Pavel píše:slovo napsáno - Ano nejdřív myšlenka. Dál probíhá proces bez většího zapojení mysli. Ruka píše a mysl se už zaobírá něčím dalším. Sem tam se vrací a kontroluje. Ale pohyby fungují "samostatně" na prvotní popud. Včera jsem celý večer sledoval tyto "popudy" ale zdá se mi že mne to tak zavřelo v hlavě že i přes to že jsem byl venku a chodil, tak jakobych venku nebyl. Připomělo mi to ptáčka co vletěl do bytu a neustále narážel do skla a ne a ne najít východ. Uklidnit se , podívat se. Víš trochu jsem se na sebe zlobil, třeba mi to není dáno a já sice budu vědět že já neexistuje ale jen v rovině rozumu. Od VĚDĚNÍ ŽE NEEXISTUJE čekám právě podstatné opuštění hektických myšlenkových processů. Jakoby v mé hlavě seděli dva rozumové a přeli se. Pak jsem toho. jich, už měl dost - asi blbnu.
Můžu ale k dobru říct že se mi dařilo celkem překvapivě sledovat nit a návaznost myšlenek - o odsahu ale nemluvím. nic moc.
Asi ti píše - tedy pomocí mých rukou ti odepisuje mysl a za ní stojící "chuť" - chtění ti odepsat.
Asi je za tím myšlenka, chtění zbavit se myšlení, chtění zdbavit se chtění, ale to je asi ten kruh, to sklo. Tak tedy asi zastavit, uklidnit se a podívat se které to okno je to otevřené.
Popostrč mne prosím dál.
Pavel píše:Ano je to tak. Když se dívám pořádně, tak je myšlení, ne já myslím .Pokud bych myslel já tak bych to musel řídit, ovládat, rozhodovat o tom. To a samé je s tím dýcháním, jak píšeš i tím slyšením. Neovládím ani to = je slyšení ne já slyším. Pokud bych to ovládal tak bych to mohl i zastavit a to nemůžu.Tak je to se všemi vjemy.Chápu to dobře? A pak jsou tu ty procesy. Naučil jsem se většinu v dětství. Tělo se naučilo spoustě procesů a už nad nimi nemusí ani přemýšlet. Naučil jsem se otáčet na oslovení "Pavle", možná že 10x stačilo opakovat a už se na základě tohoto výcviku budu otáčet do konce života. Neexistenci já tady však zatím jen konstatuji po tomto myšlenkovém procesu. Není to bytostné, zatím jen myšlenkové. Co dál?
Pavel píše:Ty mi tedy dáváš. Budu psát o sobotě. Co budu vařit a pak i jíst musím vědět vždy dopředu a je to tedy výsledkem myšlenek. Kalkulace, co bylo minule, co kloik stojí atd. Taky chuť a to chuť momentální do toho mluví. Jde to asi takto. Co si udělám zítra? Hmmm, dlouho jsem neměl špenát. Ne, ne, ten ne, musím při tom ještě něco udělat a to při špenát nestihnu. Taky na něj nemám moc chuť. Rychlejší bude upéct kuře s chlebem. Hmmm dobrý tak jo. No a zítra koupím kuře a bude v sobotu na oběd i večeři. Tedy výsledek myšlenky,. Taky ta chuť do toho zasahuje.
Pavel píše:Odkazy jsem viděl. Diskuse jsem přečetl. Dokonce jsem se i zasmál. Nebudu je však komentovat to nebylo v zadání a je to asi i nepodstatné.
Ze zmíněných rozhovorůi jsem tvé odpovědi (názory) přijal jako správné = ano Goro má pravdu, nebo s jeho vývody souhlasím.
Například i mé rozhodnutí jít do tohoto duelu mělo své "důvody" a bylo tedy rozhodnuto na základě předcházejícíh zkušeností. Předcházelo tomu velké množství knih, prožitků a na základě toho posouzení " ANO tomuto věřím, to mne oslovuje, to hraje na mé vnitřní struny.
Zavádí mne to k myšlence. Pokud jsou má rozhodnutí daná tak = vše je tak jak má být a já nemůžu být jinde než kde jsem. Jsem tam kam mne dostaly tisíce předešlých rozhodnutí.
Pavel píše:Ano, je pravda že uvědomění si tohoto je velice osvobozující. Někdy to však cítím tak silně a je to až neskutečné.
Cítím že vše je jak má být. Vědomí sounáležitosti a jakési pokory a propojenosti úplně ale úplně se vším.
Bylo by však úžasné, kdyby se to stalo mou vždypřítomnou součástí.
Trvalé uvědomění.
Pavel píše:Asi ne, vím že k potvrzení neexistence já máme přijít a tudíž se naskýtá odpověď ne, žádné já jsem nenašel.
Ale kdo, nebo co se tady snaží o to dokázat, přijít k tomu vědomí, kdo?
Uvnitř je něco co nechce prohrát, chce postoupit, nechce trpět, nechce tu být za hloupého.
Jestli to není já tak je to "chceč".
Mám obavu jestli jsem dost zralý. Jako bych nemohl překročit určitou hranici. Myšlenky se mi začnou v hlavě vařit a točit v kruhu.
Sem tam někdy, a nevím co je podmětem se vše jeví velice jednoduše a prostě, vše je jasné. Trvá to ale jen chvilku.
Když se snažím odpovědět tak se cítím velice nesvůj. Jakoby mne odpověď "já neexistuje".
a) o něco připravovala
b) jako bych lhal
Vím že já není ale to jen rozumem chci to cítit.
Budu se do sebe čumět dokud nechcípnu já nebo to "já"
Uvnitř je já ztotožněné s myšlenkami o sobě.
Já je tedy jen myšlenka. Má Myšlenka? Čí myšlenka?
Pavel píše:Provádím to, vím že mi to trvá.
Chvilkové pochopení neexistence já , tedy plné uvědomění si toho jsou pro mne jako záblesky a za ty ti moc děkuji a jsem vděčný.
Pavel píše:Děkuji Ti Goro za tvé průvodcovství. Nevím jak dál. Dny se snažím vnímat a pozorovat své myšlenky ale v pracovním procesu, který mne až příliš pohlcuje je to těžké. ZApomínám se a pozornost zcela a dlouhodobě neudržím.
Chvilkové pochopení neexistence já , tedy plné uvědomění si toho jsou pro mne jako záblesky a za ty ti moc děkuji a jsem vděčný.
I obyčejné probuzení má své fáze a plné je až finální. Děkuji Ti, Pavel.
Když se snažím odpovědět tak se cítím velice nesvůj. Jakoby mne odpověď "já neexistuje".
a) o něco připravovala
b) jako bych lhal
Vím že já není ale to jen rozumem chci to cítit.
Budu se do sebe čumět dokud nechcípnu já nebo to "já"
Uvnitř je já ztotožněné s myšlenkami o sobě.
Já je tedy jen myšlenka. Má Myšlenka? Čí myšlenka?
Pavel píše:
Viděl jsem duely a během měsíce všichni hotoví. U sebe to cítím nadlouho
Víš stává se mi když se moc snažím že se dostanu do takového začarovaného kruhu a nahrazuji "pozornost" jen anylyzováním dějů.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník