená proti vůli být,existovat,rozmnožovat se,
což byla Budhova posedlost askezí a potlačení vůle těla,
jak zjistil, tak todle nefunguje,
ale stejně to nedokozal vopusit,
protože nepochopl že touhy je třeba rozvíjet a ne potláčet...
láska být, existovat, růst, rozmnožovat se,
tedy to čem se říká pudy a u člověka pak pocity....
Láska a touha či vůle, to je vlastně jedno a to samý,
jen ta láska zní vznešeněji a lépe mlít o lásce než o pudech,
Jak je to smutné, když někdo musí zaměňovat pudy za lásku, protože opravdovou lásku nikdy nepoznal.
miroslav píše:Být singl není žádný problém - pokud si problém nevytváříme sami.
Harmonický partnerský vztah, to je o něčem jiném. K tomu musí člověk dozrát.
Jaksi nová dimenze bytí. Já-Ty. Ne jen Já-ono.
VOSTÁLNÍK píše:Jak je to smutné, když někdo musí zaměňovat pudy za lásku, protože opravdovou lásku nikdy nepoznal.
Jo ty asi myslíš tydlencty blabla,
tak to jo,
to už je asi někde mimo pudy, co ty potrhlo,
to už je láska nebeská a ne pud sebezachovy jen rozšířený na pud zachování rodu :
Tak si to užij a klidně se poser třeba láskou,
je to tam v návodu :
CO JE TO LÁSKA? - Jaroslav Dušek (2013)
VOSTÁLNÍK píše:Tak si to užij
MILUJ je záležitost energetické výměny
VOSTÁLNÍK píše:MILUJ je záležitost energetické výměny
Něco jako voko za voko,
to bude asi vono...
MILUJ je záležitost energetické výměny, kdy dáváme všechno, co máme. Dáváme všechno, co máme. To je miluj.
Jaksi nová dimenze bytí. Já-Ty. Ne jen Já-ono.
jednota a boj protikladů
Jeden ze základních zákonů dialektiky, vyjadřující zdroj pohybu a vývoje (samopohybu a samovývoje) přírody a společnosti. Zároveň všeobecný zákon poznání. V dějinách myšlení byl tento zákon poznáván nejprve v podobě představ o všeobecném sepětí protikladů, krajností, o jejich střídání a přeměně, o jejich shodě. Z takových představ vyrůstala pak koncepce polarismu (Lao-c', pythagorovci), reprodukující se v různých formách v řadě filozofických škol novověku (F. W. J. Schelling, organicismus). Naivní dialektika odkrývá problém rozporů nejprve v podobě přirovnání (Hérakleitos) a v podobě tzv. aporií. V antické filozofii podal nejpropracovanější učení o jednotě a boji protikladů Platón, v renesanční filozofii pak Mikuláš Kusánský a G. Bruno. V novověké filozofii vytvořil I. Kant učení o antinomiích, J. G. Fichte učení o dialektice aktivity já, G. W. F. Hegel rozvinul učení o jednotě a boji protikladů jako obsahový logický princip. V současné filozofii pozitivismus redukuje protikladnost na opačné póly, které se vzájemně doplňují. Iracionalismus naopak dovádí myšlenku protikladnosti k zásadně neřešitelným antinomiím (tzv. tragická dialektika). Reformismus a pravicový revizionismus hlásají smiřování protikladů, zatímco levicový revizionismus boj protikladů absolutizuje a přeměňuje všechny protiklady na antagonismy. Zákon jednoty a boje protiklaů vyvrací nároky na definitivnost kterékoliv formy bytí v přírodě a ve společnosti, orientuje poznání na odhalování protikladů a přechodného charakteru každé formy, její přeměny ve formu vyšší, když byly vyčerpány její možnosti. Existence dvou krajních pólů – kladu a záporu, pravé a levé strany, severního a jižního pólu atd. vyjadřuje toliko relativně vnější stránku jednoty a boje protikladů. Také tyto póly se vzájemně předpokládají, jsou od sebe neoddělitelné a vzájemně se vylučují. Na základě těchto představ pak metafyzika interpretuje polární protiklady dualisticky. Dialektika se neomezuje na uznávání polarity jevů, nýbrž odhaluje za ní vztahy rozpornosti, protikladnosti, v nichž jedna stránka protikladu vzniká z druhé, jedna v druhou přechází, vzájemně se pronikají a nakonec se rozpor řeší přechodem v něco jiného. Reálné protiklady nemohou existovat vně jejich jednoty. Veškerý pokrok materiální i duchovní kultury se uskutečňuje skrze vznik a rozvoj tendencí, způsobu činnosti, mnohotvárných schopností, forem komunikace, teorií a hodnot, jež jsou vzájemně protikladné. Rozdvojení jednotného na krajní póly je výsledkem toho, že protiklady získávají relativní samostatnost. Chápat pohyb jako důsledek rozporného samopohybu lze důsledně jen tehdy, je-li platnost tohoto principu rozšířena i na samotný proces poznání.
zatímco levicový revizionismus boj protikladů absolutizuje a přeměňuje všechny protiklady na antagonismy.
V současné filozofii pozitivismus redukuje protikladnost na opačné póly, které se vzájemně doplňují.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník