Buď ženou

[Návštěvník]

Já jsem ten/ta/to první pro svou lásku.

A jestli už někdo chce život strávit naplňováním něčích potřeb, měly by to být jeho vlastní.

At žije sobectví!

[Návštěvník]

Ženy ženám

http://zenyzenam.cz/?a_box=cm8r3u2j&a_cam=1

[Návštěvník]

Ať žije sebeobětování.

[Návštěvník]

Ženy ženám

http://zenyzenam.cz/?a_box=cm8r3u2j&a_cam=1

Jo, tím se dá vytřískat hodně peněz.

[Návštěvník]

Ať žije sebeobětování.

Dneska jsem slyšela zajímavou věc, že ten kdo nedodržuje Největší přikázání a miluje bližního víc, než sama sebe, toho vezme čert do pekla.

A kdopak nám tady ještě pořád věří na peklo a na čerta?

[Návštěvník]

Potkám-li opravdickýho čerta, tak to bude přímo boží zázrak.

Kromě těch čertů, co courají po ulicích na Mikuláše - ti žádní zázraci nejsou.

[Návštěvník]

Dozvíš se to v každém letadle, že nejdřív máš nasadit kyslíkovou masku sobě a pak až pomáhat těk, kteří si jí neumí/nemohou nasadit sami.

Je to škola sobectví,
nebo platí, že dokud se nepostarám o sebe nemohu se postarat o druhé?


Na tomto videu novozélandských linek je to taky (cca 1:20)
Enjou your flight!

[Návštěvník]

[Návštěvník]

setkání s Ambou

http://www.mohendzodaro.cz/redakce_texty/text.php?ID=26

[Návštěvník]

Co vlastně ženy chtějí?

Pět povídek o touhách vědomých i nevědomých.

Český (a výrazně mužský) název amerického filmu scenáristy a režiséra Rodriga Garcii (syna slavného spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze) Co vlastně ženy chtějí připomíná titul hollywoodské komedie Po čem ženy touží. Jedná se však o snímek zcela jiného druhu, jehož původní název (v překladu Co je na ní znát už od pohledu) upozorňuje na jinou rovinu ženského projevu, totiž na touhy, jež u hrdinek vyplouvají na povrch bez jejich přičinění, či dokonce proti jejich vůli. V pěti povídkách se autor věnuje ženám různých povah a postavení, jež se všechny trápí kvůli vlastní nenaplněné existenci. Každá z nich si to uvědomí většinou díky někomu, kdo dokáže její skrývané touhy zvenčí rozpoznat: rozvedená lékařka Keenerová (Glenn Closeová) si teprve díky mladé kartářce Christine (Calista Flockhartová) přizná, že svého kolegu miluje marně, nechtěně těhotná ředitelka banky Rebecca (Holly Hunterová) má své zrcadlo ve špinavé tulačce Nancy, spisovatelka dětských knížek Rose (Kathy Bakerová) nachází cestu k sobě díky dospívajícímu synovi, nevidomá Carol (Cameron Diazová) dokáže přesně odhadnout motiv sebevraždy, kterou vyšetřuje její sestra Kathy (Amy Brennemanová), zatímco té zase otevře oči její slepá žákyně? - Křehké příběhy jsou plné vnějších (některé postavy přecházejí z povídky do povídky) i vnitřních vazeb. Rodrigo García oprávněně spoléhá především na mimořádně kvalitní a zároveň hvězdné herecké obsazení, vesměs v neobvyklých rolích. Na vymezené ploše svým představitelkám poskytl maximální prostor, neboť většina děje se odehrává v dlouhých, divadelně vystavěných dialozích, jež jsou pro noblesní herecké interpretky vděčnou partiturou. (oficiální text distributora)

http://www.uloz.to/xMyBVFv/co-vlastne-zeny-chteji-2000-cz-avi

[Návštěvník]

Jestliže existuje čert, tak by to byl právě on, kdo by vnukával lidem tuto myšlenku:

že ten kdo nedodržuje Největší přikázání a miluje bližního víc, než sama sebe, toho vezme čert do pekla.

Na světě je velmi málo lidí, kteří dokážou milovat bližního svého jako sama sebe, natož aby existoval někdo, kdo by měl rád bližního víc než sám sebe. Takoví lidé odevzdají malé "já", stanou se láskou a jsou schopni obětovat pro druhé svůj život - tak jak Ježíš. Duchovní velikáni.

Asi tak:
Lidé - at muži či ženy - kteří se obětují z čistého srdce pro druhé, to sami jako obět nevnímají a dělá je to štastné. Takoví lidé žádné rady nepotřebují.

