Veškerá hmota obsahuje prázdný prostor.
To nepochybně Goro.
A je ho v ní tolik, že hmota je spíše potenciální, než skutečná.
Což postihuješ výrokem:
„Čistě vědecky např. tělo zdánlivě tvoří pevná hmota, ale 99,9999999999999% objemu běžné hmoty tvoří prázdný prostor - 99,9999999999999% atomu je jen prázdný prostor.“
Nicméně Prázdnota není Goro totéž, co pouhých 99,9999999999999% atomu. Je stoprocentní.
Někde říkáš:
„Viděl jsem, že žádné já není. Jen prostor na místě, kde jsem čekal, že bude.Prostor není představa mysli. Prostor/prázdnota je.“
Prostor je skutečně než výtvorem mysli Goro. Představou.
Je prostě dobré, ujasnit si pojmy, míníme-li jimi dál nakládat jako se stavebními kameny eventuální diskuze.
Pokračujme:
Prostor/prázdnota je. Nečekal jsem, že tam, kde jsem myslel, že je já, bude jen prázdno/prostor. Ale není jen tam. Je všude a umožňuje všemu existovat.
Není to primárně prostor, co umožňuje existenci.
Fajn, tak tomu říkej prázdný prostor a ne prostor/prázdnota. Je to tak lepší?
Inu, pojem „prázdný prostor“ postihuje absenci předmětu pozorování - pozorovatelem. Nic víc.
Jelikož prostor nelze oddělit od času, zavedl se po Einsteinovi pojem „časoprostor.“
Kratší, a o něco starší slovo pro tentýž jev, je slovo „Mája.“
Říkáš-li:
„Viděl jsem, že žádné já není. Jen prostor na místě, kde jsem čekal, že bude.“
Postihuješ tím absenci já, „v prostoru,“ kde jsi jej čekal. Tedy jako by se nám ono já stáhlo do pozorujícího není-liž pravda?
To není špatné, ale nelze usuzovat na prázdnotu z pouhé absence předpokládaného předmětu pozorování jak říkáš - v prostoru.
To je asi tak všechno.