DUEL 5 - Vakr

[vakr]

Emoce jsou pocity. Nejsem ani pocity.
Ano, emoce pouze vnímám.
A kde vznikají? Asi někde v těle. Jsou to prožitky.

[Goro]

Dobře. A teď zaměřme pozornost na schopnost mozku označovat věci a zkušenosti slovy. Když zavřeš oči a po chvíli je otevřeš a podíváš se po místnosti, zjistíš, že vše na co zaměříš zrak je okamžitě pojmenováno. Např. stůl, dveře, počítač atd. Jména vyskakují automaticky a přiřazují se k objektům v pokoji. Stejné je to i s ostatními vjemy - slyšíš zvuk, okamžitě je označen slovem. Slova jsou jako nálepky, kterými označujeme vše co vidíme. Tyto nálepky jsou však občas matoucí. Máme je tak zavedeny, že jim automaticky věříme a nezkoumáme, zda nálepka opravdu označuje realitu děje, který označuje.

Zkoumej to u následujících procesů a jejich pojmenování:
Říkáš já dýchám - je ve skutečnosti někdo, kdo by dýchal, nebo je to jen označení základní funkce těla? Dýcháš ve skutečnosti ty, nebo je jen dýchání?
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo uvnitř, kdo poslouchá, nebo je jen slyšení jako proces v kterém tělo (sluchová soustava) přijímá zvuky a jako informace je převádí do mozku?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?

Tohle je složitá otázka. Pokus se na ní najít pravdivou odpověď.

[vakr]

Dobře. A teď zaměřme pozornost na schopnost mozku označovat věci a zkušenosti slovy. Když zavřeš oči a po chvíli je otevřeš a podíváš se po místnosti, zjistíš, že vše na co zaměříš zrak je okamžitě pojmenováno. Např. stůl, dveře, počítač atd. Jména vyskakují automaticky a přiřazují se k objektům v pokoji. Stejné je to i s ostatními vjemy - slyšíš zvuk, okamžitě je označen slovem. Slova jsou jako nálepky, kterými označujeme vše co vidíme. Tyto nálepky jsou však občas matoucí. Máme je tak zavedeny, že jim automaticky věříme a nezkoumáme, zda nálepka opravdu označuje realitu děje, který označuje.

jasně, jako by z databáze vyskočily informace - začínám si připadat jako terminátor
takže to jsou zkušenosti zaryté v podvědomí, jak to vyplývá z toho videa, co máš na stránkách?

Zkoumej to u následujících procesů a jejich pojmenování:
Říkáš já dýchám - je ve skutečnosti někdo, kdo by dýchal, nebo je to jen označení základní funkce těla? Dýcháš ve skutečnosti ty, nebo je jen dýchání?
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo uvnitř, kdo poslouchá, nebo je jen slyšení jako proces v kterém tělo (sluchová soustava) přijímá zvuky a jako informace je převádí do mozku?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?

toto bude chtít nějaký čas
hlava ví, že to jsou procesy, ale ta část, která si to má uvědomit, tý to chvíli potrvá

co tedy kde hledám? nebo mám zůstat u pozorování pár hodin?

[Goro]

jasně, jako by z databáze vyskočily informace - začínám si připadat jako terminátor
takže to jsou zkušenosti zaryté v podvědomí, jak to vyplývá z toho videa, co máš na stránkách?

Jestli mluvíš o tom videu bbc - neuroscience and free will, tak to ukazuje, jak vznikají rozhodnutí - v mozku je jasné vždy určitý čas předem, jak se rozhodneš.

toto bude chtít nějaký čas
hlava ví, že to jsou procesy, ale ta část, která si to má uvědomit, tý to chvíli potrvá

co tedy kde hledám? nebo mám zůstat u pozorování pár hodin?

Tak jinak. Vem si nějaký proces a podrobně ho zkoumej. Třeba když si řekneš "teď zvednu ruku" - jak to ve skutečnosti probíhá? Objeví se myšlenka která říká "teď zvednu ruku" tělo okamžitě zareaguje a zvedne se ruka - již jsme si řekli, že myšlenky neovládáš - byls to tedy ty, kdo zvedl ruku?
Jak je to, když jdeš třeba do lednice pro něco k jídlu? Objeví se pocit hladu, následuje myšlenka "mám hlad", vzpomínka na něco k jídlu v lednici - tělo se zvedne a dojde k lednici, ruka se vymrští a otevře lednici atd. atd.

Když takto podrobně sleduješ obdobné procesy, kde v nich je tvoje já, které je řídí? Zaměř se tedy na nějaký proces a popiš sem, jak to ve skutečnosti probíhá.

[vakr]

Jestli mluvíš o tom videu bbc - neuroscience and free will, tak to ukazuje, jak vznikají rozhodnutí - v mozku je jasné vždy určitý čas předem, jak se rozhodneš.

ano, děkuji za objasnění

Třeba když si řekneš "teď zvednu ruku" - jak to ve skutečnosti probíhá? Objeví se myšlenka která říká "teď zvednu ruku" tělo okamžitě zareaguje a zvedne se ruka - již jsme si řekli, že myšlenky neovládáš - byls to tedy ty, kdo zvedl ruku?
Jak je to, když jdeš třeba do lednice pro něco k jídlu? Objeví se pocit hladu, následuje myšlenka "mám hlad", vzpomínka na něco k jídlu v lednici - tělo se zvedne a dojde k lednici, ruka se vymrští a otevře lednici atd. atd.

Ruku zvedla myšlenka zvednout ruku.

Jo, rozumím.

A co tam mám hledat dál?
Vím, kam mě vedeš, rozumím tomu, ale nevím, co tam mám či nemám hledat

[vakr]

Proces běhání:
myšlenka rozhodne, že by se mělo vyrazit, protože se blíží půlmaraton
tělo zareaguje, začne se strojit, rozcvičovat, sem tam proběhne nějaká myšlenka a už se člověk potí a dýchá na čerstvém vzduchu
běh samotný je navyklý pohyb, který dělá dobře tělu i duši
když je potřeba zrychlit nebo to zrovna dneska není ono, tak to řídí myšlenky a pocity, které spolu jakžtakž spolupracují

Stačí takto? Nebo bych se měl zaměřit na něco konkrétního?

[Goro]

Dobře. A teď se pokus najít nějakou činnost nebo proces, při kterém je já potřeba.

[vakr]

Žádný takový není.

[Goro]

Žádný takový není.

Jsi si jistý? Kdo mi tedy píše?

[vakr]

Moje myšlenky a ruce.

[Goro]

Tvoje myšlenky? Čí myšlenky?

Jestliže tedy není žádný proces ani činnost, pro kterou by bylo já potřeba, existuje já? Když v tomhle konkrétním okamžiku zaměříš pozornost na vše, co se děje uvnitř těla, bez ohledu na myšlenky, pocity, reakce, názory a vzpomínky, je tam někde já?

[vakr]

Já tam není, neexistuje.

Řídí to všechno ty věci, co jsi psal.

Jak se hledá něco, co není?

[Goro]

Já tam není, neexistuje.

Řídí to všechno ty věci, co jsi psal.

Jak se hledá něco, co není?

Přesně. Jak dlouho budeš hledat jednorožce, než zjistíš že neexistuje? U já je to ale jednoduché, protože aby existovalo, muselo by mít nějakou funkci, důvod existence, a následně také důkaz existence.

Pokud tedy není já, co to znamená? Rozepiš se o tom co nejvíc dokážeš.

[vakr]

Pokud není já, tak to znamená, že žijeme v iluzi, že je.

Že by ego fakt existovalo?

Jen si tak přemýšlím (teda moje myšlenky, teda myšlenky si přemýšlí), jestli má smysl přemýšlet nad tím, kdo to tu řídí, kdo řídí to, co (ne)jsme

Opravdu se ve mě začíná něco uvolňovat.

Já jsem normálně hodně ukecanej, ale tady mi stačí odpovídat takhle krásně a jasně. Jestli chceš něco vědět nebo mě ještě potřebuješ někam posunout, tak se ptej.

