Poradna zdarma

Honzam píše:Protože život není pohybující se forma, ale vědomí.

Naše nedorozumění vyplývá z různých slov, kterými označujeme to samé.

Ahoj Goro.
Popřemýšlel jsi od naší poslední rozmluvy o tématu rozdílu mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Viz.

Goro:
Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Naposledy jsi k tomu napsal:

Začínám se orientovat

a přidal jsi odkaz na nějaké dva články.

Je tedy od posledně u tebe v tomhle ohledu u tebe něco nového?

Malej Jardo snad nečekáš od Gora, že se takovýma detailama, jako je věnovat pozornost otázkám sebezpytu bude zabývat

A kdo by se měl sebezpytovat, když podle něho já neexistuje a ten zbytek jen přežívá z předchozích zkušeností, které však získal bůhví jak.
On někdo už dávno zapomněl, jaká to byla pakárna, když se učil jako mrně zavazovat si kaničky u bot, zapínat kabát, jak ho prstíky neposlouchaly a musel na to soustředit, aby to ty prsty naučil podle toho, jak mu to předváděl někdo jiný.
Ještě se nepochlubil, kde to jeho tělo sebralo třeba tu anglištinu, že si nyní může číst na anglických stránkách na netu. A když se narodil, tak sotva uměl vyslovit cokoli kloudného - kromě uaááuaáá - nic neměl z předchozích zkušeností někde na skladě v paměti. Ta byla totiž čistá, prázdná, jak se tedy mohl rozhodovat na základě předchozích zkušeností, když nevěděl a neuměl vůbec nic? Ani chodit, ani lézt po čtyřech. Jen si ležel tak, jak ho někdo položil a svou nespokojenost projevoval pouze řevem. To jediné dokázal, protože i jako ležící nemluvně rychle zjistil, že takto se nejrychleji dovolá pozornosti někoho jiného.
Uaááuaáuaááuuuu

.

Návštěvník píše:A kdo by se měl sebezpytovat, když podle něho já neexistuje a ten zbytek jen přežívá z předchozích zkušeností, které však získal bůhví jak.
On někdo už dávno zapomněl, jaká to byla pakárna, když se učil jako mrně zavazovat si kaničky u bot, zapínat kabát, jak ho prstíky neposlouchaly a musel na to soustředit, aby to ty prsty naučil podle toho, jak mu to předváděl někdo jiný.
Ještě se nepochlubil, kde to jeho tělo sebralo třeba tu anglištinu, že si nyní může číst na anglických stránkách na netu. A když se narodil, tak sotva uměl vyslovit cokoli kloudného - kromě uaááuaáá - nic neměl z předchozích zkušeností někde na skladě v paměti. Ta byla totiž čistá, prázdná, jak se tedy mohl rozhodovat na základě předchozích zkušeností, když nevěděl a neuměl vůbec nic? Ani chodit, ani lézt po čtyřech. Jen si ležel tak, jak ho někdo položil a svou nespokojenost projevoval pouze řevem. ...: .

Také je mi divné, že najednou všechno zná, vše se děje automaticky, sám chodí, mluví (kdoví co), ačkoliv to se naučil až okolo jednoho roku. Nejprve papal jen mateřské mléko, pak se automaticky naučil na kaše a pak na zeleninu- kdopak to asi způsobil, že už to zná? Filosof Bergson by odpověděl : byl to élan vital, životní síla, která ho to naučila. Kromě abecedy, tu musel od lidí.

Jarda Malej:
Ahoj Goro.
Popřemýšlel jsi od naší poslední rozmluvy o tématu rozdílu mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Viz.

Goro:
Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Naposledy jsi k tomu napsal:

Začínám se orientovat

a přidal jsi odkaz na nějaké dva články.

Je tedy od posledně u tebe v tomhle ohledu u tebe něco nového?

Tak jakpak Goro? Vážně pořád nic nového?
Já budu žárlit. Mě si tady na to nahoře pořád neodpověděl a s ostatními se vykecáváš.
Například zrovna dnes jsem si od tebe přečetl jak někomu říkáš:

Nedokážeš odpovědět tak utíkáš. Klasika kecalů na netu, co ve skutečnosti neví o čem mluví a ve skutečnosti nemají vlastně co říct.

a ke všemu ho ještě chválíš:

Aspoň si mě pobavil.

Goro:Pořád to nechápu. Jaký je rozdíl mezi prázdnotou a prázdným prostorem?

Tak to je průser cpát do prázdnoty prostor.

Žádné já neexistuje ?

na satsangu s Papadžim:

"Papadží, jak probuzená bytost jako vy vnímá svět?


Jako své vlastní Já. Když vidíte své ruce, nohy, tělo, mysl, smysly, intelekt, víte, že jsou vaší součástí. Řeknete: mé "já" to vše obsahuje. A naprosto stejně je třeba vidět svět jako sama sebe, že se od vás neliší. Hned teď si přiznejte, že se od vás vaše dlaně, chodidla, nehty ani vlasy neliší. Svět spatřujte stejně."

