Bilance

[Goro]

Já vlastně ani přesně nevím co se stalo minule když jsem se probudil.
A třeba taky mi teď pomáhá jeden američan na tom mezinárodním fóru a taky se dějí změny ale nezvládám dešifrovat co se vlastně děje. Tak jsem jako Alenka v říši divů (ačkoliv netuším o čem ten příběh je, použil jsem to snad jako trefné přirovnání)

Existuje já? Kdo sem píše, kdo mluví, kdo rozhoduje, kdo chodí, kdo se dívá, kdo žije tvůj život?
Nechci abys sem psal naučené odpovědi, ani to, čemu věříš. Chci abys napsal pravdivé odpovědi na tyhle otázky.

[Andrew]

Já vlastně ani přesně nevím co se stalo minule když jsem se probudil.
A třeba taky mi teď pomáhá jeden američan na tom mezinárodním fóru a taky se dějí změny ale nezvládám dešifrovat co se vlastně děje. Tak jsem jako Alenka v říši divů (ačkoliv netuším o čem ten příběh je, použil jsem to snad jako trefné přirovnání)

Existuje já? Kdo sem píše, kdo mluví, kdo rozhoduje, kdo chodí, kdo se dívá, kdo žije tvůj život?
Nechci abys sem psal naučené odpovědi, ani to, čemu věříš. Chci abys napsal pravdivé odpovědi na tyhle otázky.

Okay - kdybych řekl v co věřím tak odpověď by byla že je to nějaká "forma života" nebo "vědomí" si uvědomující/prožívající tyto věci/činnosti. (ale to není uspokojující odpověď - apoň pro mě) tak ji pusť, okay.


So...
Existuje činnost psaní. V mysli se vytváří nejlepší odpovědi, které dokáží být vytvořeny a ruce je píší na klávesnici.
Kdo mluví? No mluvení je další cestou komunikace, podobně jako to psaní o řádek výše.
Chození? Tělo chodí a je řízeno myslí - automatické reflexy.
Kdo se dívá? No tak tato je těžší. Moment. (...) Je tu proces dívání, používá se ke stejnému účelu jako psaní a mluvení, další komunikační kanál.
Kdo žije tvůj život? Huh, ještě těžší. Moment. (...) Je tu proces žití. Nevím kdo žije můj život. Mysl operativně řeší neustále věci k žití, a to zcela automaticky, na různých povědomných úrovních.

Existuje já? Myšlenky mě odnáší zpět do myšlenek a nevědomosti. To je pravda. Současný stav. A nevím jak obrátit tento proud.

[Náhled]

Intelekt se dá používat k mnoha věcem. Bez použití intelektu by nejen nebylo možné organizovat například záchranné akce při živelných pohromách, ale nemohl bys ani dělat svoje zaměstnání, třeba to nejobyčejnější.

Tak tento "intelekt" mají zvířata také.

V přemíře potřeby dokazovat druhým jejich nevědomost se lidský intelekt snadno dostane mimo provoz

Organizovala si nějakou záchrannou akci při živelné pohromě nebo si jen dala trochu peněz, když jsi byla o to požádána? Kolik teorii, konceptů, či filosofických děl jsi vytvořila? Vypadá to spíš na to, že intelekt průměrného člověka si přivlastnuje to, co udělal intelekt pár jedinců.
Zájímáš se o život zvířat? Už jsi si uvědomila, jak málo o něm víme a jak proto intelekt průměrného člověka má tendenci ho podcenovat? Myslíš si, že mezi zvířaty není také pár vyjímečných jedinců?
Ale při tomhletom myšlení je jasné, proč vznikl rasismuz na základě podcenování přirodně žijících kmenů, kde se neorganizují akce při živelných pohromách, kde nevznikají teorie a filosofická díla, ale kde není zvíře viděno jako živočich bez intelektu, nýbrž jako bratr s výjímečnými, člověku nepřístupnými vlastnostmi.
Intelekt průměrného člověka je tak omezený, že se bud musí chlubit cizím peřím anebo se musí povyšovat nad ty, kteří se mu slovy nemohou bránit...

[Goro]

Okay - kdybych řekl v co věřím tak odpověď by byla že je to nějaká "forma života" nebo "vědomí" si uvědomující/prožívající tyto věci/činnosti. (ale to není uspokojující odpověď - apoň pro mě) tak ji pusť, okay.

To, v co věříš opravdu není uspokojující odpověď.

Existuje činnost psaní. V mysli se vytváří nejlepší odpovědi, které dokáží být vytvořeny a ruce je píší na klávesnici.
Kdo mluví? No mluvení je další cestou komunikace, podobně jako to psaní o řádek výše.
Chození? Tělo chodí a je řízeno myslí - automatické reflexy.
Kdo se dívá? No tak tato je těžší. Moment. (...) Je tu proces dívání, používá se ke stejnému účelu jako psaní a mluvení, další komunikační kanál.
Kdo žije tvůj život? Huh, ještě těžší. Moment. (...)

Je to pravda?

Je tu proces žití. Nevím kdo žije můj život. Mysl operativně řeší neustále věci k žití, a to zcela automaticky, na různých povědomných úrovních.

Je tu někdo, kdo by žil život?

Existuje já? Myšlenky mě odnáší zpět do myšlenek a nevědomosti. To je pravda. Současný stav. A nevím jak obrátit tento proud.

Koho myšlenky odnáší zpět do myšlenek? Neodpověděl jsi, jestli existuje já. Taky jsi neodpověděl na otázku kdo rozhoduje?

[Návštěvník]

Intelekt průměrného člověka je tak omezený, že se bud musí chlubit cizím peřím anebo se musí povyšovat nad ty, kteří se mu slovy nemohou bránit...

No to je pravda, kdykoli jsem objevil pro sebe něco nového,
zanedlouho jsem zjistil, že tohle bylo už objeveno dávno...

Ale objevování je velká radost, objevit v XXI století ameriku je naprosto stejný, jako když byla objevena ve XIV století,
navíc je to VÁŠ objev, nikoli něco, co jste přijali z druhý ruky,
takže tomu rozumíte mnohem lépe,
není to žádná RADA OD DRUHÉHO, ALE JE TO VAŠE ZKUŠENOST, A TO JE VELKEJ ROZDÍL...

No, ono je objevit a "objevit". Kdyby nebyla od někoho skutečně - i pro tebe - objevená, tak by tě nenapadlo ji "objevovat", protože bys vůbec nevěděl, že existuje.

[teonik]

ahoj Goro
"Chci abys napsal pravdivé odpovědi na tyhle otázky..."
a jaké to jsou ty pravdivé?
každý má k dispozici jen takovou pravdu,jakou vnímá...
jestliže někdo popíše upřímně,co vnímá,a bude to něco jiného,než vnímáš ty,pak co?
@
................

[Andrew]

Existuje činnost psaní. V mysli se vytváří nejlepší odpovědi, které dokáží být vytvořeny a ruce je píší na klávesnici.
Kdo mluví? No mluvení je další cestou komunikace, podobně jako to psaní o řádek výše.
Chození? Tělo chodí a je řízeno myslí - automatické reflexy.
Kdo se dívá? No tak tato je těžší. Moment. (...) Je tu proces dívání, používá se ke stejnému účelu jako psaní a mluvení, další komunikační kanál.
Kdo žije tvůj život? Huh, ještě těžší. Moment. (...)

Je to pravda?

Pravda - zjevný důkaz že něco skutečně je tak jak to je. (dobré si to ověřit osobně)
Zkusím se dnes ještě ponořit do sebe a ověřit to.

Je tu někdo, kdo by žil život?

Em, ty by jsi tu nejraději viděl napsané něco ve smyslu "ne není, protože já neexistuje". Ale lhal bych kdybych to tak napsal, protože to tak pořád nevidím. Mám skoro přečtený ten direct pointing, a netuším co se vám všem stalo. Ty informace tam... JSOU NEUVĚŘITELNÉ. Přitom je to pravda a zdá se, že je to i jednoduché. U mě to ještě neproběhlo.

Existuje já? Myšlenky mě odnáší zpět do myšlenek a nevědomosti. To je pravda. Současný stav. A nevím jak obrátit tento proud.

Koho myšlenky odnáší zpět do myšlenek?

To je vážně dobře položená otázka.
MÉ VĚDOMÍ. (Nebo jen) VĚDOMÍ.

Neodpověděl jsi, jestli existuje já.

Já neexistuje, ale raději bych sem napsal, že to tak i cítím. Snad brzy to už budu moci napsat.

Taky jsi neodpověděl na otázku kdo rozhoduje?

Řekl bych že rozhodování je automatika mysli na základě minulých zkušeností.
Hele to je zajímavé. Potom by všechny ty myšlenky, vzpomínky, atd... měli na sobě nálepky s nápisem "JÁ", a přitom to byli jen jednotlivé krabice naskládané ve skladu. Kde ale žádné já nikdy neexistovalo.
Teda představa je to hezká, nicméně ani tato představa mi nepomohla bych viděl svou historii a naděje pro future jako kusové myšlenky s nálepkami já.


/Dočtu dnes ten direct pointing a napíšu sem něco k tomu
_____
edit: budu pokračovat zítra, zkoušel jsem si nějaká ta cvičení z direct poiting, ale už jsem moc unavený a většina ega už spí, tak se s egem nemůžu navázat silnější spojení

[nop]

vícekrát se říká, že něco není, pak zase jaké je atd. Rád bych opsal něco, co je v beletrii. Spisovatelé se bez našich diskuzí také dotýkají otázek, které nás tak zajímají na JZ, ale píší to po svém, nesouvisle s debatami a JZ. Jsou také zajímavé a neovlivněné debatami.
Zde je takové líčení úvah o Já. Autorka psala velkými písmeny JÁ a tak to opisuji. Děj: profesor psychiatrie se vrací v myšlenkách k nedořešenému případu z minulých let a rozhoduje se napsat dopis. Na procházce má úvahy (opisuji):
„Jak podivně jednáme my, lidé“ myslel si teď profesor. „Jak často jsme připraveni obětovat cokoliv pro požitky našeho těla, našeho hmotného JÁ, jež – jakmile se úplně rozvine – ihned začíná vadnout, degenerovat a stárnout. Takže za nějaká dvě tři desetiletí ani nepoznám v zrcadle sám sebe. A to neříkám nic o narušení vnitřních funkcí, o veškerých neduzích spojených s věkem. Přesto všechna tato pomíjející tělesná schránka vyžaduje naši stálou pozornost a rezolutně vládne nad tím, co jedině je námi. Nad naší neviditelnou duchovní podstatou, nad naším opravdovým JÁ, které každý z nás prociťuje a které právě v tento okamžik uvažuje. Toto naše JÁ je ve svém jádru neměnné. JÁ jsem profesor psychiatrie, který přijel do Londýna...., ale totéž já bylo kdysi chlapcem a dodnes žije uvnitř mne. Od té doby se vyvinulo, krystalizovalo a vstřebalo do sebe své i cizí poznatky. Myšlenky jiných, roztroušené v staletích a uchované v knihách, vešly do mého JÁ, staly se jeho součástí a budou přetrvávat do posledního okamžiku života... Jaké by bylo štěstí, kdybych mohl říci prostě a křesťansky: až na věky věků!“....
Byl u konce parku.
„Tento sychravý večer, moje myšlenky a pohled na večerní Piccadilly, jestlipak zůstanou v mé paměti a vejdou do mého JÁ, nebo budou zapomenuté a navždy setřené, jak bylo setřeno tisíce jiných kdysi prožitých večerů? Kdybych to všechno popsal v dopise, zachovalo by se to nejenom pro mne, ale vešlo by to i do vědomí a stalo se součástí JÁ toho člověka, který by je přečetl.“
(Nonna Auská: Země neandertálců, v 1. vydání 2009 na straně 150)

[Jarda Malej]

Zkusím se dnes ještě ponořit do sebe a ověřit to.

Zkusit se (nejlépe ihned ) pustit do práce, která mi stále odsouvána už nějaký čas padá na hlavu
(proto mám s tou hlavou potíže), to bývá v jistých duchovních kruzích poměrně nepopulární.
Avšak zatím co my každý den vysedáváme u počítače v planém žvanění o tom, jestli existuje a nebo neexistuje nějaké já,
naší práci za nás nikdo neudělá.
Ona však stále čeká a nám je z toho stále hůř, protože ten neuklizený bordel se hromadí jek kolem nás, tak hlavně v podvědomí.

Ať se nám to líbí a nebo ne, před vlastním životem nelze předčasně utéct na internet do jakéhosi ne-já
a veřejně tohle prohlašovat či dokonce učit bez znalostí potřebných souvislostí, je nezodpovědné.
Výšiny sebepoznání jsou nedostupné lidi, kteří hledají ve spiritualitě únik sami před sebou.
Čím dříve na to přijdeme, tím lépe pro nás i naše okolí.
Mnohému z bolestínských lenochů se rozsvítilo až při pracovní terapii v některém z léčebných zařízení, pokud se tam dostal včas.