[Goro]

Opravdu se ve mě začíná něco uvolňovat.

To je dobře, ale v kom se začíná něco uvolňovat? Myslíš v těle?

Kdo je tedy vakr? Kdo za něj jedná? Kdo za něj rozhoduje?
Kdo má strach, kdo cítí lásku?
Čím se vakr liší od ostatních lidských bytostí?
Co je to osobnost a jak se tvoří?

[vakr]

v těle, které nese jméno vakr
rozhodují za něj myšlenky, někdy i pocity, zkušenosti

strach i láska jsou pocity, takže myšlenky

vakr se nijak neliší - je stejně z masa a kostí a je rovnocený všem lidem

osobnost je tím pádem ego - je to tvořeno já - že jsem někdo, něco jsem udělal, nějak působím atd.
další iluze

[Goro]

v těle, které nese jméno vakr
rozhodují za něj myšlenky, někdy i pocity, zkušenosti

Myšlenky a pocity ovlivňují rozhodnutí, protože patří do velké množiny zkušeností, které jsi měl do chvíle rozhodnutí. Rozhodnutí samotné ale není příliš rozhodnutím, pouze posouzením předchozích zkušeností. Když se na rozhodnutí podíváš zpětně zjistíš, že bylo se zkušenostmi, které jsi v té chvíli měl nevyhnutelné. Viz také: http://krutapravda.wordpress.com/2011/0 ... ozhodnuti/

strach i láska jsou pocity, takže myšlenky

Myšlenky necítí pocity. Pocity samy o sobě jsou tím cítěním. Pocit lásky je to co je cítit uvnitř těla. Není nikdo kdo cítí lásku, je láska jako to samotné cítění. Stejně je to s hněvem, strachem atd.

vakr se nijak neliší - je stejně z masa a kostí a je rovnocený všem lidem

Ano, jediné co ho odlišuje, jsou jiné zkušenosti, které za život nasbíral. Pak samozřejmě předpoklady, se kterými se narodil, jako vzhled, inteligence atd.

osobnost je tím pádem ego - je to tvořeno já - že jsem někdo, něco jsem udělal, nějak působím atd.
další iluze

Jak osobnost vzniká? Jak se mění? Na základě čeho?

[vakr]

Děkuji za vysvětlení i odkaz.

Jak osobnost vzniká? Jak se mění? Na základě čeho?

Osobnost vzniká postupným vývojem. Někdo to má sinusovku, někdo zas jinak. Podle mě je to nabalování zkušeností a růst ega.
Mění se na základě životních situací a dalších faktorů, které ji ovlivňují.

[Goro]

Osobnost vzniká postupným vývojem. Někdo to má sinusovku, někdo zas jinak. Podle mě je to nabalování zkušeností a růst ega.
Mění se na základě životních situací a dalších faktorů, které ji ovlivňují.

Ano, ale pozor – nemění se zkušenostmi, prožitky, přáními atd. Mění se na jejich základě. Mění se na základě všeho co se děje, ale až pomocí myšlenek. Když dám ve fotbale pět gólů, osobnost nezačne obsahovat informaci „skvělý fotbalista“. Tuhle informaci ale začne obsahovat až ve chvíli, kdy po pátém gólu přijde myšlenka „Páni, já jsem skvělý fotbalista“. Stejné je to se vším. Osobnost se mění na základě toho, co se děje, ale až přetlumočením toho děje pomocí myšlenek. Co to znamená? Že osobnost je jen souhrn myšlenek. Není to nic opravdového. Je to jen souhrn věcí, které si myslíš.

Protože jsi již zřejmě prošel, poslední otázky, aby jsme si mohli být jistí:

Co je to já? Existuje já?
Jsi teď probuzený? Kdo je probuzený?
Co se změnilo?

[vakr]

Co se změnilo?

Podle mě zatím nic.

Na zbytek nemá smysl odpovídat. Prostě to JEN vím.

Buď jsem se někde ztratil nebo něco odbyl nebo to příjde z ničeho nic co nejdřív. Absolutně nevím.