DUEL 7 - Pavel

[Goro]

Na žádnou vyjímku jsem nepřišel. Ani konatele já jsem nenašel. Vždy je tam myšlenka. Vypadá to že jsem jen kombinace myšlenek a pocitů.
Opravuji, že jsou jen myšlenky a pocity.

Jestliže tedy není žádný proces ani činnost, pro kterou by bylo já potřeba, existuje já? Když v tomhle konkrétním okamžiku zaměříš pozornost na vše, co se děje uvnitř těla, bez ohledu na myšlenky, pocity, reakce, názory a vzpomínky, je tam někde já?

[Pavel]

Ne, já není. To vím - tedy souhlasím a rozumem chápu. Ale pak jsou někdy okamžiky a o ty se snažím, kdy to VÍM, CÍTÍM A ŽIJU TO. Je to velmi osvobozující ale bohužel u mne taky dost prchavé. Chtěl bych to vnímat co nejčastěji. Snad to není sobecké. Tady bych chtěl aby se z toho stal stav co možná nejtrvalejší. V jednom Tvém duelu s nějakou velice vnímavou slečnou jsem tu neexistenci já při čtení ucítil velice silně a myslím že i několik dnů.
Je to jednoduchá otázka ano - ne.
Ne, já tam nikde není ale někdy to vím a někdy to VÍM.

[Goro]

Ne, já není. To vím - tedy souhlasím a rozumem chápu. Ale pak jsou někdy okamžiky a o ty se snažím, kdy to VÍM, CÍTÍM A ŽIJU TO.

Kdo to ví? Kdo souhlasí, chápe? Kdo se snaží, ví, cítí, žije?

Je to velmi osvobozující ale bohužel u mne taky dost prchavé. Chtěl bych to vnímat co nejčastěji. Snad to není sobecké. Tady bych chtěl aby se z toho stal stav co možná nejtrvalejší. V jednom Tvém duelu s nějakou velice vnímavou slečnou jsem tu neexistenci já při čtení ucítil velice silně a myslím že i několik dnů.
Je to jednoduchá otázka ano - ne.
Ne, já tam nikde není ale někdy to vím a někdy to VÍM.

Ještě jsme neskončili. Kdo rozhoduje? Kdo mi píše?

[Pavel]

Dva dny mi to zvoní v hlavě, tohle snad nepřelezu. Nevím co odpovědět. Posuzující já? které vlastně ani není? To nebude asi tou nejlepší odpovědí.
Ego? to je jen jiný výraz pro já. Velké JÁ? poprvé použiju smajlíka protože z těch já, JÁ , eg jsem už blbej
Je to myšlení? Souhrn naučených pravidel, pouček,morálek a rad a rozumů vtěsnaných do hlavy, mysli která je vezme za své
a poté dle těchto matric vše kolem sebe včetně sebe sama hodnotí?
Snažím se najít odpověd ale ta se v hlavě formuje do slov a já to chci cítit.
JAk je to správně, jaká je odpověď ? Kdo tedy píše?
Když se na sebe dívám tak hromada masa a kostí sedící u PC ovládnutá myšlenkou "odepiš " píše a korigující já se snaží aby z toho vyšlo ne uplně jako blbec.
ASi se soustředím víc na odpověď než na otázku.

[Goro]

Dva dny mi to zvoní v hlavě, tohle snad nepřelezu. Nevím co odpovědět. Posuzující já? které vlastně ani není? To nebude asi tou nejlepší odpovědí.
Ego? to je jen jiný výraz pro já. Velké JÁ? poprvé použiju smajlíka protože z těch já, JÁ , eg jsem už blbej
Je to myšlení? Souhrn naučených pravidel, pouček,morálek a rad a rozumů vtěsnaných do hlavy, mysli která je vezme za své
a poté dle těchto matric vše kolem sebe včetně sebe sama hodnotí?
Snažím se najít odpověd ale ta se v hlavě formuje do slov a já to chci cítit.
JAk je to správně, jaká je odpověď ? Kdo tedy píše?
Když se na sebe dívám tak hromada masa a kostí sedící u PC ovládnutá myšlenkou "odepiš " píše a korigující já se snaží aby z toho vyšlo ne uplně jako blbec.
ASi se soustředím víc na odpověď než na otázku.

