Dotaz od Miroslava

[Malý Vlk]

Teď mě napadá, jestliže je to absolutno, tak vlastně také nemůže mít žádný konec. Vždyť musí obsahovat i aspekt nekonečnosti...

No těch aspektů je tam více než jen tento,
ale z tohoto je třeba vidět, že ten stav musí být ještě "před" časem i před prostorem,
nebot oboje jsou věci stvořené,

a tak to nekonečno a věčnost musí být jak "před" ale samozřejmě i "v" čase a prostoru

Jaký stav máš na mysli? Myslíš vidění neexistence já?

Díky, Vostapetře!
Malý Vlk

[Malý Vlk]

No nemáš za co...
Jen jsem ti chtěl odpovědět na tvou otázku
a samozřejmě jsem také chtěl, aby se všichni zúčastnění pobavili,
což se snad povedlo...


PS.
jinak já většinou používám pro mě nepříliš jasně znějící a vyjadřující slova vyhledávač na SEZNAMU,
ale dá se použít vyhledávač na GOOGLU,
dokonce i tady na poradně je vyhledávač,
a to vpravo nahoře...

Díky.
V čem konkrétně ti učení Dzogčhen pomohlo? Zažil jsi to, čemu my spící říkáme seberealizace?

Díky, Vostalpetře!

Malý Vlk

[Malý Vlk]

Díky, Vostalpetře!

Podal jsi mi vskutku vyčerpávající odpověď. Domnívám se však, že poradna by mohla fungovat na bázi předávání osobních zkušeností. Doporučil jsi mi Dzogčhen, proto mě zajímají tvé zkušenosti s ním a tvé výsledky.

Je tam řekněme klid a prázdno (bez hranic a bez vztahování se k něčemu)
Když to řekneš jako třeba Goro, no tak objevíš nějakej klid a prázdno které se k ničemu nevztahuje

Ty jsi klid a prázdno objevil?

Moje zkušenost je,
že většinu těch kvalit mineš, prostě si je neuvědomíš,
v realizaci samotné si je pak samozřejmě uvědomíš,
jenže protože jsi s nimi nepracoval,
tak po určitém čase ta realizace "spadne" a opět skončíš v egu, dojde jen k časově omezené realizaci Já

Bezva, díky! Osobní zkušenost je neocenitelná a dokáže předat více, než co jiného...
Tobě se to stalo? To spadnutí? Ptám se proto, že z toho mám také strach, totiž, že se "to" neudrží.

Myslíš vidění neexistence já?

No k tomuto uvědomění dojdeš skze ten stav přirozeně klidné mysli,
nikoli ovšem nějakým hodně omezeným vhledem,
v kterém zůstane spousta připoutaností,
takže máš pak spoustu problémů,
a taky v budoucnu budeš mít

Ty jsi došel k tomuto uvědomění?

V čem konkrétně ti učení DZOGČHEN pomohlo?

V tom, že tam jsou všechny ty kvality co tam mají být,
je prostě dobrý mít auto o čtyřech kolech,
i když samozřejmě i auto s 3,2,1, kolem také pojede
(to je jen přirovnání)

Promiň, to mi ale neříkáš, v čem ti to učení pomohlo. Popisuješ jen, že jsou tam všechny kvality, které tam mají být.
V čem ti to učení pomohlo?

Díky moc!
Neber mě jako kverulanta, jen hodně dám na osobní zkušenosti.

Malý Vlk

[Dan]

Je tam řekněme klid a prázdno (bez hranic a bez vztahování se k něčemu)
Když to řekneš jako třeba Goro, no tak objevíš nějakej klid a prázdno které se k ničemu nevztahuje

Dojde ti, že na tom místě kde si myslíš že sídlíš, někde hluboko v mozku, tam odkud všechno pozoruješ a odkud vymýšlíš myšlenky, není nic, že ty nejsi a ať už o sobě přemýšlíš sebevíc, žádné místo nebo bytost s názvem já nenajdeš. Dojde ti, že je jen jedno velké nic, bezrozměrné, ve které se myšlenky samovolně vynořují a zase odplouvají.

Bezva, díky! Osobní zkušenost je neocenitelná a dokáže předat více, než co jiného...

Vlastní zkušenost ti dá všechno.

Tobě se to stalo? To spadnutí? Ptám se proto, že z toho mám také strach, totiž, že se "to" neudrží.

