nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?
Jak je to s možností volby?
Goro píše:nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?Jak je to s možností volby?
To řekni ty mně. Mohlo by to být takhle?
http://krutapravda.wordpress.com/2011/0 ... ozhodnuti/
Goro píše:nefernefer píše:A kdo je ten, kdo cítí bolest, emoce...?
Jak vznikají emoce? Můžeš je vystopovat jako myšlenky? Můžeš popsat v jakém okamžiku cítíš hněv, radost, lásku, smutek a v návaznosti na co? Je nutný někdo, kdo cítí emoce, nebo sama emoce je tím cítěním? Je pro vztek nutný někdo uvnitř, kdo cítí vztek, nebo vztek je tím samotným pocitem vzteku?
nefernefer píše:Zřejmě je to s emocemi jako s myšlenkami. Vznikají v návaznosti na nějaký vjem, opět nekontrolovatelně, spontánně.
Že by na základě traumatizující zkušenosti?
Ale zas, proč mě musí naštvat, že mi někdo řekne "ty blbá krávo", když mě to vpodstatě nijak nehrožuje?
Kolikrát si uvědomuji vniřní konflikt...něco mě naštve a přitom "vím", že není třeba se emočně angažovat.
nefernefer píše:No, ty bláho . Pokud je ten experimnet pravdivý, úplně mě děsí případná zneužitelnost toho mechanismu.
Zdá se mi, že je fakt možný, že já je jen iluze nějaké entity, která je jen proudem výstupů z předchozích zkušeností. Když se zamyslím sama nad sebou, nenacházím důkaz proti.
Ale kdo tu iluzi vytváří? Kdo je to vědomí? Proč tu iluzi vytváří? Když jsem nerozhodná a na vědomé úrovni bojuju s tím, zda ano či ne, co se děje pak? Jsou moje minulé zkušenosti rozporuplné, nebo natolik vyvážené, že je těžké je vyhodnotit a najít odpověď (reakci)? Nebo je to jen neochota si v tu chvíli přiznat, jak se rozhodnu? Zdá se mi, že je to celé ještě složitější.
Teď pozoruj funkci myšlenek označovat věci a zkušenosti slovy. Zavři oči a pozoruj jak to funguje. Slyšíš zvuk, okamžitě je myšlenkou pojmenován - označen slovem, ucítíš pocit, okamžitě je pojmenován - označen slovem, je to jako automatický stroj na označování/pojmenovávání věcí. Když otevřeš oči, na cokoli se podíváš, okamžitě se vynoří název toho.
Věnuj pozornost tomuhle:
Říkáš já dýchám - ve skutečnosti ale není nikdo, kdo by dýchal, je to jen označení děje. Ve skutečnosti je jen dýchání.
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo kdo poslouchá, nebo je jen slyšení?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?
Goro píše:Na tohle jsi neodpověděla:Teď pozoruj funkci myšlenek označovat věci a zkušenosti slovy. Zavři oči a pozoruj jak to funguje. Slyšíš zvuk, okamžitě je myšlenkou pojmenován - označen slovem, ucítíš pocit, okamžitě je pojmenován - označen slovem, je to jako automatický stroj na označování/pojmenovávání věcí. Když otevřeš oči, na cokoli se podíváš, okamžitě se vynoří název toho.
Věnuj pozornost tomuhle:
Říkáš já dýchám - ve skutečnosti ale není nikdo, kdo by dýchal, je to jen označení děje. Ve skutečnosti je jen dýchání.
říkáš já slyším - je ve skutečnosti někdo kdo poslouchá, nebo je jen slyšení?
říkáš já si uvědomuji - je ve skutečnosti někdo, kdo si uvědomuje, nebo je jen uvědomování?
říkáš já pozoruji - je ve skutečnosti někdo, kdo pozoruje, nebo je jen pozorování?
Goro píše:nefernefer píše:No, ty bláho . Pokud je ten experimnet pravdivý, úplně mě děsí případná zneužitelnost toho mechanismu.Ale kdo tu iluzi vytváří? Kdo je to vědomí? Proč tu iluzi vytváří? Když jsem nerozhodná a na vědomé úrovni bojuju s tím, zda ano či ne, co se děje pak? Jsou moje minulé zkušenosti rozporuplné, nebo natolik vyvážené, že je těžké je vyhodnotit a najít odpověď (reakci)? Nebo je to jen neochota si v tu chvíli přiznat, jak se rozhodnu? Zdá se mi, že je to celé ještě složitější.