Jsi blízko. Rozeber ten proces od začátku do konce. Napiš třeba slovo na klávesnici a pak zpětně pozoruj, jak to probíhalo. Příklad při zvednutí ruky - nejdřív myšlenka, ruka se zvedla. - Kdo mi tedy píše?

[Pavel]

slovo napsáno - Ano nejdřív myšlenka. Dál probíhá proces bez většího zapojení mysli. Ruka píše a mysl se už zaobírá něčím dalším. Sem tam se vrací a kontroluje. Ale pohyby fungují "samostatně" na prvotní popud. Včera jsem celý večer sledoval tyto "popudy" ale zdá se mi že mne to tak zavřelo v hlavě že i přes to že jsem byl venku a chodil, tak jakobych venku nebyl. Připomělo mi to ptáčka co vletěl do bytu a neustále narážel do skla a ne a ne najít východ. Uklidnit se , podívat se. Víš trochu jsem se na sebe zlobil, třeba mi to není dáno a já sice budu vědět že já neexistuje ale jen v rovině rozumu. Od VĚDĚNÍ ŽE NEEXISTUJE čekám právě podstatné opuštění hektických myšlenkových processů. Jakoby v mé hlavě seděli dva rozumové a přeli se. Pak jsem toho. jich, už měl dost - asi blbnu.
Můžu ale k dobru říct že se mi dařilo celkem překvapivě sledovat nit a návaznost myšlenek - o odsahu ale nemluvím. nic moc.
Asi ti píše - tedy pomocí mých rukou ti odepisuje mysl a za ní stojící "chuť" - chtění ti odepsat.
Asi je za tím myšlenka, chtění zbavit se myšlení, chtění zdbavit se chtění, ale to je asi ten kruh, to sklo. Tak tedy asi zastavit, uklidnit se a podívat se které to okno je to otevřené.
Popostrč mne prosím dál.

[Goro]

slovo napsáno - Ano nejdřív myšlenka. Dál probíhá proces bez většího zapojení mysli. Ruka píše a mysl se už zaobírá něčím dalším. Sem tam se vrací a kontroluje. Ale pohyby fungují "samostatně" na prvotní popud. Včera jsem celý večer sledoval tyto "popudy" ale zdá se mi že mne to tak zavřelo v hlavě že i přes to že jsem byl venku a chodil, tak jakobych venku nebyl. Připomělo mi to ptáčka co vletěl do bytu a neustále narážel do skla a ne a ne najít východ. Uklidnit se , podívat se. Víš trochu jsem se na sebe zlobil, třeba mi to není dáno a já sice budu vědět že já neexistuje ale jen v rovině rozumu. Od VĚDĚNÍ ŽE NEEXISTUJE čekám právě podstatné opuštění hektických myšlenkových processů. Jakoby v mé hlavě seděli dva rozumové a přeli se. Pak jsem toho. jich, už měl dost - asi blbnu.
Můžu ale k dobru říct že se mi dařilo celkem překvapivě sledovat nit a návaznost myšlenek - o odsahu ale nemluvím. nic moc.
Asi ti píše - tedy pomocí mých rukou ti odepisuje mysl a za ní stojící "chuť" - chtění ti odepsat.
Asi je za tím myšlenka, chtění zbavit se myšlení, chtění zdbavit se chtění, ale to je asi ten kruh, to sklo. Tak tedy asi zastavit, uklidnit se a podívat se které to okno je to otevřené.
Popostrč mne prosím dál.

Vezmeme to postupně. Kdo mi píše? Řeknu ti kdo píše tobě. Tady sedí tělo u notebooku, ruce leží na klávesnici, myšlenky se v hlavě předhánějí, mluví o tom, co napsat, jak to vyjádřit, jak poskládat slova a jak dokončit větu. Cokoli vysloví, prsty okamžitě vyťukávají do klávesnice. Oči pozorují psaný text na monitoru, tělo pomalu a klidně dýchá. Žádné já k tomu není potřeba.

Co třeba dýchání? Kdo dýchá? Je potřeba, aby někdo dýchal? Nebo je to poměrně složitý proces ve kterém se plíce plní vzduchem a okysličují krev. Můžu zastavit dýchání? Kdo by ho zastavil? Myšlenky? Jistě myšlenky mohou na chvíli přikázat zadržet dech, dýchání jako takové ale na dlouho nepřeruší, reakce těla bude silnější. Je tedy někdo kdo dýchá? Ne. Jen dýchání.

Co slyšení? Je někdo kdo uvnitř hlavy naslouchá? Nebo je to jen funkce těla, uši zaznamenávají přes bubínek vibrace ve vzduchu a převádějí ty informace do mozku? Je někdo kdo poslouchá, nebo je jen slyšení?

Věci které si myslíš, že děláš, opravdu je děláš ty, nebo jsou to spíš procesy?
Podívej se třeba kdo jí. Zkus se přistihnout při jídle, jak všechny pohyby těla perfektně a automaticky plní navyklé úkony. Sleduj, jak se tělo krmí. Ze začátku mi to přišlo opravdu vtipné.
Např. když oči namátkou zaznamenaly při chůzi rozvázanou tkaničku, tělo se zastavilo, sehlo a prsty bleskurychle zavázali tkaničku, pak se tělo postavilo a rozešlo se dál. Nebo jak automaticky zrychlilo, aby vyběhlo schody, nebo jak při vstupu do místnosti automaticky sahá po vypínači, nebo jak se podrbeš, aniž bys na to myslel, nebo když tě někdo zavolá na ulici, nejdřív se otočí hlava tím směrem a pak až přijde myšlenka - otočil jsem hlavou. Atd. atd. atd.

Všechny ty věci, aniž bys o nich rozhodoval. A není to tak, že bys o nich rozhodoval mimovolně, protože pak by to přeci nebylo rozhodování. Pozoruj to sám a napiš jak to vidíš.

[Pavel]

Ano je to tak. Když se dívám pořádně, tak je myšlení, ne já myslím .Pokud bych myslel já tak bych to musel řídit, ovládat, rozhodovat o tom. To a samé je s tím dýcháním, jak píšeš i tím slyšením. Neovládím ani to = je slyšení ne já slyším. Pokud bych to ovládal tak bych to mohl i zastavit a to nemůžu.Tak je to se všemi vjemy.Chápu to dobře? A pak jsou tu ty procesy. Naučil jsem se většinu v dětství. Tělo se naučilo spoustě procesů a už nad nimi nemusí ani přemýšlet. Naučil jsem se otáčet na oslovení "Pavle", možná že 10x stačilo opakovat a už se na základě tohoto výcviku budu otáčet do konce života. Neexistenci já tady však zatím jen konstatuji po tomto myšlenkovém procesu. Není to bytostné, zatím jen myšlenkové. Co dál?

[Goro]

Ano je to tak. Když se dívám pořádně, tak je myšlení, ne já myslím .Pokud bych myslel já tak bych to musel řídit, ovládat, rozhodovat o tom. To a samé je s tím dýcháním, jak píšeš i tím slyšením. Neovládím ani to = je slyšení ne já slyším. Pokud bych to ovládal tak bych to mohl i zastavit a to nemůžu.Tak je to se všemi vjemy.Chápu to dobře? A pak jsou tu ty procesy. Naučil jsem se většinu v dětství. Tělo se naučilo spoustě procesů a už nad nimi nemusí ani přemýšlet. Naučil jsem se otáčet na oslovení "Pavle", možná že 10x stačilo opakovat a už se na základě tohoto výcviku budu otáčet do konce života. Neexistenci já tady však zatím jen konstatuji po tomto myšlenkovém procesu. Není to bytostné, zatím jen myšlenkové. Co dál?

Jestli není žádné já, kdo rozhoduje? Kdo rozhodne o tom, co si dáš zítra k obědu?

[Pavel]

Ty mi tedy dáváš. Budu psát o sobotě. Co budu vařit a pak i jíst musím vědět vždy dopředu a je to tedy výsledkem myšlenek. Kalkulace, co bylo minule, co kloik stojí atd. Taky chuť a to chuť momentální do toho mluví. Jde to asi takto. Co si udělám zítra? Hmmm, dlouho jsem neměl špenát. Ne, ne, ten ne, musím při tom ještě něco udělat a to při špenát nestihnu. Taky na něj nemám moc chuť. Rychlejší bude upéct kuře s chlebem. Hmmm dobrý tak jo. No a zítra koupím kuře a bude v sobotu na oběd i večeři. Tedy výsledek myšlenky,. Taky ta chuť do toho zasahuje.