Lidé, kteří se tzv. "obětují" pro druhé, aby od nich za to získali lásku, úctu a pozornost, jsou sobečtí (sobeckost malého "já"), a tak je opravdu lepší, když si svou sobeckost přiznají a žijí podle toho - t.z. že otevřeně začnou myslet na sebe a jednat tak, jak je to v těch radách, kterou jsou zde uváděné. V podstatě čekají, že se nikdo o ně nebude starat, tak to dělají sami: At se každý stará sám o sebe. Podle toho taky vypadá svět.

V pekle je prý velký hrnec plný jídla a dlouhatánské lžíce, kterými si člověk nedosáhne do pusy. Každý se snaží sám sebe tou lžící nakrmit, a tak jsou všichni hladoví a nespokojení.

V nebi je také hrnec plný jídla a dlouhatánské lžíce. Ale jeden krmí druhého, a tak jsou všichni sytí a spokojení...

[Návštěvník]

Na světě je velmi málo lidí, kteří dokážou milovat bližního svého jako sama sebe, natož aby existoval někdo, kdo by měl rád bližního víc než sám sebe. Takoví lidé odevzdají malé "já", stanou se láskou a jsou schopni obětovat pro druhé svůj život - tak jak Ježíš. Duchovní velikáni.

Nevěřím tomu, že Ježíš to viděl tak, že by se pro druhé obětoval. Myslím, že je to pozdější interpretace.
To s tím ďáblem jsem sice odmazala, ale myslím, že rád promlouvá z kazatelen.

Asi tak:
Lidé - at muži či ženy - kteří se obětují z čistého srdce pro druhé, to sami jako obět nevnímají a dělá je to štastné. Takoví lidé žádné rady nepotřebují.

Zdůraznuju to, že z jejich pohledu nejde o oběť.
Papaji říkával: Děkují snad ústa ruce, že jim podala jídlo?
My se můžeme zeptat stejně: je to pro ruku oběť?

Lidé, kteří se tzv. "obětují" pro druhé, aby od nich za to získali lásku, úctu a pozornost, jsou sobečtí (sobeckost malého "já"), a tak je opravdu lepší, když si svou sobeckost přiznají a žijí podle toho - t.z. že otevřeně začnou myslet na sebe a jednat tak, jak je to v těch radách, kterou jsou zde uváděné. V podstatě čekají, že se nikdo o ně nebude starat, tak to dělají sami: At se každý stará sám o sebe. Podle toho taky vypadá svět.

Tady nevím, jak to myslíš. Myslím, že teď se často lidé starají o druhé ze "sobeckých" důvodů.
Kdyby si každý nejdřív vyřešil svoje problémy, bylo by to IMHO veselejší. (břevno a tříska, znáte to )

V pekle je prý velký hrnec plný jídla a dlouhatánské lžíce, kterými si člověk nedosáhne do pusy. Každý se snaží sám sebe tou lžící nakrmit, a tak jsou všichni hladoví a nespokojení.

V nebi je také hrnec plný jídla a dlouhatánské lžíce. Ale jeden krmí druhého, a tak jsou všichni sytí a spokojení...

Ano.
A jak nazveme místnost, kde si navzájem v touze pomoci těmi lžícemi vyráží zuby? Nebo někoho krmí tím, co nemá rád, protože krmič to přece ví líp než krmený, co je pro něj dobré. Kde se stává, že ten co krmí, nic nedostává jen proto, že se dělá neviditelným a nedovede si říct, aby ho někdo nakrmil (ach, jak ten je skromný)
Je to peklo nebo očistec?

[Návštěvník]

A jak nazveme místnost, kde si navzájem v touze pomoci těmi lžícemi vyráží zuby? Nebo někoho krmí tím, co nemá rád, protože krmič to přece ví líp než krmený, co je pro něj dobré. Kde se stává, že ten co krmí, nic nedostává jen proto, že se dělá neviditelným a nedovede si říct, aby ho někdo nakrmil (ach, jak ten je skromný)
Je to peklo nebo očistec?

život - ten nás učí jak nakrmit (sebe i ty co to sami nedokáží), aniž bychom si vyráželi lžícema zuby

učí nás to skrze extrémy "nebe a pekla" ...

[Návštěvník]

To je ovšem krásná definice života

[Návštěvník]

Někteří muži by si moc přáli mít svůj vlastní harém a v něm spoustu žen, každou trochu jinou, ale stejné v tom, že by byly jen pro něho a bezpříčinně by ho milovaly Láskou i láskou, nežárlily by na sebe, snášely by se, nehádaly, úplně ve všem a kdykoli mu vyhověly, nevodily si domů kamarádky, své příbuzné, tchýně.......

... a kdyby toho dosáhli, zakládali by nový harém, protože by je ten původní přestal bavit. Muž potřebuje přes ženu prožívat emoce, které nenávidí, protože jinak by byl jeho život nezáživný