Ne. Nedojde k "časově omezené realizaci" nebo co, jaká blbost. K uvědomění ne-já buďto dojde, nebo ne. Žádné možná. Jakmile je vzorec uviděn, navždy bude zapamatován.
Samozřejmě, po osvobození se můžeš rozhodnout že "hotovo" a už nebudeš dělat nic. Potom se to ale "neudrží" a mysl bude pracovat dál starým způsobem myšlení.
Všem problémům a iluzím a představám v hlavě budeš dál věřit a nic se nezmění, pokud je znova neprozkoumáš z nového pohledu.

Dan

[Návštěvník]

Ne. Nedojde k "časově omezené realizaci" nebo co, jaká blbost. K uvědomění ne-já buďto dojde, nebo ne. Žádné možná. Jakmile je vzorec uviděn, navždy bude zapamatován.
Samozřejmě, po osvobození se můžeš rozhodnout že "hotovo" a už nebudeš dělat nic. Potom se to ale "neudrží" a mysl bude pracovat dál starým způsobem myšlení.
Všem problémům a iluzím a představám v hlavě budeš dál věřit a nic se nezmění, pokud je znova neprozkoumáš z nového pohledu.

Dokud se nesjednotí pojmy, každý chápe pod stejným výrazem něco jiného.

"Všem problémům a iluzím a představám v hlavě budeš dál věřit a nic se nezmění, pokud je znova neprozkoumáš z nového pohledu" čili v mysli reaguješ a v důsledku toho i jednáš postaru. Právě tomu se říká "časově omezená realizace".

Neomezená je, teprve když už postaru nejednáš a všechny svoje reakce rozpoznáváš jako "ničí" reakce.

[Návštěvník]

Ne. Nedojde k "časově omezené realizaci" nebo co, jaká blbost. K uvědomění ne-já buďto dojde, nebo ne. Žádné možná. Jakmile je vzorec uviděn, navždy bude zapamatován.
Samozřejmě, po osvobození se můžeš rozhodnout že "hotovo" a už nebudeš dělat nic. Potom se to ale "neudrží" a mysl bude pracovat dál starým způsobem myšlení.
Všem problémům a iluzím a představám v hlavě budeš dál věřit a nic se nezmění, pokud je znova neprozkoumáš z nového pohledu.

Dokud se nesjednotí pojmy, každý chápe pod stejným výrazem něco jiného.

"Všem problémům a iluzím a představám v hlavě budeš dál věřit a nic se nezmění, pokud je znova neprozkoumáš z nového pohledu" čili v mysli reaguješ a v důsledku toho i jednáš postaru. Právě tomu se říká "časově omezená realizace".

Neomezená je, teprve když už postaru nejednáš a všechny svoje reakce rozpoznáváš jako "ničí" reakce.

a nejen "svoje" reakce, nýbrž i reakce "druhých" jsou rozpoznávány jako dění běžící si vlastním rytmem, jak Balskekar výstižně nazývá tzv. životaběhem ... bez osobního autorství jednotlivce ...

že lze a také dochází i přes jasné uvědomění ne-já (jak to nazývá Dan) že to sklouzává do starých kolejí je celkem běžná záležitost ... takže to je teprvá začátek "uvidět to" ... tendence ztotožňování se pořád s ne-já tímto nemusí být nadobro vymazána ... spíš mi přijde, že je to výjimečná záležitost

[Dan]

Koncept? Jaký koncept?

Přímá zkušenost je odpověď.

[Malý Vlk]

Bezva, díky! Osobní zkušenost je neocenitelná a dokáže předat více, než co jiného...

Vlastní zkušenost ti dá všechno.


Dan

BUM!
Direct. Přímo do vlčího čumáku. Až se mi zajiskřilo v očích.
A kiš kiš, nebolí, nebolí! Víš proč? Právě pro to zajiskření...

Dane, díky!

Malý Vlk

[Dan]

BUM!
Direct. Přímo do vlčího čumáku. Až se mi zajiskřilo v očích.
A kiš kiš, nebolí, nebolí! Víš proč? Právě pro to zajiskření...

Dane, díky!

Malý Vlk

Jsem kdykoliv po ruce, stačí poslat zprávu

[Návštěvník]

JÁ NEJSEM NÍČÍM : JÁ JSEM VŠÍM


ATD.

to jsou dvě stránky jedné mince ... pokud jsem něco vymezeného vůči ostatnímu, nemůžu být vším ... když jsem vším, musím být ničím ... jedno bez druhého nejde

je jedno jestli to nahlédnu ze strany zkoumání sebe sama nebo pomocí totálního odevzdání /se/

[Návštěvník]

to jsou dvě stránky jedné mince

No mně to neříkej

tohle vlákno je věnováno Gorovu konceptu "já nejsem ničím"

já jen poukazuji k tomu ZMRDANÝMU FILOZOFICKÝMU KONCEPTU: že to mají být dvě strany jedné mince...

já nejsem ničím ? snad k tomu, že já neexistuje ...

no když se upne jen k tý jedný stránce, tak to, že nic jinýho než Já tu není nemá šanci k uvědomění ...

stejně jako když se upne na to že já jsem vším, tak z toho zůstává přesvědčení osvícené já, které je vším tj. pupkem světa ...

[Návštěvník]

Takže pokud někdo nahlídne, že "já neexistuje"
tak by měl také nahlídnout pomocí tohoto poznání i že "Vědomí je"

No ale pokud OPRAVDU nenahlídneme že "já neexistuje" pak zcela zákonitě nemůžeme nahlídnout druhou stranu,
a hovořit o nějaký realizaci, je hodně pčředčasný...

to rozhodně ... ale k tomu musí prostě dojít ...

buď tu to sebe-uvědomění je nebo zastřeno ...

[Návštěvník]

tak je s tím samozřejmě problém,
ale cílem metody "já jsem vším" je jednobodová mysl, a přítomnost, celek (jenž byl dříve rozdělen) je sjednocen v jedno,
ale musím do toho zahrnout samozřejmě i sebe, coby dříve oddělenou osobu

no já teda nevím ... s tou jednobodovou pozorností ... u mně to je tak, že tohle mám spojený s cílenou koncentrací na jeden bod ...

a to je výborný k tomu, když je silná tendence v roztříštěnosti mysl ... že ji to pomáhá sjednotit, posiluje ...

kdežto to není nic jiného než Já je naopak uvolněná mysl, volně průchozí, pozornost přirozeně uvolněná tak, že se do ní vejde naprosto všechno co je a jak je ... setře to hranici mezi objektem a sebjektem ...

ale to jsem opravdu hodně slyšel, že bez jednobodový pozornosti to nejde ... než jsem se vytentonoval na nějaký silový koncentrace a všechno to doslova pustil a jen jsem při tom byl plně účasten ... kupodivu se to samovolně uvolnilo ... křeč zúženého vědomí povolila ... sama ...

konzultoval jsem to se svým Učitelem a má stejnou zkušenost ... ale možná to jde přes jednobodovou koncentraci ... mně to spíš připadá, jako pomůcka, když se někdo nedokáže uvolnit, tak se nejdřív zatnou svaly, aby mu to umožnilo uvědomit si to následný uvolnění ...

ale fakt nevím ...

[Návštěvník]

ale co to je koncentrovat se na samou přitomnost ?

u mne došlo pouze k tomu, že jak jsem to všechno pustil, teda konkrétně veškerou snahu pozornost někam rvát a někde jí držet ... a zůstal v pouhým uvědomění (se), že došlo samovolně k totální uvolnění doslova k rozprostření ... v okamžiku ... prostě v mžiku ... naprosto přirozený stav sebe sama ... ale není na tom naprosto nic zvláštního, zažíváme to všichni denně, jen si toho nevšímáme ... nemůžu si pomoc, ale prostá účastná všímavost (bdělost) je základ ... bez toho vše marno

[Návštěvník]

a myslej si, že se tam dostali pomocí ÚSILÍ,
...

usilím rozhodně ne ... naopak ta usilovná snaha tomu uvědomění brání ... vytváří tu křeč, ale ta křeč je dobrá, když se to bere jako pomůcka k uvědomění uvolnění ... jako třeba pořádný hluk, umožní uvědomit si hodnotu ticha ... atd.

no tohle jsou dost zajímavý záležitosti ... mám za to, že se to nejspíš nedá nějak paušalizovat, protože jsme holt různí i když podstaty jedné a té samé