"Velcí učitelé a filozofie jsou jako zvláštní brány, které nás navádějí směrem k nekonečné rozlehlosti Vědomí. Avšak většina hledajících se zasekne u těchto vstupů tím, že začnou vzívat a uctívat brány samotné, místo aby prozkoumali, kam tyto brány vedou.

Každý z nás má pouze jeden skutečný životní úkol – probrat se z falešné představy, že jsme odděleni od všeho ostatního. Právě tato utkvělá představa je hlavní příčinou většiny duševních i tělesných problémů.

I když zjistíš, že jezero v poušti je jen fatamorgánou, neznamená, že přestane toto jezero vypadat jako skutečné. Tím, že objevíš, že život je jako film, film neskončí, ale vnímáš jej s nadhledem.

Svět není iluzí, iluzí je představa o tom, co jsi ty. Ty jsi ve skutečnosti prostorem, v kterém se svět děje.

"Co se musí UDÁT, abych se probudil/a do svého pravého Já?"

"Cokoliv se DĚJE právě teď"

Z knihy Seeds for the Soul, Chuck Hillig"

"Bylo nám řečeno (a naprostá většina lidí to bere jako samozřejmost), že jsme někým, kdo se narodil na svět a žije ve světě. S tímto přichází také zdání, že jsme někým, kdo zažívá radost či bolest, spokojenost či nespokojenost. Říkáme proto, jsem spokojený nebo jsem nespokojený.

Podívejme se však, zda tomu tak SKUTEČNĚ je, jaká je naše zkušenost a prožívání? Naším prožíváním je to, že vše co se děje a co vnímáme je vnímáno v určitém prostoru, který nemá nějaké specifické hranice nebo tvar. My jsme právě tímto prostorem, který je vnímán jako bytí. Je to něco, co se nemění a co vnímáme stejně a neustále nehledě na to kolik nám je let, nehledě na to kolik je zrovna hodin nebo jak se zrovna cítíme nebo co se děje.

Pocit, že jsme a vnímání existence světa, věcí a bytostí – to vše je jediným prostorem jsoucna, bytím, existencí.

Toto bytí, pocit jsem, zná každý. Není třeba jej hledat ani se jím stávat. Nic mu nebrání, nic jej nezahaluje. Je tu vždy, neboť bez něj nemůže nic existovat, být – neboť je právě totou existencí samotnou.

Ne já a svět ALE já jsem svět. A to nikoliv já jakožto osoba, tělo, myšlenky, pocity, ale já jakožto jsoucno bytí existence. Nic co existuje není z toho vyloučeno. Jednota."

Tolle

"Může to být poznáno pouze tehdy, když mysl zastaví a uvědomí si, že to co zůstává, je světlo vědomí. To, v čem se objevuje vše ostatní. Já jsem to.

Takže existuje cesta vesmíru ven, do formy, do snu o formě, a potom je tu probuzení do toho, kdo jsem, protože já jsem vesmír. (Vy jste také vesmír, ale mluvím o tom hlavně v já-formě.) Takže Já jsem vesmír. A pak najednou poznám sám sebe ve své podstatě.

Jdu domů, ke svému původu. Ke svému životu bez formy, kterým jsem. A pak se vesmír změní. Já zažívám vesmír, moment, kdy poznám sám sebe jako bez formy, jsem doma, a současně probíhá i sen o formě. "

"Jsi tím navždy, ať děláš co děláš, jsi tím.

Přestaň se zajímat o to, čím nejsi a jednoduše buď – tomu se nic nestane, to se nikdy nezmění. Budeš tím navždy a vždy jsi tím byl (byla:).

Jak se vám líbí tato slova? Mám je od Papadžího a Boba:

Jsi tím co hledáš a jen to je.

Jen já se nikdy nic nestane, jen já se nezmění a neztratí a jen toto já tu je.

Je to jak to říká pan Púndža "Není možné přijít o své já. Učitel ti musí jen povědět kdo jsi. Tato svoboda je mistrem. Ty jen "tiše seď", o vše se postará." "

od Míši z mozaiky

"Hloubka našeho opravdového Já se nám ukáže v okamžiku, kdy si uvědomíme naše názory a představy o světě a o nás samotných a kdy je necháme na chvíli stranou.

Pak se v nás otevře vnitřní klid, který bez našeho přičinění rozplyne veškerou naši nespokojenost, obavy a všechno naše trápení.

Představa, že „Já“ jsem oddělený od celku, zmizí. Hledání štěstí a uzdravení je tak u konce. Zůstává nepopsatelná přítomnost a bezpodmínečná láska.