[Goro]

Ty mi tedy dáváš. Budu psát o sobotě. Co budu vařit a pak i jíst musím vědět vždy dopředu a je to tedy výsledkem myšlenek. Kalkulace, co bylo minule, co kloik stojí atd. Taky chuť a to chuť momentální do toho mluví. Jde to asi takto. Co si udělám zítra? Hmmm, dlouho jsem neměl špenát. Ne, ne, ten ne, musím při tom ještě něco udělat a to při špenát nestihnu. Taky na něj nemám moc chuť. Rychlejší bude upéct kuře s chlebem. Hmmm dobrý tak jo. No a zítra koupím kuře a bude v sobotu na oběd i večeři. Tedy výsledek myšlenky,. Taky ta chuť do toho zasahuje.

Takže ve chvíli, kdy se rozhodneš, že bude kuře s chlebem, vycházíš z předchozích zkušeností - to že jsi dlouho neměl špenát, ale špenát trvá dlouho, máš chuť na kuře - rozhodnuto.

Co tohle?
http://krutapravda.wordpress.com/2011/0 ... ozhodnuti/
viewtopic.php?f=36&t=15 (stačí první dvě stránky)

mohlo by to být tak, jak je tam napsáno? Je nějaký případ, kdy to tak neplatí?

[Pavel]

Odkazy jsem viděl. Diskuse jsem přečetl. Dokonce jsem se i zasmál. Nebudu je však komentovat to nebylo v zadání a je to asi i nepodstatné.
Ze zmíněných rozhovorůi jsem tvé odpovědi (názory) přijal jako správné = ano Goro má pravdu, nebo s jeho vývody souhlasím.
Například i mé rozhodnutí jít do tohoto duelu mělo své "důvody" a bylo tedy rozhodnuto na základě předcházejícíh zkušeností. Předcházelo tomu velké množství knih, prožitků a na základě toho posouzení " ANO tomuto věřím, to mne oslovuje, to hraje na mé vnitřní struny.
Zavádí mne to k myšlence. Pokud jsou má rozhodnutí daná tak = vše je tak jak má být a já nemůžu být jinde než kde jsem. Jsem tam kam mne dostaly tisíce předešlých rozhodnutí. Když půjdu zpět a budu je postupně "zdůvoňovat" dojdu ke svému prvnímu rozhodnutí. Ano třeba i rozhodnutí se narodit.
Cítím že odbíhám a tříštím se v tom. Neztrať se mnou trpělivost, prosím.
Uvědomování a prožívání si toho všeho o čem tady píšeme mi trošku trvá - to pro omluvu že nereaguji okamžitě.

[Goro]

Odkazy jsem viděl. Diskuse jsem přečetl. Dokonce jsem se i zasmál. Nebudu je však komentovat to nebylo v zadání a je to asi i nepodstatné.
Ze zmíněných rozhovorůi jsem tvé odpovědi (názory) přijal jako správné = ano Goro má pravdu, nebo s jeho vývody souhlasím.
Například i mé rozhodnutí jít do tohoto duelu mělo své "důvody" a bylo tedy rozhodnuto na základě předcházejícíh zkušeností. Předcházelo tomu velké množství knih, prožitků a na základě toho posouzení " ANO tomuto věřím, to mne oslovuje, to hraje na mé vnitřní struny.

Dobře. Dej si ale pozor na to, abys tomu co říkám jen nevěřil. Ty tomu nesmíš věřit. Musíš se podívat sám. Všechno co tu probíráme je nutné sám prověřit. Nevěř mi ani slovo. Nic z toho co říkám nemusí být pravda. Ve sto mých větách může být jeden chyták, jedna věta špatně, která vše zkazí. Tvůj úkol je všechno prověřit. Testovat to. Hledat, jestli někde není chyba. Najít pravdu.

Zavádí mne to k myšlence. Pokud jsou má rozhodnutí daná tak = vše je tak jak má být a já nemůžu být jinde než kde jsem. Jsem tam kam mne dostaly tisíce předešlých rozhodnutí.

Dobře. Tohle je už tvůj vlastní test a zdůvodnění. Máš pravdu - vše co se doposud stalo, celý tvůj předchozí život a všechna rozhodnutí se řítil přímo do tohohle jediného okamžiku. V milionu drobných "rozhodnutí" jsi nikdy nemohl uhnout ani o milimetr. Není uvědomění si toho osvobozením od výčitek z minulosti?

[Pavel]

Ano, je pravda že uvědomění si tohoto je velice osvobozující. Někdy to však cítím tak silně a je to až neskutečné.
Cítím že vše je jak má být. Vědomí sounáležitosti a jakési pokory a propojenosti úplně ale úplně se vším.
Bylo by však úžasné, kdyby se to stalo mou vždypřítomnou součástí.
Trvalé uvědomění.

[Pavel]

Je to stav bez posuzování a sebeposuzování.

[Goro]

Ano, je pravda že uvědomění si tohoto je velice osvobozující. Někdy to však cítím tak silně a je to až neskutečné.
Cítím že vše je jak má být. Vědomí sounáležitosti a jakési pokory a propojenosti úplně ale úplně se vším.
Bylo by však úžasné, kdyby se to stalo mou vždypřítomnou součástí.
Trvalé uvědomění.

Dobře, došli jsme k tomu, že uvnitř jsou myšlenky, emoce, reakce, návyky, ale žádné já. Nikdo nerozhoduje, nikdo se nedívá, nikdo neslyší. Jsou jen procesy, slyšení, vidění, chození, sezení atd.
Teď je čas se finálně přesvědčit, zda nějaké já ve skutečnosti existuje, nebo ne. Když zaměříš pozornost dovnitř, v tomhle konkrétním okamžiku, je tam nějaké já v jakékoli formě?

[Pavel]

Asi ne, vím že k potvrzení neexistence já máme přijít a tudíž se naskýtá odpověď ne, žádné já jsem nenašel.
Ale kdo, nebo co se tady snaží o to dokázat, přijít k tomu vědomí, kdo?
Uvnitř je něco co nechce prohrát, chce postoupit, nechce trpět, nechce tu být za hloupého.
Jestli to není já tak je to "chceč".
Mám obavu jestli jsem dost zralý. Jako bych nemohl překročit určitou hranici. Myšlenky se mi začnou v hlavě vařit a točit v kruhu.
Sem tam někdy, a nevím co je podmětem se vše jeví velice jednoduše a prostě, vše je jasné. Trvá to ale jen chvilku.
Když se snažím odpovědět tak se cítím velice nesvůj. Jakoby mne odpověď "já neexistuje".
a) o něco připravovala
b) jako bych lhal
Vím že já není ale to jen rozumem chci to cítit.
Budu se do sebe čumět dokud nechcípnu já nebo to "já"
Uvnitř je já ztotožněné s myšlenkami o sobě.
Já je tedy jen myšlenka. Má Myšlenka? Čí myšlenka?

[Goro]

Asi ne, vím že k potvrzení neexistence já máme přijít a tudíž se naskýtá odpověď ne, žádné já jsem nenašel.
Ale kdo, nebo co se tady snaží o to dokázat, přijít k tomu vědomí, kdo?
Uvnitř je něco co nechce prohrát, chce postoupit, nechce trpět, nechce tu být za hloupého.
Jestli to není já tak je to "chceč".
Mám obavu jestli jsem dost zralý. Jako bych nemohl překročit určitou hranici. Myšlenky se mi začnou v hlavě vařit a točit v kruhu.
Sem tam někdy, a nevím co je podmětem se vše jeví velice jednoduše a prostě, vše je jasné. Trvá to ale jen chvilku.
Když se snažím odpovědět tak se cítím velice nesvůj. Jakoby mne odpověď "já neexistuje".
a) o něco připravovala
b) jako bych lhal
Vím že já není ale to jen rozumem chci to cítit.
Budu se do sebe čumět dokud nechcípnu já nebo to "já"
Uvnitř je já ztotožněné s myšlenkami o sobě.
Já je tedy jen myšlenka. Má Myšlenka? Čí myšlenka?

Skvěle, pokračuj.

Klíčem je pozornost. Kdykoli máš čas sleduj co se děje uvnitř. Pozoruj myšlenky, emoce, reakce.
Teď jsem vstal - kdo vstal? Vstalo já? Nebo tělo na pokyn myšlenek. Teď jsem odpověděl - kdo odpověděl? Bylo to já? Nebo přišla myšlenka s odpovědí a pusa je vyslovila? Atd.

[Pavel]

Provádím to, vím že mi to trvá.

[Goro]

Provádím to, vím že mi to trvá.

Není nutné spěchat. Do pondělí tu určitě nebudu.