[Goro]

ahoj Goro
"Chci abys napsal pravdivé odpovědi na tyhle otázky..."
a jaké to jsou ty pravdivé?
každý má k dispozici jen takovou pravdu,jakou vnímá...
jestliže někdo popíše upřímně,co vnímá,a bude to něco jiného,než vnímáš ty,pak co?
@
................

"Každý má k dispozici jen takovou pravdu, jakou vnímá" - abych to vysvětlil, jestliže někdo věří v existenci já jako oddělené entity, je pravda, že to tak vnímá, že v to věří. To ale neznamená, že v co věří je pravda. Můžeš říct, že je pravda, že to tak vnímá, což ale neznamená, že to co vnímá je opravdu tak.

Pokud chci pravdivé odpovědi na otázky, chci pravdu nikoli o tom, jak to vnímá, ale pravdu, jak to ve skutečnosti je. Dojít k pravdě o tom, jak to ve skutečnosti je, chce upřímnost a schopnost testovat vlastní předpoklady, jestli se zakládají na pravdě, jestli fungují opravdu tak, jak je věřeno, že fungují.

[Goro]

Zkusím se dnes ještě ponořit do sebe a ověřit to.

Zkusit se (nejlépe ihned ) pustit do práce, která mi stále odsouvána už nějaký čas padá na hlavu
(proto mám s tou hlavou potíže), to bývá v jistých duchovních kruzích poměrně nepopulární.
Avšak zatím co my každý den vysedáváme u počítače v planém žvanění o tom, jestli existuje a nebo neexistuje nějaké já,
naší práci za nás nikdo neudělá.
Ona však stále čeká a nám je z toho stále hůř, protože ten neuklizený bordel se hromadí jek kolem nás, tak hlavně v podvědomí.

Nikdo tě nenutí tu sedět a planě žvanit. Nikdo tě nenutí to ani číst. Za plané žvanění považuji spíš než snahu někomu pomoci, jednoduché a generalizované odsudky pronášené povýšeně, přesně tak jak předvádíš.

Ať se nám to líbí a nebo ne, před vlastním životem nelze předčasně utéct na internet do jakéhosi ne-já

Před ne-já nemůžeš utéct. Ne-já je ve skutečnosti i podstata tvého života. To, že si stavíš v hlavě koncepty o existenci já na tom nic nemění, kromě toho že věříš v něco co neexistuje a podřizuješ tomu celý život.

a veřejně tohle prohlašovat či dokonce učit bez znalostí potřebných souvislostí, je nezodpovědné.
Výšiny sebepoznání jsou nedostupné lidi, kteří hledají ve spiritualitě únik sami před sebou.

Já vidím spíš nezodpovědnost v tom netestovat, zda se předpoklady z kterých vycházíš zakládají na pravdě. Sousloví "výšiny sebepoznání" mi z hlediska neexistence "sebe" přijde jako protimluv a lživá iluze.

Čím dříve na to přijdeme, tím lépe pro nás i naše okolí.

A na co vlastně? Co se snažíš říct? Nehledat pravdu? Tak ji nehledej. Nikdo tě nenutí.

Mnohému z bolestínských lenochů se rozsvítilo až při pracovní terapii v některém z léčebných zařízení, pokud se tam dostal včas.

Tohle má být skrytá výhružka. Je úsměvné, jakou všechnu špínu je člověk schopen nakydat na něco, o čem nic neví, aby se nemusel zamyslet, jestli to náhodou nemůže být pravda.

[Goro]

Em, ty by jsi tu nejraději viděl napsané něco ve smyslu "ne není, protože já neexistuje". Ale lhal bych kdybych to tak napsal, protože to tak pořád nevidím. Mám skoro přečtený ten direct pointing, a netuším co se vám všem stalo. Ty informace tam... JSOU NEUVĚŘITELNÉ. Přitom je to pravda a zdá se, že je to i jednoduché. U mě to ještě neproběhlo.