Gáia

"Odpověď na většinu otázek je nevyjádřitelná slovy, je to zkušenost naší vlastní přirozenosti, našeho nejvlastnějšího JÁ. Síla našeho nejvyššího Já pohltí všechny otázky a zbude jedna jediná odpověď, nejjasnější vyzařující sama ze Sebe."

Marta Jansen

"Božské Já je zde pořád ... mysl nebo úsilí nejsou třeba. Milost Já spaluje vaše ego, vaše myšlenky, vaší iluzi. Já odstraňuje vše, to je jeho práce. Vy si však myslíte, že to odstraňujete vy. Je to jen velké divadlo, velkofilm. "

Šrí Brahmám

Zadne ja neexistuje. Je jen vedomi/absolutno/byti/zivot/jakkoli to chces nazvat. Jestli chces nazyvat byti/absolutno/vedomi/zivot jako ja, tak samozrejme muzes, ale pak se nediv, ze nechapes, o cem je rec. Nazvoslovi tu bylo reseno uz mockrat...

Goro píše:Zadne ja neexistuje. Je jen vedomi/absolutno/byti/zivot/jakkoli to chces nazvat. Jestli chces nazyvat byti/absolutno/vedomi/zivot jako ja, tak samozrejme muzes, ale pak se nediv, ze nechapes, o cem je rec. Nazvoslovi tu bylo reseno uz mockrat...

že to jsou ale blbci, kteří nechápou o čem je řeč když tvrdí, že jediné co existuje je já a že tím jsme Goro škoda že jsi jim nemohl poskytnout duel, aby prohlédli ale některé z nich můžeš zastihnout v ČR a vysvětlit jim, že žádné já neexistuje a rozhodně nejsou vědomím

Je užitečné sledovat, jak vypadá vztah "osvíceného neexistujícího já" k těm kolem - jako třeba tady.

Vydá to za spoustu jiných věcných argumentů.

Goro píše:Zadne ja neexistuje. Je jen vedomi/absolutno/byti/zivot/jakkoli to chces nazvat. Jestli chces nazyvat byti/absolutno/vedomi/zivot jako ja, tak samozrejme muzes, ale pak se nediv, ze nechapes, o cem je rec. Nazvoslovi tu bylo reseno uz mockrat...

o co jde je o neztotožňování se s fatamorgánou ne o to tvrzení, že neexistuje fatamorgána ... ta existuje, ale není to skutečnost

když je prohlédnuta iluzornost toho za co jsme se pokládali, tak je otevřená šance, že ustane ztotňování a je otevřená brána k sebeuvědomění toho co ve skutečnosti jsme tj. vědomím-absolutnem-bytím-životem, který skrze mnoholičné formy zrcadli sebe sama

když k tomu dojde, tak to je osvícení a seberealizace

už ani nepoužívám slovo já, aby tě to nemátlo

"Bytí a individuální duch, který je v člověku nejsou dvě různé, od sebe odlišné věci. Individualita, která je v nás, na základě odlišných nervových systemů a kondici našich tělesně duševních mechanismů není nic jiného než naše nejvlastnější Já. Ale protože se nachazí v různých systémech, vytváří tak subjektivní aspekt osobnosti.

Čím je nervový systém člověka čistčí, čím více se zbavil svých stresů a tenzí, tím silněji a jasněji vyzařuje sílu našeho nejvlasnějšího Já a zaroveň krásu našeho věčného bytí. Když dosáhne nervový systém své nejvyšší čistoty , zrcadlí poté zcela jasně své nejvyšší Já a to v celé své plnosti. Zároveň dochazí k tomu, že individualita dosáhla úrovně tohoto bezmezného věčného bytí. Duch vejde tímto do univerzálního kosmického bytí, kterého je součástí.

Proto individualita není zaroveň nic jiného než naše vlastní přirozená povaha, naše věčné tranzendentalní Já. Individualita je tedy universálního původu. Z tohoto důvodu je i náš individualní duch věčný, protože je jen součástí či zábleskem v našem nejvyššim JÁ.



Z pohledu východních tradic to vypadá následovně: Indicko védské tradice nazývá naši individualitu Jiva. Atman se nazývá náš absolutni aspekt, naše transzendentální bytí . Jiva je tedy součástí atmana, nebo-li vyvěrající z atmana. Když individualní kosmická duše dosáhne úrovně atmana splyne pak se svým transzendetálním bytím. Jejich sjednocení a společná existence se nazývá Brahman.

Pro přátele japonskeho systému Reiki je to následovné … Rei- představuje náš univerzalní aspekt a Qi- predstavuje osobní, individualní energii člověka. Qi je součástí či obsahem Rei. Čím více se člověk slučuje s kosmickým věčným aspektem Rei, tím více aktivuje svoji univerzalitu v těle. Pokud nastane sloučení či splynutí obou aspektů a tyto existují společně na jedné urovni, žije člověk v univerzalitě kosmického božského bytí."

z rozhovoru s Martou Jansen