jsem měla zvláštní zkušenost s jedním kámošem, který žil neustále v permanentní svalové křeči, celý jeho tělo bylo až zkroucený včetně rukou, které měl neustále sevřené v pěst ... bylo mu pochopitelně velmi zle i po psychické stránce a tak jsme spolu zkoušeli jen prostou uvolňovací techniku z jógy, aby si mohl chvíli vydechnout a zarelaxovat ... jenže se ukázalo, že vůbec není schopen uvolnit svaly rukou, nohou ... tak jsme to zkoušeli právě naopak přes zesílení toho napětí, doslova se zatnul a držel jenže to dlouho nevydržel a organismus se doslova sám uvolnil ... a uvolnil se tak, že povolila ta dlouhodobá celková křeč ... pokračovali jsme už tradiční formou a docházelo k tomu, že při jisté míře uvolnění dostával křečovité záchvaty do svalů na nohou ... celý to vypadalo jako vzhůru nohama, ale postupně se to ustálilo a uvolnilo ... kdyby mi to někdo vyprávěl, tak tomu nebudu věřit ... dopadlo to s ním výborně, jak se mu uvolnilo tělo, polevila i psychika, kluk co nebyl schopen téměř přímé komunikace, zadrhával se stal vedoucím humanitárního projektu, srší energií ... takže fakt paušalizovat se nedá ...

přes vystupňování křečí došlo k uvolnění, proto mne napadlo to přirovnat k tém cílené koncentraci ... že i přes to se jistě dá ... protože to neudržíš věčně

[praktik]

... že jak jsem to všechno pustil, teda konkrétně veškerou snahu pozornost někam rvát a někde jí držet ... a zůstal v pouhým uvědomění (se), že...

To se snadno řekne. Potíž je akorát v tom, že naše tlačení na pilu probíhá podvědomě, silou úměrnou svému odporu k tomu, s čím jsme kdysi udělali špatnou zkušenost... a teď takové postoje vidíme jako příčiny utrpení... upozorňujeme, varujeme před nimi...

Podvědomý odpor k nim tak váže část naší pozornosti a my o tom nemáme ani potuchy, natož ho pozorovat... jsme nesení spontánním odporem k tomu, co považujeme za chyby nebo blbosti...

[Návštěvník]

s tím tlačením na pilu ... respektive usilovnou snahou čehosi dosáhnout ... nazývat to chybou nevidím zrovna příhodným ... spíš jde o to, zjistit nebo upozornit jak se to chová ...

je to podobné jako vyvíjet usilovnou a cílenou snahu o usnutí ...

[praktik]

s tím tlačením na pilu ... respektive usilovnou snahou čehosi dosáhnout ... nazývat to chybou nevidím zrovna příhodným ... spíš jde o to, zjistit nebo upozornit jak se to chová ...

je to podobné jako vyvíjet usilovnou a cílenou snahu o usnutí ...

Ano, rozpoznat míru své potřeby a z ní vyplývající snahy druhého na něco upozornit... Vodítkem může být, že vnímám jako důležité, aby svůj omyl konečně prohlídnul

Nejde o upozornění jako takové, ale o nutkavou energii, která přitom člověka pohání... a čím důležitější nám připadá na ten omyl upozornit, tím víc je v tom neuvědomovaných emocí, které souvisejí s vlastní minulostí

[Návštěvník]

s tím tlačením na pilu ... respektive usilovnou snahou čehosi dosáhnout ... nazývat to chybou nevidím zrovna příhodným ... spíš jde o to, zjistit nebo upozornit jak se to chová ...

je to podobné jako vyvíjet usilovnou a cílenou snahu o usnutí ...

Ano, rozpoznat míru své potřeby a z ní vyplývající snahy druhého na něco upozornit... Vodítkem může být, že vnímám jako důležité, aby svůj omyl konečně prohlídnul

Nejde o upozornění jako takové, ale o nutkavou energii, která přitom člověka pohání... a čím důležitější nám připadá na ten omyl upozornit, tím víc je v tom neuvědomovaných emocí, které souvisejí s vlastní minulostí

když je tu nutkavá potřeba (jakákoliv) něco dělat, tak to samozřejmě souvisí nějakou silnou zkušeností v minulosti, která ještě nebyla zcela zpracovaná a má otisk v CNS a holt se při aktivaci spouštěčem má tendenci projevit ...

[praktik]

objeví se nějaká myšlenka v reakci, budto ji jen pozoruji a nic mně neříká,
nebo mě zaujme a pak se na ni koncentruju a napíšu odpověd,
a to je ono...

Jo, a je to dobrá příležitost si všímat, kolik je v tom psaní neuvědomované snahy obhájit, že tak je to správně. To při psaní nevidíš, pozná se to jen, když na to mrkneš dodatečně, nebo v případech, když někdo odpoví ostře nesouhlasně. S lidma kolem sebe se bavíš o běžném provozu, ne o těchhle věcech, tak to nemá šanci vylézt do vědomí. Pro tohle jsou diskuse užitečný a často i zajímavý