Přijde mi to zvláštní, protože jsi psal tohle:

Já tu není jsou to jen systémy jako to tělo, reakce, myšlenky atd.
Tu novou svobodu bych popsal asi takto:
První věc je osvobození (odztotožnění) od mysli, myšlenek, já, doměnek, paměti, vnitřního soudce a obviněného, pochybností ... .
Druhá věc je nicota, je to spíš pocit, vniřního nic, co zvláštně uklidňuje.
Třetí věc je zanikání oddělenosti, možná to souvisí s tou nicotou, ale najednou prostě psychologický strach, neurotické chování.. mizí. Zbývá tu klid.
Čtvrtá věc je změna vnímání, řekl bych že ego balí kufry a začíná se stahovat. Vědomě na to dohlížím, tím že když příjde nějaká myšlenka a namíří na mě kolt, sice mě to ještě překvapí, ale pak si už jen uvědomím že je iluzí a jsem v klidu.
Dnes jsem slyšel o jednom člověku po odstotožnění, který říkal, že po odstotožnění to bylo jako být nahý. Naked. Nemyslel to jako fyzicky nahý, ale svlečené všechny masky a zátěže mysli, které si člověk sebou tahá. Prostě to vše odložit, a jen tak stát.

Možná to co v takové chvíli kdy vše odložím a jen tak stojím... možná to co cítím - cítím poprvé v životě, ale možná jsem to cítil kdysi dávno když jsem byl dítě a mohl jsem být tím čím jsem opravdu byl. Kdo ví. Ale dnes si tak připadám, svobodný s pocitem že je to O.K. takhle být.

Byl jsem egocentrická výkonná svině nebo stroj, jo tím jsem opravdu byl. A teď mám radost, protože tahle chladná maska je iluze, a je načase ji odložit.

[Návštěvník]

ahoj Goro
"Chci abys napsal pravdivé odpovědi na tyhle otázky..."
a jaké to jsou ty pravdivé?
každý má k dispozici jen takovou pravdu,jakou vnímá...
jestliže někdo popíše upřímně,co vnímá,a bude to něco jiného,než vnímáš ty,pak co?
@
................

"Každý má k dispozici jen takovou pravdu, jakou vnímá" - abych to vysvětlil, jestliže někdo věří v existenci já jako oddělené entity, je pravda, že to tak vnímá, že v to věří. To ale neznamená, že v co věří je pravda. Můžeš říct, že je pravda, že to tak vnímá, což ale neznamená, že to co vnímá je opravdu tak.

Znamená to, že ty tvoji pravdu nevnímáš, Goro? Jak tedy dojdeš k názoru, že je něco pravda?
Mimochodem: jak to vypadá s existencí já jako neoddělené entity?

Pokud chci pravdivé odpovědi na otázky, chci pravdu nikoli o tom, jak to vnímá, ale pravdu, jak to ve skutečnosti je. Dojít k pravdě o tom, jak to ve skutečnosti je, chce upřímnost a schopnost testovat vlastní předpoklady, jestli se zakládají na pravdě, jestli fungují opravdu tak, jak je věřeno, že fungují.

Jinak řečeno, musí tvrdit to co ty.

Jsi si vědom, že každý, kdo bude hájit svoji pravdu, bude (či může) argumentovat stejně jako ty a to i když to bude úplně jiná pravda než ta tvoje?

Proč nepíšeš raději: Hledal jsem "já" a nenašel jsem ho. Od té doby se cítím lépe. Můžete to také zkusit a třeba dojdete to k tomu samému a hlavně - budete se cítit lépe.

A ne: Když nenajdete tuto pravdu (samozřejmě jedinou a absolutní ), tak jste nebyli dost upřimní a schopní testovat vlastní předpoklady atd.atd...
(Tento způsob hájení "pravdy" je typický pro dogmatiky.)

[Goro]

Znamená to, že ty tvoji pravdu nevnímáš, Goro? Jak tedy dojdeš k názoru, že je něco pravda?

Odpověď byla níže - Dojít k pravdě o tom, jak to ve skutečnosti je, chce upřímnost a schopnost testovat vlastní předpoklady, jestli se zakládají na pravdě, jestli fungují opravdu tak, jak je věřeno, že fungují.

Mimochodem: jak to vypadá s existencí já jako neoddělené entity?

Nevím, na co se ptáš. Zkus to víc rozvést.

Jsi si vědom, že každý, kdo bude hájit svoji pravdu, bude (či může) argumentovat stejně jako ty a to i když to bude úplně jiná pravda než ta tvoje?

To je právě ono. Neexistuje něco jako moje nebo tvoje pravda. Pravda je objektivní. Pokud někdo něco vidí, jako svoji pravdu, je to většinou lež. Mícháš znovu dvě věci, které jsem vysvětloval, že jsou oddělené. Když někdo něco nějak vnímá či v to věří - mícháš pravdu o tom, že to tak vnímá či v to tak věří a pravdu o tom, jestli to, jak to vnímá či jak v to věří, se zakládá opravdu na pravdě. Vidíš ten rozdíl?

A navíc - ačkoli někdo může argumentovat jako já (i když nevím moc co tím chceš říct, možná kdybys dal příklad zjistil bys, že nepravda lze snadno vyvrátit), neznamená to automaticky, že pokud budeme tuto argumentaci zkoumat, zda je to skutečně tak, dojdeme k závěru, že to tak skutečně je.

Proč nepíšeš raději: Hledal jsem "já" a nenašel jsem ho. Od té doby se cítím lépe. Můžete to také zkusit a třeba dojdete to k tomu samému a hlavně - budete se cítit lépe.

A ne: Když nenajdete tuto pravdu (samozřejmě jedinou a absolutní ), tak jste nebyli dost upřimní a schopní testovat vlastní předpoklady atd.atd...
(Tento způsob hájení "pravdy" je typický pro dogmatiky.)

Zeptal jsem se Andrewa, jestli to co napsal je pravda. Co tě na tom popuzuje? Snažím se z něj dostat odpověď, za kterou si bude stát. Jestli to bude skutečně pravda můžeme zkoumat přesně tak, jak popisuju.

[Návštěvník]

ale pro toho, kdo má odvahu se podívat pravdě do očí, že není ničím, v kom zcela zmizí strach o sebe a o to co má a dovolí si otevřít srdce tak dokonale, že nenalezne nic, co by nepřijal a čím by nebyl, to rozmanitě popsané bude srozumitelné a stejné.

A proč si myslíš, že je k najití své pravdy potřeba odvaha? Protože to tak bylo u tebe? A proč už zase vnucuješ svoji pravdu jako dogma - což mimochodem dokazuje, že tvé srdce je zavřené.

Dokud se sami nepodíváme pravdě do očí, tak jsou nám všechny tyhle popisy k ničemu.

Pravdu si musí každý najít sám. Přebírat pravdu druhých nikam nevede.

Ale pokud nám pomohou odložit strach a stanout tváří v tvář holé pravdě, tak jsou tím nejlepším, co lze nabídnout.

Vypadá to na to, že jsi měla či máš velké problémy se strachem.

[Návštěvník]

Pravdu si musí každý najít sám... ... ...

Nalezení pravdy vede ke spokojenosti. Takový člověk nemá nutkání všem kolem dokazovat jejich omyly.

[Návštěvník]

Znamená to, že ty tvoji pravdu nevnímáš, Goro? Jak tedy dojdeš k názoru, že je něco pravda?

Odpověď byla níže - Dojít k pravdě o tom, jak to ve skutečnosti je, chce upřímnost a schopnost testovat vlastní předpoklady, jestli se zakládají na pravdě, jestli fungují opravdu tak, jak je věřeno, že fungují.

Takže důkaz pravdy je pro tebe, když si myslíš, že jsi byl dost upřimný a schopný při jejím hledání?

Není to spíš tak, že ti tu pravdu, co tady ted propaguješ, naservíroval někdo jiný se s stejnými argumenty - "Dojít k pravdě o tom, jak to ve skutečnosti je, chce upřímnost a schopnost testovat vlastní předpoklady, jestli se zakládají na pravdě, jestli fungují opravdu tak, jak je věřeno, že fungují."

Jestli to tak je, tak je mi už jasné, proč mi nedokážeš zodpovědět moje otázky a jen pořád dokola omíláš to samé.

[Návštěvník]

Obžalovaní, vstaňte!

[Návštěvník]

Pravdu si musí každý najít sám... ... ...

Nalezení pravdy vede ke spokojenosti.

To určitě.

Takový člověk nemá nutkání všem kolem dokazovat jejich omyly.

A to jsou tvoje představy o člověku, který nalezl pravdu?

[Návštěvník]

Obžalovaní, vstaňte!