Není zajímavé kolik toho víme, když se místo někoho jiného zeptáme sami sebe? Kdo tu iluzi vytváří? Proč? Co se děje když jsi nerozhodná? Podívej se sama .
nefernefer píše:Je to vážně trochu nepříjemný, ale zní to celkem uvěřitelně, že tedy opravdu nejsme nic než projev (existence?). Jednou se nějak spontánně projevila a zřejmě to probíhá stále a spustilo to tu řadu následných projevů (myšlenek, emocí...), která byla dovedená až k fyzickému projevu. Taková teorie obsahuje všechno včetně jakési evoluční teorie. Veškeré vědomí by pak bylo univerzální, vlastnost prostoru. Všechno by to nakonec mělo vést k nasbírání dostatečného množství zkušeností a poznání a uvědomění si té iluze.
Nemůžu říct, že bych to poznání úplně prožila, zatím je to spíš intelektuální konstrukt, ale smysl to dává.
Takže já dýchám, prostě už jsem ve stádiu, kdy se původní projev fyzicky projevil a tak dýchá, nemůže jinak.
Já slyším dtto, tak byl postupně vytvořen orgán přijímající signály určitého druhu.
Já si uvědomuji...samotný prostor je vědomý.
Já pozoruji dtto
nefernefer píše:Dobre. Je to tak, ze vse, co nejak osobne vztahuji (ja, ty, on...) je iluze. Nemuzu ovlivnit ani vnimani, slyseni...
Co moje odpovedi na nerozhodnost, iluzi... tam jsem take mimo?
Iluze vznikla prostě u nevědomosti. Důvod není, prostě k tomu došlo.
Když jsem nerozhodná, nejspíš nasbírané zkušenostoi nevedou k jednoznačné odpovědi.
Goro píše:nefernefer píše:Dobre. Je to tak, ze vse, co nejak osobne vztahuji (ja, ty, on...) je iluze. Nemuzu ovlivnit ani vnimani, slyseni...
Dobře, takže je jen vnímaní, slyšení, chození, mluvení, zpívání, psaní, dívání atd.? Je k těmto činnostem nutné nějaké já? Je nějaká činnost, která se bez já neobejde?
Goro píše:Skvěle. Existuje tedy nějaké já?
Můžeš to trochu víc rozepsat...
Jaký je pocit vidět činnosti tak, že se dějí bez já?
nefernefer píše:Individualni ja neexistuje, fungujeme vsichni stejne, proto jsme vsichni jedno. Ted lip chapu, ze vse je hrou vedomeho prostoru.
Nenapadlo me, ze to je tak proste. Je to zase pohled z jine strany, se kterym jsem si doted nevedela rady. Stacilo par otazek.
Pocit je to takovy, ze vse je na svem miste. Neni treba se zabyvat ani minulosti ani budoucnosti. Zbyva tedy pouze pritomnost a moznost se do ni plne ponorit. Co se tyce ostatnich, nelze se na nikoho hnevat, kdyz vim, jak funguje. Tam, kde jsem, jsem na zaklade predchozich zkusenosti, takze je zbytecne chtit byt jinde, jinaci.
Uvazuju, v cem jeste spociva osvobozeni. V bdelosti v pritomnem okamziku se nabizi prozitek jednoty a s nim...ze by moznost prolomit dosavadni nevedomou existenci?
Necitim nijake vyrazne pocity, jen mi to prijde cele trochu usmevne.
nefernefer píše:Ad 1) Dospěla jsem k tomu, že já je pouze iluze někoho odděleného od univerzálního vědomí. Je dost dokonalá, protože ačkoli je možné ji odhalit logikou, je dost těžké toto odhalení skutečně prožít, to jsou jen drobné okamžiky.
Ad 4) Myslím, že pořád Nefernefer, je ještě těžké to zcela prolomit.
Goro píše:nefernefer píše:Ad 1) Dospěla jsem k tomu, že já je pouze iluze někoho odděleného od univerzálního vědomí. Je dost dokonalá, protože ačkoli je možné ji odhalit logikou, je dost těžké toto odhalení skutečně prožít, to jsou jen drobné okamžiky.
Kdo k tomu dospěl?
Goro píše:nefernefer píše:Ad 4) Myslím, že pořád Nefernefer, je ještě těžké to zcela prolomit.
Jestliže není žádné já, tak jak by to mohla být nefernefer? Co tím jménem nazýváš? Jestliže není žádné já, tak kdo píše, mluví, chodí, dívá se? Jak takový proces psaní příspěvku na fórum probíhá?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků